Irsko – Velvyslanectví České republiky v Irsku Dublin

Velvyslanectví České republiky v Irsku – Embassy of the Czech Republic
57 Northumberland Road, Ballsbridge, Dublin
Telefon 00353/(0)1/6681135, 6681343, KO-6681281
Fax 00353(0)/16681660
E-mail: dublin@embassy.mzv.cz
Web: www.mzv.cz/dublin

Vedoucí úřadu: Mgr. Hana MOTTLOVÁ
Funkce VZÚ
Působnost úřadu diplomatická a konzulární pro Irsko
Časový posun -1 hod.

Provozní hodiny úřadu: pondělí – pátek 09.00 – 17.00
úřední hodiny KO pro veřejnost:
úterý 09.30 – 12.00, 13.30 – 16.00
a čtvrtek 09.30 – 12.00, 13.30 – 16.00

Velvyslanectví ČR v Dublinu je v r. 2017 otevřeno podle českého kalendáře státních svátků:

Neděle 1. ledna Nový rok ● Den obnovy samostatného českého státu
Pátek 14. dubna Velký pátek
Pondělí 17. dubna Velikonoční pondělí
Pondělí 1. května Svátek práce
Pondělí 8. května Den vítězství
Středa 5. července Den věrozvěstů Cyrila a Metoděje
Čtvrtek 6. července Den upálení mistra Jana Husa
Čtvrtek 28. září Den české státnosti
Sobota 28. října Den vzniku Československa
Pátek 17. listopadu Den boje za svobodu a demokracii
Neděle 24. prosince Štědrý den
Pondělí 25. prosince 1. svátek vánoční
Úterý 26. prosince 2. svátek vánoční

Česká republika se těší výborným vztahům s Irskem a velmi si tohoto partnerství cení. Dvoustranná spolupráce i spolupráce mnohostranná, v rámci Evropské unie stejně jako v globálních otázkách, se pevně opírá o společně sdílené hodnoty.

Kolik lidí mluví v Irsku Irsky a kolik lidí v Irsku se domluví anglicky

Irština, která je v Irsku hlavním úředním jazykem, patří do skupiny keltských jazyků a je příbuzná skotské galštině, velštině a bretonštině. Až do počátku 19. století mluvila většina obyvatelstva irsky, kolem roku 1891 však již 85 % populace mluvilo pouze anglicky. Podle posledních dostupných údajů 35 % dospělého obyvatelstva uvádí, že irštinu ovládá. Tento nárůst je zřejmě výsledkem národního kulturního obrození a vzniku nezávislého irského státu na počátku 20. století.

Nový stát používání irštiny aktivně podporoval. Dnes se irštinou ve velké míře hovoří v oblastech nazývaných Gaeltacht, které se nacházejí podél západního pobřeží. Státní úřad Úsarás na Gaeltachta podporuje v těchto irsky mluvících oblastech výuku pouze v irštině. Existuje také národní rozhlasové vysílání (Raidió na Gaeltachta) a televizní vysílání v irštině (Teilifís na Gaeilge).

Energetický profil Velké Británie – Události, které ovlivňovaly vývoj britského energetického odvětví

Události, které ovlivňovaly vývoj britského energetického odvětví

  • Leden 2009 – Dokončen převod akcií British Energy Group na EdF za celkovou cenu £12,5 mld. Transakce přiblížila EdF k zakázce na dodávku čtyř nových jaderných reaktorů. Britská vláda prodejem 36% balíku akcií získala £4,4 mld, které použije na ukončení provozu vysloužilých jaderných elektráren.
  • Únor 2009 – Představen návrh nových regulatorních opatření, který umožní vybudování infrastruktury k přepravě a skladování zemního plynu ve vzdálenosti až 200 mil od britského pobřeží. Vláda rovněž udělila souhlas s výstavbou třech nových plynových elektráren ve městech Pembroke, King’s Lynn a Hatfield, o celkovém výkonu 4 GW, tj. dostatečnou kapacitou na zásobení čtyř milionů domácností.
  • Duben 2009 – Ministr pro energetiku a klimatickou změnu ve zprávě parlamentu představil novou generaci uhelných elektráren vybavených filtry na zachytávání zplodin uhlíku a jejich uskladnění. Ministr rovněž oznámil plán vybudovat čtyři takové elektrárny do roku 2020.
  • Duben 2009 – Jeden ze tří zájemců o plánovanou výstavbu jaderných elektráren, konsorcium Iberdrola, které tvoří společnosti GDF Suez a Scottish & Southern Energy, oznámil, že neuspěl v tendru na koupi pozemků pro výstavbu budoucích jaderných elektráren. Původně se předpokládalo, že cena nepřesáhne £160 mil, aktuální odhady přesahují £400 mil. Publikován seznam 11 možných lokalit pro vybudování nových jaderných elektráren do roku 2025:
  • Dungeness (Kent)
  • Sizewell (Suffolk)
  • Hartlepool (Cleveland)
  • Heysham (Lancashire)
  • WylfaPeninsula (Anglesey, Wales)
  • Oldbury (Gloucestershire)
  • Hinkley Point (Somerset)
  • Bradwell (Essex)
  • Sellafield (Cumbria)
  • Braystones (Cumbria)
  • Kirkstanton (Cumbria)
  • Květen 2009 – Společnosti E.ON, Dong a Masdar oznámily zahájení první etapy farmy větrných elektráren v lokalitě London Array. Projekt o výkonu 1 GW situovaný do hrabství Kent a Essex bude největší svého druhu (na otevřeném moři) na světě a po dokončení by měl dosahovat kapacitu k uspokojení poptávky po elektrické energii čtvrtiny aglomerace širšího Londýna. Zahájení provozu je plánováno na rok 2012.
  • Květen 2009 – Vláda oznámila záměr do roku 2020 vybavit všechny britské domácnosti „chytrými“ zařízeními na měření odběru energií, které budou schopny i na dálku poskytovat informace i odběru v reálnem čase a příp. i doporučit odběratelům optimalizaci nákladů za energie.
  • Květen 2009 – Konsorcium RWE/E.ON získalo do svého portfolia dvě ze tří zvažovaných lokalit k výstavbě nových jaderných elektráren – Wylfa v severním Walesu a Oldbury v Gloucestershire. EdF oznámila, že koupila část třetí locality Bradwell v Essexu.
  • Červenec 2009 – RWE a E.ON vyzvali dodavatele technologií jaderných reaktorů k výběru partnerů k výstavbě jaderných elektráren. Společnosti jako možné dodavatele předběžně zmínily Laing O’Rourke, Costain, Fluor a Carillion.
  • Říjen 2009 – Britská konstrukční společnost Carillion utvořila joint venture s francouzskou společnosti Eiffage za účelem podání nabídky k výstavbě jaderných elektráren v UK. V minulosti už uvedené společnosti na několika rozsáhlých projektech spolupracovaly.
  • Listopad 2009 – Inspektoři z Nuclear Installations Inspectorate vyjádřili obavy ohledně bezpečnosti jaderných reaktorů typu Areva EPR a Westinghouse AP1000. Uvedené společnosti obratem navrhly řešení a doplnily dokumentaci.
  • Prosinec 2009 – Horizon Nuclear Power (konsorcium RWE a E.ON) informovalo, že do šesti měsíců oznámí, se kterým z dodavatelů technologie jaderných reaktorů (Areva a Toshiba/Westinghouse, kteří si jako jediní nechali posoudit technologii od Health and Safety Executive) budou spolupracovat na výstavbě dvou nových jaderných elektráren (4 z celkem 6ti jaderných reaktorů) v lokalitách Wylfa a Oldbury v předpokládané hodnotě £15-£20 mld.
  • Prosinec 2009 – DECC oznámil, že v roce 2010 spustí dvouletý pilotní projekt financování úprav vedoucích ke snížení energetické náročnosti britských domácností. Projekt vychází z vládní koncepce proměny UK v „nízkoemisní ekonomiku“. Model financování počáteční investice spočívá na principu splátek ve výši dosažených energetických úspor, tj. využívá rozdílu ve spotřebě před a po instalaci úsporných technologií pořízených na úvěr.
  • Leden 2010 – Vláda vydala povolení 9ti společnostem k vybudování větrných parků v pobřežních vodách UK. Dodavatel zařízení pro jaderné elektrárny Westinghouse si vybral smluvní partnery Laing O’Rourke a Shaw Group v případě účasti na budoucích tendrech/subdodávkách v UK.

Energetický profil Velké Británie – Britským regulačním úřadem pro odvětví plynu a elektřiny je Ofgem

Regulatorní prostředí

Britským regulačním úřadem pro odvětví plynu a elektřiny je Ofgem. Hlavní funkcí regulátora je dohlížet na zájmy spotřebitele a podporovat konkurenční prostředí. Ofgem je řízen Úřadem pro trh s elektrickou energií a plynem (GEMA). Role GEMA je vymezena zákonem o plynu z roku 1986, zákonem o elektřině z roku 1989, zákonem o ochraně hospodářské soutěže z roku 1998, zákonem pro podniky veřejných služeb z roku 2000 a zákonem o energetice z roku 2004.

V říjnu 2008 vzniklo ministerstvo energetiky a klimatických změn (Department of Energy and Climate Change, DECC). Od jeho ustanovení si vláda slibuje zlepšení komunikace týkající se klimatických změn a potvrzení pozice leadera ve světě v boji proti klimatickým změnám. Vytvoření DECC vzešlo přesunem energetické agendy z BERR (dnešní BIS,  Department for Business, Innovation and Skills) a agendy klimatických změn z DEFRA (Department for Environment, Food and Rural Affairs). Rezort vede Ed Miliband, dále na něm působí Mike O´Brien (Minister of State), Lord Hunt of Kings Heath (Minister of State) a Joan Ruddock (Parliamentary Under-Secretary of State).

Budoucnost britského energetického odvětví a výstavba nových jaderných elektráren 

Britská vláda ve výstavbě nukleárních elektráren rovněž spatřuje další impuls pro britský průmysl (zvláště oživení činnosti velkých sofistikovaných sléváren a výroben velkých tlakových nádrží pro generátory). Areva se nechala slyšet, že pokud v konkurenci s nabídkou Westinghouse získá zakázky na reaktory, umožní subdodávky britským a německým firmám. Podepsala již předběžné dohody s BAE Systems, Rolls Royce a dalšími firmami v hodnotě £30 mld (nejen pro čtyři nové britské elektrárny – ty se odhadují celkem na £10 mld). Tyto zakázky by měly vytvořit 10 tisíc nových pracovních míst.

Rozvoj jaderné energetiky v UK je v rozporu s představami skotské samosprávy. Ta upřednostňuje „zelenou“ energii ve všech formách. Tato politika se opírá o dostatek řek vhodných pro vodní elektrárny, o silné větrné proudy na pobřeží Skotska a hlavně o bohaté zásoby uhlí /také uhlí v sousední severovýchodní Anglii, kde se nacházejí nově objevené velké podmořské zásoby/. Současné dvě jaderné elektrárny na území Skotska (obě ve vlastnictví BEG)  po vypršení životnosti v roce 2020 nejspíš nebudou nahrazeny novými.

Předseda EdF (vlastníka BEG, největšího britského výrobce elektrické energie) Pierre Gadonneix označil Británii za největší obchodní příležitost v oblasti výstavby jaderných elektráren na světě. EDF/Francie zde spatřuje velké obchodní příležitosti pro francouzské společnosti. Očekává se, že v chystaném tendru na dostavbu nových jaderných elektráren by mohl uspět právě francouzský reaktor typu EPR (European Pressurized Reactor,  resp. Evolutionary Power Reactor) z nabídky francouzské společnosti Areva (býv. evropskoamerické konsorcium firem Framatome z roku 1958. Odchodem Westinghouse v roce 1981 nyní ryze evropská společnost), která je z 90% vlastněna francouzským státem.

EDF se rozhodla pro ovládnutí British Energy také vzhledem k tomu, že jaderné elektrárny v portfoliu British Energy většinou vlastní i pozemky kolem elektráren. Na těchto pozemcích plánuje výstavbu nových jaderných elektráren, jelikož zde již není nutné překonávat odpor obyvatelstva a místních samospráv a není nutné ani oddalovat výstavbu elektráren z důvodu dlouhých jednání při výkupu pozemků od jejich spekulujících vlastníků. EdF již jedná s vládní organizací pro likvidaci starých elektráren a regeneraci příslušného území NDA (Nuclear Decommissioning Autority) o odprodeji pozemků po likvidovaných starých elektrárnách. V nejbližší době se mají v Británii stavět čtyři jaderné elektrárny (v Hinkley Point v Somersetu a v Sizewell v Suffolku). V médiích, jakož i v britských odborných kruzích často zaznívá názor, že pro tak rychlou výstavbu nových elektráren nebude v zemi dostatek kvalifikovaných sil ani komponentů.

V květnu 2007 vydala britská vláda pracovní dokument s názvem „Budoucnost nukleární energie“ (v UK), který stanovuje vládní priority v tomto odvětví. Vláda deklarovala, že nechce financovat výstavbu jaderných elektráren z veřejných zdrojů, má nicméně povinnost posoudit návrhy předložených typů reaktorů v souvislosti s dopadem na životní prostředí a bezpečnost.

Jedním z cílů konceptu dalšího rozvoje odvětví jaderné energetiky bylo nejen informovat případné zájemce o budoucích plánech vlády v této oblasti, ale i umožnit všem účastníkům výběrového řízení důkladně se seznámit s řadou podmínek, jimiž vláda podmiňuje účast na tendrech k budoucí výstavbě jaderných elektráren v UK prostřednictvím procesu licencování jednotlivých typů reaktorů. DECC ani jiná vládní agentura nestanovila žádné konkrétní technické podmínky, které by vymezily účast na případném budoucím tendru. Jedním z cílů konceptu bylo vyzvat dodavatele nechat si posoudit jejich typ reaktoru. Výsledek tzv. Generic Design Assessment (GDA) určí jestli splňují požadavky na bezpečnost, životní prostředí, atd. Konkrétní technické parametry by se měly posuzovat v pozdější fázi.

Kromě stanovení rámcových podmínek pro hlavní dodavatele technologie reaktoru uvedený koncept vyzývá k podání přihlášek pro prozkoumání konkrétního typu použité technologie. Z přihlášených uchazečů vyhověli předběžným podmínkám stanoveným Ministerstvem pro energetiku a změnu klimatu: kanadský ACEL, General Electric/Hitachi, Areva/EDF a Westinghouse. Dvě další společnosti projevily zájem o prozkoumání technologie prostřednictvím GDA, ale nepodaly přihlášku k účasti na výběrovém řízení. Vláda rovněž  vyzvala provozovatele jaderných elektráren k podání předběžného vyjádření, který typ reaktoru jsou schopny podporovat. Do této fáze se přihlásilo 11 provozovatelů jaderných elektráren, kteří pokrývají všechny čtyři předložené typy reaktorů.

Předpokladem vydání předběžné licence na výstavbu jaderné elektrárny je detailní prověření technologie Inspektorátem jaderných zařízení, který působí na Health and Safety Executive (nevládní organizace, která ze zákona posuzuje, reguluje a vymáhá bezpečnost pracovních provozů). Předpokládá se, že proces posuzování vlivu na životní prostředí, resp. předběžné schválení technologie jaderného reaktoru by mělo trvat tři a půl roku. ACEL svoji přihlášku krátce po zahájením procesu licencování stáhl. Konsorcium General Electric/Hitachi později rovněž oznámilo, že dočasně pozastavuje svou účast v této fázi výběrového řízení. Není zřejmé, jestli zbývající dvě společnosti vytvářejí dostatečné předpoklady k tomu, aby se budoucí výstavba jaderných elektráren realizovala v tržních podmínkách.

Očekávaný vývoj 

V posledních deseti letech klesá objem vypouštěných emisí v Británii ročně o 1%. Souvisí to se zaváděním nových technologií, trvale klesajícím podílem těžkého průmyslu na HDP, ale i s dopady ekonomické krize. Aby dostála vláda svému závazku snížit do roku 2020 objem emisí o více než třetinu oproti roku 1990, muselo by se roční tempo poklesu zrychlit na 1,4%. Dosažení tohoto cíle bude jen obtížné bez výrazného omezení spotřeby energie v domácnostech, především ze zdrojů, které produkují emise CO2. Nejen nové, ale i existující stavby musí být dle DECC energeticky efektivnější, resp. teplo/elektřina by měly pocházet primárně z nízkoemisních zdrojů. V tzv. Climate Change Bill (Parlamentem schválen 26. listopadu 2008) jsou obsaženy dva právně závazné národní cíle na snížení emisí CO2 v roce 2020 o 26% a v roce 2050 o 60% (ve srovnání s úrovní v roce 1990). Předpis dále ukládá vypracování závazných 5. letých “emisních rozpočtů“.

V souvislosti s naplněním závazku environmentální legislativy EU ke snížení emisí kysličníku siřičitého a oxidu dusíku, která ukládá členským státům zvýšit do roku 2020 poměř energie z obnovitelných zdrojů na 20%, rozhodla britská vláda o uzavření tepelných elektráren o celkovém výkonu 11 GW do roku 2015 a omezení výkonu dalších do roku 2020. Z 12 provozovaných jaderných elektráren 11 skončí životnost do roku 2023. Britská vláda předpokládá, že v důsledku uzavření tepelných a jaderných elektráren bude nutné do roku 2020 nahradit 22,5 GW chybějící kapacity k výrobě elektrické energie.

Britský think-tank Open Europe uvádí, že plánované cíle EU snížit do roku 2020 objem vypouštěných emisí o 20% a získávat 20% energií z obnovitelných zdrojů jsou pouhou politickou rétorikou. Open Europe se ve své studii opírá o názory prof. Dietera Helma z Oxfordské univerzity, který je v oblasti ekologie a energetiky také poradcem britské vlády. Podle něj budou náklady pro některé země enormně vysoké. Naopak za cestu správným směrem považuje soustředit se na technologii čistého uhlíku a postavit jádro na stejnou úroveň s dalšími vysoce efektivními energetickými zdroji.

Ambiciózní emisní cíle na jedné straně a nedostatečná náhrada za uzavřené jaderné a tepelné elektrárny v nejbližších letech způsobí, že Británie přestane být 100% energeticky soběstačná. Open Europe ve své studii odhaduje, že náklady členských států EU do roku 2020 na realizaci „klimatického  balíčku“ budou 73 mld EUR ročně (UK 9 mld EUR). UK v současnosti vyrábí 5,5% elektrické energie z obnovitelných zdrojů; dosažení navrhovaných cílů si však vyžádá nárůst tohoto podílu až na 40%. Tato čísla podle Open Europe vyvolávají v době přetrvávající krize ekonomické i fiskální znepokojení.  

Energetický profil Velké Británie výroba elektrické energie z obnovitelných zdrojů

Pro UK je potenciálně nejvýznamnější větrná a příbojová energie. Velká očekávaní se vkládají také do tzv. čistého uhlí – zachycování a uchovávání oxidů uhlíku (Carbon Capture and Storage – CCS). V současnosti probíhá přípravná fáze národního projektu na výstavbu a provoz jednoho testovacího zařízení technologie CCS.

Výroba energie z obnovitelných zdrojů (v tisícovkách tun ropného ekvivalentu) 
 1995  2000  2006  2007  2008
Geotermální a solární vytápění 7 12 38 47 58
Větrné a přílivové elektrárny 1 81 363 454 610
Vodní elektrárny 448 437 395 438 444
Plyn z biomasy 80 731 1 465 1 548 1 574
Bioplyn 138 169 195 213 245
Dřevo 174 458 396 433 466
Zpracování komunálního odpadu 101 375 513 521 538
Tekutá biopaliva  –  – 188 362 826
Ostatní biopaliva 72 265 1 209 1 143 1 139
Celkem 1 021 2 529 4 761 5 156 5 900

Biomasa se v roce 2008 podílela ze čtyř pětin na produkci energie z obnovitelných zdrojů. Na zbytku se podílí především vodní a větrné elektrárny. Spotřeba energie z obnovitelných zdrojů se za posledních deset let více jak zdvojnásobila a v současnosti dosahuje 5,5% z celkového objemu spotřebované elektrické energie.

Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů (v procentech na celkové výrobě elektřiny) 
 1990  2000  2006  2007  2008
Větrná, přílivová, solární a biomasa 0,2 1,3 3,4 3,7 4,2
Vodní 1,6 1,3 1,2 1,3 1,3
Celkem obnovitelné zdroje 1,8 2,6 4,6 4,9 5,5
Z toho povinný výkup 1,3 4,5 4,8 5,4

Za růstem podílu obnovitelných zdrojů na energetickém mixu stojí rozmach biomasy a nové velkokapacitní větrné parky. I přesto se nezdá být pravděpodobné, že by UK bylo do roku 2020 schopné splnit závazek 20% podílu na celkovém objemu vyrobené energie.

Výroba elektrické energie a energie k vytápění z obnovitelných zdrojů v letech 1990-2008

Energetický profil UK

Energetický profil Velké Británie – výroba elektrické energie – jaderná energetika

Jaderná energetika

Jaderné reaktory zabezpečují pětinu dodávek elektrické energie. První komerční jaderný reaktor byl spuštěn v roce 1956. Výroba elektrické energie z jádra dosáhla v Británii vrcholu před deseti lety s 26% podílem na energetickém mixu, v současnosti je pod úrovní z roku 1984. S plánovanou odstávkou dalších čtyř jaderných elektráren do roku 2015 by se měl podíl elektrické energie z jádra přiblížit 10ti procentům z celkového objemu. V současnosti je v provozu 12 jaderných elektráren, tj. 24 nukleárních reaktorů a zařízení na zpracování vyhořelého paliva (např. Sellafield).  Osm jaderných elektráren provozuje BEG a čtyři státní British Nuclear Group (BNG).

Výroba elektrické energie z jádra
 1990  2000  2006  2007  2008
TWh  59  78  69  57  48
Podíl na celkové výrobě v UK 21% 23% 19% 16% 13%

Od roku 1997 se podíl energie získané štěpením jádra trvale snižuje. Je to způsobeno především dosluhováním staršího typu reaktoru Magnox (v roce 2003 byla uzavřena jaderná elektrárna Calder Hall, v roce 2004 Chapelcross a v roce 2006 Sizewell A). V současnosti jsou v provozu poslední dvě elektrárny s reaktory typu Magnox; Oldbury a Wylfa. I tyto by měly ukončit činnost v letošním, resp. v příštím roce.

Novější typ reaktoru AGR měl být v šedesátých letech britskou odpovědí na americký lehkovodný reaktor, ale technické komplikace při jeho zavádění v UK se podepsaly na komerčním neúspěchu v zahraničí. Aktuálně je v provozu sedm jaderných  elektráren s reaktory typu AGR – Dungeness, Hartlepool, Heysham 1 a 2, Torness, Hinkley Point B a Hunterston B, ale poslední dvě uvedené plánuje britská vláda uzavřít do roku 2012.

Vláda ve své energetické koncepci (Energy White Paper) z roku 2007 počítá s tím, že většinu potřebné kapacity zabezpečí a odfinancuje privátní sektor. Univerzitní studie ale poukazují na to, že vláda zatím nepředložila žádný relevantní projekt, který by doložil přiměřenou návratnost investic v řádu desítek miliard GBP. Úmysl vybudovat nové jaderné elektrárny na území Skotska jednoznačně odmítli skotská vláda i parlament.

V lednu 2008 britská vláda formálně podpořila výstavbu nové generace jaderných elektráren. Nové elektrárny budou stát na místě nebo v blízkosti existujících jaderných reaktorů a do provozu by měly být uvedeny před rokem 2020. Jaderné elektrárny budou stavěny pouze z privátních finančních zdrojů. Soukromé firmy budou také zodpovědné za odstavení elektráren z provozu a nakládání s jaderným odpadem. Vláda urychlí a zjednoduší proces plánování výstavby nových jaderných elektráren. Všechny existující jaderné elektrárny s výjimkou jediné ukončí provoz do roku 2023.

Energetický profil Velké Británie – výroba a spotřeba elektrické energie

ELEKTRICKÁ ENERGIE

Výroba elektrické energie (v TWh) 
 1980  1990  2000  2006  2007  2008
Uhlí 190 208 114,7 141,8 129,6 118,9
Ropné deriváty 33,9 21,1 5,9 5,1 4,2 5,3
Plyn 1,6 1,6 144,9 137,8 162,4 173,5
Jádro 32,3 58,7 78,3 69,2 57,2 47,7
Vodní 7,3 7,9 4,2 3,4 3,8 3,8
Větrná  –  – 0,9 4,2 5,3 7,1
Ostatní paliva  –  – 8,3 12,4 11,8 11,6
Dovoz  – 11,9 14,2 7,5 5,2 11
Celkem 265,1 309,4 371,4 381,4 379,5 379

Nejmarkantnější změnou v britském energetickém průmyslu byl významný nárůst podílu plynu (na úkor uhlí a ropy)na objemu vyrobené elektrické energie. Elektrická energie z jádra dosáhla svého vrcholu v roce 1998 a od té doby vytrvale klesá. Výpadek v produkci energie, za kterým stojí uzavření několika reaktorů staršího typu Magnox, nahradilo v posledních deseti letech opět uhlí a v menší míře i obnovitelné zdroje.

Spotřeba elektrické energie (v TWh)
 1980  1990  2000  2006  2007  2008
Průmysl 88,6 100,6 115,3 118,6 117,6 114,6
Domácnosti 86,1 93,8 111,8 116,4 115,1 117,8
Služby 58,4 80 103,5 109,9 109,3 110,2
Jiná energetická odvětví 8,5 10 9,7 8 10,1 8,4
Celková spotřeba 241,6 284,4 340,3 352,9 352 350,5

Zvyšováním podílu služeb na výkonu britské ekonomiky se úměrně zvyšuje i poptávka odvětví služeb po elektrické energii, která se za 30 let zdvojnásobila. Poptávka průmyslu, i díky vyšší energetické efektivitě, v posledních deseti letech stagnuje, zatímco odběr domácnosti setrvale roste. 

Infrastruktura

Vlastníkem přenosové soustavy v Anglii a Walesu je společnost National Grid. Skotskou přenosovou soustavu vlastní společnosti Scottish Power a Scottish and Southern Energy. National Grid rovněž zodpovídá za spolehlivost a efektivitu britské přenosové soustavy jako celku.

Elektrickou energii v UK generuje více než 2 600 větších či menších elektráren, z nichž nejvýkonnější je uhelná elektrárna Drax v Severním Yorkshire o výkonu 3 870 MW. Většinu energetické kapacity zajišťují klasické typy elektráren (37% tepelné, 36% plynové, 19% jaderné, 4% z obnovitelných zdrojů a 5% je dovezená elektřina). Nejvíce je naopak menších kogeneračních celků a elektráren s omezeným výkonem zaměřených na využití obnovitelných zdrojů.

Souhrnná kapacita britských elektráren (přibližně 75 GW) pokryje roční spotřebu 350 terrawatt-hodin. Většina elektráren byla vybudována v devadesátých letech, a je proto uzpůsobena na spalování zemního plynu, který zabezpečuje více než třetinu energetické poptávky UK. Přibližně podobnou kapacitu mají starší tepelné elektrárny, které spalují uhlí. V příštích deseti letech se plánuje vybudování několika nových jaderných elektráren, které mají nahradit dosluhující elektrárny z konce šedesátých let, které jsou významným zdrojem oxidu uhličitého.

Přenosová soustava vysokého napětí je provozována společnostmi National Grid (Anglie a Wales), Scottish Power Transmission (střední a jižní Skotsko) a Scottish Hydro-Electric Transmission Ltd (severní Skotsko). Nízkonapěťovou elektrickou přenosovou soustavu provozuje celá řada společností sdružených v Asociaci energetických sítí (Energy Networks Association).

V současnosti je na dovoz a vývoz elektrické energie využíváno podmořské 2 GW spojení kabelem pod kanálem La Manche, které na britské straně ústí u Folkstone. Propojení s Francií je využíváno především na vyrovnání cenové fluktuace mezi Británii a kontinentem. Kromě uvedeného je v provozu i 500 MW podmořské elektrické propojení mezi Skotskem a Severním Irskem, resp. 600 MW pozemní propojení mezi Severním Irskem a Irskem. Zvažuje se podmořské propojení distribuční sítě Walesu a Irska, Skotska a Norska, resp. Anglie a Nizozemska.

Vlastnická struktura

Největším výrobcem elektrické energie v UK je British Energy Group (BEG) vlastněna francouzskou EdF. Dalšími velkými výrobci elektřiny jsou firmy RWE Npower, Scottish & Southern Energy, Eon UK, Scottish Power/Iberdrola, International Power, Drax a British Gas/Centrica. Dodávky energií zajišťuje 6 velkých firem: British Gas/Centrica, Scottish & Southern Energy, Eon UK, RWE Npower, Scottish Power/Iberdola a EdF Energy. Vlastníkem přenosové sítě v GB je firma National Grid.

V roce 2008 se  britská vláda dohodla na převzetí BEG francouzskou EDF, která tímto ovládla 27% výroby elektrické energie v UK. Britská vláda za svůj 35% podíl v BEG získala £4 mld, které budou použity na uzavření dosluhujících 8 jaderných elektráren. Od tohoto kroku si vláda slibovala především investice do nové infrastruktury a produkčních kapacit.

V rámci zachování konkurence bylo 25% akcií nabídnuto i britské společnosti Centrica. Po oznámení o uzavření prodeje British Energy společnosti EdF se zvedla vlna kritiky. Oponenti vytýkali vládě skutečnost, že nezabránila prodeji strategické energetické společnosti a že se tímto krokem dostává tato strategická oblast Británie nejen do rukou cizí společnosti, ale de facto cizího státu (většinovým akcionářem EdF je francouzský stát) a ten může energetiku používat jako nátlakový prostředek k prosazování svých strategických zájmů. Vyskytly se také obavy, aby EdF nevyužila své významné postavení na britském trhu k diktování monopolně vysokých cen.

 

Energetický profil UK

Energetický profil Velké Británie Těžba a spotřeba uhlí

Energetický profil UK

UHLÍ

Těžba uhlí (v milionech tun)
 1980  1990  2000  2006  2007  2008
Hloubkové doly 112,4 72,9 17,2 9,4 7,7 8,1
Povrchová těžba 15,8 18,1 13,4 8,6 8,9 9,5
Celkem 130,1 92,8 31,2 18,5 17 18,1

V roce 2009 bylo v Anglii v provozu 6 hlavních uhelných dolů: Wellbeck, Daw Mill, Kellingley a Thoresby (provoz zabezpečuje společnost UK Coal PLC), Hatfield (provozována společností Powerfuel Mining Ltd) a Maltby (provozována společností Hargreaves Group). UK Coal PLC vlastní další, zatím nevyužívaný uhelný důl Harworth. Ve Walesu jsou v provozu dva středně velké hloubkové uhelné doly: Aberpergwm (provozuje společnost Energybuild Mining Ltd), Unity (Unity Mining Ltd.) a dva měnší v Eckingtonu a v Hay Royds. Samosprávy Walesu a Skotska povrchovou těžbu omezují (resp. omezují vydávání povolení k těžbě v nových lokalitách). Podrobný přehled těžby uhlí v UK v roce 2009 je ke stažení na stránkách The Coal

Spotřeba uhlí (v milionech tun)
 1980  1990  2000  2006  2007  2008
Elektrárny 89,6 84 46,8 57,9 53 48,3
Domácnosti 8,9 4,2 1,9 0,6 0,6 0,7
Průmysl 7,9 6,3 1,9 1,7 1,9 1,9
Služby 1,8 1,2 0,1  <0,1  <0,1  <0,1
Jiná energetická odvětví 15,3 12,5 9,2 7,3 7,4 7,4
Celková spotřeba 123,5 108,3 59,9 67,5 62,9 58,2

Odklonem od těžkého průmyslu energetická náročnost britské ekonomiky v posledních deseti letech stagnuje. Podíl uhlí na výrobě (topení, elektřina) energie dlouhodobě mírně klesá. Největšího propadu dosáhl v devadesátých letech v souvislosti s růstem podílu plynu na celkovém objemu vyrobené energie.

Těžba uhlí a dovoz v letech 1970-2008

Energetický profil UK

Dovoz uhlí
 1980  1990  2000  2006  2007  2008
miliony tun 7,3 14,8 23,4 50,5 43,4 43,9

UK začalo dovážet uhlí v roce 1970 a v průběhu následujících dvaceti let objem dovezeného uhlí dosáhl 20 milionů tun ročně. Od roku 2001 přesahuje objem dovezeného uhlí domácí těžbu. Svého prozatímního maxima (50 milionů tun) dosáhl dovoz uhlí v roce 2006.

Teritoriální přehled dovozu uhlí a ostatních pevných paliv do UK v roce 2008

Energetický profil Velké Británie – zemní plyn

ZEMNÍ PLYN 

Těžba zemního plynu v Severním moři
 1980  1990  2000  2006  2007  2008
 mil. tun ropného ekvivalentu  34,8  45,5  109,3  80,0  72,1  69,7

Těžba zemního plynu vykazuje podobný vývoj s ropu. Vrcholu dosáhla těžební kapacita v roce 2000 a té doby klesá. Očekává se, že do roku 2015 se vytěží většina komerčně dostupného plynu. V rámci EU-27 se UK se podílí na těžbě zemního plynu 34 procenty. Z členských zemí Unie jen Nizozemsko (39%) a Dánsko (5%) vytěží více zemního plynu než spotřebují.

Vývoz a dovoz 

Od roku 1993 UK vyváží zemní plyn do zahraničí a mezi lety 1997 a 2003 vývoz zemního plynu přesahoval objem dovozu. Výrazně se na tom podílel plynovod Bacton-Zeebrugge, jehož provoz byl zahájen v roce 1998. S postupným vytěžením podmořských vrtů se UK opětovně stává více závislé na zahraničních dodávkách plynu (především z Norska) prostřednictvím existující infrastruktury plynovodů a LPG terminálů. 

Obchod se zemním plynem (GWh)
 1980  1990  2000  2006  2007  2008
Těžba zemního plynu 4 048 528 843 1 260 168 927 784 838 092 809 649
Dovoz 116 291 79 833 26 032 244 029 338 027 407 054
Vývoz  – 146 343 120 591 123 158 12 267
Celkem -116 291 -79 833 120 311 -123 439 -214 869 -284 384

Energetický profil UK

UK vyváží zemní plyn do Nizozemska (z těžebních polí Chiswick, Grove, Markham, Minke, Stamford a Windermere), Irska (irsko-britským plynovodem), Belgie (plynovodem Bacton-Zeebrugge) a v minimálním objemu i do Norska.

UK dováží plyn z Belgie (Bacton-Zeebrugge), z Norska (plynovody Tampen Link, Langeled a Vesterled), z Nizozemska (plynovod Bacton-Balgzand). UK dováží rovněž LNG přes terminály Isle of Grain, Milford Haven a Teesside GasPort.

Energetický profil UK

Na celkové spotřebě plynu EU-27  v roce 2008 ve výši 533 mld m3 se UK podílelo ze 4,9% (26 mld m3). Největší spotřebitelé plynu jsou  Německo (79 mld m3) a Itálie (76 mld m3). EU pokrývá těžbou z vlastních zdrojů 41% své spotřeby zemního plynu, 24% dováží z Ruské federace (vč. zemního plynu, který se vytěží v Kazachstánu a Turkmenistánu), 17% z Norska. Plynovody ze Severní Afriky bylo v roce 2008 do Španělska a Itálie dopraveno 8% spotřeby EU (z toho množství byly tři čtvrtiny z Alžírska a zbytek z Libye). Přes LNG terminály bylo ve stejném období do EU dopraveno převážně z Alžírska a Nigérie 9% spotřeby zkapalněného zemního plynu. 34% (374 TWh) britského zemního plynu bylo v roce 2008 využito k výrobě elektrické energie, 33% spotřebovaly domácnosti, 12% průmysl, 4% veřejný sektor a cca. 5% zemědělství.

Infrastruktura

Plynovod Bacton-Zeebrugge, který je v provozu od roku 1998, spojuje britskou přenosovou soustavu s belgickou. Od července 2005 byl uveden do provozu LNG terminál na Isle of Braun. Jižní větev plynovodu Langeled z norského Sleipneru do UK s potenciální přenosovou kapacitou 27 mld m3zemního plynu ročně byla zprovozněna v roce 2006. V prosinci 2006 byl uveden do provozu již druhý plynovod (Balgzand-Bacton) spojující UK s Nizozemskem. Potenciální kapacita tohoto plynovodu, který ústí u města Bacton v hrabství Norfolk, je 27 mld m3 zemního plynu ročně. 

Energetický profil UK
Plynovody do/z zahraničí

Energetický profil UK

 

 Vlastnická struktura 

Zákon o plynu z roku 1995 vyčlenil ze státního monopolu British Gas dceřinou společnost British Gas Trading a v roce 1997 samostatnou společnost holdingového typu Centrica, která pod sebou sdružila aktivity produkční a distribuční aktivity firem British Gas Trading, British Gas Service a Retail Energy Centres. British Gas plc si ponechal společnost Transco, které patří výsadní postavení v odvětví dopravy a skladování zemního plynu, výzkumné, těžařské aktivity a kapacity k mezinárodní přepravě zemního plynu. V roce 2000 štěpení British Gas plc pokračovalo vznikem holdingové společnosti Lattice Group plc (aktivity Transco) a přejmenováním zbytku společnosti (doprava a skladování) na BG Group plc. V roce 2002 sloučením společností Transco a National Grid Company vznikla National Grid.

Severní Irsko až do roku 1997 nebylo zásobeno zemním plynem. Až výstavba plynovodu ze skotského Portpatricku umožnila vybudovat potřebnou infrastrukturu. Prvními zákazníky byly elektrárna v Ballylumfordu, kterou koupil British Gas v roce 1992 a následně transformoval ze spalování nafty na zemní plyn, resp. nová plynová elektrárna Coolkeeragh, která byla uvedena do provozu v roce 2005. Od konce roku 2007 je Severní Irsko plynovody propojeno s Irskem. V současnosti stále probíhá výstavba přenosové soustavy, která umožní odběr plynu veřejnosti a širšímu spektru komerčních zákazníků. 79% zemního plynu spotřebovaného v Severním Irsku bylo v roce 2008 odebráno plynovými elektrárnami.

Strategické zásoby pro uskladnění LNG 

Lokalita kapacita celkem (GWh) denní kapacita (GWh/d) počet dní
Avonmouth 663,0 143,0 4,6
Glenmavis 385,1 92,6 4,2
Partington 192,1 154,2 1,2
Celkem 1 240,2 389,8  

 
Zásobníky na zemní plyn a LNG

Energetický profil UK

UHLÍ

Těžba uhlí (v milionech tun)
 1980  1990  2000  2006  2007  2008
Hloubkové doly 112,4 72,9 17,2 9,4 7,7 8,1
Povrchová těžba 15,8 18,1 13,4 8,6 8,9 9,5
Celkem 130,1 92,8 31,2 18,5 17 18,1

V roce 2009 bylo v Anglii v provozu 6 hlavních uhelných dolů: Wellbeck, Daw Mill, Kellingley a Thoresby (provoz zabezpečuje společnost UK Coal PLC), Hatfield (provozována společností Powerfuel Mining Ltd) a Maltby (provozována společností Hargreaves Group). UK Coal PLC vlastní další, zatím nevyužívaný uhelný důl Harworth. Ve Walesu jsou v provozu dva středně velké hloubkové uhelné doly: Aberpergwm (provozuje společnost Energybuild Mining Ltd), Unity (Unity Mining Ltd.) a dva měnší v Eckingtonu a v Hay Royds. Samosprávy Walesu a Skotska povrchovou těžbu omezují (resp. omezují vydávání povolení k těžbě v nových lokalitách). Podrobný přehled těžby uhlí v UK v roce 2009 je ke stažení na stránkách The Coal

Těžba ropy v britských pobřežních vodách Severního moře

ROPA

Těžba ropy v Severním moři 
 1980  1990  2000  2006  2007  2008
 mil tun ropného ekvivalentu  86,9  100,1  138,3  84,0  83,9  78,6

Těžba ropy v britských pobřežních vodách Severního moře za deset let poklesla téměř o polovinu ze 150,2 milionů tun v roce 1999 na 78,6 milionů tun v roce 2008. V roce 2008 byla zahájena těžba z deseti menších ropných vrtů, která ale výrazněji trend neovlivní. Očekává se, že do roku 2015 se v těchto lokalitách vytěží většina komerčně dostupné ropy. 

Infrastruktura (zpracovatelská kapacita) 

V roce 2009 bylo v UK v provozu 9 hlavních a 3 menší rafinérie s celkovou produkční kapacitou 91 milionů tun.

Energetický profil UK

Energetický profil UK

Strategické zásoby 

UK disponuje zásobami ropy k překlenutí nečekaných výpadků v domácí těžbě nebo v dovozu. Směrnice 2006/07/ES nařizuje členským státům udržovat zásoby ropy v objemu 90-ti násobku průměrné denní spotřeby ropy v minulém kalendářním roce. Celkové zásoby ropy a ropných produktů byly na konci roku 2008 ekvivalentem spotřeby UK pro období 84 dní.