Bazaar v Káhiře
Každý rok se plánuje chod a hospodářské výsledky každé dobře vedené společnosti. V případě pojišťovny, specializované na cestovní pojištění, je výchozí informací kromě přání akcionářů zejména odhad cestovatelského chování českých žen a Slováků, nebo odhad kam, a na jak dlouho bude průměrný Slovák cestovat.
Toto téma je velmi vděčným tématem pro nezávazné diskuse u piva, stává se však velmi komplikovanou tématem pokud za Vaše vyjádření budete muset nést odpovědnost. Pokud podle nich nastavíte celou pojišťovnu, připravíte lidské i strojové kapacity, produkty atd.
Mnohem snadněji by se nám plánováno a žilo v stabilní politické a hospodářské situaci v Evropě, a zejména ve Středomoří. Kdyby nebylo turbulencí na finančních trzích v Řecku, Itálii, Španělsku, kdybychom věděli, kdy budou jaké volby, a jak dopadnou, jak se vyjádří politici k mezinárodní situaci, atd., Atd.
V současnosti nás hlava bolí zejména z Egypta, Řecka a Tuniska
Budu se věnovat svému pohledu na věc a pokusím se o předpověď.
Nejprve asi to nejjednodušší, Tunis. Zde začala „Arabská Jaro“ a zde podle všeho začíná konsolidace celého hospodářsky a politicky komplikovaného, částečně násilného vývoje. Ano, Tunisko je arabská země, nesmíme však ztratit ze zřetele velmi silný vliv Francie. Tunisané jsou všichni dvojjazyčný a oba jazyky, arabštinu a francouzštinu, pokládají za svou mateřštinu. Pokud jdou studovat do zahraničí, pokud hledají příklady, či radu, obracejí se právě sem. Ve styku s inteligencí a umělci máte pocit, jako kdyby jste byli téměř v Jižním Francii.
Tato země je na poměry v Severní Africe relativně industrializovaná. Obchodní styky udržuje sice zejména s frankofonních zeměmi, v žádném případě však není uzavřena a ochranářská. Toto kulturní zázemí a slušná úroveň všeobecného vzdělání způsobily, že země byla schopna přes svých politiků poměrně rychle překlenout období po pádu a útěku prezidenta Ben Aliho. Kultivovaně a demokraticky – prosím nezaměňovat významově s kulturní a demokraticky v například Velké Británii – vzešly z voleb nové politické elity a vedení země. Vnímání tohoto procesu bylo však v Evropě značně odlišné. Středoevropské měřítka jsou přece jen troše přísnější.
Nic to však nemění na faktu, že země byla pro turisty po celou dobu bezpečná. Přesto zaznamenala drastický pokles zájmu turistů. Setkal jsem se dokonce s názorem domácích, že vždyť právě teď, těsně po revoluci, jsme konečně demokratickou zemí a právě teď očekáváme nával turistů. Nevěděli pochopit, proč najednou nepřicházíme. A to je ten paradox a praxe. Vše je v pořádku, ale věc nefunguje. Odliv turistů měl tedy málo společného s bezpečností, jak uváděli některá média, nebo pohostinností, jak uváděli zlé jazyky.
Složitější je případ Egypta. Země je chudá, s vysokým stupněm analfabetismu. Velkým počtem obyvatel s minimálními příjmy a silným podhoubím Muslimského bratrstva. Je však velmi rozlehlá, a co se děje v Káhiře, se nedá říci io 500 kilometrů vzdálené Hurghadě. Pokud se na severní hranici pašuje benzín a drogy, je to více méně to samé jako na severu Mexika nebo jihu USA. V Egyptě to však má pro Evropany zásadně jinou příchuť. Nepoznanému nedůvěřujeme. Islámu připisujeme mnoho vlastností, které přebíráme z třetí ruky. Problém bezpečnosti, a zejména pocitu bezpečnosti věnují v Egyptě velké úsilí. Na dovolené chodíme zpravidla do turistických oblastí, které jsou od okolního světa odděleny, mnohdy doslova ocelovým plotem.
Přítomnost policistů a vojáků na ulicích a hotelových komplexech se nedá přehlédnout. Je to pro nás nezvyklé, ale vždy to tak bylo. A tyto turistické oblasti skutečně bezpečné jsou. V zemi viditelně převládá úsilí zachovat turistický ruch a nabízet služby, srovnatelné s Řeckem a Tureckem. Ať je to úroveň a pestrost stravy, architektonicky velkorysé řešení hotelových komplexů, množství doplňkových služeb, znalost jazyků, až po rozšiřování nabídky například o golf, všude to prostě cítit a vidět. Země je navíc i na naše poměry velmi levná. Přesto klientela chybí. Evidentně zde fungují jiné a další vlivy, které rozhodují.
Situace Řecka je dnes Nejdiskutovanější. Pomalu jsme všichni odborníci na záchranu Eura a pomoci Řecku. Jaksi ztrácíme se zřetele, že Řecko je jedna úžasná turistická destinace, s okouzlující krajinou, nádhernými plážemi, vynikající gastronomií, jedinečnými historickými památkami, a k tomu ještě poměrně blízko. Navíc pod tlakem úsporných opatření se země stává velmi cenově výhodnou. A to nejen na dovolenou, ale také z pohledu nákupní turistiky. Výsledky ostatních parlamentních voleb hodně jistoty do budoucna nedávají, takový zdroj příjmů jako má Řecko z turismu, ten se prostě nedá zahodit. A je to jedna z mála aktivit s dlouhodobou perspektivou, která vychází z přírody a nevyžaduje další masivní investice. Veškerá tam už je. Proč klesá počet turistů, zde skutečně nemá nic společného s úrovní služeb nebo bezpečností.
Pro všechny stručně popsány země platí jedno. Informační bubliny, a s takovou radostí šířeny katastrofické zprávy našimi médii, mají větší vliv než zdravý rozum.
Situace se mírně zlepšuje v Tunisku, stagnuje v Egyptě, tvrdím však, že nejlepší a poměrně nejlevnější dovolená bude letos v Řecku.
