Sýrařský král, aneb zapomenutý zakladatel největší sýrárny na jižní polokouli. Milan Vyhnálek (1925-2013) byl podnikatel v oboru sýrařství, který v australské Tasmánii vybudoval Lactos, největší sýrařskou firmu na jižní polokouli. V Tasmánii byl za své podnikatelské úspěchy vyhlášen mužem 20. století. Milan Vyhnálek byl také aktivním krajanem, který nezapomínal na své kořeny. Nezištně a rád podporoval a motivoval lidi kolem sebe, hlavně mladé. Pamětníky bývá popisován jako pracovitý perfekcionista a optimistický vizionář.
Milan Vyhnálek se narodil v Hnátnici poblíž Letohradu dne 18. října 1925. Jako nejstarší syn se měl Milan Vyhnálek stát po otci sedlákem a převzít rodinný statek. Absolvoval v roce 1943 rolnickou školu v Ústí nad Orlicí. Právě tam jej zřejmě zlákala výroba sýrů, a k nevůli otce se přihlásil na mlékařskou školu v Kroměříži, kterou dokončil v posledních dnech druhé světové války. Ještě v létě 1945 se chopil postu technického vedoucího v lanškrounské mlékárně, přičemž s obnovením výrobu mu pomáhali Němci z místního sběrného tábora. Při požáru statku zahynul jeho otec a v roce 1947 musel nastoupit na vojnu. Po čtrnácti měsících byl propuštěn a měl v úmyslu odjet studovat do Dánska. Brzy však zjistil, že pro postup jsou potřeba jiné zásluhy než odbornost a pracovitost. Rozhodl se tedy emigrovat. Tak se stalo v noci na 12. srpna 1949. V zavazadle měl s sebou jen pár drobností a knihu o sýrařství od Rudolfa Medka. Bylo mu pouhých 23 let.
Životní osud jej nakonec zavál a až do vzdálené Austrálie. Zde se mimo jiné setkal s Jarkem Kočím, kamarádem z obecné školy v Hnátnici. První roky se živil jako dřevorubec, jako řidič buldozeru, dělník na stavbě silnice a přehrady, fotograf, krejčí, hrál s kapelou na tancovačkách. Prodával v Tasmánii auta a také dovážel víno. Nepřestal však věřit svému snu – vyrábět sýry.
Vytipoval si tedy oblast, kde jsou vhodné podmínky pro chov mléčného skotu – severozápadní Tasmánie. Na začátku 50. let ale byli Australané zvyklí konzumovat pouze čedary a tavené sýry. Vyhnálek se rozhodl zaměřit na sýry speciální – ementál, gouda, eidam a romadúr, camembert. U tamních výrobců se zprvu s velkou vstřícností nesetkal. Přes nelehké začátky, doslova vlastníma rukama, vybudoval v Burnie největší sýrárnu na jižní polokouli Lactos, která již v prvním roce vyprodukovala 50 tun sýrů. Vsadil na kvalitu, rychlost a spolehlivost. Nejprve chtěl dělat všechno sám, později si vybral v Evropě spolupracovníky a získal tak pro australský mlékařský průmysl špičkové odborníky. V roce 1964, kdy Lactos produkoval již 500 tun sýrů, továrna vyhořela. Během pouhých několika měsíců ji ale obnovil do plné výroby. V té době vymysleli společně s jugoslávským kolegou Lactomatic – automatický systém na výrobu sýrů. Byl to převrat pro sýrařskou výrobu, který měl odstranit tradiční dřinu. V roce 1970 se stal hlavním hitem Mezinárodního mlékárenského kongresu v Sydney. Lactos dále expandoval. Kromě australského trhu přibyla i nová odbytiště jako Japonsko, Evropa, či Spojené státy. V té době měl pod sebou 300 lidí, spolupracoval s 250 farmáři a celkový obrat jeho firmy činil 20 milionů dolarů. Zároveň působil jako poradce australského ministra pro zahraniční obchod. Tasmánská produkce sýrů byla díky Vyhnálkovi na takové úrovni, že se mohla měřit i s tradičními světovými sýrařskými velmocemi. Lactos se ve své době stal největším producentem sýrů na jižní polokouli. Protože však Vyhnálkův syn Milan neměl o práci v oboru zájem, prodal Vyhnálek v roce 1981 firmu Lactos francouzskému podnikateli A. Bongrainovi. Milan Vyhnálek byl v roce 1985 vyhlášen tasmánským „Mužem století“. Jeho zásluhou se Tasmánie stala sýrařskou velmocí, jakými jsou Dánsko, Švýcarsko nebo Holandsko. Nevelký ostrov ležící jižně od Austrálie dnes vyrábí více druhů sýrů než Francie, podnítil i větší výrobu mléka. Předtím získal od anglické královny Řád britského impéria, dvakrát Řád Austrálie, ceny za dokonalost v celoživotní činnosti, cenu za pokrok a mnohé další ceny za kvalitu v soutěžích sýrů.
V 90. letech Milan Vyhnálek podporoval české studenty z vysokých zemědělských škol, kterým zajistil pobyt na farmách v Austrálii, na Novém Zélandu a v USA. Tito studenti mohli získané poznatky využít po svém návratu k rozvoji místního zemědělského a potravinářského sektoru. V češtině publikoval v roce 1992 knihu Kde je tráva zelenější, o svém životním úspěchu. Svou rodnou obec Hnátnici štědře finančně podporoval již od 80. let 20. století. Například nechal opravit křížovou cestu, zhotovit nové varhany, odlít dva nové zvony. Rovněž podporoval například také místní Sokol. V květnu 2006 se Milan Vyhnálek vrátil zpět do vlasti a poslední léta dožil v penzionu v Ústí nad Orlicí. Zemřel 10. března 2013 ve věku 87 let. Pochován je na hřbitově ve své rodné Hnátnici u Letohradu.
„Byl to vizionář, pracovitý perfekcionista… Na Milana se nedá vzpomínat jinak než v dobrém, shodli jsme se tu, že nám všem chybí, jeho síla, jeho vize, jeho optimismus, i v relativně pokročilém věku od něj člověk odjížděl velmi nabitý energií, protože do poslední chvíle jí měl na rozdávání,“ vzpomíná na něj jeho vnučka Petra Škopová.