Zkrachuje moje cestovka? Bude ještě vůbec nějaká?

Hruba řečeno, 1 500 000 z nás cestuje každoročně prostřednictvím některé české cestovní kanceláře. A opakovaně přemýšlíme nad tím, co se stane, když ta moje zkrachuje. Stát na nás jednoduchých rekreantů nezapomněl, a v duchu směrnice Rady ES ze dne 13. července 1990 č. 90/314 / EHS vznikl Zákon č. 281/2001 CFU , Který „by měl“ zajistit náš bezpečný návrat domů popřípadě náhradu peněz, které jsme zaplatili, avšak už nevyužili.

Zkrachuje moje cestovka?
Zkrachuje moje cestovka?

To vše přes takzvané „pojištění insolventnosti“. Nikdo a nic však není dokonalé a postupně vznikají pojistné případy insolventnosti cestovních kanceláří, které nekončí podle představ zákonodárců. Krátí se zaplacené služby, nevrací se celá částka uhrazena ještě před vycestováním. A to vše v souladu se zákonem.
Jak je to možné? Pokusím se vyhnout odborným výrazem a být stručný. Zákon o pojišťovnictví definuje pojistnou částku jako nejvyšší možnou škodu z pohledu pojišťovny. Zákon řešící insolventnost určuje pojistnou částku než 25% tržeb z předchozího roku nebo plán na rok nadcházející, podle toho co je vyšší, bez ohledu na sezónnost, diverzifikaci cílových destinaci apod. A tady se všechno začíná.
Výši tržeb, plánu a dalších informací udává samotná cestovní kancelář. Přestože pojišťovny zkoumají také rozložení zájezdů podél roku, cílové destinace, zadluženost cestovní kanceláře, tok financí a hotovosti, vývoj majetku, a jiné, stále vycházejí z podkladů samotné cestovní kanceláře. Tedy ne z nezávislého zdroje. I když si odmyslíme možné vlivy na politické scéně – například „arabské jaro“ – pojišťovny se pracně a korektně dopracují k výši rizika, které nemusí být ani zdaleka správně.

Zkrachuje moje cestovka?
Zkrachuje moje cestovka?

Žijeme v Evropě a problém je evropský. Máme čerstvý vzorový příklad přístupu českých soudů včetně nejvyššího, který vyústil až do novely zákona o podnikání v cestovním ruchu. Podle této novely by pojišťovny měly hradit nároky oprávněných osob v plné výši. Tedy nejen do sjednané pojistné částky, ale do výšky, kterou předem neznáme a musíme předpokládat že může být „nekonečně“ vysoká. Je to „šalamounské“ a je to v rozporu se Zákonem o pojišťovnictví, který pojem nekonečné krytí nezná. Naopak definuje maximální výši dohodnutého krytí škody.
Důsledek je vcelku logický.

jak s pojištěním pro cestovní kanceláře
jak s pojištěním pro cestovní kanceláře

Pojišťovny takové pojistky ukončují a cestovní kanceláře, které ze zákona takovou pojistku musí mít, hledají pojišťovnu, která je ještě ochotna takové neznámé riziko pojistit. Předběžně marně. Alternativní zkoumají možnost působit ze zahraničí, například ze Slovenska. Dokdy však bude ještě slovenské právo takové jako je dnes? Kdy přistoupí i slovenský zákonodárce k podobné novele jako v ČR?
Je to všechno skutečně správná cesta k ochraně spotřebitele? Poslední záchranou českých cestovních kanceláří je Horní komora parlamentu, která bude hlasovat v příštích týdnech.

Nejlepší výlety pro říjen, listopad i prosinec

Už jen jedenáct týdnů zbývá do konce tohoto roku. Řada zaměstnavatelů nedovoluje převádět nevyčerpanou dovolenou do dalšího roku a mnoha lidem se tak naskýtá ideální příležitost využít zbývající volno a vyrazit za odpočinkem. Státní svátky v říjnu i listopadu navíc umožňují vydat se i někam dál. Přinášíme Vám tipy na nejlepší výlety pro říjen, listopad i prosinec. Dny se postupně zkracují, ubývá světla i teplých podzimních dnů. Nastává tak ideální čas narušit podzimní šeď a vydat se za teplým mořem, dobrým jídlem a novými zážitky. Cestovat v tomto období se vyplatí. Cena zájezdů jde po létě rapidně dolů, a navíc se dá během pár dní stihnout více.

Nejlepší výlety
Nejlepší výlety

Na památkách se totiž nestojí několikahodinové fronty a výlety netřeba rezervovat několik měsíců předem. „Přestože se slovenskou turisté domnívají, že na podzim už musí do exotických destinací, aby si užili tepla, není to docela pravda. I v některých evropských zemích si mohou na podzim užít příjemné podnebí, „upozorňuje Ivan Šidla, marketingový manažer cestovní agentury Invia, která je největším on-line prodejcem zájezdů v České republice.

Holografické samolepky – hologramy

Jeho slova potvrzuje i aktuální předpověď počasí. Například řecká Kréta hlásí na následující dny teplotu vzduchu blížící se třicítce a teplotu vody příjemných čtyřiadvacet stupňů. Tip: Vychutnejte si Itálie všemi smysly Jelikož je Itálie vzdáleno jen pár hodin cesty autem, je oblíbenou letní destinací Slovenská rodin. Pokud vás děsí představa přeplněného Bibione, je podzim ideální čas, kdy dát Itálii šanci. Příjemné teploty jsou jako stvořené na návštěvu antických památek. A za vlažných večerů už můžete ochutnat první vzorky letošních italských vín. Opravdoví labužníci by si rozhodně neměli nechat ujít říjnový lanýžovou festival v severoitalském městě Alba, které je domovem této drahé delikatesy. V případě, že nemáte stovky eur nazbyt, můžete si v místních restauracích alespoň vychutnat nejrůznější lanýžové kreace. \ „Pokud vás více než lanýže či parmská šunka láká italská kultura, zajděte si na největší italský operní festival nesoucí jméno po světoznámém hudebním skladateli Verdi. Koncerty a divadelní představení se konají v Parmě a jejím okolí celý říjen, \“ dodává Ivan Šidla z cestovní agentury Invia. Tipy na dovolenou: Rezidence Le Plejadi, 5. 12. – 8. 12., bez stravy, vlastní doprava, od 43 eur, více zde Tip: Podzimní hra barev v Japonsku Každé jaro vyráží tisíce turistů do Japonska fotit rozkvétající třešně. Málokdo však ví, že japonská podzim je snad ještě fotogenickejšia než jaro. Vydejte se k některému ze starobylých chrámů a pokochejte se pohledem na záplavy červených, žlutých a oranžových listů. Pokud si navíc přivstanete, vyhnete se davem turistů a mezi vzrostlými javory získáte nejen krásné fotografie, ale i chvíli úplného klidu. Pokud nechcete nic ponechat náhodě, můžete sledovat místní předpověď padajícího listí. Dozvíte se například, kde má aktuálně listí jakou barvu. Tipy na dovolenou: Poznávací pobyt Japonsko, 23. 10. – 30. 10., letecky, polopenze, 2 678 eur, více zde Tip: Za ústřicemi do Cornwallu Vlny třeštící se o několikametrové útesy, zelené pláně a kamenné domy s velkými krby. Pokud si chcete připadat jako hrdinové z knih Jane Austenové, vydejte se tuto podzim do Anglie.

Nadace POMOC JEDEN DRUHÉMU zřídila rehabilitační centrum

Podél pobřeží najdete řadu zajímavých cest, které vás provedou od jihu ostrova až na sever. Po cestě se navíc můžete zastavit na ústřicový festival ve Falmouthu a vyzkoušet nejen čerstvé dary moře, ale i mnoho dalších specialit z hrabství Cornwall. \ „Až vás drsná příroda omrzí, rozhodně zamiřte do hlavního města. Londýn získává již v listopadu nezapomenutelnou vánoční atmosféru a příjemně vás naladí na pomalu se blížící svátky, \“ radí Ivan Šidla z cestovní agentury Invia, která nabízí zájezdy do exotických zemí i poznávací cesty po Evropě. Kromě památek nevynechejte ani londýnské obchody. Dá se v nich totiž pořídit množství zajímavých vánočních dárků za zlomek toho, co u nás. Tipy na dovolenou: Londýn a předvánoční nákupy, 26. 11. – 29. 11., snídaně, autobusem, od 126 eur, více zde Tip: Poznejte podmořský život v Thajsku Pokud chcete mít pláže jen pro sebe, zamiřte na podzim do Thajska. Přestože už je teplota vody i vzduchu velmi příjemná, největší nápor turistů čeká thajské ostrovy až po Novém roce. Vydejte se do Asie v podzimních měsících a užijte si poloprázdné hotely i nižší ceny. Pokud vás nebaví ležení na pláži, zaplaťte si alespoň jednodenní výlet s potápěním. Začátečníci dostanou šnorchl a zkušenější potápěči se mohou ponořit až do hloubky několika metrů. Thajské korálové útesy nabízejí představení, které nikdy neomrzí. Tipy na dovolenou: See Breeze, 1. 11. – 10. 11., snídaně, letecky, od 884 eur, více zde Tip: Dejte si hořkou čokoládu na nejkrásnějším náměstí v Evropě Pokud celý rok netrpělivě očekáváte Vánoce a vánoční trhy a na Slovensku iu sousedů vás už omrzely, vydejte se do Belgie. Hlavní náměstí v Bruselu je často označováno za nejpůvabnější náměstí v Evropě a prosinec je nejlepší čas, kdy se o tom přesvědčit. Čekají vás tradiční hranolky v papírových sáčcích, čerstvé mušle zda nejlepší horká čokoláda. \ „Belgičané si dávají každoročně záležet na předvánoční výzdobě, takže prosinec je skvělá doba, kdy můžete vidět například gotickou radnici z patnáctého století či Maison du Roi zalité světlem v zábavné vánoční světelné show, \“ dodává Ivan Šidla z cestovní agentury Invia.

S Vincentkou proti chřipce a respiračním nemocem

Je tu podzim a blíží se zima, což je ,, nejlepší čas „pro onemocnění dýchacích cest a šíření chřipky a její podobných onemocnění. Nejúčinnější ochranou před chřipkou je očkování. To však nepomůže v případě jiných onemocnění dýchacích cest. Prevencí je zdravá strava plná vitamínů z ovoce a zeleniny a posilování obranyschopnosti organismu jako otužování, sportování, pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu. Pokud však pracujete v kolektivu, nebo tam chodí vaše dítě, často nepomůže nic a jednoduše takové onemocnění ,, chytíte „od ostatních. Jsou země, kde zaměstnavatelé znevýhodněni zaměstnanců, pokud přijdou do práce infekčně nemocní a ohrožují tak ostatních. U nás se často ještě považuje přímo za hrdinství, pokud nemocný člověk chodí do práce, protože se považuje za nenahraditelného. Škody, které takový ,, hrdina „způsobí ostatním i sobě například prochozeném chřipky, jsou však dalekosáhlé a nezvratné. Co tedy dělat, aby se člověk nenakazil respiračními onemocněními a pokud se již tak stane, co mu pomůže? Naštěstí je tu desetiletími ověřený ,, lék našich babiček „, Vincentka. K prevenci před onemocněním stačí alespoň dvakrát denně preventivně propláchnout nosní dutiny a vykloktat si hrdlo.

respirační nemoci
respirační nemoci

Nejlépe večer po umytí zubů před spaním a ráno po probuzení při čištění úst, nebo i preventivně před odchodem z domu. Ne každý si umí dutiny správně propláchnout a problémem jsou i děti – a jejich neochota to dělat. Alternativou jsou nosní spreje s Vincentkou, které mají aplikátor rozprašující Vincentku a navíc jsou opakovaně plnitelné. Pro děti od 0 let je k dispozici nosní sprej s nižším tlakem a menší koncovkou. Proplachovat dutiny vícekrát denně, nebo si je vystříkat aplikátorem je třeba při jejich ucpání a to dokud se neuvolní a nevyčistí. Nakonec si třeba vstříknout trochu Vincentky i do vyčištěných dírek, aby se vytvořil ochranný povlak. Viru trvá určitou dobu, než se začne rozmnožovat. Prevence může zamezit šíření onemocnění a také při jejich vypuknutí přináší aplikování Vincentky úlevu z uvolnění dýchání. Takové ranní a večerní čistící rituály znají dobře i alergici, kterým takto Vincentka přináší úlevu a možnost volně dýchat. Na rozdíl od nosných sprejů na lékařský předpis neobsahuje Vincentka žádné kortikoidy, ani návykové látky. Vincentka se dá používat i vedle lékařem předepsaných nosných sprejích. S její pomocí si pacient může nejprve vyčistit dutiny a až pak aplikovat předepsaný sprej s účinnými látkami. K dosažení stejného účinku tak nemusí používat velká množství léčiv. Jak pomáhá Vincentka, pokud již nemoc dýchacích cest propukne? Kromě propláchnutí dutin (resp. Stříkání sprejem) a kloktání, se Vincentka aplikuje i inhalací. Na inhalování jsou nejlepší originální inhalátory, které jsou dostupné v lékárnách. Zkusit můžete i její aplikaci přes vyvíječ páry. Pomůže však i improvizované vdechování ohřáté Vincentky nad hrncem s hlavou překrytou ručníkem, nebo pobyt v kuchyni, kde ji déle vaříme v odkrytém hrnci. Jan sums, ředitel společnosti Vincentka, a. s., která vlastní práva na její plnění do lahví, k tomu říká: ,, Vincentka je přírodní léčivá minerální voda vyvěrající v lázních Luhačovice. Vincentka je silně mineralizovaná minerální voda s vysokým obsahem fluoridů a kyseliny borité. Je to vlastně zbytková mořská voda z pravěkého třetihorního moře, která zůstala uvězněná mezi vrstvami hornin pod Luhačovic. Ze zemských hlubin ji obohacuje oxid uhličitý a ředí se obyčejnou podzemní vodou. Při své cestě na povrch prochází různými vrstvami hornin a rozpouští stopové prvky, takže nakonec obsahuje tak širokou škálu prvků jako málokteré jiné minerální vody. Vincentka obsahuje ionty sodíku, draslíku, vápníku, lithia, hořčíku, fluoru, chloru, jodu a železa; železo je však před stáčením do lahví odstraňovány. Obsahuje i biogenní prvky jako je lithium, rubidium, cesium, měď, zinek, vanad, chrom, kobalt ve fyziologickém poměrném zastoupení. A co je velmi důležité – osmotickým tlakem 634,7 kPa se blíží osmolalitě lidské krve a nitrobuněčných tekutin. I proto je tak účinná, že je pro tělo v té nejpřijatelnější formě. „Dodává, že Vincentka je sice původem mořská voda, ale není až tak slaná a těžká jako současná mořská voda, neboť je zředěná podzemní vodou, obohacená o oxid uhličitý a zmiňované biogenní prvky. ,, Tedy samotným rozpuštěním mořské soli ve vodě si Vincentku doma nevyrobíte. Proto ji distribuujeme v lahvích prakticky beze změny – s výjimkou odfiltrování železa, které by jinak způsobovalo zakalení balené vody. Vincentka v lahvích má dvouletou záruku a při správném skladování bez přístupu světla se její účinky ani po letech nesnižují. Její účinky jsou již po staletí využívané při léčebných kúrách v lázních Luhačovice. Pro získání účinků Vincentky už netřeba chodit až k jejímu prameni, nato slouží právě plněna do lahví a prodávána v lékárnách, ale dostanete ji iv sítích obchodních řetězců, „konstatuje J. sums. Vincentka je dostupná návštěvníkům lázní při původním prameni Vincentka. Lahvovaná pochází z pramene Nová Vincentka. Prodává se iv nosních sprejových aplikátorech, je přidávána do zubních past a pastilek Vincentka. Její účinky jsou již po staletí využívané při léčebných kúrách v lázních Luhačovice av současnosti se doma používá lahvovaná. Kromě inhalování této minerální vody je také možné její účinky využít prostřednictvím dalších produktů. Mezi nejoblíbenější patří Vincentka nosní sprej určený k ošetření nosohltanu. Je také často používán pro zvlhčení sliznice nosní dutiny při pobytu v místech s nízkou vlhkostí. Dalším přípravkem s Vincentkou je sirup s obsahem jitrocele a mateřídoušky. Pastilky Vincentka jsou vynikajícím zdrojem minerálních solí a také pozitivně působí na ústní dutinu a hlasivky. Vincentka Nasalis je určena na proplachování nosní dutiny a nosohltanu, používá se při předoperační přípravě. Minerální voda Vincentka je také součástí několika kosmetických přípravků. Hydratační krém a zubní pasta tak přinášejí všechny výše popsané pozitivní účinky i při péči o pokožku nebo chrup.

Rizika záření musí být pojištěny

Slovenský jaderný pojišťovací pool se specializuje na pojišťování jaderných rizik pro mírové účely

Rizika záření
Rizika záření

Každý provozovatel zdroje ionizujícího záření musí být pojištěn
Povinné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při provozu se zdroji ionizujícího záření má sjednáno jen nízký počet provozovatelů
Slovenský jaderný pojišťovací pool je sdružení pojišťoven, které od roku 1997 pojišťuje a zajišťuje jaderná rizika. Je začleněn do struktur hlavního pojistitele, kterým je Allianz – Slovenská pojišťovna. Kromě ní má SAPS dalších devět členov1. Spolu zajišťují pojištění obou Slovenská jaderných elektráren (Jaslovské Bohunice a Mochovce), pojištění přepravy jaderného paliva a účastní se i na pojištění dostavby třetího a čtvrtého bloku atomových elektráren v Mochovcích.
Každodenní kontakt se zdroji ionizujícího záření

SAPS se zabývá nejen pojišťováním jaderných elektráren, ale už více než 10 let pojišťuje i odpovědnost za škodu způsobenou při provozu a nakládání se zdroji ionizujícího záření. Jsou to vážné škody na zdraví, které může osobám způsobit radiační nehoda nebo havárie zdroje ionizujícího záření v důsledku poruchy přístroje. Do tohoto pojištění spadají ve zdravotnické oblasti například rentgenové přístroje, urychlovače či humánní radiologie. V průmyslové oblasti jsou to například mobilní skenery, měřiče, defektoskopické přístroje a podobně.
Pojištění selhání stroje není pojištění odpovědnosti lékařů

Lékaři mají sjednané pojištění odpovědnosti za škodu při poskytování lékařské péče, kde je kryté selhání lidského faktoru (např. Nesprávné předepsaná dávka záření). Jedná se však o jiný druh pojištění, jak vyžaduje zákon. „Přesto, že toto pojištění je ze zákona povinné, sjednáno ho má jen mizivé procento provozovatelů zdrojů ionizujícího záření. Nepojištěné jsou dokonce i některé vysoce rizikové provozy, „říká Zuzana Řepová ze Slovenského jaderného pojišťovacího poolu.
Východ je nejzodpovědněji

Nemocnice či zubní ordinace, které provozují rentgeny, musí kromě povinného pojištění odpovědnosti za škodu na zdraví klientů splňovat několik dalších podmínek. Patří mezi ně například přesně určené umístění pracoviště, tloušťka zdí v zařízení, označení kontrolovaného pásma znakem ionizujícího záření, přísný radiační monitoring zda kontrolovaný vstup všech osob.
„Největší procento zařízení, které mají sjednáno toto pojištění, je na východě Slovenska. Provozovatelů na západě a ve středu země chceme upozornit, že pojištění je povinné, „dodává Zuzana Řepová.

Světový den AIDS: Konec epidemie?

Epidemie HIV je na ústupu. Počet úmrtí a výskyt nových pacientů se v posledních letech výrazně snížil a přístup k život zachraňujícím lékům stále narůstá. V Světový den AIDS, 1. prosince, si svět každoročně připomíná, jak moc záleží na správné prevenci a vzdělávání se v boji s epidemií, která zabila již více než 39 milionů lidí. Je možné tohoto zabijáka udržet na uzdě?

Světový den AIDS
Světový den AIDS

Nejohroženější subsaharská Afrika

Podle společného programu OSN pro HIV / AIDS (UNAIDS) je tento cíl v dohledu. V roce 2005 boj s AIDS prohrálo až 2,4 milionu pacientů. Program ve své zprávě uvádí, že počet úmrtí souvisejících s AIDS v letech 2010 až 2013 globálně klesl, a to z 1,8 milionu na 1,5 milionu ročně.
Největší zlepšení zarezonovalo v epicentru nákazy, v subsaharské Africe. Právě v této oblasti totiž v roce 2013 diagnostikovali téměř 70% globální všech nových případů nákazy virem HIV a až 73% ze všech úmrtí způsobených nemocí. Počet nakažení klesl v letech 2005 až 2013 o 33% a počet úmrtí se snížil o 39%. Opačný problém nastoupil v zemích bývalého Sovětského svazu a Střední Asie, kde se mezi lety 2001 a 2010 enormně zvýšil výskyt viru HIV až o 250%. Nositelem nákazy jsou tam především uživatelé drog.

Průměrný Slovák má naspořených 5 232 eur
Dostupnější léky

Chráněný styk, méně sexuálních partnerů a oddálení sexuální aktivity představují zásadní preventivní opatření. Vyhodnocené studie Světové zdravotnické organizace v Keni, Ugandě a Jižní Africe také ukázaly, že i mužská obřízka účinně snižuje riziko sexuálního přenosu HIV z partnerky na partnera až o 60%.
Ústup epidemie je z velké části zapříčiněn zvýšenou dostupností antiretrovirálních léčiv. Ty umožňují lidem nakaženým HIV nejen žít déle, ale také snižují riziko přenosu HIV z infikované osoby na sexuálního partnera. Tyto medikamenty chrání děti, jejichž infikované matky během těhotenství a kojení brali drogy. Zatímco v roce 2002 byla antiretrovirální léčba dostupná přibližně pro 300 tisíc pacientů, v roce 2013 ji už dostávalo více než 13 milionů lidí po celém světě.

Šťastné a veselé, bez pojistných událostí!
Investice do výzkumu

Svět musí v příštích pěti letech vynaložit dostatečné finanční prostředky, aby se epidemie v roce 2030 zastavila. Ušetří tím 21 milionů životů, 28 milionů nově nakažených lidí a na nákladech ušetří 24 miliard dolarů. Miliardové investice by měly být zaměřeny na pomoc 30 zemím, které představují až 89% případů nákazy virem HIV na celém světě. Patří mezi ně 18 zemí subsaharské Afriky, ale i Brazílie, Čína, Indie, Rusko a USA. Tyto investice by měly podpořit preventivní programy a antiretrovirální terapie pro ohrožené skupiny, například pro prostitutky, drogově závislých lidí, infikované těhotné ženy a gayů.
Někteří odborníci však varují, že podpora léčby není jediná možnost, jak dostat AIDS pod kontrolu. Preventivní opatření, jako sexuální vzdělávání, přístup k účinné antikoncepci a zdravotní péče jsou také velmi důležité, vedou ke změně mezilidského chování a ke snížení přenosu pohlavních chorob. Virus HIV nezmizí, ale je stále více způsobů, jak mu nejen předcházet, ale ho i léčit.

PŘEVZETÍ OSOBY DO ÚSTAVU LÉKAŘSKÉ PÉČE BEZ JEJÍ SOUHLASU 2. ČÁST

II.
Ústavní soud si vyžádal spis okresního soudu sp. zn. 24 Pu 8/2011, z něhož zjistil, že Psychiatrická nemocnice VZ 5. dubna 2011 oznámila okresnímu soudu, že stěžovatelka byla 4. dubna 2011 umístěna v ústavu bez svého souhlasu. Usnesením sp. zn. 24 Pu 8/2011 ze dne 6. dubna 2011 rozhodl okresní soud o tom, že k převzetí stěžovatelky do ústavu zdravotnické péče došlo ze zákonných důvodů. Okresní soud v tomto usnesení mimo jiné uvedl: „Primářka oddělení, MUDr. AI ve své výpovědi uvedla, že pacientka byla přivezena matkou na základě doporučení ambulantního psychiatra MUDr. M. z T., která ji odeslala jako akutní psychózu, dne 4. 4. 2011. U jmenované bylo v popředí paranoidní myšlení, verbální agresivita, masivní tenze, s léčbou pacientka nesouhlasila, popisovala neshody doma.

PŘEVZETÍ OSOBY DO ÚSTAVU LÉKAŘSKÉ PÉČE
PŘEVZETÍ OSOBY DO ÚSTAVU LÉKAŘSKÉ PÉČE

Ambulantní psychologické vyšetření potvrdilo psychotické poruchu. Pacientka byla při přijetí rozrušená, hlučná, agresivní vůči matce, hospitalizaci odmítala, matka ji dovezla pod záminkou provedení psychologických testů. Jedná se o pacientku, která podle dostupných informací nebyla na psychiatrii hospitalizována, rok pozadu navštěvovala podle udání rodinných příslušníků psychiatra nebo psychologa pro své problémy ve vztazích, resp. po rozpadu vztahu. Hospitalizace pacientky je navzdory její nesouhlas nezbytná pro její agresivní chování a podezřívavostí v případě jejího propuštění hrozí zhoršení jejího zdravotního stavu, resp. ohrožování jejího nezletilého dítěte v důsledku jejího duševního onemocnění. Pokud se psychologickým vyšetřením prokáže, že se nejedná o endogenní psychózu, ale jen o psychotické dekompenzaci osobnosti, může být podle jejího stavu hospitalizace zkrácena. Pacientka je t. č. na akutním oddělení, pasivně se léčbě podrobuje. Pacientka je schopna pochopit obsah a význam soudních rozhodnutí, jejich doručování pacientce proto doporučuje. Délka léčby bude záviset na aktuálním stavu pacientky.

Pacientka EF, nar … ve své výpovědi uvedla, že byla přivezena svou matkou, která je řekla, že půjde jen na testy, bylo to v pondělí. Vzala ji do T. k psychiatrička MUDr. M., která ji poslala na psychotesty a následně ji chtěla léčit ambulantně. Z testů vyplývala nějaká nervozita, napětí av důsledku toho ji měli poslat na testy do N. Její rodiče si myslí, že přítel, kterého má neexistuje.

po rozpadu manželství navštívila psychiatra
po rozpadu manželství navštívila psychiatra

Ona nebyla nikdy psychiatricky léčena, po rozpadu manželství navštívila psychiatra za účelem poradenství. Ona s hospitalizací nesouhlasí nakolik se cítí být zdravá a byla oklamána. Bylo jí řečeno, že po psychotestech půjde domů. Ona nikomu neublížila ani nic.

Soud ohledem na provedené dokazování měl za to, že v daném případě jsou splněny podmínky uvedené v § 6 odst. 8 písm. d) Zák. č. 576/2004 Sb. (Informovaný souhlas se nevyžaduje v případě ambulantní péče nebo ústavní péče, jde-li o osobu, která v důsledku duševní choroby nebo s příznaky duševní poruchy ohrožuje sebe nebo své okolí, nebo pokud hrozí vážné zhoršení jejího zdravotního stavu.), Za kterých může být pacient do ústavu zdravotnické péče bez jeho souhlasu převzat, a proto postupoval ve smyslu § 191b odst. 3, 4 O. s. p. a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. “

Proti usnesení podala stěžovatelka odvolání, o němž rozhodl krajský soud usnesením č. k. 6 Cop 28 / 2011-54 ze dne 21. července 2011 tak, že usnesení okresního soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. V relevantní části odůvodnění tohoto usnesení krajský soud uvedl: „Napadené usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. 4. 2011, kterým vyslovil, že k převzetí EF po ústavu došlo ze zákonných důvodů je nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Uvedené rozhodnutí je však navíc založeno na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Soud v napadeném usnesení uvedl obsah výpovědí primárky psychiatrického oddělení MUDr. AI a EF, avšak v závěru usnesení pouze jednou větou uvedl, že měl za to, že byly splněny podmínky uvedené v § 6 odst. 8 písm. d / zák. č. 576/2004 Sb. za kterým může být pacient bez jeho souhlasu převzat do ústavu a proto postupoval podle § 191b odst. 3, 4 OSP. Neuvedl však o jaké podmínky ve smyslu jím uvedeného zákonného ustanovení (ne správného) jde, na základě čehož je považoval za splněné.

Rozhodnutí soudu prvního stupně je formalistické
Rozhodnutí soudu prvního stupně je formalistické

Rozhodnutí soudu prvního stupně je formalistické. I když v dané věci soud rozhoduje v první řadě na základě vyjádření lékaře a jde o řízení, ve kterém je třeba rozhodovat velmi promtne, přesto soud je povinen náležité zjistit skutkový stav, tedy okolnosti týkající se posouzení psychického stavu osoby, o jejíž převzetí do ústavu jde. Soudu nic nebránilo kontaktovat matku EF a vyslechnout ji, když právě ona dovedla jmenovanou na psychiatrii za účelem hospitalizace. Jelikož soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav, jeho rozhodnutí o vyslovení přípustnosti převzetí EF do ústavní zdravotnické péče bylo předčasné. Odvolací soud poukazuje i na to, že soud prvního stupně zaznamenal vyjádření primárky a EF do zápisu ručním písmem. Mnohé slova jsou v zápisu těžko čitelné, nejasné ať už z důvodu nečitelnosti písma, nebo z důvodu, že je použito mnoho zkratek. Bylo povinností soudu prvního stupně Zápisy o výslechu přepsat elektronickými prostředky.

Vzhledem k uvedeným důvodům odvolací soud napadené usnesení, kterým soud prvního stupně vyslovil, že k převzetí EF do ústavu zdravotnické péče došlo ze zákonných důvodů zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. F, h / OSP).

V dalším řízení soud prvního stupně provede dokazování opětovným výslechem přijímající lékařky MUDr. I., umístěné EF, vyslechne také matku jmenované, případně jiné osoby. Následně ve věci znovu rozhodne o tom, zda dne 4. 4. 2011 došlo k převzetí EF ze zákonných důvodů. Své rozhodnutí zdůvodní kvalifikovaným způsobem v souladu s ust. § 157 odst. 2 OSP, vyhodnotí výpovědi jednotlivě, i ve vzájemných souvislostech, uvede k jakému skutkového stavu dospěl, jak ho právně posoudil, jakými úvahami se řídil, tak aby rozhodnutí obsahovalo dostatek důvodů pro jeho přezkoumání. “

K věci znovu rozhodl okresní soud usnesením č. k. 24 Pu 8 / 2011-122 ze dne 17. května 2012 (dále jen „usnesení okresního soudu“) tak, že vyslovil, že ke převzetí stěžovatelky do ústavu zdravotnické péče došlo ze zákonných důvodů. V relevantní části usnesení okresního soudu uvádí: «Primářka oddělení, MUDr. AI na jednání uvedla, že co se týče okolností ohledně přijetí EF do zdravotnického zařízení, v ten den kdy byla přijata, t. j. 04. 04. 2011 jí ráno telefonoval MUDr. P. z T. Osobně se sním nezná, ale už v minulosti pokud měl na svém oddělení pacienta, který měl psychiatrické problémy, zavolal jestli ho přijmou. V ten den volal, zda přijmou pacientku s akutní psychotickou poruchou. Ona se zeptala odkud pacientka je, řekl, že z T., což je jejich rajón. Když přijde pacient s podezřením na akutní psychotické poruchu, musí pacienta přijmout, pokud tuto poruchu nemůže vyloučit. Paní EF byla při přijetí verbálně agresivní, útočná vůči matce. Nedalo se vyloučit zda se jedná o agresivitu nebo situační chování. Kdyby mohla akutní psychosomatickou poruchu vyloučit hned, tak by jim řekla, že pacientku nemůže přijmout. Na otázky soudu MUDr. I. uvedla, že podezření na akutní psychotické poruchu lze zjistit z řeči, ze chování, z toho co pacient sám udává. Pro potvrzení nebo vyvrácení poruchy je pacient vyšetřen na psychiatrickém oddělení, přičemž při této diagnóze je podstatné psychologické vyšetření, které se v nemocnici provádí na žádanku do pěti dnů. Jelikož při přijetí paní E. přišlo ke skandálním okolnostem, bylo toto vyšetření učiněno hned na druhý den. Jelikož se to psychologické vyšetření urychlilo, kde aktuálně nebyla přítomna akutní psychotická porucha, řekla paní E., že ji druhý den propustí, ale že když chce, může jít na otevřené oddělení, což ona odmítla. Odeslat pacienta proti jeho vůli je možné i z ambulance ambulantního lékaře když je agresivní, ohrožuje sebe i okolí, v takovém případě je volána i policie. Toto nebyl případ paní E. V případě, že by paní E. nebyla hospitalizována, mohlo by dojít k rozvoji akutní psychické poruchy, k progresu. Mohla by se agresivita, která se vůči matce projevovala, rozvinout i na další osoby. Ona protože už měla i od MUDr. NM uvedenou diagnózu, nemohla pacientku nepřijmout. MUDr. I. na otázky právního zástupce EF uvedla, že je možné, že MUDr. NM uvedla diagnózu, která se následnými vyšetřeními neurčila, protože ji zjistila v ambulantních podmínkách. Ona ji také potvrdila při přijetí a až následnými vyšetřeními a pozorováním se tato diagnóza nepotvrdila. Je možné, že se jednalo o přechodnou poruchu na bázi disharmonické osobnosti vystavené tlaku. Také je možné, že se její stav upravil po podání léku, z čehož byla také podezíravost, že paní E. nadrogovali, ale v takovém případě by nebyla schopna absolvovat následné psychologické vyšetření, které nelze provést bez spolupráce pacienta. Každý lékař pokud se setká s osobou, u které je podezření na akutní psychotické poruchu, musí tuto osobu začít léčit i bez jejího souhlasu, musí ji přijmout na oddělení i bez jejího souhlasu a bez jakéhokoliv doporučení. Je pravdou, že člověka, který nemá žádnou diagnózu, může zpráva o tom, že bude muset zůstat na psychiatrii proti své vůli rozrušit, ona však viděla paní F. rozrušenou už předtím než přišla do ambulance. I takové běžné rozrušení může vyvolat podezření na psychiatrické onemocnění, ale psychiatr musí vykompenzovat jestli je to paranoidní chování nebo jde o běžný konflikt a toto se dá pouze časem právě na základě pozorování a dalších vyšetření. Podezření na akutní psychózu se potvrdí minimálně v 90% případů.

MUDr. AI v konečném návrhu uvedla, že pacientku musela přijmout pro podezření pro akutní psychotické poruchu. Postupovala v mezích zákona, který jí káže ohlásit každé přijetí pacienta bez souhlasu příslušnému soudu. Obdrželi rozhodnutí soudu, který akceptoval takové přijetí. O tom, že postupovali v souladu se zákonem rozhodl i Úřad pro dohled nad zdravotní péčí.

Svědkyně MF na jednání uvedla, že její dcera je nemocná, měla zůstat v zařízení, musí se léčit. Asi v lednu minulého roku, když šla do B. na zumbu, začala vyprávět, že se zalíbila nějakému Italovi, že jí to řekli matka s dcerou V. Tyto se na ni nalepili již dříve. No začalo to být horší, když dcera začala vyprávět, že ten Ital se převtěluje do MV čtyřletého synovi začala vyprávět, že jeho otec není jeho otcem, a že je jím ten Ital, kterého ani neviděla. Ona měla pocit, že její dcera je pod vlivem drog nebo pod hypnózou. Uvnitř ambulance u MUDr. I. s dcerou nebyla. Pak jí MUDr. I. řekla, že tam musí dcera zůstat. Tato již byla na oddělení. Na otázky právního zástupce EF svědkyně uvedla, že 04. 04. si šli pro výsledky. Dcera byla na vyšetření na testech s jejím manželem. Ona se s doktorkou nemluvila, vyprávěla se s dcerou, míní, že jí řekla, že jí dá nějaké tabletky a že po dvou týdnech se uvidí, ale to už všichni věděli, že musí jít do nemocnice. MUDr. P. je jejich rodinný přítel, chodíval k nim na návštěvy. Chtěli, aby jim doporučil nějakého psychiatra, doporučil MUDr. M. Vztahy s dcerou byly dobré, zhoršily se až v lednu 2010, když ji chytili ty V. Tehdy začala říkat ty věci co vzpomínala, přestala se starat o děti, které jsou již v její péči.

EF na jednání uvedla, že vedla normální život, bydlela v bytě spolu se dvěma dětmi. Byt i auto jí dal otec, ale vyžadoval, aby vše probíhalo podle jeho přání, podle toho jak si to on představoval. Když se nepohodli, tak ji i párkrát z toho bytu vyhodil. Její otec nemohl přežít, že se odstěhovala, vyhrožoval kamarádce a také jí, že ji dostane do basy a do V. Později volal, že když s ním půjde k psychiatrička MUDr. M., tak že pak jí už dají pokoj. MUDr. M. ji poslala k psycholožce PhDr. J., která jí udělala testy. Tyto testy měla PhDr. J. poslat doktorce M., ke které měla jít na kontrolu v pondělí toho čtvrtého. MUDr. M. jí řekla, že to není špatné, že jí dá nějaké léky, a že o deset dní přijde na kontrolu. Když odcházeli, máma jí řekla, aby šla ještě na jedny testy do N., a že pak jí už dají docela klid, když budou v pořádku i tyto. Souhlasila s tím. Čekali na paní primářku, která když vyšla z ordinace, tak se zeptala, zda jsou od doktora P. Uvědomila si, že je to otců kamarád a zeptala se co to má znamenat, tak se tam asi trochu rozčílila. Pak šla dovnitř a začala paní primárky I. vyprávět a ta jí řekla, že ji budou muset pár dní hospitalizovat. Druhý den šla na testy, po testech jí řekli, že je vše v pořádku, ale že by seslala ještě na otevřeném oddělení. Nechápala proč ji nepustili hned v ten den, protože podle testů byla v pořádku. Také nechápe, proč ji nechtěli pustit s těmi kamarádkami. Řekli jí, že ji pustí pouze s otcem, ale s tím má problematický vztah. Na otázky soudu EF uvedla, že přítele z Itálie má, setkávají se, když sem přijde. To že je vymyšlený začala rozšiřovat její nejlepší kamarádka, podala na ni žalobu, neboť na Facebooku si vymýšlí nepravdivé věci a šíří jejich fotky. Ona se živý procvičováním zumby. Předtím než byla ve V., vydělala i 1.000, – eur. Teď už nemá tolik práce, protože mnoho lidí ke ní přestalo chodit, takže je to těch 400, – eur měsíčně. Přestali chodit neboť si myslí, že je nějaká nemocná, kdy byla v Z. Znovu bydlí v bytě své kamarádky, děti s ní nejsou. Léky nebere žádné, ani ty, co jí předepsala MUDr. M.

Právní zástupce EF v konečném návrhu uvedl, že s poukazem na provedené dokazování má za to, že v případě paní EF nebyla splněna ani jedna ze zákonných podmínek uvedených v zákoně č. 576/2004 a proto navrhuje, aby soud vyslovil, že k převzetí EF do ústavu zdravotnické péče nedošlo ze zákonných důvodů.

Soud ve věci provedl dokazování výslechem účastníků řízení, výslechem svědka, seznámil podnět, usnesení o zahájení řízení, zápis z výslechu EF, zápis z výslechu MUDr. I., rozhodnutí na č. l .: 11, oznámení o propuštění pacienta, usnesení o zastavení řízení, odvolání proti jednotlivým rozhodnutím, psychiatrické vyšetření při přijetí, výpis z anamnézy od MUDr. M., zprávu o hospitalizaci, kasační ze strany matky, reakci na odvolání, usnesení Krajského soudu v Nitře, emailovou zprávu od MUDr. NM ze dne 09. 11. 2011, zhodnocení stavu pacientky od MUDr. N. M., psychologické vyšetření od PhDr. J., písemné stanovisko od MUDr. NM určené pro Úřad pro dohled nad zdravotní péčí, potvrzení o pracovní neschopnosti EF, písemné vyjádření MUDr. I., psychologický nález od MUDr. L., záznam z pohovoru s rodiči ze dne 05. 04., písemný záznam, vyjádření MUDr. I. ze dne 23. 12. 2011, psychiatrické vyšetření, informovaný souhlas, psychiatrické vyšetření při přijetí, zprávu pro ošetřujícího lékaře, podání zprávy od MUDr. M., doporučení MUDr. N. M., omluvu a vyjádření MUDr. NM, zápis z jednání před Krajským soudem Topoľčany a zjistil tento skutkový stav:

EF, nar … byla v Psychiatrické nemocnici ve V. přijata dne 04. 04. 2011 ve 13:18 hod., S podezřením pro akutní psychotické poruchu. Její hospitalizaci předcházela návštěva u ambulantní psychiatricky MUDr. DNM, jejíž jmenovaná oznámila, že sama dne 31. 03. 2011 vyhledala klinického psychologa PhDr. M. J., nakolik se psychicky cítila špatně. Z písemného vyjádření MUDr. DNM vyplývá, že se telefonicky spojila s PhDr. MJ, která jí poskytla svůj odborný nález, ve kterém se jednoznačně potvrdila psychóza. Ze závěrů předloženého psychologického vyšetření PhDr. MJ ze dne 31. 03. 2011 vyplývá, že v aktuálním psychologickém vyšetření u jmenované manifestují znaky psychotického onemocnění. Na základě vzájemné konzultace dospěli obě odbornice k závěru, že u pacientky je přítomné podezření na akutní psychózu a bylo by třeba její pozorování na psychiatrii, které však pacientka striktně odmítala. Po domluvě pacientka přislíbila spolupráci a souhlasila alespoň s ambulantní léčbou, v důsledku čehož jí byly předepsány léky a ambulantní kontrola. V průběhu následujícího dne se podle vyjádření MUDr. NM do ambulance dostavil pacientkin otec, který uvedl, že po opuštění ambulance byla jeho dcera agresivní, a proto ji sám odvezl do VZ a žádá doporučení k hospitalizaci. MUDr. M. ve svém vyjádření uvedla, že jelikož pacientku v předchozí den důkladně vyšetřila, přičemž zjistila výrazné paranoidní myšlení, verbální agresivitu, masivní tenzi a na základě těchto skutečností považovala hospitalizaci za opodstatněnou, vydala doporučení k hospitalizaci. MUDr. NM zároveň poukázala na skutečnost, že problémy, které uváděly rodiče pacientky nemohla bagatelizovat, protože se jednalo o ohrožení zdraví a života více lidí, přičemž jejich ignoraci by hrozilo nebezpečí z prodlení. V den přijetí byly u EF v Psychiatrické nemocnici ve VZ odvedené běžné psychiatrické vyšetření při přijetí, na základě kterých primářka oddělení MUDr. I. nemohla vyloučit akutní psychotické poruchu, a bylo proto třeba provést následné vyšetření na její potvrzení nebo vyloučení. MUDr. I. ve svém vyjádření poukázala na skutečnost, že každé psychiatrické zařízení musí neprodleně přijmout pacienta s podezřením na akutní psychotické poruchu, přičemž je nepodstatné, kdo pacienta přivede, nebo jestli ho někdo doporučí. Jestliže přijímající lékař nemůže diagnózu při přijetí vyloučit, musí pacienta přijmout as cílem potvrzení nebo vyloučení diagnózy kompletně psychiatricky a psychologicky vyšetřit. MUDr. I. dále argumentovala, že kdyby nebyla pacientka s podezřením na takovou diagnózu hospitalizována, mohlo by dojít k rozvoji akutní psychotické poruchy, přičemž agresivita EF vůči matce by se mohla rozvinout i na další osoby. V průběhu následujícího dne byla EF v psychiatrické nemocnici vyšetřena psychiatrem av psychologickém laboratoři. Závěry psychologického vyšetření, které provedla Mgr. M. L. nepotvrdily psychotické kvalitu stavu. Na základě předmětného psychologického vyšetření a vlastních vyšetření dospěla primářka k závěru, že EF je osobnostně nezralá s výraznými rysy závislé poruchy osobnosti, manipulovaná dvěma osobami, které s ní nejsou v příbuzenském vztahu. Jelikož podezření pro akutní psychotické poruchu se nepotvrdilo, byla EF dne 07. 04. 2011 z Psychiatrické nemocnice ve VZ propuštěna. Ze závěrů písemného záznamu o provedeném dohledu Úřadem pro dohled nad zdravotní péčí vyplývá, že u EF byly při vyšetření v ambulanci MUDr. NM tak v Psychiatrické nemocnici VZ skutečně přítomny takové symptomy, které svědčily pro psychotické onemocnění pacientky. Poruchy chování jakož i podezření na akutní psychotické poruchu diagnostikovali v průběhu několika dnů tři na sobě nezávislé odbornice (PhDr. J., MUDr. M., MUDr. I.), přičemž podezření na psychotické poruchu je důvodem k nedobrovolnou hospitalizaci pacienta. Pacienti s takovým onemocněním si často plně neuvědomují svůj stav, mají vůči němu nekritický postoj, ztratí kontakt s realitou a jejich hospitalizace je způsobem jejich ochrany i před vlastním extrémním chováním. Ambulantním vyšetřením nelze sledovat zdravotní stav pacienta a není jej tak možné před vlastním nebezpečným chováním chránit, proto byl návrh na hospitalizaci EF a medicínský postup řešení podle vyjádření Úřadu pro dohled nad zdravotní péčí správný.

Podle § 101 odst. 2 O. s. p. soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Pokud se řádně předvolaný účastník k jednání ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat v nepřítomnosti takového účastníka; přihlédne přitom na obsah spisu a provedených důkazů.

Podle § 6 odst. 4, věty první Zákona č. 576/2004 Sb. o zdravotní péči, službách souvisejících s poskytováním zdravotní péče ao změně některých zákonů, informovaný souhlas je prokazatelný souhlas s poskytnutím zdravotní péče, kterému předcházelo poučení podle tohoto zákona.

Podle § 6 odst. 9 písm. d) Zákona č. 576/2004 Sb. o zdravotní péči, službách souvisejících s poskytováním zdravotní péče ao změně některých zákonů, informovaný souhlas se nevyžaduje v případě, ambulantní péče nebo ústavní péče, jde-li o osobu, která v důsledku duševní choroby nebo s příznaky duševní poruchy ohrožuje sebe nebo své okolí , nebo pokud hrozí vážné zhoršení jejího zdravotního stavu.

Podle § 191a odst. 1 O. s. p., ústav vykonávající zdravotnickou péči (dále jen „ústav“), ve kterém jsou umisťovány osoby z důvodů uvedených ve zvláštním předpise, je povinen oznámit do 24 hodin soudu, v jehož obvodu ústav je, převzetí každého, kdo v něm byl umístěn bez svého písemného souhlasu (dále jen „nemocný“).

Podle § 191b odst. 1 O. s. p., o každém, o němž je ústav povinen učinit oznámení podle § 191a, zahájí soud, v jehož obvodu je ústav, řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do ústavu, ledaže převzetí a držení nařídil soud v jiném řízení.

Podle § 191b odst. 2 O. s. p., pokud ten, koho ústav převzal, jiného zástupce, ustanoví mu soud pro toto řízení opatrovníka.

Podle § 191b odst. 3 O. s. p., soud provede důkazy potřebné pro posouzení, zda k převzetí (§ 191a odst. 1 a 2) došlo ze zákonných důvodů, vyslechne nemocného a ošetřujícího lékaře. Jednání zpravidla není třeba nařizovat.

Podle § 191b odst. 4 O. s. p., do pěti dnů ode dne, kdy došlo k omezení podle § 191a, soud usnesením rozhodne, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů (§ 191a odst. 1).

Soud ohledem na provedené dokazování má za to, že v době hospitalizace EF v Psychiatrické nemocnici ve VZ byly splněny podmínky uvedené v § 6 odst. 9 písm. d) Zák. č. 576/2004 Sb. a její souhlas s poskytnutím zdravotní péče se nevyžadoval. U jmenované byly v době jejího přijetí přítomny příznaky (agresivita, podezřívavostí masivní tenze, neusmerniteľnosť), které odůvodňovaly podezření z akutního psychotického onemocnění, které podezření je důvodem k nedobrovolnou hospitalizaci pacienta. Poruchy chování a podezření na akutní psychózu diagnostikovali u EF během několika dní tak psycholožka, PhDr. M. J., jakož i psychiatricky MUDr. D. N. M. a MUDr. AI. V případě propuštění EF při současné existenci podezření na psychotické poruchu hrozilo vážné zhoršení jejího zdravotního stavu a byla současně přítomna i hrozba, že pod vlivem onemocnění se agresivita, kterou projevovala jmenovaná vůči své matce, rozvine i na další osoby. Ačkoliv se u jmenované na základě následných vyšetření psychotická porucha nepotvrdila, tuto diagnózu bez provedení dalších vyšetření nebylo možné v době jejího přijetí vyloučit. Správnost medicínského postupu řešení psychického stavu EF jakož i správnost návrhu na její hospitalizaci pro důvodné podezření na psychotické poruchu, vyslovil i Úřad pro dohled nad zdravotní péčí. Soud má proto na základě výše uvedených skutečností za prokázané, že k převzetí EF do ústavu zdravotnické péče dne 04. 04. 2011 došlo ze zákonných důvodů. »

Proti usnesení okresního soudu podala stěžovatelka odvolání, ve kterém mimo jiné uvedla: «Skutečnost, že jsem se v roce 2011 začala cítit po psychické stránce diskomfortu, hodnotím jako naprosto přirozený a ničím neobvyklý jev, protože stejná reakce se dá očekávat u každého citlivého člověka, kterému není jedno, že se mu hroutí vztahy a ztrácí životní jistoty. Z tohoto důvodu jsem navštívila ambulantní psychiatrickou MUDr. M. v T., která mě dne 4. 4. 2011 v 10:41 hod. osobně vyšetřila a uvedla, že by bylo dobré, kdybych začala brát nějaké léky, které by stabilizovaly, resp. zlepšily můj stav. Do lékařské zprávy, která je ve spise, jasně napsala, že se budu léčit ambulantní formou a předepsala mi léky. Nepadla žádná oficiální ani neoficiální zmínka o nutnosti hospitalizace. Já namítám, že MUDr. M. má stejnou atestaci jako primářka Psychiatrické nemocnice VZ, přičemž MUDr. M. jasně napsala do oficiální zprávy, že mám přijít na kontrolu o 3 dny a ne že mám jít ležet na lůžkové oddělení …

Moje matka, které jsem se v té době ještě pokusila důvěřovat, mě dne 4. 4. 2011 pod záminkou nějakých testů, přesvědčila, abych s ní šla do VZ, že pak mi už dají s otcem klid. Matka se bojí řídit na delší vzdálenosti a proto jsem do N., resp. V. Z. řídila auto já. Neumím si představit, zda by člověk s akutní psychotickou poruchou, ohrožující sebe nebo okolí, jakého mě nyní vykreslují, dokázal odřídil z T. do N. a nevěřím tomu, že by si v takovém stavu moje matka sedla ke mně do auta …

Ve V. Z. nás primářka MUDr. I. přivítala se slovy, jestli jsme ti od MUDr. P. Připomínám, že MUDr. P. je plicní lékař a ne psychiatr a kromě toho je dobrý známý mého otce. Tehdy jsem pochopila, co se děje a že za tímto vším je zejména můj otec. Když mi primářka oznámila, že tam budu muset zůstat, vzala jsem si ze stolu doklady a zvedla jsem se ze židle, že odcházím. Tehdy ke mně přiskočil ošetřovatel, vykroutil mi ruku a odnesli mě na uzavřené oddělení. Pokud primářka před soudem tvrdila, že jsem byla agresivní a verbální jsem útočila, tak jednoznačně namítám, že to byla přirozená reakce na šokující zprávu, že mě jdou někam zavřít proti vůli. Ptám se, který člověk by reagoval jinak a který člověk by se nechal bez emoční reakce hospitalizovat? …

Ve zprávě MUDr. M. ze dne 5. 4. 2011 v čase 8:55 hod., Která je ve spise, jasně uvádí, jak se jí můj otec přiznal, že hospitalizaci vybavil on. MUDr. M. vydala předepsané doporučení k hospitalizaci až následující den (5. 4. 2011), tedy až poté, co jsem byla omezena na osobní svobodě (4. 4. 2011). Namítám vady v časových souvislostech a chronologii vývoje zkoumané zdravotní dokumentace, protože žádný zákon nezná dodatečné lékařské doporučení na hospitalizaci, s cílem zhojit vady nezákonný stav, kdy je pacient již fakticky hospitalizován proti své vůli. Kromě toho kladu do pozornosti soudu, že žádný zákon nezná přijetí pacienta na psychiatrické oddělení na základě telefonátu lékaře, který nemá příslušnou atestaci a je odborník v úplně jiné oblasti. Zdravotní dokumentace, kterou poskytli soudu z VZ, jasně říká, že jsem byla přijata na podkladě telefonátu MUDr. P., který mě neviděl a tedy vůbec nemohl ani jen potenciálně zhodnotit můj zdravotní stav …

Právní úprava na úseku posuzování legality důvodů nucené hospitalizace proti vůli pacienta, je obsažena v zákoně č. 576/2004 Sb., Konkrétně:
v § 9 odst. 1:
Ústavní péče se poskytuje na základě:
a) doporučení ošetřujícího lékaře, pokud zdravotní stav osoby vyžaduje nepřetržité poskytování zdravotní péče déle než 24 hodin, nebo
b) rozhodnutí soudu nebo
c) žádosti osoby i bez doporučení ošetřujícího lékaře, pokud si změna zdravotního stavu osoby vyžaduje nepřetržité poskytování zdravotní péče déle než 24 hodin.
v § 6 odst. 9:
Informovaný souhlas se nevyžaduje v případě:
a) neodkladné péče, nelze-li včas získat informovaný souhlas, ale jej lze předpokládat,
b) ochranného léčení uloženého soudem podle zvláštního předpisu, …
c) ústavní péče, jde-li o osobu, která šíří přenosnou nemoc, která závažným způsobem ohrožuje její okolí, nebo
d) ambulantní péče nebo ústavní péče, jde-li o osobu, která v důsledku duševní choroby nebo s příznaky duševní poruchy ohrožuje sebe nebo své okolí, nebo pokud hrozí vážné zhoršení jejího zdravotního stavu …
Jsem toho názoru, že nebyl naplněn žádný ze zákonných předpokladů …, protože na mé nucené umístění do Psychiatrické nemocnice VZ dne 4. 4. 2011 v čase 13:18 hod. neexistovalo doporučení ošetřujícího lékaře, nebylo vydáno soudní rozhodnutí a můj stav se v průběhu 2 ha 37 min (tj mezi 10:41 hod., kdy jsem navštívila MUDr. M. a 13:18 hod.) nemohl zhoršil (ani nezhoršil) do takové míry, která by vyžadovala nucenou hospitalizaci. Ze zdravotní dokumentace vyplývá, že místo při podpisu informovaného souhlasu, kam jsem měla být podepsána, je prázdné. Nebylo mi uloženo žádné ochranné léčení soudem, nebylo před soudem prokázáno, že bych byla šířila nějakou přenosnou nemoc a neohrožovala jsem sebe ani své okolí. Odvolávám se na výpověď MUDr. I., která rozhodla o mé nucené hospitalizaci, avšak která před soudem dne 20. 12. 2011 jasně uvedla, že „je možné i z ambulance odeslat pacienta proti jeho vůli v případě, že je agresivní a ohrožuje sebe i okolí … toto nebyl případ paní E. „…

Soud na škodu důkladného zjištění skutkového stavu neakceptoval mé návrhy na výslech svědků MUDr. M. (ambulantní psychiatrickou), MUDr. P. (plicního lékaře), PhDr. J. (psycholožku), MUDr.

Převzetí osoby do ústavu zdravotnické péče bez jejího souhlasu 1.část

„Převzetí nemocného do ústavu zdravotnické péče bez jeho souhlasu je vážným zásahem do základního práva na osobní svobodu zaručeného čl. 17 odst. 1 Ústavy. Proto nemůže být ponecháno pouze na ústavu zdravotnické péče, jako jeho zaměstnanci vyhodnotí splnění podmínek na umístění osoby do ústavu bez jejího souhlasu a je zde vytvořena zákonná pojistka v podobě tzv. „Detenčního řízení“, které je upraveno v § 191a násl. OSP.

Převzetí osoby do ústavu zdravotnické péče
Převzetí osoby do ústavu zdravotnické péče

Pokud se okresní soud a krajský soud spokojili pouze s vyjádřením MUDr. I., na kterém je v podstatě usnesení okresního soudu i krajského soudu založené, navzdory skutečnostem, které se v okolnostech stěžovatelské věci vyskytly a které minimálně zpochybňují opodstatněnost její umístění v ústavu bez souhlasu, pak soudní průzkum ztratil smysl a celé řízení bylo pouze formálním procesem , který nesloužil na ochranu práv stěžovatelky. Pokud by se soudy v obdobných věcech vždy spokojili pouze s výslechem ošetřujícího lékaře a nemocného, ​​aniž by přihlédli na specifika konkrétního případu, takový postup soudů by mohl dokonce vést ke zneužívání institutu převzetí a umístění nemocného do ústavu vykonávajícího zdravotnickou péči. “

 

SLOVENSKÁ REPUBLIKA
Nálezy

Ústavního soudu Slovenské  republiky
Jménem republiky
I. ÚS 193/2013> -56
Ústavní soud Slovenské republiky v neveřejném zasedání 3. července 2013 v senátu složeném z předsedy Milana Lalíky, ze soudkyně Marianny Mochnáčovej a soudce Petra Brňák projednal stížnost EF, T., zastoupené advokátní kanceláří B., s. r. o., B., jednající prostřednictvím advokáta JUDr. JB, ve věci údajného porušení jejích základních práv podle čl. 17 odst. 1 a 6 a čl. 46 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod usnesením Krajského soudu v Nitře sp. zn. 5 CoP 42/2012 ze dne 31. července 2012 a takto
rozhodl:
1. Základní práva E. F. dle čl. 17 odst. 1 a 6 a čl. 46 odst. 1 Ústavy České republiky a podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod usnesením Krajského soudu v Nitře sp. zn. 5 CoP 42/2012 ze dne 31. července 2012 porušeno byly.

2. Usnesení Krajského soudu v Nitře sp. zn. 5 CoP 42/2012 ze dne 31. července 2012 zrušuje a věc mu vrací k dalšímu řízení a rozhodnutí.

3. Krajský soud v Nitře je povinen uhradit EF náklady právního zastoupení v částce 489,08 € (slovem štyristoosemdesiatdeväť eur a osm centů) na účet jejího právního zástupce do dvou měsíců od doručení tohoto nálezu.

 

Odůvodnění:

I.
Ústavnímu soudu České republiky (dále jen „ústavní soud“) byla 3. prosince 2012 doručena stížnost EF, T. (dále jen „stěžovatelka“), zastoupené advokátní kanceláří B., s. r. o., B., jednající prostřednictvím advokáta JUDr. JB, kterou namítá porušení svých základních práv podle čl. 17 odst. 1 a 6 a čl. 46 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen „ústava“), čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „listina“) a práva podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „úmluva“), usnesením Krajského soudu v Nitře (dále jen „krajský soud“) sp. zn. 5 CoP 42/2012 ze dne 31. července 2012 (dále jen „usnesení krajského soudu“).

Okresní soud Nitra
Okresní soud Nitra

Ze stížnosti AZK ní připojených příloh vyplývá, že stěžovatelka byla 4. dubna 2011 převzata bez jejího souhlasu do ústavu zdravotnické péče – Psychiatrické nemocnice ve V. Okresní soud Nitra (dále jen „okresní soud“) usnesením č. k. 24 Pu 8 / 2011-11 ze dne 6. dubna 2011 vyslovil, že k převzetí stěžovatelky do ústavu zdravotnické péče došlo ze zákonných důvodů. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka odvolání, o němž rozhodl krajský soud usnesením č. k. 6 CoP 28 / 2011-54 ze dne 21. července 2011 tak, že usnesení okresního soudu č. k. 24 Pu 8 / 2011-11 ze dne 6. dubna 2011 zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Okresní soud ve věci znovu rozhodl usnesením č. k. 24 Pu 8 / 2011-122 ze dne 17. května 2012 (dále jen „usnesení okresního soudu“), kterým vyslovil, že k převzetí stěžovatelky do ústavu zdravotnické péče došlo ze zákonných důvodů. Proti usnesení okresního soudu podala stěžovatelka odvolání, o němž rozhodl krajský soud usnesením, které stěžovatelka stížností na ústavním soudu napadla.

Stěžovatelka v stížnosti uvádí: «Hlavním důvodem pro podání mého odvolání byla ta skutečnost, že nebyl naplněn žádný ze zákonných předpokladů ve smyslu § 6 odst. 9 zák. č. 576/2004 Sb. a tedy nebyly naplněny podmínky pro postup mé nucené hospitalizace bez mého souhlasu …
Proti mé vůli a bez mého souhlasu jsem byla umístěna ve zdravotnickém zařízení, což poškodilo mou čest a dobrou pověst … Napadené rozhodnutí vychází z nesprávného právního posouzení věci …

Zákon č. 576/2004 Sb. o zdravotní péči, službách souvisejících s poskytováním zdravotní péče upravuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob při poskytování zdravotní péče. Podle § 6 odst. 1 cit. zákona „ošetřující zdravotnický personál je povinen informovat o účelu, povaze, následcích a rizicích poskytnutí zdravotní péče, o možnostech volby navrhovaných postupová rizicích odmítnutí poskytnutí zdravotní péče.“ …

Podle § 6 odst. 9 písm. d) výše cit. zákona, „Informovaný souhlas se nevyžaduje v případě ambulantní péče nebo ústavní péče, jde-li o osobu, která v důsledku duševní choroby nebo s příznaky duševní poruchy ohrožuje sebe nebo své okolí, nebo pokud hrozí vážné zhoršení jejího zdravotního stavu.“ …

V řízení nebylo prokázáno, že bych trpěla duševní chorobou jako ani měla jakékoliv duševní příznaky. Rovněž nehrozilo vážné zhoršení mého zdravotního stavu …
Informovaný souhlas z mé strany nebyl dán rovněž nepatřím mezi osoby, při kterých se informovaný souhlas nevyžaduje. Byla jsem zadržena v ústavu navzdory mému nesouhlasu. Do ústavu jsem přišla dobrovolně dne 4. 4. 2011 spolu s matkou, přesto, že k tomu nebylo dáno doporučení ambulantním psychiatrem (MUDr. M.). Doporučení bylo pořízené dodatečně dne 5. 4. 2011 …

Z mé zdravotní dokumentace jednoznačně vyplývá, že moje agresivní chování směřovalo pouze vůči mé matce jako osobě, která mě oklamala za účelem mého umístění v ústavu proti mé vůli. Vůči žádné jiné osobě se neprojevilo nekomformné chování z mé strany. Uvedené vyplývá i ze zprávy mého ošetřujícího lékaře MUDr. MM: … „během hospitalizace se s výjimkou dne přijetí chovala přiměřeně, byla bez projevů agresivity a jiných závažných poruch chování. U jmenované se nejedná o závažné duševní onemocnění, během kterého by trpěla stavy nepříčetnosti. „…

Krajský soud v Nitře v napadeném rozhodnutí konstatoval (cit): „Prvoinstanční soud správně vyhodnotil že u osoby, která byla převzata, byly v době jejího přijetí přítomny takové symptomy, které umožnily bez pochybností učinit závěr o tom, že je namístě považovat její převzetí za zákonné a opodstatněné. Uvedený závěr soud správně opíral o vyjádření „primární“ diagnostiku MUDr. I. V době převzetí tedy existoval minimálně důvod, který spočívá v existenci příznaků duševní poruchy az diagnostiky odborníků podílejících se na jejím převzetí a doporučení odůvodnily závěr, že pokud by k takovému převzetí nedošlo, hrozilo by vážné zhoršení zdravotního stavu, což v konečném důsledku bylo i konstatováno ve vyjádřeních MUDr. I. a MUDr. M. „…

Uvedením jednáním došlo k porušení mého práva na soudní ochranu a práva na spravedlivý proces. Jedním z provedených důkazů bylo i písemné prohlášení MUDr. M. Soud se spokojil s takovou verzí přesto, že bylo navrženo její slyšení jako svědka. Nakolik tato skutečnost je rozhodující pro celé řízení, namítám neprovedení důkazu výslechem svědka, na jehož základě by došlo k objasnění významných skutečností.
Základním principem tvořícím součást práva na řádný proces (článek 46 odst. 1 Ústavy ČR, čl 6 odst. 1 Úmluvy) a vylučujícím libovůli při rozhodování je i povinnost soudu přesvědčivě a správně vyhodnotit důkazy a svá rozhodnutí řádně odůvodnit způsobem zakotveným v ust. § 157 odst. 2 O. s. p. (I. ÚS 243/07) …

Esenciálními podmínkami zákonnosti zadržení je existence duševní nemoci pacienta, která vyvolává nebezpečné chování pacienta, přičemž mezi nemocí a nebezpečným jednáním musí být vztah příčiny a následku. Samotná přítomnost duševní nemoci bez jiné není důvodem pro nucené zadržení …

Spolehlivé prokázání naplnění obou podmínek (duševní nemoc a nebezpečnost) může být v praxi obtížné. Co máme rozumět pod „duševní nemocí“? ESLP v rozhodnutí Winterwerp v. Nizozemsko (1979) stejně jako v rozhodnutí ASHINGDANE v. Spojené království (1985) konstatuje, že Úmluva neuvádí, co se má rozumět pod slovy „psychicky nemocné osoby“ (Unsound mind person). Tento výraz podle ESLP nemůže mít konečnou interpretaci a je přirozené očekávat, že se bude vyvíjet současně s vývojem psychiatrie jako vědy. ESLP k definici přistupuje negativním způsobem, když říká, že skutečnost, že se osoba zpráva v rozporu se společensky zavedenými standardy, je zvláštní a má neobvyklé zvyky, které vzbuzují pohoršení ještě samo o sobě neznamená, že trpí duševní poruchou (Winterwerp v. Nizozemsko (1979), ASHINGDANE v. Spojené království (1985) …

Ve vztahu k vzájemné propojenosti nemoci a nebezpečnosti Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 79/93 vyslovil názor, že (cit): „Proto omezení osobní svobody nemůže být samozřejmostí vždy, když jsou na to zdravotní důvody. Jen tehdy, když společenský zájem převáží nad zájmy nemocného, ​​Ústava SR av souvislosti s jejími ustanoveními zákonem o péči uzdraven lidu a občanský soudní řád dovoluje omezit osobní svobodu nemocného bez jeho souhlasu, či dokonce proti jeho výslovně projevil nesouhlasu. „…

Na jiném místě svého rozhodnutí Ústavní soud ČR pokračuje (cit): „Na důkaz splnění této podmínky (onemocnění) nestačí tvrzení osoby, nebo navrhovatelů se převzetí jiné do ústavní péče bez jeho souhlasu. Soud musí zjistit, zda k převzetí došlo proto, že nemocný opravdu ohrozil sebe nebo své okolí způsobem, který je dostatečně závažný na to, aby se omezila osobní svoboda a musí se provést také výslech nemocného a ošetřujícího lékaře. „…

Ohrožení nemůže mít latentní charakter, resp. mít podobu potenciálního projevu, který může být později vyvolán chorobou. Ohrožení musí být bezprostřední a aktuální, jen takový stav nebezpečí vyvolaný duševní nemocí je důvodem k zadržení pacienta …
ESLP v případě Shulepova v. Rusko (2009) konstatoval, že omezení osobní svobody považované za duševně nemocnou musí být v souladu se smyslem článku 5 odst. 1 Úmluvy s cílem vyjádřeným v písm. e), který zabraňuje zbavení osob osobní svobody svévolným způsobem. Na základě toho soud vyslovil, že vzhledem k ustálené judikatuře, osoba nemůže být prohlášena za duševně nemocnou a zbavena svobody, pokud nejsou splněny výše uvedené podmínky: (i) osoba se prokazatelně jeví jako duševně nemocná a současně (ii) stupeň nebo druh duševní poruchy vyžaduje nucené omezení a současně (iii) odůvodněnost dalšího omezení závisí na přetrvávání této poruchy.

V případě dvou základních znaků detence je nutné analyzovat i motiv zadržení pacienta. Je jím snaha „ochránit“ nemocnou osobu, navrátit její zdraví, nebo jím je snaha chránit okolí před nebezpečným chováním nemocné osoby? Je daný motiv „léčebné“ povahy nebo „bezpečnostní“ povahy? Oba motivy jsou vzájemně propojeny, avšak prioritu má mít ochrana společnosti před nebezpečným chováním pacienta. Prevalence léčebného důvodu by mohla zasahovat do práva na soukromí pacienta …

Je nepochybné, že konec věty, která se nachází v § 6 odst. 9 písm. d) zákona o zdravotní péči („pokud hrozí vážné zhoršení jejího zdravotního stavu“) svou volnou formulací vytváří prostor na velmi širokou interpretaci tohoto ustanovení v praxi.
Slovenská úprava neobsahuje výpočet psychických chorob, jejichž přítomnost odůvodňuje nucené zadržení. Ani pojem „duševní porucha“ není v zákoně pro účely nucené hospitalizace stanovený …

Napadené rozhodnutí považuji za svévolné a nemající oporu v zákoně. Krajský soud považoval provedené dokazování za úplné, což je však v rozporu se zákonem. Rozhodnutí se omezuje pouze na konstatování, že důvody byly prokázány a to i přesto, že soud neprovedl ani výslech navrhovaného svědka MUDr. M. Důvody rozhodnutí jsou nepřesvědčivé a vyvolávají důvodné pochybnosti. »

Stěžovatelka navrhla, aby ústavní soud rozhodl tímto nálezem:

„I. Základní právo stěžovatel na soudní ochranu podle článku 46 odst. 1 Ústavy České republiky a podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces podle článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na osobní svobodu podle článku 17 odst. 1 a odst. 6 Ústavy ČR napadeným rozhodnutím porušeno byly.
II. Usnesení Krajského soudu v Nitře ze dne 31. 07. 2012, sp. zn. 5 CoP / 42 / 2012-143 zrušuje a věc vrací k dalšímu řízení.
III. Krajský soud v Nitře nahradí Stěžovateli náklady řízení v částce 323,52 Eur (slovy tristodvadsaťtri eur dvaapadesát centů) na účet obchodní společnosti B., s. r. o. do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí. “

Ústavní soud usnesením č. k. I. <ÚS 193 / 2013-28 ze dne 27. března 2013 přijal podle § 25 odst. 3 zákona Národní rady Slovenské republiky č. 38/1993 Sb. o organizaci Ústavního soudu České republiky, o řízení před ním ao postavení jeho soudců ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) k dalšímu řízení stížnost stěžovatelky, kterou namítala porušení základních práv podle čl. 17 odst. 1 a 6 a čl. 46 odst. 1 Ústavy, čl. 36 odst. 1 listiny a práva podle čl. 6 odst. 1 úmluvy usnesením krajského soudu.

Na základě žádosti ústavního soudu se k věci písemně vyjádřila předsedkyně krajského soudu dopisem ze dne 23. května 2013 sp. zn. Zpr 599/13 pokud její vyjádření zaujal podáním ze dne 6. června 2013 stanovisko právní zástupce stěžovatelky.

Předsedkyně krajského soudu v relevantní části vyjádření uvedla: „Stěžovatelka EF byla 04. 04. 2011 převzata bez jejího souhlasu do Ústavu zdravotnické péče – Psychiatrické nemocnici ve V. Následně Okresní soud Nitra usnesením pod č. k. 24 Pu / 8 / 2011-122 ze dne 17. 05. 2012 vyslovil, že k převzetí stěžovatelky do ústavu zdravotnické péče došlo ze zákonných důvodů. Prvoinstanční soud v důvodech svého písemného rozhodnutí poukázal na ust. § 6 odst. 4 věty první a odst. 9 písm. d / zákona č. 576/2004 Sb. o zdravotní péči a službách souvisejících s poskytováním zdravotní péče ao změně některých zákonů a na ust. § 191a odst. 1, § 191b odst. 1 – 4 občanského soudního řádu (OSP). S ohledem na provedené dokazování soud uzavřel, že v době hospitalizace stěžovatelky v Psychiatrické nemocnici ve V. byly splněny podmínky uvedené v § 6 odst. 9 písm. d / zákona č. 576/2004 Sb. a její souhlas s poskytnutím zdravotní péče se nevyžadoval. U stěžovatelky v době jejího přijetí byly přítomny symptomy (agresivita, paranoidní, masivní tenze, neusmerniteľnosť), které odůvodňovaly podezření z akutního psychotického onemocnění, a toto podezření bylo důvodem na nedobrovolnou hospitalizaci. Poruchy chování a podezření na akutní psychózu u stěžovatelky diagnostikovali během několika dnů psycholožka PhDr. M. J., psychiatricky MUDr. D. N. M. a MUDr. AI V případě propuštění stěžovatelky při existenci podezření na psychotické poruchu by hrozilo vážné zhoršení jejího zdravotního stavu a současně byla přítomna hrozba, že pod vlivem onemocnění její agresivita projevována vůči matce se rozvine na další osoby.

Stěžovatelka ve svém odvolání proti usnesení Okresního soudu Nitra ze dne 17. 05. 2012 pod č. k. 24 Pu / 8 / 2011-122 namítala, že k převzetí na nucenou hospitalizaci v Psychiatrické nemocnici V. dne 04. 04. 2011 nebyly zákonné důvody. Podrobně poukazovala na průběh její návštěvy v psychiatrické léčebně a omezení její osobní svobody. Do psychiatrické léčebny byla ve skutečnosti přijata na podkladě telefonátu MUDr. P., který ji neviděl, a tedy nemohl její stav potenciálně zhodnotit. Pro nucené umístění neexistovalo doporučení ošetřujícího lékaře, které bylo vystaveno ošetřující lékařkou MUDr. M. až následujícího dne 05. 04. 2011. Namítala, že soud akceptoval písemné prohlášení MUDr. M., což je v rozporu se zásadou přímosti civilního řízení, protože písemné prohlášení nemůže nahrazovat svědeckou výpověď, které se musí podrobit každý občan. S ohledem na Nešporová charakter souzené věci (§ 120 odst. 2 OSŘ) žádala, aby doplnil dokazování moci úřední odvolací soud.

V odvolacím řízení na základě odvolání stěžovatelky Krajský soud v Nitře usnesením z 31. 07. 2012 č. k. 5 CoP / 42 / 2012-143 usnesení soudu prvního stupně jako věcně správně potvrdil. Rozhodnutí soudu prvního stupně považoval za věcně správné. Správnost rozhodnutí spočívala iv posouzení provedení důkazů uplatněním vyšetřovací zásady, na základě čehož odvolací soud dospěl k závěru, že prvoinstanční rozhodnutí je zákonné a existoval důvod k nedobrovolné převzetí osoby do zdravotnického zařízení.

I když Ústavní soud Slovenské republiky přijal stížnost k dalšímu řízení ve smyslu § 25 zákona č. 38/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů, neboť splňuje ústavní a zákonné předpoklady pro její přijetí k dalšímu řízení, navrhujeme stížnosti EF nevyhovět.

Podle § 212 odst. 1 OSP odvolací soud je rozsahem a důvody odvolání vázán. Soud není vázán rozsahem odvolání ve věcech, v nichž lze zahájit řízení bez návrhu (§ 212 odst. Písm. A / OSP). Z tohoto zákonného ustanovení vyplývá průzkumná činnost odvolacího soudu zahrnující hmotněprávní i procesní oblast. Odvolací soud musí proto zkoumat nejen legalitu rozhodnutí s ohledem na hmotné právo, ale také legalitu řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo. Při rozhodování odvolacího soudu o odvolání proti napadenému usnesení není odvolací soud vázán pouze rozsahem odvolání, ale je vázán i důvody podaného odvolání, které účastník může měnit jen do uplynutí odvolací lhůty. Navrhovatel v podaném odvolání svým dispozičním úkonem vymezuje důvody prověřovací činnosti odvolacího soudu.

Krajský soud v Nitře rozhodnutí prvostupňového soudu považoval za věcně správné, přičemž dospěl k závěru, že prvoinstanční rozhodnutí je zákonné a důvod k nedobrovolné převzetí osoby do zdravotnického zařízení existoval. Krajský soud v odůvodnění usnesení poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 02. 2008 sp. zn. 3 Cdo / 228/2007, od kterého právních závěrů neměl důvod odstupovat ani v souzené věci. Poukázal na § 191a odst. 1 OSP a 191b OSP, podle nichž soud v prvním stádiu posuzování přípustnosti převzetí do ústavu zdravotnické péče provede důkazy potřebné pro posouzení, zda došlo k převzetí ze zákonných důvodů, vyslechne umístěného a ošetřujícího lékaře, přičemž jednání zpravidla není třeba nařídit. Odvolací soud ustálil, že v prvním stadiu detenčního řízení nelze od soudu zpravidla požadovat provedení i jiných důkazů než jsou uvedeny v § 191b odst. 3 OSP (výslech umístěné osoby a ošetřujícího lékaře). Je však nezbytné, aby si soud sám na základě přímého kontaktu s umístěnou osobou vytvořil úsudek nejen o možnostech jejího výslechu, který je jednou z procesních záruk určených k ochraně jejího základního práva na osobní svobodu, ale také o schopnosti umístěné osoby chápat obsah usnesení soudu o přípustnosti převzetí do ústavu. Prvoinstanční soud provedl výslech umístěné a na základě vyjádření lékaře, které se považuje za důkaz, jakož i na základě osobního kontaktu s umístěnou rozhodl nejen o zákonnosti převzetí do ústavu, ale také o doručení soudního rozhodnutí umístěné. V další části poukázal na § 6 odst. 9 zák. č. 576/2004 Sb. o zdravotní péči a uvedl, že byly splněny podmínky uvedeného ustanovení, které vyplývaly z doplněného dokazování, tedy že osoba převzata do ústavu měla příznaky duševní poruchy, i když se později ukázalo, že tyto nemají takový charakter, pro který by bylo opodstatněné dále ji v zdravotnickém zařízení držet. Ztotožnil se s názorem prvoinstančního soudu, který svůj závěr správně opíral o vyjádření – primární diagnózu MUDr. I. V době převzetí tedy existoval minimálně důvod, který spočívá v existenci příznaků duševní poruchy az diagnostiky odborníků podílejících se na jejím převzetí a doporučení odůvodnil závěr, že pokud by k takovému převzetí nedošlo, hrozilo by vážně zhoršení zdravotního stavu.

Stěžovatelka ve své stížnosti namítala porušení práva na soudní ochranu a práva na spravedlivý proces, ke kterým došlo usnesením Krajského soudu v Nitře z 31. 07. 2012 pod č. k. 5 CoP / 42 / 2012-143, kdy podle jejího názoru soud neprovedl dokazování výslechem svědka MUDr. M. za účelem objasnění významných skutečností, důvody rozhodnutí jsou nepřesvědčivé a vyvolávající odůvodněné pochybnosti.

V dané věci bylo krajským soudem rozhodnuto usnesením. Ustanovení § 169 odst. 1 OSP upravuje náležitosti písemného vyhotovení usnesení, přičemž v § 167 odst. 2 OSP odkazuje na odpovídající ustanovení o rozsudku (§ 157 odst. 2 OSŘ).

Řádné odůvodnění soudního rozhodnutí jako součást základního práva na soudní a jinou právní ochranu vyžaduje, aby se soud jasným, právní korektním a srozumitelným způsobem vyrovnal se všemi skutkovými a právními skutečnostmi, které jsou pro jeho rozhodnutí ve věci podstatné a právní významné (I. ÚS 236 / 2006). Pokud obecný soud reagoval na procesní úkony účastníka přiměřeným, srozumitelným a ústavně přijatelným způsobem v souladu s platným procesním řádem, a to i při respektování druhu a stadia civilního procesu, ve kterém účastník řízení uplatňuje své nároky nebo se brání proti jejich uplatnění, nemůže dojít k porušení základního práva na spravedlivý proces (usnesení ÚS SR sp. zn. IV. ÚS 329/04). Odvolací soud se v důvodech svého písemného rozhodnutí podrobně zabýval úvahami, na nichž založil svá zjištění a závěry a své rozhodnutí skutkově a právně zdůvodnil v souladu s ust. § 157 odst. 2 a § 169 odst. 2 OSP. Konstatoval, že v prvním stadiu detenčního řízení nelze na něm spravedlivě požadovat provedení jiných důkazů, než jsou výslovně uvedeny v § 191b odst. 3 OSP (výslech umístěné osoby a ošetřujícího lékaře). Poukázal na to, že soud prvního stupně provedl výslech umístěné na základě vyjádření lékaře, které se považuje za důkaz a na základě osobního kontaktu s umístěnou rozhodl o převzetí do ústavu, ale i doručení soudního rozhodnutí.
Stěžovatelka ve své stížnosti dále namítala neprovedení důkazu MUDr. NM Odvolací soud se vypořádal is neakceptování návrhu na provedení dokazování stěžovatelkou. Skutečnost, že okresní a následně krajský soud neakceptovali návrhy na provedení dokazování předložené stěžovatelkou nemůže sama o sobě vést k závěru o porušení jejích práv. Zásah do základního práva na soudní ochranu či práv na spravedlivý proces by v této souvislosti podle Ústavního soudu České republiky bylo možné konstatovat pouze tehdy, pokud by závěr obecného soudu o nevykonání účastníkům navrhovaného důkazu byl zjevně neodůvodněný, chyběla by mu předchozí racionální úvaha místa soudu vycházející z průběhu řízení a stavu dokazování v jeho rámci, zda tehdy, pokud by neprovedením navrženého důkazu byl účastník postaven do podstatně méně výhodné situace než druhá strana v řízení (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 350/08).

V řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do ústavu ve smyslu § 191b odst. 1 OSP soud zpravidla nenařizuje jednání. Podle § 191b odst. 3 OSP je povinen provést dokazování alespoň tímto v stavení rozsahu výslechem umístěného a ošetřujícího lékaře. Při posuzování, zda k převzetí nemocného do ústavu v rámci řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do ústavu vykonávajícího zdravotnickou péči podle § 191b odst. 1 OSP došlo ze zákonných důvodů tedy postačuje vyslechnout nemocného a jeho ošetřujícího lékaře, což vyplývá z § 191b odst. 3 OSP. Protože takové rozhodnutí zasahuje do sféry osobní svobody umístěného, ​​soud rozhoduje pouze o otázce, zda k jeho převzetí došlo ze zákonných důvodů, tedy takové rozhodnutí má povahu předběžného opatření (usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. Zn. 30 Cdo / 1738/2006 z 05 . 03. 2008). S poukazem na uvedené nelze v prvním stádiu detenčního řízení od soudu zpravidla požadovat provedení jiných důkazů, než jsou výslovně uvedeny v § 191b odst. 3 OSP.

V další části stížnosti, v níž stěžovatelka namítala porušení § 6 odst. 9 zákona č. 676/2004 Sb. odvolací soud se ztotožnil s vyhodnocením provedeného dokazování prvním stupni, že u převzaté osoby v době jejího přijetí byly přítomny takové symptomy, které umožnily bez pochybnosti učinit závěr o tom, že je namístě považovat její převzetí za zákonné a opodstatněné. Z provedeného dokazování měl za prokázané, že stěžovatelka měla příznaky duševní poruchy, které umožnily bez pochybnosti učinit závěr o tom, že je namístě považovat její převzetí za zákonné a opodstatněné, přičemž svůj závěr opíral o primární diagnózu MUDr. I. Existovalo tedy podezření na psychotické poruchu a hrozilo vážné zhoršení zdravotního stavu stěžovatelky a byla současně přítomna hrozba, že pod jejich vlivem se agresivita projevující vůči její matce rozvine na další osoby.

Závěry vyjádřené odvolacím soudem v usnesení z 31. 07. 2012 pod č. k. 5 CoP / 42 / 20l2-143 nejsou zjevně neodůvodněné nebo arbitrární, az toho důvodu z ústavního hlediska nejsou ani neospravedlnitelné a neudržitelné (I. ÚS 17/2001). Písemné odůvodnění usnesení považujeme za správné a spravedlivé, nemající za následek porušení základního práva stěžovatelky. Skutečnost, že stěžovatelka se neztotožnila s právním názorem soudu a zejména obsahem jeho odůvodnění, nemůže sama o sobě vést k závěru o zjevné arbitrárnosti tohoto odůvodnění. Usnesením odvolacího senátu Krajského soudu v Nitře z 31. 07. 2012 pod č. k. 5 CoP / 42 / 2012-143 nebyla porušena základní práva stěžovatelky namítané v její stížnosti. Vzhledem k tomu považuji předmětnou stížnost za neopodstatněnou a navrhuji, aby Ústavní soud ČR stížnosti nevyhověl. “

Právní zástupce stěžovatelky k vyjádření předsedkyně krajského soudu v podstatném uvedl: «Soud postavil své rozhodnutí v podstatě pouze na výpovědi primárky MUDr. I., když každému jednomu její slovu a tvrzení nekriticky uvěřil, aniž že by měl jakkoli prokázanou pravdivost těchto slov a tvrzení. Přesto, že zdejší řízení se řídí vyšetřovací zásadou, soud prvního stupně uvedenou spornou skutkovou okolnost nijak neověřil a neprovedl další důkazy v zájmu zjištění objektivní pravdy …

Předsedkyně Krajského soudu v Nitře však ve svém vyjádření … Má za to, že „odvolací soud se v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně zabýval úvahami, na nichž založil svá zjištění a závěry a svá rozhodnutí skutkově a právně zdůvodnil v souladu s ust. § 157 odst. 2 a § 169 odst. 2 OSP „. Konstatoval, že v prvním stadiu detenčního řízení nelze na něm spravedlivě požadovat provedení jiných důkazů, než jsou výslovně uvedeny v § 191b odst. 3 OSP …

S uvedeným tvrzením Krajského soudu v Nitře nelze souhlasit. Základním principem tvořícím součást práva na řádný proces (článek 46 odst. 1 Ústavy ČR, čl 6 odst. 1 Úmluvy) a vylučujícím libovůli při rozhodování je i povinnost soudu přesvědčivě a správně vyhodnotit důkazy a svá rozhodnutí řádně odůvodnit způsobem zakotveným v ust. § 157 odst. 2 O. s. p …

Odůvodnění napadeného rozhodnutí se pouze omezuje na konstatování, že soud provedl dokazování výslechem umístěné a rozhodl na základě vyjádření lékaře, který se považuje za důkaz. Odůvodnění napadených rozhodnutí takovýmto způsobem je však nedostačující.

Primářka MUDr. AI ve své výpovědi uvedla, že „pacientka byla přivezena matkou na základě doporučení ambulantního psychiatra MUDr. M. z T., která ji odeslala jako akutní psychózu, dne 4. 4. 2011 „. Já jsem ve své výpovědi uvedla, že jsem byla přivezena svou matkou, která mě oklamala a řekla mi, že mě bere na psychotesty. Předtím jsme s mou matkou společně navštívili psychiatrickou MUDr. M. v T., která mě chtěla léčit ambulantně, přičemž žádnou hospitalizaci mi nedoporučila ani o ní nemluvila. MUDr. M. žádné takové doporučení nedala. MUDr. M. vydala doporučení na mou hospitalizaci až 5. 4. 2011, tedy den poté, jak jsem byla omezena na osobní svobodě (4. 4. 2011). Z toho důvodu jsem namítala vady v časových souvislostech a chronologii vývoje zkoumané zdravotní dokumentace, protože žádný úkon nezná dodatečné lékařské doporučení k hospitalizaci s cílem zhojit vady nezákonný stav, kdy je pacient de facto hospitalizován proti své vůli.

Výslech ošetřujícího lékaře vzhledem k rozpor v tvrzeních byl proto nedostatečný a soud byl povinen ve smyslu důsledného uplatnění vyšetřovací zásady provést další důkazy a tyto posoudit jednotlivě a ve vzájemných souvislostech …

Neprovedením důkazu výslechem MUDr. M. došlo k porušení práva … podle článku 46 odst. 1 Ústavy ČR a článku 36 odst. 1 Listiny … a podle článku 6 odst. 1 Úmluvy …

Krajský soud v Nitře ve svém stanovisku uvádí, že odvolací soud se v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal s otázkou neakceptování návrhu na provedení dokazování z mé strany, kterým měl být výslech MUDr. M. Rovněž uvádí, že samotné neakceptování návrhu na provedení dokazování nemůže samo o sobě vést k závěru o porušování mých práv. Toto své tvrzení opírá o Nález Ústavního soudu ČR, sp. zn.