Strany jednaly o otázkách dalšího upevňování uzbecko-kazašských vztahů strategického partnerství a spojenectví, rozšíření vzájemně výhodné spolupráce.
Zvláštní pozornost byla věnována otázkám urychlení projektů spolupráce v souladu s dříve uzavřenými dohodami na nejvyšší úrovni.
Prezidenti si vyslechli zprávy místopředsedů vlád obou zemí, spolupředsedů zvláštních pracovních skupin o plnění podepsaných dohod a přijatých rozhodnutí.
Předsedové dali konkrétní zadání k prohloubení praktické spolupráce v průmyslu, energetice, zemědělství, dopravě a logistice.
Důraz byl kladen na aktivaci kulturních a humanitárních výměn.
Zohledněny byly také aktuální otázky krajské agendy a harmonogram nejbližších akcí.
Setkání se neslo v tradičně otevřené, vřelé a přátelské atmosféře.
22. března 2022
K dnešnímu dni byla v Kazachstánu první dávka vakcíny Pfizer aplikována 770 409 teenagerům, 35 068 těhotným ženám a 122 843 kojícím matkám.
Údaje o pokrytí vakcínou Pfizer zveřejnila Kazašská Mezirezortní komise pro prevenci šíření COVID-19
Druhou dávku vakcíny dostalo 632 601 teenagerů, 27 683 těhotných žen a 96 616 kojících matek. Je třeba připomenout, že Kazachstán schválil použití vakcíny Pfizer u dospívajících ve věku 12-17 let, těhotných žen a kojících matek. Kazachstán začal očkovat společností Pfizer 15. listopadu 2021. Zejména země zaznamenala 36 nových případů COVID-19 za posledních 24 hodin. Dalších 264 Kazachstánců se z viru plně uzdravilo.
Všechny oblasti v „zelené zóně“ pro koronavirus v Kazachstánu
KAZINFORM – Na mapě šíření COVID-19 v Kazachstánu nejsou žádné oblasti v „červené a žluté zóně“ COVID-19, cituje Kazinform telegramový kanál Mezirezortní komise pro prevenci šíření COVID-19.
Podle státní mapy šíření COVID-19 nejsou žádné oblasti v „červených a žlutých zónách“. Města Nur-Sultan, Almaty a Shymkent a také Almaty, Aktobe, Atyrau, Akmola, Západní Kazachstán, Východní Kazachstán, Zhambyl, Karaganda, Kostanay, Kyzylorda, Mangistau, Severní Kazachstán, Pavlodar a Turkestán jsou zařazeny do oblastí COVID- 19 „Zelená zóna“. Zejména země zaznamenala 36 nových případů COVID-19 za posledních 24 hodin. Dalších 264 Kazachstánu se z viru plně uzdravilo.
Teherán se obává destabilizace ve Střední Asii, která by mohla představovat hrozbu pro jeho ekonomickou a národní bezpečnost.
Mnoho světových mocností má velký zájem na výsledku pokračujících nepokojů v Kazachstánu, státě bohatém na ropu, který sousedí s Ruskem a Čínou a má rozlohu ekvivalentní západní Evropě. Tato bývalá sovětská republika udržuje spojenectví s Moskvou a hluboké ekonomické vazby s Pekingem. Kazachstán má také důležité vazby na Západ, což Nursultanu pomohlo udržet smysl pro rovnováhu ve své zahraniční politice.
Geopolitické důsledky krize v Kazachstánu si nakonec ještě musí uvědomit. Jedna země nicméně pozorně sleduje napjatou situaci Kazachstánu v Íránu.
Ačkoli Kazachstán jen zřídka vstupuje do diskusí o íránské zahraniční politice, mnoho analytiků přehlíží význam Střední Asie pro Teherán. Od nezávislosti Kazachstánu v roce 1991 udržuje dobré vztahy s islámskou republikou. Od energetiky po obchod a kulturu jsou dvoustranné vztahy silné.
V průběhu let Kazachstán sloužil Íránu k poskytování ekonomické pomoci ve formě dohod o výměně ropy. Středoasijský národ byl důležitý pro schopnost Teheránu obejít sankce Washingtonu a další opatření podporovaná USA, jejichž cílem je mezinárodní izolace a oslabení Íránu.
„Hlavním zájmem Íránu v Kazachstánu je vyhnout se nestabilitě,“ řekl TRT World Dr. Samuel Ramani, spolupracovník Royal United Services Institution (RUSI): „Od prezidentství Mohammada Khatamiho Írán pohlíží na Kazachstán jako na stále důležitějšího obchodního partnera ve střední Evropě. Asie a Kazachstán pokračovaly v ekonomickém jednání s Íránem i během prezidentství Mahmúda Ahmadínežáda.“
Protože politika Teheránu pro Střední Asii závisí na skutečných a potenciálních projektech konektivity, zejména v energetických sektorech, hluboké vazby na Kazachstán podporují tyto íránské zájmy.
Proti „zahraničnímu vměšování“
Pro islámskou republiku jsou nepokoje v Kazachstánu tento měsíc zdrojem obav. Dne 6. ledna se mluvčí íránského ministerstva zahraničí Saeed Khatibzadeh vyjádřil k násilí v Kazachstánu a potvrdil, že Teherán pozorně sleduje pokračující nepokoje v zemi a přikládá velký význam bezpečnosti a stabilitě středoasijského státu.
Řekl: „[Íránská vláda] věří, že moudří lidé a vláda spřátelené země Kazachstánu mohou vyřešit své spory a problémy prostřednictvím dialogu založeného na národních zájmech a mírových cestách bez cizího vměšování.“ Khatibzadeh dodal, že Teherán si přeje, aby se do Kazachstánu brzy vrátil klid.
Je pozoruhodné, že „zahraniční vměšování“ se netýká tohoto měsíce rozmístění jednotek z Ruskem vedené Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) do Kazachstánu. Protože Nursultan formálně požádal Moskvu, aby vyslala ozbrojené síly na pomoc při potlačování nepokojů, obavy Teheránu se netýkají Ruska a současné role CSTO v Kazachstánu. Ve skutečnosti je spravedlivé dojít k závěru, že Írán bude úzce spjat s Kremlem ve vztahu k poslední krizi ve Střední Asii.
„Zahraničněpolitickým zájmům Íránu ve Střední Asii nejlépe poslouží pokračování ve spojení s Moskvou, pokud jde o události v takzvaném ‚blízkém zahraničí‘ Ruska. Postoj, který si do značné míry zachovává od rozpadu Sovětského svazu,“ vysvětlil v rozhovoru pro TRT World Dr. Edward Wastnidge, který přednáší o mezinárodních studiích a politice na British Open University.
„Írán sám hraje v regionu doplňkovou roli k Rusku a Číně a stejně jako oni si přeje stabilní Střední Asii, která se příliš nespojí se západními mocnostmi.“
Stejně jako syrskou krizi, na kterou Moskva reagovala intenzivní vojenskou intervencí v roce 2015, i vláda prezidenta Vladimira Putina popisuje roli Ruska v Kazachstánu v rámci jeho boje proti „mezinárodnímu terorismu“ a „vnějším silám“, které se snaží destabilizovat země na ruských hranicích.
V Moskvě se říká, že krize v Kazachstánu odráží ducha takzvaných „barevných revolucí“, a jsou tedy zahraničními pokusy změnit status quo.
Teherán sdílí zájmy Moskvy stát po boku vlády prezidenta Kassyma-Jomarta Tokajeva a omezit zapojení Západu v Kazachstánu.
Dr Ramani s tímto hodnocením souhlasí. „Írán pevně stojí na straně kazašské vlády a proti demonstrantům. Íránské ministerstvo zahraničí se úzce shoduje s názory Ruska a Číny a jejich příběhy o barevné revoluci rezonují v íránském zahraničněpolitickém establishmentu, zejména od Zeleného hnutí v roce 2009.
Írán je také vnímána role USA v destabilizaci Střední Asie, která by mohla představovat hrozbu pro jeho bezpečnost. Vysvětlil: „Tato spiknutí následovala po stažení USA z Afghánistánu, které někteří v Íránu viděli jako prostředek ke snaze destabilizovat region a podporují v Íránu víru, že tyto protesty v Kazachstánu jsou řízeny USA.“
Posílení euroasijských vazeb
Nepokoje sužující Kazachstán pravděpodobně povedou k tomu, že Teherán prohloubí své vztahy s Nursultanem, a to jak na bilaterálním základě, tak prostřednictvím multilaterálních institucí, jako je Šanghajská organizace pro spolupráci (SCO), Euroasijská hospodářská unie (EAEU) a Organizace pro hospodářskou spolupráci (ECO). . Současná situace ve středoasijské zemi přitom může snadno vést k tomu, že Írán bude prosazovat své zájmy s Moskvou a Pekingem vis-à-vis probíhajícím jaderným rozhovorům ve Vídni.
Írán bude pravděpodobně hrát v Kazachstánu méně významnou roli než Turkiye, ale podle Dr Ramani využije situaci k posílení svých normativních vazeb s Ruskem a Čínou. Vysvětlil: „Shoda v načasování mezi Kazachstánem [krizí] a jednáním o společném komplexním akčním plánu (JCPOA) je pro Írán náhodná. Teherán může využít své solidarity s Ruskem a Čínou, aby zajistil, že budou nadále podporovat jeho pozice v rozhovorech o JCPOA.
Soutěž „Koktem Shuagi“ organizovala Nadace Samruk-Kazyna pro zaměstnance pracující v jejích členských společnostech v Kazachstánu. Podle výsledků hlasování byla jednou z vedoucích Gulmira Ibragimová, přední inženýrka pro elektrochemickou ochranu pobočky UMG „Almaty“ JSC „Intergas Central Asia“.
Gulmira Ibragimova
Účelem soutěže bylo identifikovat a ocenit nejtalentovanější zaměstnankyně, které se během své kariéry vyznamenaly vynikajícími profesionálními kvalitami a úspěchy.
Celý obtížný výběrový proces byl rozdělen do několika fází a trval asi měsíc. Nejprve jsme vybrali 55 nejlepších zaměstnanců, kteří se ve své práci vyznamenali. Poté se konal kvíz, který odhalil 36 nejvíce erudovaných účastníků. Poslední fází bylo online hlasování, které zanechalo 11 nejlepších představitelů portfoliových společností fondu.
Kdo obdržel titul nejlepšího inženýra plynárenského průmyslu v Kazachstánu
Gulmira Ibragimova, která se stala jednou z vedoucích soutěže, pracuje v JSC „Intergas Central Asia“, dceřiné společnosti JSC „KazTransGas“, přesně 20 let. Předtím vystudovala Ústav mechaniky a energie na Ruské státní agrární univerzitě. Podle vítěze je povolání elektrotechnika rodinnou tradicí.
Mezi úkoly Gulmiry Ibragimové patří organizace účinné ochrany hlavních plynovodů před podzemní korozí. „Myslím si, že ve větší míře je tato práce určena pro muže. V moderním světě však ženy pracují v mnoha oblastech, které byly vždy považovány za přísně mužské. se svými povinnostmi a využívejte všech sil své osobnosti, pak jsou vám otevřené všechny cesty, všechna povolání! “- je přesvědčena Gulmira Ibragimova.
Pan Aidarbajev se narodil v roce 1963 a je občanem Republiky Kazachstán.
Pan Aidarbajev má doktorát z inženýrské vědy a je čestným profesorem Kanysh Satpayev National Technical University.
Je držitelem titulu MBA na Akademii národního hospodářství za vlády Ruské federace v Moskvě.
Během své kariéry zastával pan Aidarbajev různé manažerské pozice ve společnostech Yuzhkazneftegaz, Kumkol-Lukoil (později známý jako „Turgai Petroleum“ CJSC), Mangistaumunaigaz JSC, NC KazMunaiGas JSC. Byl také generálním ředitelem společnosti KazMunaiGas Exploration & Production JSC v letech 2011–2013, guvernérem regionu Mangistau v letech 2013–2017 a prvním náměstkem ministra pro investice a rozvoj Republiky Kazachstán v letech 2017–2018.
Kazachstán se nachází ve středu asijského kontinentu a jeho etnické a teritoriální složení odráží rozmanitost kontinentu. Kazachstán je zemí stepí a nomádů, zemí, kterou prošla Velká hedvábná stezka, a kde se kultury po staletí mísily a vzájemně ovlivňovaly. Na území Kazachstánu dnes žije více než 130 různých etnických skupin. Ať už přijedete na krátkou návštěvu nebo na delší pobyt, kazašská příroda, národy a jejich kultury na vás udělají dojem.
Kazachstan historie
Kazachstán je stejně velký jako západní Evropa nebo polovina kontinentálních Spojených států. Kazachstán sdílí hranice s Ruskem na severu, Kyrgyzstánem a Uzbekistánem na jihu, Čínou na východě a Turkmenistánem na západě. Hlavním městem země je Astana; Celková populace země je více než 16 milionů. Kazachstán je jednou z nejvíce řídce osídlených zemí na světě. Ačkoli to byla po staletí kočovná oblast, přibližně 60% obyvatel Kazachstánu nyní žije v městských oblastech, přibližně 1,3 milionu žije v Almaty.
Kazachstán dnes začíná odhalovat svůj ekonomický potenciál. Tržní reformy umožnily zemi, aby z ekonomického hlediska vyrostla na vedoucí pozici v rámci SNS. Tento rychlý ekonomický růst je však stále do značné míry založen na přírodních zdrojích, zejména na ropě a plynu. Kazachstán rozšiřuje rozvoj obrovských energetických zdrojů v zemi a exportuje je na světové trhy; dosažení udržitelného hospodářského růstu mimo ropný, plynárenský a těžební průmysl; a posilování vztahů se sousedními státy a jinými cizími mocnostmi.
Kazachstán současnost
Almaty se nachází na místě, kde se stepi setkávají s horami. Na jihu obklopuje zasněžené pásmo Tian Shan Almaty a na sever čelí rozlehlé pláni, která se táhne až na Sibiř. V blízkosti města je mnoho hlubokých říčních roklí, jezer a kopců. Almaty má možná jedno z nejpozoruhodnějších a nejkrásnějších míst ve všech městech na světě.
Název Almaty pochází z kazašského slova „alma“, což znamená „jablko“. Dříve se tvrdilo, že Almaty byla domovem nejsladšího ovoce na světě, a její dřívější název „Alma-Ata“ znamená „otec jablek“.
V dnešní době je Almaty centrem hospodářského, kulturního a politického života v Kazachstánu. Do roku 1997 býval hlavním městem Kazachstánu, ale poté byl tento status přenesen do Astany. Almaty přesto zůstává „hlavním městem jižního světa“ a finančním a kulturním centrem celého středoasijského regionu.
Univerzita KIMEP se nachází v centru města Almaty v těsné blízkosti obchodů, kaváren, hlavních hotelů a hlavní silnice do hor.
Do oblasti severního Kazachstánu dorazilo osm mobilních lékařských komplexů
Oblast severního Kazachstánu obdržela osm mobilních lékařských komplexů, uvádí zpravodaj Kazinform. Podle tiskové služby ministerstva zdravotnictví budou komplexy distribuovány podle okresů. Budou cestovat do odlehlých vesnic v regionu. „Existují vesnice ležící ve vzdálenosti 100–200 km od regionálního centra. Právě do takových odlehlých vesnic půjdou lékařské komplexy, “uvedla tisková služba. Mobilní lékařské centrum je vybaveno sedmi speciálními skříněmi. Zde lékaři provedou obecnou schůzku, provedou všechny testy. Vesničané budou moci podstoupit ultrazvukové a EKG vyšetření. Lékařský komplex má rentgenový přístroj, ordinaci porodníka-gynekologa a lékárnu. „Komplexní lékařská diagnostika vesničanů je zvláště důležitá během pandemie.“ To umožní identifikovat ohniska infekce a poskytnout potřebnou pomoc, “dodala tisková služba.
Do oblasti severního Kazachstánu dorazilo osm mobilních lékařských komplexů
Tisková služba regionálního akimu uvedla, že vedoucí regionu Kumar Aksakalov se seznámil s vybavením lékařských komplexů. „Připravujeme se na možnou druhou vlnu koronaviru.“ Nemocnice jsou zásobovány léky na 2 měsíce. V nemocnicích je 232 ventilátorů a do konce roku jich přijde 111. Na skladě je 362 kyslíkových koncentrátorů. Instalace 5 kyslíkových stanic se blíží ke konci. Nebudete muset nosit těžké válce. Zakoupili jsme 18 moderních reanimačních vozidel. V listopadu očekáváme dodávku dalších 20 vozidel, “poznamenal K.Aksakalov. Do konce roku bude v regionu nainstalováno šest rentgenových přístrojů.
Do oblasti severního Kazachstánu dorazilo osm mobilních lékařských komplexů
Do oblasti severního Kazachstánu dorazilo osm mobilních lékařských komplexůDo oblasti severního Kazachstánu dorazilo osm mobilních lékařských komplexůDo oblasti severního Kazachstánu dorazilo osm mobilních lékařských komplexůDo oblasti severního Kazachstánu dorazilo osm mobilních lékařských komplexůDo oblasti severního Kazachstánu dorazilo osm mobilních lékařských komplexů
V tomto krátkém článku uvádíme výsledky kvantitativního posouzení důsledků protisankcí zavedených ruskou vládou v roce 2014 – ruské potravinové embargo. Uvažujeme několik ovlivněných komoditních skupin: maso, ryby, mléčné výrobky, ovoce a zelenina.
Ruské potravinové embargo: o pět let později
Aplikováním analýzy částečné rovnováhy na data z několika zdrojů, včetně Rosstatu, Euromonitoru, UN Comtrade, průmyslových recenzí atd., Od roku 2018 získáme, že celková ztráta spotřebitelů činí 445 miliard RUB, nebo 3000 RUB ročně pro každého ruského občana . To odpovídá 4,8% nárůstu výdajů na stravu pro ty, kteří se blíží hranici chudoby. Z této částky je 84% rozděleno na zisky výrobců, 3% na dovozce, zatímco ztráta mrtvé váhy činí 13%. Na základě dynamiky průmyslu identifikujeme průmyslová odvětví, kde politiky nahrazování dovozů vedly k pozitivnímu vývoji, průmyslová odvětví, kde tyto politiky selhaly, a skupiny průmyslových odvětví, kde částečný úspěch nahrazování dovozů byl pro spotřebitele velmi nákladný.
Úplné znění základního dokumentu bude zveřejněno v Úředním věstníku nové hospodářské asociace v říjnu 2019.
V srpnu 2014 vydala národní vláda v reakci na odvětvové sankce proti Rusku usnesení č. 778, které zakazovalo dovoz zpracovaných a surových zemědělských produktů ze Spojených států, EU, Ukrajiny a řady dalších zemí (Norsko, Kanada, Austrálie atd.). Cílem bylo omezit přístup na trh pro země, které podporovaly odvětvové sankce. Druhou rétorikou protisankcí byla podpora domácích výrobců prostřednictvím obchodních omezení, nebo jinými slovy – substitucí dovozu.
Tento brief poskytuje aktualizaci sociální analýzy protisankcí založených na modelu částečné rovnováhy domácího trhu. Počáteční odhady založené na datech z roku 2016 najdete v dalším ZDARMA politickém krátkosti zde. Tentokrát porovnáme spotřebu, výkony a ceny zboží, na které se vztahuje sankce, od roku 2018 ve srovnání s rokem 2013. Odhadované změny přebytku spotřebitelů, zisky a ceny výrobců jsou uvedeny v tabulce 1.
Účinky protiprávních sankcí na sociální zabezpečení v roce 2018 ve srovnání s rokem 2013
Tabulka 1. Účinky protiprávních sankcí na sociální zabezpečení v roce 2018 ve srovnání s rokem 2013.
Zdroje dat: Rosstat, Euromonitor, UN COMTRADE
* Negativní ztráty odpovídají ziskům
** Negativní zisky odpovídají ztrátám
Zelená barva byla použita k označení komoditních skupin se znatelným růstem spotřeby v letech 2013–2018 a červená barva u skupin se snížením spotřeby.
Vliv na výrobu
Z hlediska cenové dynamiky na jedné straně a spotřeby a výkonu na straně druhé lze studované produkty rozdělit do tří skupin.
První skupina, kterou nazýváme „Úspěch substituce dovozu“, zahrnuje zboží, u kterého do roku 2016 vzrostly reálné ceny (na úrovni roku 2013), ale poté rostoucí domácí produkce zajistila, že do roku 2018 ceny poklesly pod úroveň roku 2013 s odpovídajícím zvýšením spotřeby. Tato skupina zahrnuje rajčata, vepřové maso, drůbež a s určitou výhradou hovězí maso. U hovězího masa rostla domácí produkce po roce 2016 ceny dolů, ale úroveň spotřeby a ceny ještě nedosáhly úrovně před sankcemi.
U druhé skupiny substituce importu nevedla k poklesu ceny, tuto skupinu nazýváme „Selhání substituce importem“. U produktů v této skupině se počáteční zvýšení cen do roku 2016 poté nevrátilo. Jejich spotřeba se ve srovnání s rokem 2013 výrazně snížila a domácí produkce po roce 2016 pokračovala v poklesu, nebo se ukázalo, že její růst je křehký. Tato skupina zahrnuje jablka, sýr, ryby, kondenzované mléko a zpracované maso.
Říkáme třetí skupině „Velmi drahá substituce importu“. Zahrnuje to krmivo, kyselé mléko, mléko a (v menší míře) máslo. Tato skupina se vyznačuje nárůstem spotřeby a produkce v období 2016–2018, avšak reálné ceny v tomto období zůstávají stále velmi vysoké.
Dopad na spotřebitele
Porovnáním ztrát a zisků spotřebitelů v různých kategoriích zboží v důsledku změn reálných cen a skutečné spotřeby poskytuje naše analýza následující peněžní ekvivalenty. U všech zvažovaných skupin výrobků, které jsou sankcionovány, s výjimkou drůbeže, vepřového masa a rajčat, jsou ztráty spotřebitelů kolem 520 miliard rublů ročně (v cenách roku 2013). Ve třech produktových skupinách (drůbež, vepřové maso, rajčata), u nichž došlo k poklesu cen a výraznému zvýšení spotřeby, se spotřebitelské zisky rovnají 75 miliardám rublů ročně. Celkový negativní účinek protisankcí pro spotřebitele tedy činil 445 miliard rublů ročně, což je asi 3000 rublů na osobu ročně.
Vzhledem k nákladům na minimální potravinový koš, který je v Rusku definován jako 50% životního minima, lze dopad protisankcí na rozpočet ruských spotřebitelů odhadnout následovně. 3000 rublů představuje přibližně 4,8% ročních nákladů na minimální košík s potravinami. Minimální košík s potravinami je sada potravinářských výrobků nezbytných k udržení lidského zdraví a zajištění jeho životně důležitých funkcí stanovených zákonem. Jinými slovy lze říci, že 3000 rublů ročně odpovídá 4,8% nárůstu výdajů na stravu pro ty, kteří se blíží hranici chudoby.
Ztráty spotřebitelských přebytků byly významně přerozděleny ve prospěch domácí produkce v celkové výši 374 miliard, neboli 2500 rublů za rok na osobu. Dalších 56 miliard rublů (nebo 390 rublů na osobu) odpovídá ztrátě mrtvé váhy, tj. Odráží zvýšení neefektivity ruské ekonomiky a 16 miliard rublů (110 rublů na osobu) je ekvivalentem přerozdělení ve prospěch zahraničních výrobců, kteří získat přístup na ruský trh s výrobky s vyšší cenou než před protiopatřením.
Dopad na zahraniční partnery
V důsledku selektivního embarga se změnila geografie ruského dovozu dotčeného zboží. Tradiční dodavatelé tohoto zboží, především z Evropy, byli kvůli odklonu obchodu nahrazeni dodavateli z jiných zemí. Vzhledem ke změnám ve složení dovozců po uvalení sankcí vyčleňujeme země, které prohrály, a země, které získaly přístup na ruský trh. Změnu objemu obchodu z příslušných zemí využíváme jako indikátory růstu a poklesu podílu těchto dovozců na ruském trhu. Níže podrobně uvažujeme o třech skupinách zboží s největšími zisky pro dovozce v roce 2018 ve srovnání s rokem 2013: sýr, jablka, máslo.
Dovoz sýrů po uložení vyrovnávacích opatření významně poklesl, v roce 2018 představoval v roce 2013 pouze 42% jejich hodnoty dolaru. Celkový zisk dovozců v důsledku růstu domácích cen v letech 2013–2018 činil 17,3 miliardy rublů (tabulka 1) ) a byl distribuován mezi následující dovážející země: Bělorusko (78%), Argentina (6%), Švýcarsko (4%), Uruguay (3%), Chile (3%), další země (6%). Mezi země, které ztratily své podíly na ruském trhu se sýry, patřila Ukrajina, Holandsko, Německo, Finsko, Polsko, Litva, Francie, Dánsko, Itálie a Estonsko. Jak již bylo zmíněno dříve, domácí produkce a běloruský dovoz nebyly schopny plně kompenzovat dovoz ze zemí na seznamu protisankcí a v letech 2016–2018 spotřeba sýrů v Rusku výrazně poklesla.
Dovoz Apple po počátečním poklesu v roce 2016 se v roce 2018 částečně zotavil a dosáhl 66% objemu dolaru v roce 2013. Celkový přírůstek dovozců v roce 2018 ve srovnání s rokem 2013 činil 15,0 miliard rublů (tabulka 1); byl distribuován mezi Srbsko (22%), Moldavsko (19%), Čína (13%), Turecko (10%), Írán (10%), Ázerbájdžán (7%), Jižní Afrika (4%), Chile (3 %), Brazílie (3%) a dalších zemí (9%). Polsko nejvíce trpělo zákazem dovozu jablek; to představovalo asi 80% všech ztrát. Mezi těmi, kdo poruší sankce, jsou také poražení Itálie, Belgie a Francie. Přesměrování obchodních toků zcela nenahradilo polský dovoz, takže spotřeba jablek v letech 2016–2018 byla výrazně nižší než v roce 2013.
Dovoz másla v roce 2018 byl rovněž pod úrovní roku 2013 (67% hodnoty dolaru). Zisk dovozců v roce 2018 ve srovnání s rokem 2013 činil 11,2 miliardy rublů a byl rozdělen mezi následující obchodní partnery: Bělorusko (90%), Kazachstán (4%), Kyrgyzstán (3%) a další země (3%). Mezi země, které nesou většinu negativního břemene při odklonu obchodu, je třeba zmínit Finsko a Austrálii.
Závěry
Pět let poté, co byly zavedeny protisankce, ruští spotřebitelé za ně nadále platí ze svých kapes. I když jen málo průmyslových odvětví prokázalo pozitivní účinek politik nahrazování dovozů, většina z nich není natolik účinná, aby zvrátila cenovou dynamiku.
Těžba zemního plynu vykazuje podobný vývoj s ropu. Vrcholu dosáhla těžební kapacita v roce 2000 a té doby klesá. Očekává se, že do roku 2015 se vytěží většina komerčně dostupného plynu. V rámci EU-27 se UK se podílí na těžbě zemního plynu 34 procenty. Z členských zemí Unie jen Nizozemsko (39%) a Dánsko (5%) vytěží více zemního plynu než spotřebují.
Vývoz a dovoz
Od roku 1993 UK vyváží zemní plyn do zahraničí a mezi lety 1997 a 2003 vývoz zemního plynu přesahoval objem dovozu. Výrazně se na tom podílel plynovod Bacton-Zeebrugge, jehož provoz byl zahájen v roce 1998. S postupným vytěžením podmořských vrtů se UK opětovně stává více závislé na zahraničních dodávkách plynu (především z Norska) prostřednictvím existující infrastruktury plynovodů a LPG terminálů.
Obchod se zemním plynem (GWh)
1980
1990
2000
2006
2007
2008
Těžba zemního plynu
4 048
528 843
1 260 168
927 784
838 092
809 649
Dovoz
116 291
79 833
26 032
244 029
338 027
407 054
Vývoz
–
–
146 343
120 591
123 158
12 267
Celkem
-116 291
-79 833
120 311
-123 439
-214 869
-284 384
UK vyváží zemní plyn do Nizozemska (z těžebních polí Chiswick, Grove, Markham, Minke, Stamford a Windermere), Irska (irsko-britským plynovodem), Belgie (plynovodem Bacton-Zeebrugge) a v minimálním objemu i do Norska.
UK dováží plyn z Belgie (Bacton-Zeebrugge), z Norska (plynovody Tampen Link, Langeled a Vesterled), z Nizozemska (plynovod Bacton-Balgzand). UK dováží rovněž LNG přes terminály Isle of Grain, Milford Haven a Teesside GasPort.
Na celkové spotřebě plynu EU-27 v roce 2008 ve výši 533 mld m3 se UK podílelo ze 4,9% (26 mld m3). Největší spotřebitelé plynu jsou Německo (79 mld m3) a Itálie (76 mld m3). EU pokrývá těžbou z vlastních zdrojů 41% své spotřeby zemního plynu, 24% dováží z Ruské federace (vč. zemního plynu, který se vytěží v Kazachstánu a Turkmenistánu), 17% z Norska. Plynovody ze Severní Afriky bylo v roce 2008 do Španělska a Itálie dopraveno 8% spotřeby EU (z toho množství byly tři čtvrtiny z Alžírska a zbytek z Libye). Přes LNG terminály bylo ve stejném období do EU dopraveno převážně z Alžírska a Nigérie 9% spotřeby zkapalněného zemního plynu. 34% (374 TWh) britského zemního plynu bylo v roce 2008 využito k výrobě elektrické energie, 33% spotřebovaly domácnosti, 12% průmysl, 4% veřejný sektor a cca. 5% zemědělství.
Infrastruktura
Plynovod Bacton-Zeebrugge, který je v provozu od roku 1998, spojuje britskou přenosovou soustavu s belgickou. Od července 2005 byl uveden do provozu LNG terminál na Isle of Braun. Jižní větev plynovodu Langeled z norského Sleipneru do UK s potenciální přenosovou kapacitou 27 mld m3zemního plynu ročně byla zprovozněna v roce 2006. V prosinci 2006 byl uveden do provozu již druhý plynovod (Balgzand-Bacton) spojující UK s Nizozemskem. Potenciální kapacita tohoto plynovodu, který ústí u města Bacton v hrabství Norfolk, je 27 mld m3 zemního plynu ročně.
Plynovody do/z zahraničí
Vlastnická struktura
Zákon o plynu z roku 1995 vyčlenil ze státního monopolu British Gas dceřinou společnost British Gas Trading a v roce 1997 samostatnou společnost holdingového typu Centrica, která pod sebou sdružila aktivity produkční a distribuční aktivity firem British Gas Trading, British Gas Service a Retail Energy Centres. British Gas plc si ponechal společnost Transco, které patří výsadní postavení v odvětví dopravy a skladování zemního plynu, výzkumné, těžařské aktivity a kapacity k mezinárodní přepravě zemního plynu. V roce 2000 štěpení British Gas plc pokračovalo vznikem holdingové společnosti Lattice Group plc (aktivity Transco) a přejmenováním zbytku společnosti (doprava a skladování) na BG Group plc. V roce 2002 sloučením společností Transco a National Grid Company vznikla National Grid.
Severní Irsko až do roku 1997 nebylo zásobeno zemním plynem. Až výstavba plynovodu ze skotského Portpatricku umožnila vybudovat potřebnou infrastrukturu. Prvními zákazníky byly elektrárna v Ballylumfordu, kterou koupil British Gas v roce 1992 a následně transformoval ze spalování nafty na zemní plyn, resp. nová plynová elektrárna Coolkeeragh, která byla uvedena do provozu v roce 2005. Od konce roku 2007 je Severní Irsko plynovody propojeno s Irskem. V současnosti stále probíhá výstavba přenosové soustavy, která umožní odběr plynu veřejnosti a širšímu spektru komerčních zákazníků. 79% zemního plynu spotřebovaného v Severním Irsku bylo v roce 2008 odebráno plynovými elektrárnami.
Strategické zásoby pro uskladnění LNG
Lokalita
kapacita celkem (GWh)
denní kapacita (GWh/d)
počet dní
Avonmouth
663,0
143,0
4,6
Glenmavis
385,1
92,6
4,2
Partington
192,1
154,2
1,2
Celkem
1 240,2
389,8
Zásobníky na zemní plyn a LNG
UHLÍ
Těžba uhlí (v milionech tun)
1980
1990
2000
2006
2007
2008
Hloubkové doly
112,4
72,9
17,2
9,4
7,7
8,1
Povrchová těžba
15,8
18,1
13,4
8,6
8,9
9,5
Celkem
130,1
92,8
31,2
18,5
17
18,1
V roce 2009 bylo v Anglii v provozu 6 hlavních uhelných dolů: Wellbeck, Daw Mill, Kellingley a Thoresby (provoz zabezpečuje společnost UK Coal PLC), Hatfield (provozována společností Powerfuel Mining Ltd) a Maltby (provozována společností Hargreaves Group). UK Coal PLC vlastní další, zatím nevyužívaný uhelný důl Harworth. Ve Walesu jsou v provozu dva středně velké hloubkové uhelné doly: Aberpergwm (provozuje společnost Energybuild Mining Ltd), Unity (Unity Mining Ltd.) a dva měnší v Eckingtonu a v Hay Royds. Samosprávy Walesu a Skotska povrchovou těžbu omezují (resp. omezují vydávání povolení k těžbě v nových lokalitách). Podrobný přehled těžby uhlí v UK v roce 2009 je ke stažení na stránkách The Coal
