Kniha The Pfizer Papers je výsledkem mimořádného lidského i odborného úsilí. Vznikla díky tisícům dobrovolníků z celého světa, kteří se spojili, aby rozklíčovali 450 000 stran interních dokumentů společnosti Pfizer. Tyto materiály musela americká agentura FDA zveřejnit až po soudním příkazu právníka Aarona Siriho.
Pod vedením Amy Kelly z platformy DailyClout.io se vytvořil mezinárodní tým více než 3 250 lidí – lékařů, vědců, statistiků, právníků i běžných občanů. Všichni pracovali zdarma, z přesvědčení, že pravda o vakcínách musí být známá. Naomi Wolf popisuje jejich práci jako „boj Davida proti Goliášovi“ dobrovolníků proti obrovské farmaceutické moci, která se podle ní snažila umlčet kritické hlasy a skrýt fakta.
Podle Wolf a jejího týmu dokumenty odhalují, že Pfizer a FDA již v roce 2020 věděly, že mRNA vakcína nebyla dostatečně testována ani zcela bezpečná. Schválení k nouzovému použití (tzv. EUA – Emergency Use Authorization) podle ní obešlo standardní postupy testování, které obvykle trvají 10 až 12 let.
Miliony lidí tak podle autorky nevědomky sloužily jako pokusná populace, zatímco veřejnosti se tvrdilo, že látka byla řádně ověřena. Mnozí byli navíc donuceni nechat se očkovat hrozbou ztráty zaměstnání, zákazu studia nebo omezení osobních svobod.
Naomi Wolf vzpomíná, že po jejím vystoupení v pořadu War Room Stevea Bannona se ozvaly stovky odborníků, kteří chtěli pomoci. Vznikl obrovský chaos, který dokázala zkrotit až Amy Kelly, zkušená projektová manažerka se Six Sigma certifikací. Rozdělila dobrovolníky do šesti pracovních skupin, nastavila systém a zahájila detailní analýzu dokumentů.
Výsledkem bylo 46 výzkumných zpráv, které se později staly jádrem knihy The Pfizer Papers.
Klíčová zjištění
Z prvních analýz podle Wolf vyplynulo, že:
už tři měsíce po spuštění očkování Pfizer věděl, že vakcína nezabrání přenosu covidu v interních zprávách se hovoří o „selhání účinnosti“;složky vakcíny, jako mRNA, spike protein či lipidové nanočástice, se šířily po celém těle a hromadily se v játrech, slezině, nadledvinách, mozku a u žen především ve vaječnících;Pfizer měl do února 2021 informace o poškození srdce mladých lidí, o úmrtích a neurologických komplikacích;společnost zaměstnala více než 2 400 pracovníků jen proto, aby zpracovali příval hlášení o vedlejších účincích.Zvláštní pozornost věnuje Naomi Wolf ženskému reprodukčnímu zdraví. Tvrdí, že Pfizerovy dokumenty ukazují:
více než 80 % těhotenství skončilo potratem nebo ztrátou plodu,lipidové nanočástice pronikaly do mateřského mléka a mohly poškodit novorozence,vakcína ovlivnila menstruační cyklus, hormonální rovnováhu i plodnost mužů i žen.Podle Wolf tedy Pfizer vědomě riskoval zdraví žen a dětí a záměrně bagatelizoval varovné výsledky svých testů.
Naomi Wolf otevřeně popisuje i vlastní zkušenost s cenzurou. Po zveřejnění svých prvních textů o rizicích vakcín byla zablokována na Twitteru, Facebooku i YouTube, označena za „konspirátorku“ a „antivaxerku“.
Pozdější soudní spory podle ní prokázaly, že vláda USA, CDC, FDA i Bílý dům skutečně tlačily na sociální sítě, aby kritické hlasy umlčely.
Knihu tak vnímá jako důkaz o „řízené cenzuře“ a selhání demokratických institucí.
Naomi Wolf považuje výsledky projektu The Pfizer Papers za důkaz zločinu proti lidskosti. Tvrdí, že po roce 2021 prudce vzrostla nadúmrtnost, výskyt rakovin i pokles porodnosti, zatímco úřady mlčí.
V závěru úvodu oslovuje čtenáře osobně:
„Tento příběh ještě neskončil.
Vaše činy po přečtení těchto zpráv jsou součástí jeho pokračování.
Koho o tom budete informovat?
Jak zpracujete tato zjištění?
Co uděláte, abyste napravili zločiny minulosti a co uděláte, abyste zachránili budoucnost?“
Úvod knihy The Pfizer Papers je psán s hlubokým přesvědčením, že se čtenář stává součástí zápasu o pravdu.
Naomi Wolf zde spojuje fakta, osobní zkušenost i morální apel. Vnímá projekt jako historický důkaz o selhání korporací, úřadů a médií, ale zároveň jako příběh lidské statečnosti, kdy se obyčejní lidé rozhodli hájit pravdu ,bez ohledu na následky.