Designérka Sylvia Jokelová: Nechci být nositelkou dobrého vkusu

Designérka Sylvia Jokelová o škatulkování, klišé a hře s divákem.

Designérka Sylvia Jokelová
Designérka Sylvia Jokelová

Když před několika lety pracovala na projektu Design od sporáku, měla Sylvia Jokelová pocit, že designérky stále čelí předsudkům. S ironií tehdy narážela na tradiční rozdělení ženských a mužských úkolů. „Teď se mi to už nezdá. Do designu jsem prošla jako nováček a možná právě proto jsem se zaměřovala na věci, které si jiní nevšimli,“ říká designérka, o níž lampy s Křižíkova výšivkou měli zájem také v Londýně.

LUCIA ORESKÁ Co dělá šperk šperkem?

Je na Slovensku těžké uživit se designem?
Je. Ale nemám ráda naříkání, že lidé nechápou dobrý design a nic se nedá. Možná se do toho třeba pustit s vervou. Mnozí designéři ani nemají manažerskou gramotnost. Vím to, já jsem taková jistá.

Ale vy jste dělali i návrh potisku na láhev na víno.
O projektu limitované edice vinné lahve mi řekla teoreticky umění Katka Trnovská, s jejíž manželem jsem na grafickém návrhu spolupracovala. Podle zadání se na láhvi měly objevit motivy z lidového umění, ale moderně pojaté. Katka věděla, že v minulosti jsem už s podobnými motivy pracovala.

Dokonce jste s nimi kdysi bodovali na soutěži Henkel CEE Art Award ve Vídni. Jak vznikla kolekce Design od sporáku, která byla ještě předtím i úspěšnou výstavou?
Rakušané v ní viděli ducha socialismu – socialistické odečkované interiéry. Vznikla jako reakce na dobu, kdy jsme při zařizování interiéru neměli moc na výběr a lidé si mnohé věci vyráběly svépomocí. Výsledky této lidové tvořivosti by si zasloužili snad i muzeum.

Designérka Sylvia Jokelová
Designérka Sylvia Jokelová

Vám byla tato lidová tvořivost sympatická?
Ano, protože můj otec byl také kutil. Měli jsme doma povyrábané různé zvláštní věci. Vyrůstala jsem v jeho dílně, proto si dnes vím zmajstrovať poličku, ale nevím vařit.

Nashledanou v pekle, přátelé!

Vystudovali jste však šperkařství. I láhev, pro kterou jste vymýšleli potisk, jste vnímali jako šperk?
Dříve jsem měla představu, že je to dáma, kterou je třeba obléknout. Inspirovala jsem se kroji, pracovala jsem se symboly, bylo to zajímavé.

Kdy vám šperk přestal stačit?
Vždycky mě to táhlo k něčemu, co má širší záběr než jen šperk. Šperk jsem si však nechala jako jeden ze způsobů vyjadřování, nesekuje jsem jím.

Má tedy šperk hranice nebo přesahuje i do jiných odvětví?
Nemám ráda škatulkování. Jednou se vyjádřím šperkem, jindy volnou instalací nebo prostřednictvím designu. Podle toho, co se mi zdá právě vhodné. I svým studentům na Vysoké škole výtvarných umění cituji autorů, podle nichž je šperk vše, co se dá odnést. Přestože i židle, pokud ji člověk vezme do ruky. Je to velmi volná kategorie.

A co znamená pro vás?
Šperk je věc spojena s historií, ale také s předsudky. A právě ty ráda narušoval. Je to pro mě zábavná hra, komunikace s divákem.

Jak bojujete proti klišé?
Neberu to jako boj, a už vůbec ne velmi vážně. Nechci kdesi ustrnout. Spíše doufám, že se na mé ironické hře kdosi i zasměje. Rada klišé vystupňuje do absurdní, až si je lidé uvědomí.

A smějí se potom?
Na výstavě pod názvem FRAU.HAUS se velmi bavili. Některých jsem možná překvapila – například lampou, na níž byl nápis Křižíkova výšivkou: Burda is dead (Burda je mrtvá) či vstoupila jim do svědomí. Myslím si, že přes humor lidé mé myšlenky přijmou snadněji.

Dokážete svou tvorbou ovlivnit vkus publika?
Nerada bych ovlivňovala vkus. Designéři jsou často považováni za nositele dobrého vkusu, jako by oni měli lidi učit, co je dobré a co špatné, co pěkné a co ošklivé. Já se inspiruji běžnými interiéry, které si lidé vytvářejí sami. Například i dečkami pod vázičky, kterými si lidé zútulňují příbytek.

Nechtěli jste se z nich vysmívat?
Právě naopak, chtěla jsem zesměšnit klišé, že designér ví, co je dobré. Nejsou právě výtvarníci deformování svým vzděláním? Snažím se vést rozhovor s lidmi, kteří jsou „čistí“ a nemají výtvarné vzdělání. Nemám ráda, když někdo řekne: Můj design se neprodává, protože lidé nemají vkus.

Považujete to za výmluvu?
Znamená to jediné: Daný design lidem nic neříká. A to je chyba.

Vaše díla s lidmi mluví?
Snažím se používat znaky, které znají. Například Křižíkova výšivku – typicky ženskou dovednost, která se však nepovažuje za nějakou božskou inspiraci. Podobné věci vytrhávám z kontextu a spojuji je s designem, který je na opačném konci hodnotového žebříčku. Tak vznikla moje kolekce FRAU.HAUS (z německého Frau – žena, Haus – dům), což je parafrází na Bauhaus, umělecké hnutí, které spojilo volné výtvarné umění s řemeslem. V kolekci FRAU.HAUS spojuji ženské ruční práce s designem.

A mají o vaše díla zájem výrobci?
Katka Trnovská v rámci projektu Creater vzala mé lampy a další díla slovenská designérů a navštívila s nimi různá fóra designu – v Miláně, Londýně, Rotterdamu, kam chodí i výrobci. Sehnala peníze a některé věci se již vyrábějí.

I vaše lampy s křížkovým výšivkou?
Když jsem je vystavovala v Londýně, zaujaly výrobců. Chtěli koupit kolem tří tisíc kusů, ale s tím, že je dám do čtyř měsíců vyrobit. Objednávka by tedy byla, ale výrobní cena lampy se ukázala velmi vysoká. Jen forma na ni by stála půl druha milionu a na to jsem neměla kapitál. Našla jsem si výrobce, ale nechtěl jít do rizika. Navíc lampy bylo třeba i zabalit a vybavit k nim certifikáty, neboť jsou to elektrická zařízení. Za čtyři měsíce se to nedalo stihnout.

Takže jste se snu o masové výrobě vašich výtvorů vzdali?
Spolu s dalšími dvěma dívkami jsme v bratislavské Galerii Medium založili malý „dizajnšop“ s názvem Čerstvý design. I to se ukázalo jako velmi drahá zábava. Prodávali jsme originály i Skupinová série, ale velmi to vydělávat, museli jsme obchod dotovat. Odskočila jsem od toho.

Musí být kvalitní design drahý?
Vůbec ne, dokonce i na předmětu autorský design se snažím studentů navigovat k tomu, aby nevyráběli drahé věci, které se budou těžko prodávat. V Německu jsem viděla, že studenti dokázali ve vlastním dizajnšope prodávat kvalitní věci v ceně do 10 eur. Lidé je nakupovali ve velkém. My Slováci se ještě musíme naučit „prodat se“.

Těší vás tedy učit?
Je úžasné být s mladými lidmi. Člověk jakoby nestárne, neboť studenti jsou stále stejně mladí. Mají zcela jiný generační pocit a je zajímavé mluvit se s nimi a snažit se pochopit, proč vidí věci jinak.

Cítíte mezi studenty a vámi rozdíl?
Jsou ode mne mladší asi o patnáct let a moje generace byla jiná. Do svých 17 let jsem žila v socialismu. Dnešní studenti jsou mnohem bezstarostnější, než jsme byli my. Nemají s ničím problém, jsou mnohem sebevědomější, mají jiný přístup k životu. Jakoby tu byla jiná generace.

V čem bylo vaše dětství jiné?
Stále nás vedly k skromnosti, jen abychom velmi nevytŕčali, měli jsme být zodpovědní a řešit světový mír. Pro mě bylo dětství plné strachu. Pamatuji si, jak jsem se bála, když na obloze proletělo letadlo, zda na nás nehodí bombu. V dětství do nás totiž stále hustili, že na nás kdosi zaútočí. K tomu chce člověk zapomenout, ale je tím určitě ovlivněn. Dlouho jsem měla problém „prodat se“, měla jsem pochybnosti, jestli jsem věci udělala dobře.

Designér by měl spíše vykukovat z řady, ne?
Samozřejmě. Ale já bych si například v životě nevzala to, co studenti. Líbí se mi, když svým oblečením zdůrazňují osobnost, názor, životní filozofii, ale já bych se v něm necítila dobře. Většinou chodím v černém, nenosím ani šperky, neměli se. Projevuji se spíše prací. Ale i moji kolegové cítí, že dnešní generace studentů je jiná.
Sylvia Jokelová
Narodila se v roce 1973, obor Kov a šperk u profesora Karla Weisslechnera absolvovala na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Od roku 1999 tam působí jako asistentka na oddělení produktového designu. V roce 2004 byla finalistkou soutěže Henkel CEE Art Award 2004 pro experimentální design. Navrhla také kostýmy do Ibsenově hry Nora, kterou inscenuje Státní divadlo Košice.

Co dělá šperk šperkem? dizajnérka- Sylvia Jokelová

Co dělá šperk šperkem?
Legenda o králi Midas říká, že čeho se dotkl, změnilo se na zlato. Dalo by se to aplikovat i na šperk. Šperkem se může stát cokoliv, co se (byť pouze na okamžik) spojuje s lidským tělem. Pro mě pojem „šperk“ znamená především pocit, který vyvolává u nositele. Pokud si s ním připadá krásný, zajímavý, smyslný a jedinečný, je toto spojení tím nejkrásnějším šperkem, jaký si dokážu představit. Šperk v mém pojetí totiž komunikuje s nositelem a s okolním světem na zcela jiné úrovni, než na jaké funguje materiální svět. Vytváří kolem člověka tu zvláštní, těžko vyjádřitelnou auru, která má se zlatem (aurum) společný pouze název.

dizajnérka- Sylvia Jokelová
dizajnérka- Sylvia Jokelová

Kde je hranice nositelnosti šperku?
Pokud ho odnesete.

Který šperkařský nástroj je nejdůležitější?
Zásadně ten, který právě nemám po ruce a strašně ho potřebuji.

Prostřednictvím kterého materiálu se nejraději (nejčastěji) vyjadřuješ?
Nejraději používám materiály, které se jistým způsobem pohybují „na ostří nože“. Určitý materiál (např. Guma) může být pro někoho fetišem a u jiného vyvolává nepřekonatelný odpor. Rada se pohrávám s pocitovou stránkou člověka a prostřednictvím šperku, který je bezprostředně spojen s tělem, se snažím vyprovokovat co nejsilnější reakci.

Schmuckausstellung polemizuje s konvenčním vnímáním šperku. Ukazuje dvě roviny jeho vnímání. Na jedné straně je pohled nositele, jeho prožívání, pocity na straně druhé postoj diváka.

Výstava „Moderní slovenská architektura“ v Berlíně

Tato akce se konala v minulosti
Rozehrává hru mezi očekáváním a realitou, povrchním a hlubokým, vnějším a vnitřním, prázdným a plným. Ironizuje okouzlení zdánlivým luxusem a prohlížení skutečné hodnoty.

Designérka Sylvia Jokelová zprostředkuje divákům svůj koncept prostřednictvím řady identických prstenů. Jejich základní, trychtýřová forma je přizpůsobena k tomu, aby se jimi daly zakrýt oči a nositel se mohl ponořit do tmy. Může rozjímat, sledovat vnitřní obrazy objevující se v jeho mysli, na chvíli se odpoutat od vnějšího světa prosyceného vizuálním balastem. Poskytují mu luxusní zážitek i aniž by vnímal jejich vnější krásu.

Prsteny se postupně plní třpytivými kamínky. Ze začátku působí jen rušivě, nakonec však zcela znemožňují původní funkci. Divák se tak nechává chytit do vizuální pasti navenek luxusně působícího šperku.

Wellness pobyty u Balatonu – Klik

V rámci výstavy se koná workshop na který se můžete přihlásit už nyní. Známá dizajnérka- Sylvia Jokelová vás naučí jak si z plastu a gumy dotvořit prsten podle vlastních představ. Seznámí vás s technikou své práce a dá vám návod jak si vyrobit originální šperk, podle vlastních představ. Součástí workshopu bude možnost vystavit své dílo spolu s autorkou. Přijďte se pobavit, odvázat a naučit něco nového.