Deindustrializace Německa: legitimní znepokojení nebo německá úzkost?

Tento příspěvek je součástí Hrozí německé ekonomice deindustrializace?

Zprávy o hospodářské budoucnosti Německa v současnosti nevykreslují růžový obraz. Stále se objevuje jedno téma: „deindustrializace“ německé ekonomiky. Není tím míněno nic jiného než nová vlna migrace německé průmyslové výroby do zahraničí, motivovaná prudkým nárůstem cen energií v důsledku ruské války na Ukrajině. Je zde ale médii vykouzlené strašidlo, které ve skutečnosti neexistuje? Nebo jsou obavy z ekonomického úpadku Německa v důsledku nové vlny deindustrializace oprávněné?

Alarmující hlasy jsou slyšet i z průmyslu. Prezident Federace německého průmyslu (BDI) Siegfried Russwurm vidí německý obchodní model pod „obrovským tlakem“ a „nebezpečí průmyslové migrace“ považuje za „reálné“. Jde o „zajištění přežití průmyslu v Německu a Evropě“. Protože USA jsou považovány za oblíbenou migrační destinaci německých průmyslových společností, protože ceny energií jsou tam ve srovnání s Německem obzvlášť nízké. Podle průzkumu Asociace německých průmyslových a obchodních komor (DIHK) z října 2022 by přibližně 62 % z 3 100 dotázaných německých společností hodnotilo současnou obchodní situaci v Severní Americe pozitivně. Téměř 39 % uvedlo, že plánují v nadcházejících měsících více investovat v USA. Naproti tomu pouze 32 % chce zvýšit investice v eurozóně; 26 % dotázaných společností dokonce chce svůj závazek snížit (DIHK, 2022).

Aby bylo možné posoudit, do jaké míry důsledky války na Ukrajině upřednostňují vlnu deindustrializace v Německu, je nejprve nutná inventura. K jakému vývoji již došlo v posledních letech a kde je dnes německý průmysl?

Dlouhodobý rozvoj německého průmyslu

Při pohledu na změny v německém průmyslu v delším časovém horizontu je jasné, že deindustrializace není nový vývoj, ale probíhá již desítky let. Změna z průmyslové společnosti na společnost služeb, která začala ve druhé polovině 20. století, je dobře známá. Tento vývoj pokračoval i v posledních dvou desetiletích, jak je patrné z počtu hodin odpracovaných zaměstnanými: Zatímco počet hodin odpracovaných ve výrobě – správný termín pro průmysl podle současné klasifikace ekonomických sektorů – na počátku 2000 a od té doby stagnuje, počet odpracovaných hodin v sektoru služeb, zejména v sektoru informací a komunikací, nadále roste (srov.

Strukturální změna průmyslu se však neodráží pouze v celkové odvětvové analýze. K hlubokým strukturálním změnám došlo v posledních letech také ve zpracovatelském průmyslu. Na jedné straně byl vývoj zaměstnanosti v jednotlivých průmyslových odvětvích někdy velmi rozdílný. Zatímco například ve výrobě farmaceutických výrobků došlo k výraznému nárůstu zaměstnanosti, počet zaměstnanců ve výrobě a zpracování kovů výrazně poklesl (viz obrázek 2).

Graf 2
Vývoj zaměstnanosti ve vybraných odvětvích průmyslu

Index 2013 = 100

Na druhé straně se změnila kvalifikační skladba zaměstnanců ve zpracovatelském průmyslu. Zatímco počet klasických výrobních profesí ve zpracovatelském průmyslu od roku 2013 stagnuje a v současnosti dokonce klesá, počet výrobních profesí nadále roste (viz obrázek 3). Patří sem například práce technického výzkumu, vývoje, konstrukce a řízení výroby. Zvýšit se mohla i povolání v oblasti řízení a organizace podniků, ale jejich růst byl mírně nižší než u celkové zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu. S nárůstem o 15 % zaznamenaly největší nárůst profese IT a přírodovědné služby; její růst je od roku 2013 nepřetržitý. Tento vývoj je mnohem výraznější ve dvou nejdůležitějších odvětvích německého průmyslu. Počet IT a vědeckých profesí ve strojírenství a ve výrobě motorových vozidel a dílů motorových vozidel byl v roce 2021 zhruba o 40 % vyšší než v roce 2013 (viz obr. 4 a 5). Pokles klasických výrobních profesí v průmyslové výrobě je způsoben mimo jiné dvěma faktory. Na jedné straně automatizace postupuje dále, takže ve výrobě je potřeba méně zaměstnanců. Na druhé straně odráží tendenci k deindustrializaci. Protože místo budování výrobních kapacit v Německu se klasická výrobní pracovní místa přesouvají do zahraničí.

Obrázek 3
Struktura zaměstnanosti ve výrobě

Index 2013 = 100

Obrázek 4
Struktura zaměstnanosti ve výrobě motorových vozidel a dílů motorových vozidel

Index 2013 = 100

Na rozdíl od tradičních výrobních profesí stále roste význam vysoce kvalifikovaných profesí výrobního inženýra, profesí ve vedení podniků a profesí v oblasti IT a vědeckých služeb v průmyslu. Tuzemské lokality německých průmyslových podniků se tak stále více rozvíjejí v centra podnikového řízení a výzkumu a vývoje, zatímco skutečná výroba stále více probíhá v zahraničí. Výsledkem je, že vytváření vysoce kvalitních obchodních služeb v Německu nabývá na významu.

Obrázek 5
Struktura zaměstnanosti ve strojírenství

Index 2013 = 100

Nová vlna deindustrializace kvůli rostoucím cenám energií?

Nelze popřít, že cenový šok v důsledku války na Ukrajině je a bude pro německý průmysl velkou výzvou. Ale ještě před vypuknutím války bylo Německo již průmyslovou oblastí s poměrně vysokými cenami energie. Cena elektřiny pro průmyslové odběratele je v Německu dlouhodobě nad evropským průměrem. Od roku 2014 se cenový rozdíl průmyslové elektřiny mezi Německem a Evropskou unií pohybuje kolem 0,05 centu. za kilowatthodinu (viz obrázek 6). S prudkým nárůstem cen energií v první polovině roku 2022 se však tento cenový rozdíl zmenšil. V důsledku toho by se další evropské země mohly stát méně důležitými jako investiční destinace pro německý průmysl, zatímco USA se pravděpodobně budou dále soustředit. Protože ačkoliv ceny energií v USA také rostly, ceny například zemního plynu jsou tam stále hluboko pod evropskou úrovní (viz obrázek 7). To pravděpodobně zůstane ve střednědobém až dlouhodobém horizontu, jak ukazuje analýza futures cen zemního plynu a elektřiny. Mezi hlavní důvody patří dodatečné náklady, které v Evropě vznikají v důsledku technické přeměny z dovozu zemního plynu potrubím na dovoz LNG. K trvale vysokému cenovému rozdílu by měly přispívat i vyšší přepravní náklady při přechodu ke vzdálenějším dodavatelům (SVR, 2022). Je však třeba zdůraznit, že ceny energií nejsou jediným faktorem při rozhodování průmyslových podniků o umístění. Neméně důležitou roli často hrají faktory, jako je blízkost surovin a rostoucí odbytové trhy (např. Čína).

Obrázek 6
Ceny elektřiny pro středně velké zákazníky mimo domácnosti
Obrázek 7
Ceny zemního plynu

Průměrné měsíční ceny na spotovém trhu

Zdroj: Mezinárodní měnový fond 2022, institut ifo.

Je třeba zdůraznit, že ceny energií v Německu byly v mezinárodním srovnání již nějakou dobu vyšší a dalo se očekávat, že ceny energií v Německu zůstanou v budoucnu na poměrně vysoké úrovni. Na jedné straně je to dáno nedostatkem surovin v samotném Německu a na druhé straně politickými rozhodnutími, jako je nepoužívat frakování, nutná realizace energetického přechodu a postupné ukončení jaderné energetiky. Společnosti, které vyrábějí v Německu, se proto již s okolnostmi vysokých cen energií vyrovnaly. Diverzifikovaly se přemístěním energeticky náročné výroby do zahraničí, nákupem energeticky náročných primárních produktů ze zahraničí a/nebo investicemi do energeticky účinnějších technologií. Společnost,

Která odvětví zpracovatelského průmyslu nejvíce trpí energetickou krizí?

Mezi energeticky náročná odvětví průmyslu, jejichž podíl na celkové energetické spotřebě průmyslu je zvláště vysoký, patří výroba potravin a krmiv, výroba papíru, lepenky a zboží z nich, koksování a zpracování ropy, výroba chemické výrobky, výroba skla a Skleněné výrobky, keramika, zpracování kamene a zeminy a kovovýroba (viz tabulka 1). Všech šest energeticky náročných odvětví se na celkové spotřebě energie v průmyslu v roce 2020 podílelo 81,7 %. Tvoří přibližně 23,2 % zaměstnanců podléhajících sociálnímu pojištění v průmyslu a jsou zodpovědní za přibližně 20,7 % hrubé průmyslové přidané hodnoty.

Podíl nákladů na energie na hrubé hodnotě produkce ve všech energeticky náročných odvětvích je v průměru 3,4 %, a tedy nad průměrem zpracovatelského průmyslu (1,6 %). Na první pohled se tento podíl může zdát relativně malý – zejména ve srovnání s osobními náklady (20,6 % ve výrobě). Prudký nárůst cen energií, jaký jsme zaznamenali letos, nicméně vytváří značný tlak na marže, pokud společnosti nejsou schopny přenést zvýšené náklady do cen. Obzvláště zasažena budou pravděpodobně odvětví, která již měla relativně nízké marže kvůli konkurenčním podmínkám před energetickou krizí, jako je potravinářský a krmivářský průmysl (Deutsche Bundesbank, 2017).

Je proto zvláště důležité, aby tato odvětví byla schopna přenést zvýšené náklady na energii na zákazníky ve formě vyšších prodejních cen. Jak ukazují výsledky konjunkturního průzkumu ifo z října 2022, většinově chtějí zvýšit ceny zejména výrobci potravin a krmiv (70,6 bodu) a výrobci skla, skla, keramiky a zpracování kamene a zeminy (72,1 bodu). 1 Naproti tomu jen malá část podniků ve výrobě papíru, kartonu a zboží z něj má pozitivní cenová očekávání (27,0 bodů) s poměrně nízkou marží. Také v chemickém průmyslu má relativně málo firem pozitivní cenová očekávání s 33,1 bilančního bodu.

Celkově je vidět, že některá odvětví zpracovatelského průmyslu jsou těžce zasažena cenovým šokem v oblasti energií. Ty však představují pouze část zpracovatelského průmyslu.

Rámcové podmínky se musí zlepšit

Na pozadí zde prezentovaných čísel se zdá, že strach vyvolaný veřejnou debatou z nové vlny deindustrializace způsobené energetickou krizí je přehnaný. Neznamená to však, že by firmy v důsledku cenového šoku energie neopustily trh. Postiženy jsou zejména ty společnosti, které dostatečně nediverzifikovaly svou výrobní strukturu a/nebo neinvestovaly do energetické účinnosti. Že je obava z průmyslového exodu Německa z velké části neopodstatněná, ukazuje i průzkum BDI ze září 2022. V něm bylo téměř 600 německých průmyslových podniků dotázáno, do jaké míry ovlivnil aktuální vývoj cen územní plánování. Téměř polovina, konkrétně 48 % dotázaných firem proto plánuje investice pouze v Německu (BDI, 2022). Pozoruhodné zde je, že ve srovnání s únorem 2022 to odpovídá nárůstu o 6 procentních bodů. To by mohlo odrážet i narůstající debatu o re-shoringu, tedy přemístění výrobních míst do Německa, například za účelem snížení závislosti zahraničního obchodu na jednotlivých zemích. Naproti tomu existuje 17 % těch, kteří konkrétně zvažují v blízké budoucnosti přemístit akcie společnosti/pracovní místa do zahraničí – což je pokles o 5 procentních bodů od února 2022. aby se např. snížily zahraniční obchodní závislosti na jednotlivých zemích. Naproti tomu existuje 17 % těch, kteří konkrétně zvažují v blízké budoucnosti přemístit akcie společnosti/pracovní místa do zahraničí – což je pokles o 5 procentních bodů od února 2022. aby se např. snížily zahraniční obchodní závislosti na jednotlivých zemích. Naproti tomu existuje 17 % těch, kteří konkrétně zvažují v blízké budoucnosti přemístit akcie společnosti/pracovní místa do zahraničí – což je pokles o 5 procentních bodů od února 2022.

Je to důvod k tomu, aby bylo vše jasné? Ne, protože ještě před současnou krizí panovala značná nejistota ohledně budoucnosti německých dodávek energie, což mohlo zpomalit investiční rozhodování v Německu (Berger et al., 2022). Nejistota vzrostla s energetickou krizí. Realistická strategie pro budoucí dodávky energie v Německu je proto nezbytná, aby společnosti mohly v Německu dlouhodobě investovat.

Vzhledem k rychlým demografickým změnám musí Německo jako země chudá na přírodní zdroje reflektovat i své silné stránky v oblasti lidského kapitálu. Je třeba se zaměřit na posílení odborné přípravy a dalšího vzdělávání, aby se úroveň kvalifikace sladila s novými požadavky digitálního průmyslu zítřka. Ačkoli nové mezinárodní srovnávací studie ukazují, že Německo dohnalo šok PISA na začátku 21. století, v poslední době výrazně kleslo, pokud jde o výkon studentů. Tento vývoj se pravděpodobně zintenzivnil vzhledem k tomu, jak se vzdělávací sektor vypořádal s pandemií koróny (Zeit Online, 2021).

Odbourávání pravidel as tím související snižování byrokracie musí být také prosazováno důrazněji. Protože v nejistém, rychle se měnícím tržním prostředí s vysokým tlakem na náklady firmy nepotřebují více regulace, ale méně. S tím úzce souvisí debata o tom, jak restriktivně nakládáme s daty jako surovinou a jak můžeme posunout digitalizaci veřejné správy. V obou oblastech se ukázalo, že v Německu stále existuje obrovský potenciál pro zlepšení (Falck et al., 2021).

Je ale také nutná aktivní průmyslová politika? Asi ne, protože předchozí zkušenosti s ním nebyly pozitivní. Pro země na mezinárodní technologické hranici, kam patří také Německo, je mnohem důležitější podporovat otevřenost technologiím a soustředit se na větší konkurenci místo na menší (Aghion a Howitt, 1997; Falck, 2019). Spíše než čínský model by zde měly sloužit konkurenční veřejné zakázky na inovace nebo konkurenční veřejné financování výzkumu a vývoje, jak je stanoveno v amerických modelech ARPA (Advanced Research Projects Agency). Ta byla velmi úspěšná v přivedení Číny na světovou technologickou hranici v mnoha oblastech. Zda je však vhodný i pro posunutí hranice směrem ven, je více než sporné.

  • 1Body rovnováhy v očekáváních cen ifo naznačují, jaké procento společností chce zvýšit své ceny v rovnováze. Zůstatek se získá odečtením procenta společností, které chtějí snížit své ceny, od procenta společností, které chtějí ceny zvýšit. Pokud by všechny dotázané společnosti zamýšlely zvýšit své ceny, byl by zůstatek plus 100 bodů. Pokud by všichni chtěli snížit ceny, bylo by to mínus 100.

Zdroj: https://www.wirtschaftsdienst.eu/inhalt/jahr/2022/heft/12/beitrag/die-deindustrialisierung-deutschlands-berechtigte-sorge-oder-german-angst.html