Je rozumné pojistit zaměstnance na zahraniční služební cestu?

Pojištění na služební cestu
S blížícím se létem jako kdyby každému napadlo vyřešit si problém cestovního pojištění … vždyť přece vycestovat na dovolenou bez něj je riskantní.
Zajímavé je ale, že když se při pojištění podnikatele vedle pojištění majetku, odpovědnosti nebo motorových vozidel, změní téma na cestovní pojištění, většinou se to pokládá za zbytečné pojištění.

cestovat na zahraniční služební cestu
cestovat na zahraniční služební cestu

Mylných laických důvodů je hned několik:
1. Systém evropského zdravotního pojištění – Evropský průkaz zdravotního pojištění – tj modrá kartička ze zdravotní pojišťovny, která Vám zaručí rovný přístup ke službám veřejného zdravotnictví (tj lékařům, lékárnám nebo nemocnicím) jako lidé zdravotně pojištěni v dané zemi pobytu v zahraničí – jde o země Evropské unie + Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko.
2. Krátkost zahraniční cesty, příp. blízkost destinace od domova
3. Zákon vysloveně pod sankcí finanční pokuty nepřikazuje zaměstnavateli připojistit zaměstnanců komerčním cestovním pojištěním při jejich vyslání na zahraniční služební cestu
4. Předpoklad, že všichni zaměstnanci mají uzavřené individuální cestovní pojištění
5. Nejhorší scénář, na který když už někdo myslí, tak ho považujeme za pesimisty: Kdyby se i náhodou něco stalo, tak my to zaplatíme (tj když se nic nestane, ušetříme na pojistce)

Nežádoucí účinek: Smrt. Zdravotnictví V Čechách a ve světě již více špatné nemůže být.

cestovní pojištění
cestovní pojištění

Následující příklad z praxe demonstruje, že spoléhat se na staré výmluvy může být nebezpečné a cestovní pojištění se iu podnikatele svou závažností vyrovná ostatním typům pojištění.
Podnikatelský subjekt, zabývající se servisními službami, vyslal svou manažerku paní Kateřinu V. na jednodenní pracovní cestu do Vídně. Uzavřít cestovní pojištění nikoho ani nenapadlo, na což také, však šlo jen o krátkodobou služební cestu, a jelikož firma sídlí v Bratislavě, pokládali to za zbytečné. Realita a následné náklady je pak velmi překvapily …
Paní Kateřina měla na zpáteční cestě vážnou dopravní nehodu, přičemž utrpěla zranění horních končetin – naražení a pohmoždění zápěstí.

okamžité lékařské ošetření a transport do nejbližšího lékařského zařízení
okamžité lékařské ošetření a transport do nejbližšího lékařského zařízení

Zároveň bylo nutné okamžité lékařské ošetření a transport do nejbližšího lékařského zařízení, protože bylo podezření, že nárazem se poranila i hlava a bylo třeba vyloučit poškození mozku.
Zraněná osoba měla samozřejmě u sebe evropskou kartičku zdravotního pojištění, jenže předpoklad úhrady nákladů ze systému veřejného zdravotnictví nevyšel.
Faktura, kterou dostala paní Kateřina o několik týdnů ze soukromé nemocnice, kde ji ošetřili po nehodě, ji nemile překvapila:
1. Transport k lékaři ………………………………………160,00 EUR
2. Vstupní vyšetření ……………………………………….  285,00 EUR
3. Fixace horních končetin ……….. …………………… 420,00 EUR
4. Hospitalizace (1 den) včetně ošetření a pozorování 965,00 EUR
5. Následný odvoz do nemocnice v Bratislavě 125,00 EUR
CELKEM …………………………………………. . 1955,00 EUR
Jak je možné, že nemocnice si fakturovala takové vysoké náklady, když jí pacient (paní Kateřina V.) měla u sebe Evropský průkaz zdravotního pojištění?
Systém funguje na principu rovnosti (= stejné zdravotní péče jako domácí obyvatelé), ale nekryje náklady vzniklé při ošetření ve zdravotnických zařízeních u poskytovatelů, kteří nejsou napojeni na místní systém veřejného zdravotního pojištění.
V praxi to ale kromě toho znamená, že sem nepatří ani:
– Úhrada spoluúčasti (ve většině zemí unie se za zdravotní péči doplácí)
– Úhrada nákladů na převoz zpět na Slovensko
– Náklady na repatriaci tělesných ostatků
– Vyšší náklady za léky (protože systém proplácí náklady pouze do výše, kterou by uhradila místní zahraniční zdravotní pojišťovna v zahraničí nebo do výše úhrad, které hradí na Slovensku zdravotní pojišťovna slovenskými poskytovatelem).
Na tyto náklady ale pacient hodně krát nemá vliv, jelikož v akutních a život ohrožujících situacích má prioritu z pochopitelných důvodů záchrana života a poskytnutí první pomoci a nikdo v takových okamžicích nemyslí na to, zda např. nejbližší nemocnice je součástí systému veřejného zdravotního pojištění.
Paní Kateřina měla tu smůlu, že byla převezena do soukromé nemocnice, která není v součástí systému Evropského zdravotního pojištění, a tedy přestože měla Evropský průkaz zdravotního pojištění, ten jí v tomto případě nepomohl … Otázkou, zda si tyto náklady může následně uplatnit ve své zdravotní pojišťovně, se záměrně nezabýváme, protože v praxi je to běh na dlouhou trať s nejistým cílem.
Jelikož v našem konkrétním případě šlo o služební cestu, podle zákona č. 283/2002 Sb. o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů:
„Zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě náleží náhrada prokázaných výdajů za pojištění nezbytných léčebných výloh v zahraničí; tato náhrada zaměstnanci nenáleží, jestliže ho takto pojistil zaměstnavatel „.
„Zaměstnanci náleží náhrada léčebných výdajů za nezbytnou a neodkladnou zdravotní péči poskytnutou v zahraničí jemu, manželovi a dětem. Náhrada je určena rozdílem mezi prokázanými výdaji vynaloženými na nezbytnou a neodkladnou zdravotní péči a částkou, kterou zdravotní pojišťovna uhradila podle zvláštních předpisů. “
náklady uvedené ve faktuře nakonec musel zaplatit zaměstnavatel …
No a na závěr poučení, které vyplývá z tohoto případu:
Podnikatelský subjekt, který vysílá své zaměstnance na služební cesty do zahraničí má několik možností, jak si zajistit cestovní pojištění pro své zaměstnance, aby předešel dodatečným nákladům spojených s vysláním své zaměstnance do zahraničí.
Zkušenosti z praxe ukazují, že spolehnout se na Evropskou kartičku zdravotního pojištění nebo na to, že se zaměstnanec připojistit individuálním komerčním cestovním pojištěním může vyjít firmu pořádně draho. A pokud se říká, že nejsme tak bohatí, abychom si kupovali levné věci, tak v tomto případě to klidně můžeme upravit na: „Ne všichni podnikatelé / zaměstnavatelé jsou tak bohatí, aby se jim vyplatilo riskovat levné zahraniční služební cesty svých zaměstnanců. „

Zkrachuje moje cestovka? Bude ještě vůbec nějaká?

Hruba řečeno, 1 500 000 z nás cestuje každoročně prostřednictvím některé české cestovní kanceláře. A opakovaně přemýšlíme nad tím, co se stane, když ta moje zkrachuje. Stát na nás jednoduchých rekreantů nezapomněl, a v duchu směrnice Rady ES ze dne 13. července 1990 č. 90/314 / EHS vznikl Zákon č. 281/2001 CFU , Který „by měl“ zajistit náš bezpečný návrat domů popřípadě náhradu peněz, které jsme zaplatili, avšak už nevyužili.

Zkrachuje moje cestovka?
Zkrachuje moje cestovka?

To vše přes takzvané „pojištění insolventnosti“. Nikdo a nic však není dokonalé a postupně vznikají pojistné případy insolventnosti cestovních kanceláří, které nekončí podle představ zákonodárců. Krátí se zaplacené služby, nevrací se celá částka uhrazena ještě před vycestováním. A to vše v souladu se zákonem.
Jak je to možné? Pokusím se vyhnout odborným výrazem a být stručný. Zákon o pojišťovnictví definuje pojistnou částku jako nejvyšší možnou škodu z pohledu pojišťovny. Zákon řešící insolventnost určuje pojistnou částku než 25% tržeb z předchozího roku nebo plán na rok nadcházející, podle toho co je vyšší, bez ohledu na sezónnost, diverzifikaci cílových destinaci apod. A tady se všechno začíná.
Výši tržeb, plánu a dalších informací udává samotná cestovní kancelář. Přestože pojišťovny zkoumají také rozložení zájezdů podél roku, cílové destinace, zadluženost cestovní kanceláře, tok financí a hotovosti, vývoj majetku, a jiné, stále vycházejí z podkladů samotné cestovní kanceláře. Tedy ne z nezávislého zdroje. I když si odmyslíme možné vlivy na politické scéně – například „arabské jaro“ – pojišťovny se pracně a korektně dopracují k výši rizika, které nemusí být ani zdaleka správně.

Zkrachuje moje cestovka?
Zkrachuje moje cestovka?

Žijeme v Evropě a problém je evropský. Máme čerstvý vzorový příklad přístupu českých soudů včetně nejvyššího, který vyústil až do novely zákona o podnikání v cestovním ruchu. Podle této novely by pojišťovny měly hradit nároky oprávněných osob v plné výši. Tedy nejen do sjednané pojistné částky, ale do výšky, kterou předem neznáme a musíme předpokládat že může být „nekonečně“ vysoká. Je to „šalamounské“ a je to v rozporu se Zákonem o pojišťovnictví, který pojem nekonečné krytí nezná. Naopak definuje maximální výši dohodnutého krytí škody.
Důsledek je vcelku logický.

jak s pojištěním pro cestovní kanceláře
jak s pojištěním pro cestovní kanceláře

Pojišťovny takové pojistky ukončují a cestovní kanceláře, které ze zákona takovou pojistku musí mít, hledají pojišťovnu, která je ještě ochotna takové neznámé riziko pojistit. Předběžně marně. Alternativní zkoumají možnost působit ze zahraničí, například ze Slovenska. Dokdy však bude ještě slovenské právo takové jako je dnes? Kdy přistoupí i slovenský zákonodárce k podobné novele jako v ČR?
Je to všechno skutečně správná cesta k ochraně spotřebitele? Poslední záchranou českých cestovních kanceláří je Horní komora parlamentu, která bude hlasovat v příštích týdnech.