Hot Economy, s.r.o.

Datum vzniku a zápisu: 28. ledna 1997
Spisová značka: C 49846 vedená u Městského soudu v Praze
Obchodní firma: Hot Economy, s.r.o.
Sídlo: Za Strahovem 431/19, Břevnov, 169 00 Praha 6
Identifikační číslo: 25102818
Právní forma: Společnost s ručením omezeným
Předmět podnikání: Činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence, Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona
Statutární orgán:
Jednatel:

Mgr. DAVID ORÁLEK
Den vzniku funkce: 28. ledna 1997
Jednatel:

DAGMAR ORÁLKOVÁ,
Den vzniku funkce: 28. ledna 1997
Počet členů: 2
Způsob jednání: Každý jednatel zastupuje společnost samostatně.
Společníci:
Společník:
Mgr. DAVID ORÁLEK, dat. nar. 28. října 1970
Studentská 498/90, Teplické Předměstí, 418 01 Bílina

Podíl:
Vklad: 50 000,- Kč
Splaceno: 100%
Obchodní podíl: 50%
Druh podílu: základní
Společník:
DAGMAR ORÁLKOVÁ,

Podíl:
Vklad: 50 000,- Kč
Splaceno: 100%
Obchodní podíl: 50%
Druh podílu: základní
Základní kapitál:
100 000,- Kč
Ostatní skutečnosti:
Obchodní korporace se podřídila zákonu jako celku postupem podle § 777 odst. 5 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech.

Do Valašského Meziříčí dorazil Cyklo-běh za Českou republiku bez drog

Do Valašského Meziříčí dorazili v úterý 12. června dopoledne účastníci Cyklo-běhu za Českou republiku bez drog. Jedná se už o 16. ročník akce, která je svou intenzitou a rozsahem jedna z největších pravidelných protidrogových kampaní spojená se sportem. Tým letos urazí celkem 1 200 kilometrů a navštíví přitom 40 měst Čech a Moravy.

Skupinu asi 15 jezdců doprovázel hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek. Účastníky cyklo-běhu před radnicí přivítali starosta města Robert Stržínek, místostarostové Josef Vrátník a Yvona Wojaczková, radní Zdislava Odstrčilová, Radim Přikryl a Tomáš Krejčí.

V historické místnosti valašskomeziříčské radnice pak účastníci akce diskutovali s vedením města o drogové problematice a možném řešení. V ulicích Valašského Meziříčí probíhala informační protidrogová kampaň. Na závěr se na radnici pod Prohlášení o postoji k řešení problematiky drog, které účastníci akce měli s sebou, svým podpisem připojilo i město Valašské Meziříčí. Poté se uskutečnila na místní základní škole beseda o drogové problematice s názvem Deset věcí, které by Tvoji přátelé měli vědět o drogách.

Cílem akce je upozornit na problematiku drog, především ve spojení s mládeží a dětmi, a pomoci posílit aktivity na poli primární prevence.

DOBA nepřeje sochám

Doba nepřeje sochám
Sochař Peter Nižňanský
Když se někdy budete procházet po pražské Národní třídě, tak určitě narazíte na galerii Pyramida, která je na atraktivním místě – téměř naproti Národnímu divadlu. Pokud byste do ní zavítali častěji, zjistili byste, že se zde nezřídka prezentují i Slovenské umělci: grafici, malíři i sochaři. Je to zejména proto, že spolumajitelem této galerie je slovenský sochař žijící a tvořící v Praze Peter Nižňanský. Jeho sochy si pochopitelně v Pyramide našli také trvalé místo …
Peter Nižňanský pochází z Dunajské Stredy a jak sám přiznává, už od útlého dětství ho přitahovalo zejména modelování a sochanie. Není divu, že si vybral studium na kamenosochařských oboru Střední uměleckoprůmyslové školy v Bratislavě. Po jejím absolvování se třikrát za sebou pokoušel dostat na bratislavskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, ale nepodařilo se mu to. Zkusil proto štěstí v Praze a na Akademii výtvarných umění ho přijali hned. Studoval tu u profesora Jiřího Bradáčeka. Jak to již s mnoha osudy Slovenská studentů v Čechách bylo, Peter Nižňanský se v Praze oženil a usídlil už natrvalo. „Když to tak žrát, dnes už žiji déle v Praze, než jsem žil na Slovensku,“ zamýšlí se.

Být sochařem není manuálně zrovna nejjednodušší záležitost. Jak se vyznal Peter Nižňanský, podepsalo se to i na jeho páteři a návazně i na tom, jaký materiál si na své sochy v poslední době vybírá (Vršovický ateliér má na jedenáctém patře!). I když je třeba pro zajímavost připomenout, že nejúspěšnější sochaři v historii nebyly většinou silní hromotĺci, ale spíše menší a vytrvalejší lidé. V každém případě nejoblíbenějšími materiály, se kterými vždy Peter pracoval, jsou kámen a dřevo (s tím zejména na sochařských sympoziích). Kámen však dnes není ani nejdostupnější ani nejlevnější materiál, a tak se uspokojuje zejména s realizacemi menšího formátu, hlavně sochami litými do bronzu. V nich dosáhl určitou eleganci, a to díky drsnější vnější formě svých soch a hladké vnitřní formě. Menší sochy dávají také lépe vyznít filozofující obsahu, myšlence, kterou chce autor svým dílem tlumočit.

„Doba dnes nepřeje sochařem,“ řekl mi Peter Nižňanský. „A to v tom smyslu, že minulý režim umělců na dnešní poměry přímo rozmazloval – vždyť si uvědomte, že dvě procenta z každé realizace museli jít na výtvarné umění, což byla věc, kterou nám záviděl i Západ. Sochaři tehdy dělali různě velké zakázky pro města, podniky, instituce a podobně, dnes jsou však odkázáni pouze na menší věci do galerií a vkus sběratele, což nemusí vždy být záruka kvality, spíše naopak. “

Odjakživa toužil dělat zejména rozměrné umělecká díla, v současnosti však realizuje sochy v průměru tak kolem šedesáti centimetrů, jsou to vlastně modely pro monumentální tvorbu, na kterou dnes u nás nejsou prostředky. A pokud i vyhrál konkurzy na nějaké pomníky, většinou se nakonec pro nedostatek financí nerealizovaly. Naposledy dělal předloni památník pro ministerstvo obrany. „Ten však zase nikdo neuvidí, neboť je uzavřen v jejich budově,“ usmívá se umělec. „Věřím však, že je to otázka času a situace se obrátí k lepšímu,“ dodává optimisticky.

Galerie Pyramida je jedna z největších komerčních galerií v Praze – má asi čtyři sta metrů čtverečních. Peter Nižňanský v ní má na starosti výběr umělců a instalování výstav. Jak jsme již zmínili, snaží se, aby byly koncipovány česko-česky a dodává, že v jejich galerii to vypadá, jako by se mezi našimi dvěma národy ani nevytvořili hranice. Rád také navštěvuje sochařské sympozia, které se pořádají zejména na Slovensku. To samozřejmě vyvolalo otázku, jaký je rozdíl mezi českou a slovenskou sochařskou školou, pokud vůbec nějaký rozdíl existuje.

„To určitě je,“ přitakává. „V Česku se dělají sochy jaksi více hloubavě, více se nad nimi přemýšlí. Na Slovensku na sympoziích umělci v pohodě vytvoří za sedm dní čtyřmetrové sochy. Zkusil jsem to tam i já a udělal jsem jednu ze svých největších soch – když tam člověk vidí ten materiál, tak mu to prostě nedá. Slovenské umělci jsou takoví rýchlosochári – za krátký čas dokáží dělat velké věci, takříkajíc nebabral se s tím, jsou průbojnější, v něčem i dekorativnější a mám pocit, že si také nedělají takovou hlavu ze sochařských tradic.

Jednoduše se nebojí materiálů a velkých technik. V Česku se výtvarníci spíše spoléhají na galerie, které jim zprostředkovávají výstavy a prodej děl, zatímco na Slovensku se umělci musí stále ještě spoléhat spíše sami na sebe a to je nutí k té průbojnosti. “

Příští rok bude mít Peter Nižňanský padesátku, a tak by dal rád dohromady svou shrnuty výstavu, na to však v případě sochařské tvorby třeba opravdu poměrně hodně financí. Návazně by chtěl se spolužáky vystavovat i na Slovensku. Takže nám nezbývá, než mu držet palce, aby ty prostředky sehnal a aby se mu v krátké budoucnosti opět podařilo vytvořit sochu, která se dá označit jako monumentální …

NAĎA VOKUŠOVÁ

Galerie umělců Spiše na Slovensku

Galerie umělců Spiše patří mezi nejmladší sběratelské instituce v regionu, ale i na Slovensku a adekvátně má i nejmladší uměleckou sbírku, ačkoli základy sbírkového fondu byly položeny ještě před vznikem samostatné galerie na půdě tehdejšího Vlastivědného muzea, dnes Muzea Spiše ve Spišské Nové Vsi. Základ sbírkového fondu tvořilo kolem pěti set uměleckých děl ze starších sbírek muzea, ale především z akviziční činnosti pro připravovanou galerii pouze krátce před jejím vznikem. Už tato základní kolekce obsahovala díla převážně současných výtvarníků, jejichž se spisem spojoval jejich původ, nebo na Spiši žijí a tvoří, případně v tomto regionu dlouhodobě působily.

Sídlem galerie se stala historická budova v centru města Spišská Nová Ves na Zimní ulici 46, rekonstruovaná v letech 1979 – 1986. Historie objektu – původně měšťanského domu sahá do druhé poloviny 16. století.

Zajímavá renesanční architektura s tří- prostorovým členěním s křížovými a odvalování klenbami se zachovalými detaily arkád, sloupů, říms a krakorcích vytváří pro návštěvníka přitažlivé prostředí naplněné výtvarným uměním s možností poznání, vzdělávání, objevování, získávání nových zážitků a setkání.

Sbírkový fond se během dvaceti let činnosti galerie rozrostl více než o trojnásobek, dnes ho tvoří 2020 kusů výtvarných artefaktů z oblasti malby, grafiky, ilustrace, fotografie a sochařské tvorby.

Výtvarná díla ze sbírkového fondu jsou prezentovány ve třech stálých expozicích. Od roku 2002 expozice sochařské tvorby v Zahradě umění, od roku 2012 Terra Gothica – gotická cesta ze sbírek galerie, od roku 2013 reinstalace stálé expozice kreseb a maleb Josefa Hanuly.

Vedle sběratelské, vědeckovýzkumné a kultúrnovzdelávacej činnosti galerie jsou důležitou oblastí jejího působení prezentační aktivity. Výstavní činnost galerie mapuje a prezentuje především výtvarných umělců se vztahem k regionu, dotýká se i slovenského výtvarného umění a v nemalé míře prezentuje tvorbu zahraničních umělců. Vedle mnoha výstavách Slovenská autorů výstavní prostory galerie zaplnily i práce umělců z Polska, Švédska, Norska, Švýcarska, Srbska, Francie, Bulharska, Velké Británie, Rakouska, Německa, Ukrajiny, Maďarska, Kanady, Izraele, České republiky, Irska a dalších zemí světa .

Ve výstavních prostorách galerie se vystřídá každoročně kolem pětadvaceti výstav domácích, ale i zahraničních autorů.

Galerie má v současnosti programově rozpracované kulturně-vzdělávací aktivity zaměřené na komunikaci s návštěvníkem. Jejich záměrem je snaha oslovit a zaujmout různé cílové skupiny od dětí předškolního věku přes žáků různých typů škol a mladých lidí v rámci edukativních a různých interaktivních projektů.

Stephanie Gengotti – fotografka

Stephanie Gengotti žije pro cestování a fotografování. Kdo se podívá na její fotky, cestuje spolu s ní.
Má francouzsko-italské kořeny, ale její domov je v Římě. Odtud startuje k mnoha průzkumy a výlety. Její rodiče, oba pracující v letectví, jí umožnily cestovat po celém světě už od raného dětství. Bez pokrytectví nebo falešných mýtů: měla jen sedm let, když ji otec odvezl do Bombaje a ukázal její ulici, na níž byly malé děti nuceny k prostituci. Možná právě proto se okamžitě naučila dívat se na okolí globálně, s neodolatelnou potřebou mluvit a vstoupit přímo do nejméně zkoumaných aspektů lidské společnosti. Od cikánských táborů až po vzdálené africké vesnice, smíšené portréty a krajina, jak různé části jednoho celku. Její oči neposuzují realitu. Sleduje lidí a mluví o nejintimnější a nejtajnější straně lidí a životního prostředí.
Jedním z projektů, kterým se věnovala byl projekt „9 měsíců“, který trval dva roky. Příběh dospívajících matek v Neapoli byl později publikován v knize, kterou vydal francouzský vydavatel.
Výjimečnost Stephanie spočívá v její potřebě vytvořit si empatický a přímý vztah s objektem, který fotí. Žije v témže domě jako lidé, které fotografuje, účastní se jich kažodennej rutiny. Její práce byly vystaveny na italských a mezinárodních uměleckých galeriích a festivalech.

Ve čtvrtek 8. února 2018 se v Turčianské galerii v Martině uskutečnilo otevření výstavy umělců Mikuláše Galandy a Pavla Tótha.

Čtvrtek 8. února 2018 se v Turčianské galerii v Martině uskutečnilo otevření výstavy umělců Mikuláše Galandy a Pavla Tótha.

Mikuláš Galanda / 1895 – 1938 / malíř, grafik, ilustrátor a vynikající kreslíř, patří k zakladatelským postavám moderního slovenského výtvarného umění první poloviny 20. století. Narodil se v Malé Vieska, dnes Turčianske Teplice, v roce 1895.

Výtvarné umění studoval v Budapešti / 1914-1916 / a v Praze / 1922-1927 /. Začínal jako profesor kreslení na měšťanských školách a Škole uměleckých řemesel v Bratislavě, na které byl od roku 1933 řádným profesorem až do své předčasné smrti v roce 1938.

Tato škola měla velmi progresivní pedagogický charakter, vynikající profesorské obsazení a úzké profesionální i osobní kontakty s německým Bauhausem. Ve své tvorbě se věnoval nejdříve grafice a ilustraci. V třicátých letech převažovala malba.

Společně s Ludvíkem full se výrazně přičinili o prosazení principů moderního výtvarného umění na Slovensku. Ve své tvorbě syntetizoval osobitým způsobem poznatky expresionismu, fauvizmu, kubismu, klasicismu i některé principy surrealismu, až k moderní poetické zkratce a znaku.

Galandová umělecké počátky byly obsahově poznamenány těžkými životními situacemi, jakož i následky první světové války. V tom mu byl velmi blízký norský malíř Edvard Munch, což se projevilo zejména v grafice. No postupně se propracoval k pozitivnějšímu pohledu na život a svět zejména pod vlivem francouzského malířského optimismu. Projevilo se to zejména v zpracovávání témata věnované ženě v jejích třech fázích – mladé kráse, zralém mateřství a motivu stáří. V závěrečném období se soustředil zejména na zobrazování velkého počtu ženských hlav v různých životních situacích. K nejpůsobivějším patří zobrazení ženy matky, strachujúcej se o své dítě. Vedle hlavách nevěst a vesnických žen, jsou to četné hlavy osamělých a plačících žen.

Galandová malířským a grafickým pracím předcházely pravidelně četné kresebný studie, které často nabývaly charakter samostatného díla na hranici kresby a malby. Nejen formou podání od jemné linie až po malířskou plochu, ale i důrazným použitím funkce barvy.

Galanda pěstoval kresbu vášnivě od samých svých počátků, v rozpětí citlivé realistické studie portrétního charakteru, až po maximální výtvarnou zkratku na hranici brilantního a suverénního podání. Už jeho současníci si byli vědomi mimořádné úrovně jeho kresby i jejího významu, který hrála i v jeho ostatní tvorbě, zejména jako Dynamizující faktoru, např. v malbě.

Výstava bude pro návštěvníky Turčianské galerie zpřístupněna do 20. května 2018.

Sedící PAVOL TÓTH

V roce 2018 uplyne 30 let od úmrtí Pavla Tótha, významného představitele a spoluzakladatele Skupiny Mikuláše Galandy. Samostatnou výstavou a retrospektivou sochařské tvorby si chce proto Turčianská galerie připomenout jeho specifický přínos do slovenského neoavantgardního umění v druhé pol. 20. století. Dílo Pavla Tótha bylo dosud většinou prezentovány pouze jako součást tematických či přehledových výstav v kontextech neoavantgardy, skupiny Galandovců, umění ve veřejném prostoru či v rámci prezentace sochařských sbírek jednotlivých galerií. Díky spolupráci s historickým umění Zitou kosterních, která je i autorkou obsáhlé monografie Pavla Tótha, se mu může věnovat samostatná pozornost a přehodnotit tak jeho tvorba z nových diváckých pozic.

Výstava Sedící Pavel Tóth zprostředkuje pohled na příběh formování jednoho komplexního výtvarného díla, zahrnujícího množství figur, převážně sedících žen. Svým spektakulárním názvem však tato prezentace navádí i na kritický odstup a změnu uvažování. John Berger ve své knize O pohledu komentuje u příležitosti 50. výročí Rodinovo smrti kult výročí jako pohodlný způsob konzumace dějin umění v kontrastně s jejich porozuměním. Výstava proto nabízí i odvrácen pohled: od autora jako tvořícího subjektu- k autorovi jako pozorovanému a analyzován objektu. Sochař je tak v rámci své tvorby aktem sedícím na podstavci současného galerijní prostoru, se svou autonomní estetikou a významem. Taková myšlenka sedící a pózující sochařské sbírky přirovnává proces dívání se k procesu tvorby … Je možné klouzat očima po povrchu, zkoumat struktury a výstavbu díla podobně jako sochař studující svůj model, nebo můžeme postupně odkrývat i jednotlivé vrstvy řeckým významem vycházejících z vnitřku ven. Jednou z takových vrstev je například samotný modernistický pohled na ženu. Sedící, češúcu probuzením, zbavenou hlubších souvislostí, ponechanou jako formu, do které si autor projektuje své vlastní prožívání. Jak vysvětluje sám Pavel Tóth vůči počátkem jeho tvorby, pózující figura ženy se pro něj stala spíše přítěží: „Model mě odváděl od toho nejdůležitějšího: od hlubšího vyjádření vlastních vnitřních problémů. Proto jsem model úplně vyloučil „. Můžeme si položit otázku, co je našim modelem v procesu sledování a jak determinuje naše bezprostřední prožívání. Díváme se na dílo jako na umělecko-historickou pózu s jejím Faktografické popisem a souborem spretrhaných znaků a symbolů? Nebo necháváme dílo působit na naše prožívání, čímž se i pozorování stane tvorbou nových významů?

Pro Pavla Tótha se ženské figurální výjevy stali jeho osobní mytologií, spočívající v hledání jakéhosi archetypálního ženství vyjadřována v měkkosti tvarů a lehkosti linii. Výstava mapující klíčové okamžiky autorské tvorby, prezentuje kromě soch i kresby a grafiky, které poukazují na vztah jeho kresebných a sochařské linie. Kresba, v jeho případě není jen náčrtem, ale jako neustálá součást procesu tvorby. „V kresbě si věci začínám čistit a co mě v ní uklidňuje, snažím se překreslit i na soše.“ Jeho budování sochy můžeme charakterizovat i jako kresbu plochami a liniemi klouzající po objemu materiálu s důležitým akcentem na samotný proces tvoření s prvky hledání, náhody a radosti.

Výstava bude pro návštěvníky Turčianské galerie zpřístupněna do 20. května 2018.

ZDROJ: Turčianska galerie Martin

Júlia Váradiová – Výběr z tvorby

Turčianske kulturní středisko v Martině v zřizovatelské působnosti Žilinského samosprávného kraje připravilo pro příznivce výtvarného umění i širokou veřejnost autorskou výstavu obrazů s názvem „Výběr z tvorby“, na níž prezentuje své práce členka Studie turčianských neprofesionálních výtvarníků Julie Váradiová.
Autorka Julie Váradiová se narodila v Tornali, dětství prožila v Skerešovo, okres Revúca. Navštěvovala základní školu v Gemerské Vsi, po skončení školy se vyučila Sick a od roku 1977 pracovala v Ozeta v Tornali. V roce 2011 se přistěhovala do Martina, kde pracovala v Trim Leader, později v Neografii. Momentálně pracuje jako osobní asistentka a malování se věnuje od roku 2013.
V roce 2014 se stala členkou Studie turčianských neprofesionálních výtvarníků při Turčianském kulturním středisku v Martině. Od tohoto roku prezentuje svou výtvarnou tvorbu na autorských i společných výstavách. Od roku 2015 se každoročně účastní regionální postupové soutěže neprofesionální výtvarné tvorby – VÝTVARNÉ SPEKTRUM, ve které v roce 2017 získala 1. místo a postoupila do krajského kola této soutěže. V roce 2016 se začala i výtvarně vzdělávat v ateliéru Vladimíra Báthoryho.
Ve své tvůrčí, výtvarné činnosti se věnuje akrylové malbě, kresbě suchým pastelem a uhlíkem a výtvarnými díly vyjadřuje své pocity, nálady a vnímání světa kolem nás.
Slavnostní vernisáž autorské výstavy se uskutečnila 18. ledna 2018 o 16:00 v klubových prostorách Turčianske kulturního střediska v Martině. Jménem organizátora výstavy všech přivítala metodička TKS Libuše Poloncová a blíže o autorčiny tvorbě mluvil kurátor výstavy Ján Prostřední. O příjemnou atmosféru se postarali mladí divadelníci z Dětského divadelního souboru Kamarád, kteří se představili známou pohádkou, se silným a působivým dějem – HOLČIČKA, od nejslavnějšího Dána, pohádkář Hanse Christiana Andersena.

VÝTVARNÉ SPEKTRUM 2018 – regionální kolo v Martině

Turčianske kulturní středisko v Martině v zřizovatelské působnosti Žilinského samosprávného kraje uskutečnilo 22. března 2018 v klubových prostorách střediska slavnostní otevření výstavy a předávání ocenění pro vítěze regionálního kola 55. ročníku celostátní postupové soutěže neprofesionální výtvarné tvorby Výtvarné spektrum 2018. Jménem organizátora výstavy všech přivítala metodička TKS Mgr. Libuše Poloncová, která poděkovala všem umělcům za jejich bohatou účast. Do soutěže se v tomto roce přihlásilo spolu 40 autorů s rekordním počtem až 132 výtvarných děl. Z nich odborná porota vybrala kolekci prací, která bude reprezentovat Turčiansky region 25.května 2018 v Turzovce na krajském kole soutěže. Předseda poroty akad. měl. Pavel Muška se vyjádřil k průběhu soutěže a zhodnotil úroveň přihlášených výtvarných prací. Členka poroty Mgr. Renáta Ižipová slavnostně předala diplomy a ceny oceněným autorům. Ve výstavních prostorách střediska „najdeme“ až 63 výtvarných prací a 13 plastik, které vybrala odborná hodnotící porota ve složení akad. měl. Pavel Muška, Mgr. Renáta Ižipová a akad. měl. Ivan Bílý. O příjemnou a uměním naplněnou atmosféru se postaral hrou na kytaru Tomáš Pícka ze Soukromé základní umělecké školy Maše Haľamovej v Martině.

AKTUÁLNÍ VÝSTAVY Slovenská národní galerie

AKTUÁLNÍ VÝSTAVY

Malba po malbě
Esterházyho palác, 2. a 3. posch., Nám. Ľ. Štúra 4, Bratislava
Trvání výstavy: 9. 12. 2010 – 31. 1. 2011
Kurátorka výstavy: Alexandra Kusá
Kurátorská spolupráce: Lucia Gregorová-Stachov

Slovenská národní galerie Vás zve na výstavu Malba po malbě. Výstava slovenské současné malby, která je koncipována jako prohlídka a přestaví současnou Slovenská malbu, tedy tvorbu mladší a střední generace. Chceme ukázat stav scény po roce 2000, kdy už má současná malba svého diváka, mnoha protagonistů, i své galerie. Navzdory silnému monografické prvku je výstava budována tematicky. Prezentujeme výběr děl a výtvarných přístupů současných autorů a autorek, který lze vnímat i jako generační výpověď o malbě, způsobech malování io „maliarskosti“ současné malby. Takto je postaven i doprovodný katalog – v monografiích představí tvůrců, kteří různé překračují klasické i moderní pojetí malby a tvoří mladou malířskou scénu.

Industriální krajina?
Stredoslovenské důlní města v 16. – 18. století
Esterházyho palác, 1. patro, Nám. Ľ. Štúra 4, Bratislava
Trvání výstavy: 17. 12. 2010 – 13. 3. 2011
Kurátorka výstavy: Katarína Chmelinová

Na zimní sezónu 2010 – 2011 připravila Slovenská národní galerie projekt věnovaný specifické oblasti středoslovenských hornických měst a umění raného novověku. Na půdě naší galerie bylo umění dané oblasti naposledy komplexnější představeny jako součást výstavy z cyklu Dějiny slovenského výtvarného umění – Barok v roce 1998. Současný výstavních-ediční záměr podnítila úspěšná akviziční politika galerie, díky níž vznikla v jejím sbírkách unikátní kolekce především kremnického baroka. Na druhé straně to byla potřeba nového uchopení problematiky vyplývající z výsledků dílčích bádání v posledním období.

SNG! NOW
Výstava studentských prací Katedry vizuální komunikace VŠVU v Bratislavě
SNG Esterházyho palác, suterén, Nám. Ľ. Štúra 4, Bratislava
Trvání výstavy: 15. 12. 2010 – 16. 1. 2011
Kurátorka výstavy: Mgr. Dagmar Poláčková

Grafický design v galerii má mnoho podob a funkcí. Od těch zjevně viditelných, jak je reprezentace galerie směrem ven, až po ty víceméně neviditelné, obrácené dovnitř, jako je orientační či informační systém. Problém nastává v momentě, když se grafický design stane vystavovaným exponátem. Izolovaný od přirozeného prostředí ztrácí svůj smysl, protože je vytržen z kontextu, bez kterého je těžko pochopitelný.

Zlatý věk holandské grafiky
Od Goltz po Rembrandta
Kabinet starého umění
SNG, Vodní kasárna, 1. patro, Rázusovo nábřeží 2, Bratislava
11. 9. 2010 – 9. 1. 2011
Kurátorka výstavy: Zuzana Ludiková

Výstava nabízí prohlídku holandské grafiky období manýrismu a baroka ze sbírek Slovenské národní galerie v Bratislavě. Zpřístupněných 115 díl přibližuje tvorbu umělců severních nizozemských provincií z konce 16. a první poloviny 17. století.
Ve výběru jsou představeny díla mistrů, kteří významně přispěli k slávě zlatého věku jako Hendrick Goltzius či Rembrandt van Rijn.
Prezentované cykly vedle náboženských scénách obsahují i výjevy o vlivech planet, dělení dní, koloběhu ročních období, schopnostech pěti smyslů prodchnuty humanistickým klasickým a literárním vzděláním zasahujíc do oblasti etiky a metafyziky či přírodní filozofie.

Ona je madona …
Kabinet umění 20. století +
SNG, Vodní kasárna, 1. patro, Rázusovo nábřeží 2, Bratislava
24. 10. 2010 – 13. 2. 2011
Kurátorka výstavy: Katarína Bajcurová

Název známé popové písničky Roba Grigorovem je svého druhu současnou upoutávkou ke komorní výstavě mapující jednu z oblíbených témat slovenského moderního malířství, kterou Slovenská národní galerie připravila na vánoční čas v kabinetu umění 20. století +. Tradiční námět madony – matky s dítětem totiž patřil v tvorbě Slovenské malířů mezi dvěma válkami, ale i později, k poměrně častým. Na Slovensku se Panna Maria Sedmibolestná odedávna uctívala jako patronka a ochránkyně země, a proto významové konotace a přesahy od „mateřské“ k „mariánské“ rovině námětu byly poměrně časté a pro slovenský výtvarných umělců i přirozené.

Intervence v gotické sbírce SNG
SNG, Vodní kasárna, 1. patro, Rázusovo nábřeží 2, Bratislava
Trvání projektu: 26. 11. 2010 – 16. 1. 2011
Kurátoři: Naďa Kančeková, kurátorka Sbírky užitého umění a designu
Dušan Buran, kurátor Sbírky gotického umění

Část uměleckých děl ze stálé expozice Gotického umění Slovenska je od září 2010 do ledna 2011 prezentována na výstavě D’or et de feu. L’Art en Slovaquie á la fin du Moyen Age (Zlatém a ohněm. Umění Slovenska na sklonku středověku) v Musée de Cluny v Paříži. Jde nejednou o klíčové exponáty z období přibližně mezi lety 1470-1520. Během vystavení těchto děl ve Francii bychom návštěvníkům nadále chtěli nabídnout možnost vstupu do stálé expozice gotického umění; nakonec mnoho starších a neméně cenných děl ze středověku je stále prezentovaných na svém místě. Tuto příležitost jsme se proto rozhodli využít na konfrontaci středověkých artefaktů s uměním 20. a 21. století – rovněž ze sbírek SNG.

stále expozice

Staré evropské umění 16. – 18. století
Vodní kasárna, 1. patro
Koncepce expozice Ivan Rusina

Expozice představuje v reprezentačním výběru významná díla starého evropského umění renesance, manýrismu a baroka ze sbírek SNG. Je rozčleněna podle slohů i jednotlivých evropských škol: po manierizme (H. van Aachen, D. Beccafumi, J. Brueghel) následuje nizozemská a
Vlámská malba 17. století (J. van Goyen, F. Francken, H. ten Oever) a italské umění
16. – 18. století (D. Fett, A. Carraci, P. Batoni). Expozice pokračuje menšími kolekcemi anglického, německého a španělského umění, které spolu podávají relativně ucelený pohled proměn umění mezi lety 1500-1800

Gotické umění Slovenska
Vodní kasárna, 2. patro
Koncepce expozice Dušan Buran

Expozice gotického umění představuje kromě známých skulptur, tabulových obrazů a rekonstruovaných oltářů od konce 13. až po začátek 16. století v nových kontextech i akvizice sbírky gotického umění posledních deseti let.
Kromě divácky působivé instalace kurátor sleduje dva základní cíle: zaprvé zprostředkovat středověký artefakt nejen jako estetický objekt, ale i jako předmět určité historické situace. Návštěvníkům nabízí v rámci nového informačního systému podrobněji komentáře k vybraným památkám, kombinací díl naznačuje geografické souvislosti a v textech nezapomíná ani na jejich obsah, styl, liturgické prostředí či problematiku restaurování.

Barokní umění na Slovensku
Vodní kasárna, 2. patro, sál
Koncepce expozice Katarína Chmelinová

Expozice barokního umění představuje výběrovou kolekci uměleckých děl ze sbírek SNG, která sleduje vývoj výtvarného projevu v 17. a 18. století na našem území. Zaznamenává proměny baroka od jeho raných podob, přes vrcholnou až po pozdní fázi v klasicizujúcich i rokokových polohách. Mezi vystavenými obrazy jsou díla J. Kupeckého, J. Bogdana, jakož i práce následovatele P. Trogera J. L. Kraker a J. I. Mildorfera. Domácí tvorbu zastupují malíři J. G. Kramer, Š. M. Izbighy, A. F. OESER a E. Schrott. Sochařská produkce ve dřevě, kameni i kovu je reprezentována pracemi V. Stadler, dílny J. R. Donnera, plastikami D. I. Stanettiho či F. X. Seegena. Celou kolekci uzavírají ukázky odlitků charakterových hlav od F. X. Messerschmidta.

Umění 19. století na Slovensku
Vodní kasárna, 1. patro, chodba
Koncepce expozice Katarína Beňová

Malířské a sochařská díla Slovenská a se Slovensku spjatých autorů podávají obraz o umění 19. století, které ve vývoji sledovalo středoevropský výtvarný projev. Prošlo dobovými stylovými proměnami, počínaje klasicismem přes biedermeier a romantismus až k realismu a plenérizmu, což dokumentuje tvorba J. Czauczika, K. Marka, J. B. Klemense, P. M. Bohuňov, L. Mednyánszkeho, D. Skuteckého, J. Hanuly a dalších. Z výtvarných druhů převládl u nás zejména portrét, ale zájem se obracel i ke krajině, zátiší a koncem století i k žánrovým motivem.

Doprovodný program SNG Bratislava

Program na leden 2011

20. 1. v 17.00 hod.
V SNG čte … Monika Kompaníková z Vlada Janček –
Vlado Janček z Moniky Kompaníková
Diskuse Silvestra Lavrík
na výstavě současné slovenské malby / Malba po malbě
Kurátorka výstavy Alexandra Kusá
Esterházyho palác, 3. patro, Nám. Ľ. Štúra 4, Bratislava
vstup volný

22. 1. v 17.00 hod.
CORONIDE
Hudba / Libreto: Vít Zouhar
Opera 12 scénách na texty un Pastore Arcade a Publia Ovidia Naso
Soubor Ensemble Damian (Česká republika)

26. 1. v 17.00 hod.
Ona je madona …
Kurátorský výklad na výstavě: Katarína Bajcurová
Vodní kasárna, 1. patro, Rázusovo nábřeží 2, Bratislava