Tiskovka Výstava Psychiatrie pomoc nebo hrozba?

Hovoří Zbyněk Svadba a Lumír Matějka
Výstava Psychiatrie pomoc nebo hrozba
Publikováno 22. 7. 2018

Zbyněk Svadba zastupuje Občanskou komisi za lidská práva

Lumír Matějka hovoří o tom jak psychiatrie zničila vysokými dávkami psychofarmak jeho matku.

PSYCHIATRIE: POMOC NEBO HROZBA?
Chtěli jste někdy vyhledat psychiatrickou pomoc pro sebe či pro
někoho z vašeho okolí?

Máte vlastní zkušenost s psychiatrií?

Jaká jsou skutečná fakta o psychiatrické praxi?

Od roku 2003 vydaly úřady pro kontrolu léčiv po celém světě více než 60 varování před psychiatrickými léky. Varování se týkala například mozkové mrtvice, srdečního infarktu a smrti způsobené stimulancii, agresivity a sebevražedných sklonů vyvolávaných antidepresivy, nebo nebezpečné cukrovky a selhání jater v důsledku užívání antipsychotik.
Jak sami psychiatři přiznávají, a to dokonce při výpovědi před americkým Kongresem, neznají příčinu ani jediné duševní „poruchy“, a nevědí, jak je vyléčit. Jedna studie přímo z USA dokonce uvádí, že psychiatrická léčba je z 99 % neúspěšná.
Celosvětově užívá antidepresiva asi 54 milionů lidí. Na tyto léky se v současné době soustředí pozornost úřadů pro kontrolu léčiv, a to nejen díky jejich potenciálu k vytváření sebevražedných sklonů a násilných impulzů u dospělých i dětí, ale také proto, že při testování nemají lepší výsledky než placebo (pilulky bez účinných látek).
Jaký je skutečný příběh o Podávání psychofarmak kvůli zisku?
Jak úzká spolupráce psychiatrů a farmaceutických firem je nutná pro každou novou „zázračnou tabletku“, s kterou přichází tvrzení o její bezpečnosti a efektivnosti, jen aby se později zjistilo, že tyto látky vyvolávají nebezpečné vedlejší účinky, mezi které patří sebevražda, agresivita, srdeční infarkt, mozková mrtvice, závislost, psychóza a smrt.

Zlatokopky, luxusní život bez práce

Jmenuji se Marcela a mám už tolik let a dětí, že své nejlepší časy jako „zlatokopka“ už mám dávno za sebou. Můj příběh ať je mementem pro dívky, které si myslí, že uloví něco víc.

Zlatokopky, luxusní život bez práce
Zlatokopky, luxusní život bez práce

Od malého děvčete jsem byla neposedné dítě. Se svou starší sestrou jsme řádili samy čertoviny. No to spíš já. Ale na ní to shořelo, protože byla starší a měla by být i odpovědnější. Rodiče začali čerstvě podnikat. Tak neměli na nás hodně času. Byli velmi zbožně založení. Hlavně otec. Takže nedělní bohoslužby byly častěji, jak se nám se sestrou líbilo. Při každé mši jsem nemohla spustit oči z každého ministranta. Puberta začala bláznivě. Moje prsa vyběhli do úctyhodných rozměrů. Mám to dáno po mamince a táhne se to do generace pra pra pra …. pojmenování ouha fíha je stále málo. Nebylo výstřihu, který bych si nezvýšila. Nejednou mi otec v neděli před mší měnil blůzu či tričko.

Zlatokopky, luxusní život bez práce
Zlatokopky, luxusní život bez práce

Už tehdy jsem začala využívat své přednosti. Jak u učitelů na ZŠ, pak na střední. Spolužáci byli ze mě happy. Havraní černé vlasy a tmavé oči prudce kontrastovaly s mou světlou pletí. Jedinou velkou chybou byl můj nos. Byl velký, přímo byl obrovský. Když se dalo, každému údajnému nápadníkovi jsem se neukazovala z profilu. Úspěšně se mi to dařilo po první milování. Tam si toho všiml každý. I jsem si po troše odkládala na plastiku, ale stále jsem měla málo.

Nejnovější přítel byl pan peneženka. Úspěšný podnikatel, kterému jsem se líbila taková, jaká jsem byla. I s mým havraním nosem. Chybičkou krásy bylo (v té době), že byl o 10 let starší. Už tehdy jsem si umínila, že se vdám ani ne tak z lásky, ale kvůli prospěchu a blahobytu. Abych nedopadla, jak moje matka, která šetřila a bála se utratit každý halíř. Velmi se mi líbilo, že mě můj přítel rozmazloval. Kupoval drahé dárky, bral na luxusní dovolené ….

Zlatokopky, luxusní život bez práce
Zlatokopky, luxusní život bez práce

Rodiče však byly proti. „Toho si neber, je od tebe starší. Tamto bývá jedináček, jeho rodiče dělají v Rakousku, to je dobrá parta a má tolik let jako ty …, „poslouchala jsem stále. Nakonec jsem poslechla a přítele jsem opustila. Předtím jsem ho stihla ještě využít a předělal nové bydlení mým rodičům (samozřejmě zdarma). Mladého jsem si pojistila hned. A to byla chyba. Otěhotněla jsem dříve, než bylo potřeba. Moji drazí svatí rodiče a ještě svatější stará máti mě dohnali před oltář. Vzala jsem si toho schlíplé chlápka, bez kousku sexappealu, ale s vědomím, že je tam baráček a spousta peněz. Prsty mě svrběli, když jsem si představila, jak je utratím na plastiku nosu a liposukci břicha, které mi zůstalo po porodu. Jak jsem se jen mýlila. Peníze byly jen iluze. Mladý byl držgrešle ještě větší než moje máma. Dříve, než jsem se nadála jsem měla tři děti. Za jeho zády nyní kupuji léky na hubnutí, a retušuji účty, aby neviděl blbosti, které se mi líbí, a které si kupuji jako poděkování za děti, které jsem mu dala.

zlatokopka s klientem - taťkou, který jí platí hezký a bezpracný život
zlatokopka s klientem – taťkou, který jí platí hezký a bezpracný život

Lituji, že jsem se nevzepřela rodičům. Teď bych byla panička, která mě nejvíce jedno děcko a pro něj chůvu. Chodím do kaváren s paničkami ze stejné společnosti a netrápím se pro každý šesták, který si chci užít. Manžela bych si pomalu vychovala a bez studu bych si užívala v té době už moje peníze. Takto? Sotva jsem ho namluvila, ať si koupíme lepší auto. Máme BMW. Už jen ten pocit, když se v něm vozím, mi dodává elegance a vědomí, že něco mám pro sebe. Ještě dostat pro sebe podnik, co mají rodiče, a jsem z části tam, kde jsem si velmi velmi dávno vysnila ..

Zlatokopky – typ žen, které snad všichni nenávidí.

Zlatokopky – typ žen, které snad všichni nenávidí. Jsou to špinavé ženské a společnost je odsuzuje.

Zlatokopky - typ žen, které snad všichni nenávidí
Zlatokopky – typ žen, které snad všichni nenávidí

A má na to pádné důvody! I tak se však najdou muži, kterým přítomnost zlatokopek nevadí, přímo naopak vyhovuje jim a vyhledávají ji. Tyto ženy to vědí a jsou schopny udělat opravdu všechno pro to, aby dosáhli své špinavé cíle. Mužům navrhnou nejrůznější sex nabídky a udělají i ty nejzvrácenějším věci.

Zlatokopky - typ žen, které snad všichni nenávidí
Zlatokopky – typ žen, které snad všichni nenávidí

Proč jsou takové a o co jim vlastně jde? dovolené. A to vše jen proto, že si našli chlápka, který jim to všechno zaplatí. Ony mu na oplátku nabídnou sex a pro muže je výhodné i to, že se na veřejnosti ukazuje s přitažlivou ženou, protože zlatokopky takové po většině jsou. A možná jsou sexy právě proto, že jim plastické operace zaplatí jejich partneři.

Rozvádějící se Brad Pitt na glóbech. Takto dali kolegové najevo, na koho jsou straně

Reakci, kterou svým příchodem vyvolal, určitě nečekal.

Rozvádějící se Brad Pitt na glóbu. Takto dali kolegové najevo, na koho jsou straně
Rozvádějící se Brad Pitt na glóbu. Takto dali kolegové najevo, na koho jsou straně

V noci z neděle na pondělí předávali v Beverly Hills jedna z nejprestižnějších filmových a televizních ocenění. Mnohé překvapilo, že se na ně ukázal i Brad Pitt, který přišel oznámit vítěze kategorie Nejlepší drama. Tou se stal film Moonlight.

Reakci, kterou svým příchodem vyvolal, určitě nečekal. Viditelně hubenější hollywoodská hvězda přechází v posledních měsících nehezkým obdobím. Odkdy Angelina Jolie oznámila, že se s ním rozvádí, se v médiích nerozebírá nic jiného, jen zda za krach manželství může on.

Jolie se totiž postarala o to, aby neměl dobrou publicitu. Brad měl být zpočátku nevěrný, pak za to mohly údajně drogy a alkohol a později vypustila do světa i spekulace o tom, že týral vlastní děti, což nakonec vyšetřovala i FBI a sociálka. Ty ale dospěli k jinému závěru.

Když se tedy Brad objevil na pódiu, nadšený potlesk a pokřiky byly jasným znakem, na čí straně stojí většina jeho kolegů.

 

Portrét umělce „Jak starého muže“

Divadlo Aréna, Bratislava
Režie: Rastislav Ballek
Dramaturgie: Martin Kubran
Scéna: Hans Hoffer
Kostýmy: Marija Havran
Návrh a realizace loutky: Ivan Martinka
Masky: Juraj Steiner
Hrají: Jana Oľhová, Alexander Bárta, Martin Hronský, Marián Prevendarčík, Radomir Milić, Juraj Hrčka, Miriam Pavelková

Premiéra: 29. května 2011, Divadlo Aréna Bratislava

Divadlo Aréna Bratislava
Divadlo Aréna Bratislava

Skandály se v slovenském divadle nezvyknou dít. Pokud měl však nějaký text či inscenace v nedávné době k němu poměrně blízko, byl to právě Kukura v Divadle Aréna.
Hra Martina Čičvák je výrazně společensky kritická až kontroverzní, citlivým místem je však i její tušení intimní rozměr. Dvě hlavní postavy se jmenují Kukura a Čičvák, oba divadelníci čekají na příchod známé herečky, která je pro jistotu označena pouze jako Ona. Má přijmout nebo odmítnout roli v jejich společném projektu.
Rytmus i styl Čičvákovej hry se dá přirovnávat k textům Thomase Bernharda. Zajímavější než hledání paralel mezi některými díly tohoto rakouského dramatika, které se odvíjejí z podobné výchozí situace, je pro mě to, jak se Čičvák podařilo aplikovat bernhardovskú drsnou upřímnost na slovenské poměry a zachytit aktuální obraz slovenského uměleckého prostředí. O jeho stavu totiž vypovídají i ty nejbanálnější fráze či tisíckrát opakované klišé, které již musí působit jako lež, i kdyby byly někdy bývaly i pravdou. A právě o nich je tato hra.
Atraktivita (i marketingová) této produkce spočívá iv přirozeně vznikajících dohadech, do jaké míry můžeme postavu nazvanou Kukura ztotožnit se známým hercem. Čičvák v mediálních vystoupeních na margo hry samozřejmě připomínal rozdíly mezi divadlem a skutečností, zároveň však připouštěl, že postava Kukura má s člověkem Kukura velmi mnoho společného.
Plným právem jde o titulní postavu, velká část společenských komentářů je vložena právě do jejích úst. Kukura má na všechno svůj názor a vyslovuje ho s neskrývaným zaujetím, touží předat poselství mladému kolegovi, představit mu jiný pohled na svět, otevřít mu nové obzory, zasvětit ho do svého „náboženství“. Nejde přitom jen o obecné stesky na úpadek kultury, jehož symbolem jsou i banální odpolední série vysílané pro davy.

Kukura v hlavním vysílacím čase
Kukura v hlavním vysílacím čase

„A národ se na ně dívá a dívá se na ně v hlavním vysílacím čase.“ Kritika padá i na samotných divadelníků, jejichž Kukura obviňuje z toho, že divadlo vlastně nesnášejí a že jim jde už jen to, aby si svým účinkováním v televizi vydělali na dvě umyvadla do svých luxusních koupelen. V pozadí občas cítíme konkrétní cíle těchto útoků, tušíme, komu jsou určeny narážky o údajné intelektuální elitě, která moderuje televizní miss, zda o bulváru, který je legalizován jako nejvyšší státní kultura. Tyto momenty posouvají hru až na hranu pamfletu.
Text je víceméně monologických útvarem, jehož dramatičnost spočívá v jeho extrémnosti hraničící až s arogancí. Ještě divadelnejším momentem je, že všechny tyto drby, pomluvy, narážky či stesky přestávají být v závěru hry, kdy se hra překlopí do vzpomínek a umírání zošúvereného Kukura, podstatnými. „Nepij, Jirko,“ připomíná dávno mrtvá matka svému stařičký synovi, který se na scéně zjeví v podobě loutky geniální navržené a realizované Ivanem Martinkem. Právě v této chvíli se tato postava konečně dostává do sebakritickejšej polohy, přiznává se k pocitům emigranta, který prošel od izolované totality do totální izolace, a který hrál v cizí zemi v jazyce, kterému dobře nerozuměl. Dokonce připouští i vlastní zalíbení v pocitu trpiteľa. „Těch příšerných filmů – těch nesrozumitelných her.“ Osobní příběh známého herce můžeme vnímat i jako ztělesnění osudu celé naší společnosti – se vší kontroverznosti a ambivalentnosťou. Závěr je velkým, lidsky dojemným finále herce, který nepřestává ani v poslední chvíli toužit po slávě.
Postava Čičvák je po celou dobu v pozadí, režisér hraje ve hře prakticky jen roli posluchače exaltovaných herců. Podobný trik nacházíme v Bernhardových hrách poměrně často.

Juraj Hrčka
Juraj Hrčka

Juraj Hrčka s v této poloze, jakoby nevěděl celkem najít. Jeho nevýraznost však mohla být i záměrná, protože slabost režisérů je jedním z témat hry. Režiséři již v našem divadle podle Kukura nerozhodují o ničem. „Ani o tématu, ani o obsazení. Vlastně, Martinko, nerozhodujete o ničem. Pouze se permanentně ponížit, „říká Kukura Čičvák. Hrčka ale na velmi dobré úrovni zvládl náročné „dabování“ loutky Kukura v závěrečné části.
To, že se začínající režisér ze hry či autor textu dívá na svého učitele s nesporným respektem, může reálnému Juraj Kukura imponovat. Ve hře jsou však i pasáže, ke kterým musí nositel jména Kukura přistoupit s jistou mírou tolerance, ba i osobní velkorysosti. Čičvák se v médiích vyjadřoval, že si nebyl jistý jeho reakcí na tento text. Nakonec ho ale Juraj Kukura jako divadelní ředitel do Divadla Aréna přijal a titulní postavu si iv české produkci sám zahrál.
Čičvák text se dá vnímat i v kontextu četných komediálních her z divadelního prostředí, které bývají atraktivní už jen proto, že jejich ústřední postavou je téměř vždy nějaká šarmantní diva. I v tomto případě si autor s jemnou dávkou mizogýnie pochutnal na samolibě herečce, která ví nejlépe, co by se mělo v divadlech hrát, která touží přepisovat ještě i antických dramatiků, a která je pronásledována pocitem nepostradatelnosti. „Když má člověk talent, musí dělat všechno.“ Pro její mediální slávu ji sice každý režisér touží zapojit do svého projektu, ona však svým povrchním herectvím ničí každou inscenaci.
Jana Oľhová dokázala být nad touto postavou fyzicky i intelektuálně, s vtipem parodovala manýry známé herečky, přitom však nesklouzla do laciné grotesky. Mistrovství dokázala iv postavě Matky ze závěru hry.
Autentickou stránkou textu je zobrazení věčného boje divadelníků o uznání. Poznámky typu: „Dostal jsem cenu, konečně ji museli dát i mně,“ zda „umělecká prostituce je oceňována prestižními cenami,“ směřují spíše dovnitř umělecké komunity. Nejen u divadelníků však rezonují stesky na ty, kteří nevědí odpustit úspěch, s diváky komunikuje i silná téma provinčnosti. Slováci si rádi zanadávají na omezenost našich poměrů či na to, že se v této zemi prý nic nezměnilo za posledních padesát let. Ironickému pohledu se ale sympaticky nevyhnulo ani samy Divadlo Aréna: „Vždyť já všude říkám, že vy jste kultura“ – řekne herečka hned v první větě po svém dlouho očekávaném příchodu.
Režisér Rastislav Ballek přistoupil k inscenaci tohoto nekaždodenného textu s citem, bez násilného režijního samopresadzovania se. Velkým rozhodnutím bylo rozdělit postavu Kukura mezi čtyři herců, kteří svými kostýmy, ale i líčením připomínaly mladého Jiřího Kukura ze známé televizní inscenace Mário a kouzelník. Profesionalitu v jednom ze čtyř zástupců ukázal Alexander Bárta, v jeho podání vtipně zaznívaly zejména pasáže, v nichž hovořil o hercích, kteří v národních divadlech zůstávají jen proto, aby měli ještě nějaké společenské postavení. Výrazné byly i části přednášené Mariánem Prevendarčíkom, o něco méně zaujal Martin Hronský, Radomír Milič využil zejména svůj pohybový projev. To, že postava Kukura víceméně fungovala i v takové štvorjedinej, zcizení interpretaci, nepřímo dokázalo, že Čičvák text má obecnější charakter a není jen studií jedné konkrétní osobnosti.

Radomír Milič
Radomír Milič

Inscenace využívala náročnou scénografii vyrobenou do produkce 33 variací, což divadlo vysvětlovalo i tím, že jde o druhou část trilogie o posedlosti a zápase o kulturu. Paradoxem je, že symbolická scéna Hanse Hoffer byla pro tento typ textu vhodnější, neboť umožňovala hercem efektní nástupy po červeném koberci slávy. Kostýmy Marije Havran byly podobně jako celý text vtipná, přitom profesionální zvládnutou narážkou na divadelní klišé. Účelné bylo využití dramatické operní hudby.
Hra Kukura má podtitul „doktorandská práce o stavu kultury“. Doktorské práce by měly přicházet s novými tezemi, nejen s kompilací citátů prací jiných autorů. V tomto případě se tvůrcům podařilo zachytit lze jen leccos z toho, co se plaví po povrchu naší malé a trochu kalné divadelní komunity, i to se však cení. Těším se, jak budou o dvě stě let studentům divadelní vědy náročně vysvětlovat osobní a společenský kontext vzniku této hry, ze které ale bude kdosi stále cítit pach člověčiny. Jako pozitivum vnímám i to, že je možné tuto produkci vnímat na tisíc způsobů. Předpokládám, že i ti, kteří ji budou společně přijímat či kolektivní odmítat, tak budou dělat z naprosto odlišných důvodů.

Topná sezóna začala. Požár může způsobit špatný stav komína, ale i sousedé

Teplých podzimních dní je stále méně a topná sezóna se již začala. Každý komín by měl být před jejím nástupem technicky v pořádku. Neudržované komíny, krby nebo kotle ústředního vytápění jsou totiž stále častou příčinou požárů. Stoupá i počet požárů z nepozornosti, požárů, které vzniknou úmyslně a tradičně nejčastěji vzniká oheň následkem zkratu v elektroinstalaci. Allianz – Slovenská pojišťovna eviduje každoročně několik stovek požárů s milionovými škodami. Minulý rok přinesl konkrétní 634 požárů s celkovou škodou 1 605 307 eur a od začátku roku 2014 je již registrovaných dalších 424 případů. Kritické zimní měsíce však teprve přijdou.

Topná sezóna
Topná sezóna

Nepodceňujte revizi komínu

Následky požárů mívají odlišný rozsah. Likvidátoři se pravidelně setkávají s různými škodami; od zakouřených místností, přes poškození zařízení domácnosti, až po výbuchy či rozsáhlé požáry s destrukcí celé nemovitosti. To, co pojišťovnu zajímá nejvíce, jsou příčiny požáru. Je důležité zjistit, zda byl požár zaviněn úmyslně nebo z nedbalosti, případně zda za vznik požáru může špatný technický stav. Pojišťovna vyhotoví expertizu s ohledem na závažnost porušení povinností klienta a míru jeho zavinění. Pokud je vysoká, pojišťovna může uvažovat o snížení plnění.
Pokud dojde k požáru v důsledku nevyhovujícího stavu topných těles, kouřovodů nebo komínů, pojišťovna od klienta požaduje dokument o revizi komínu nebo záznamy o jeho kontrolách. To však neznamená, že pojišťovna automaticky krátí nebo zcela odmítne pojistné plnění tomu, kdo je nemá. Každý případ se posuzuje individuálně a krácení za neuskutečněnou revizi komínu se použije pouze v případě příčinné souvislosti s požárem. Pokud pojištěný způsobil požárem škodu pouze sám sobě, stačí mu vlastní pojištění majetku. Pokud však škodu způsobil i sousedům, musí mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu
Lepší soused neplatič jako žhář

Nejen zanesené komíny, ale i sousedé jsou dalším velmi rizikovým faktorem. „Měli jsme pojistnou událost – úmyslně podpálené auto v garážovém stání bytového domu. Požár se rozšířil do několika bytů nad garáží a do společných prostor bytovky. Poškozených bylo i několik aut v garáži, „říká ředitel odboru likvidace v Allianz – SP, Jozef Hrdý.
Další nepříjemnou zkušenost měli majitelé rodinného domu. „Pod základy jejich domu z vedení unikal plyn. Došlo k jeho nahromadění v sklepních prostorech pokud rozsáhlému výbuchu, který způsobil totální destrukci domu, „dodává Jozef Hrdý.
Ať je hasit poslední možnost

V případě požáru, který se rozšíří z ohniska i na ostatní byty nebo objekty jiných vlastníků, je za škody odpovědný žhář. Pokud se prokáže jeho nedbalost, porušení povinnosti nebo dokonce úmysl, musí se připravit na to, že vzniklou škodu na majetku sousedů zaplatí.
Zaměstnanci likvidace Allianz – SP se často setkávají právě s nedbalostí. Lidé umisťují hořlavé materiály v blízkosti komínových těles, neodborně manipulují s hořlavinami, s otevřeným ohněm a svíčkami. Proto je dobré myslet i na správný výběr pojištění. Odborníci klientům doporučují sjednat si nejen pojištění majetku, ale i pojištění odpovědnosti za škodu pro případ, že by se při požáru oheň rozšířil i do ostatních bytů.

Rizika záření musí být pojištěny

Slovenský jaderný pojišťovací pool se specializuje na pojišťování jaderných rizik pro mírové účely

Rizika záření
Rizika záření

Každý provozovatel zdroje ionizujícího záření musí být pojištěn
Povinné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při provozu se zdroji ionizujícího záření má sjednáno jen nízký počet provozovatelů
Slovenský jaderný pojišťovací pool je sdružení pojišťoven, které od roku 1997 pojišťuje a zajišťuje jaderná rizika. Je začleněn do struktur hlavního pojistitele, kterým je Allianz – Slovenská pojišťovna. Kromě ní má SAPS dalších devět členov1. Spolu zajišťují pojištění obou Slovenská jaderných elektráren (Jaslovské Bohunice a Mochovce), pojištění přepravy jaderného paliva a účastní se i na pojištění dostavby třetího a čtvrtého bloku atomových elektráren v Mochovcích.
Každodenní kontakt se zdroji ionizujícího záření

SAPS se zabývá nejen pojišťováním jaderných elektráren, ale už více než 10 let pojišťuje i odpovědnost za škodu způsobenou při provozu a nakládání se zdroji ionizujícího záření. Jsou to vážné škody na zdraví, které může osobám způsobit radiační nehoda nebo havárie zdroje ionizujícího záření v důsledku poruchy přístroje. Do tohoto pojištění spadají ve zdravotnické oblasti například rentgenové přístroje, urychlovače či humánní radiologie. V průmyslové oblasti jsou to například mobilní skenery, měřiče, defektoskopické přístroje a podobně.
Pojištění selhání stroje není pojištění odpovědnosti lékařů

Lékaři mají sjednané pojištění odpovědnosti za škodu při poskytování lékařské péče, kde je kryté selhání lidského faktoru (např. Nesprávné předepsaná dávka záření). Jedná se však o jiný druh pojištění, jak vyžaduje zákon. „Přesto, že toto pojištění je ze zákona povinné, sjednáno ho má jen mizivé procento provozovatelů zdrojů ionizujícího záření. Nepojištěné jsou dokonce i některé vysoce rizikové provozy, „říká Zuzana Řepová ze Slovenského jaderného pojišťovacího poolu.
Východ je nejzodpovědněji

Nemocnice či zubní ordinace, které provozují rentgeny, musí kromě povinného pojištění odpovědnosti za škodu na zdraví klientů splňovat několik dalších podmínek. Patří mezi ně například přesně určené umístění pracoviště, tloušťka zdí v zařízení, označení kontrolovaného pásma znakem ionizujícího záření, přísný radiační monitoring zda kontrolovaný vstup všech osob.
„Největší procento zařízení, které mají sjednáno toto pojištění, je na východě Slovenska. Provozovatelů na západě a ve středu země chceme upozornit, že pojištění je povinné, „dodává Zuzana Řepová.

Kolik stojí život?

O důležitosti životního pojištění se přesvědčilo již mnoho Slováků. V Allianz – České pojišťovně má životní pojištění uzavřené 1 043 334 lidí. Kromě toho, že životní pojištění je spolehlivá forma finanční investice, usnadní neočekávané situace pojištěnému i jeho nejbližším. Slováci si v rámci rizik při životním pojištění nejčastěji uzavírají úrazové pojištění.

Kolik stojí život?
Kolik stojí život?

Pojištění nemovitosti

Každým rokem je život cennější

Většina klientů si sjednává rizika jako denní odškodné během nezbytného léčení následkem úrazu, trvalé následky po úrazu, uzavírají si i pojištění kritických nemocí a rizikové životní pojištění – pojištění smrti.
A právě v tomto pojištění v posledních letech neustále roste pojistná částka. Tu dostane rodina, pozůstalí nebo jiná oprávněná osoba v případě úmrtí pojištěného. Zatímco v roce 2004 byla pojistná částka na úrovni 3 385 eur, v roce 2009 stoupla na 6 910 eur. A stoupá nadále, za první pololetí tohoto roku je průměrná pojistná částka na riziko smrti již 11 349 eur.
Doposud nejvyšší evidována pojistná částka v Allianz – SP v rámci životního pojištění je 896 236 eur, ve smlouvě z roku 2000. Kromě ní se však maximálně pojistné částky pohybují v průměru okolo 250 tisíc eur.
Jak pomůže?

Životní pojištění může pomoci při následků úrazu nebo nemoci, vyplácí denní odškodné při pobytu v nemocnici nebo v nezaměstnanosti, podnikatelům uhradí ušlý zisk, přeplatí konzultace s lékaři v zahraničí, také léčbu v zahraničních zdravotnických zařízeních a zajistí i nonstop pomoc asistenční služby.

Panamský průplav má 100 let

Pokryje i úvěry

Rizikové životní pojištění kryje riziko jakékoliv ztráty života. Pokud klient zemře během doby pojištění, oprávněné osobě vyplatí pojišťovna dohodnutou sumu. Toto pojištění je vhodné zejména pro živitelů rodiny, na kterých stojí rodinný rozpočet, ale i pro ty, kteří jsou zatížení hypotékami či úvěry. Pojistná částka dokonce může postupně klesat tak, jak je splácen úvěr. Vždy by měla být nastavena tak, aby pomohla předejít špatné finanční situaci v rodině v případě úmrtí živitele.
Na rizikové životní pojištění nabízí Allianz – Slovenská pojišťovna aktuální slevu 30 procent. Výhoda platí pro všechny, kteří si uzavřou rizikové životní pojištění do 31. 10. 2014.