Kam na dovolenou? Cestujeme do těch správných zemí?

Bazaar v Káhiře
Každý rok se plánuje chod a hospodářské výsledky každé dobře vedené společnosti. V případě pojišťovny, specializované na cestovní pojištění, je výchozí informací kromě přání akcionářů zejména odhad cestovatelského chování českých žen a Slováků, nebo odhad kam, a na jak dlouho bude průměrný Slovák cestovat.

Kam na dovolenou?
Kam na dovolenou?

Toto téma je velmi vděčným tématem pro nezávazné diskuse u piva, stává se však velmi komplikovanou tématem pokud za Vaše vyjádření budete muset nést odpovědnost. Pokud podle nich nastavíte celou pojišťovnu, připravíte lidské i strojové kapacity, produkty atd.
Mnohem snadněji by se nám plánováno a žilo v stabilní politické a hospodářské situaci v Evropě, a zejména ve Středomoří. Kdyby nebylo turbulencí na finančních trzích v Řecku, Itálii, Španělsku, kdybychom věděli, kdy budou jaké volby, a jak dopadnou, jak se vyjádří politici k mezinárodní situaci, atd., Atd.
V současnosti nás hlava bolí zejména z Egypta, Řecka a Tuniska

cestování s dětmi
cestování s dětmi

Budu se věnovat svému pohledu na věc a pokusím se o předpověď.
Nejprve asi to nejjednodušší, Tunis. Zde začala „Arabská Jaro“ a zde podle všeho začíná konsolidace celého hospodářsky a politicky komplikovaného, ​​částečně násilného vývoje. Ano, Tunisko je arabská země, nesmíme však ztratit ze zřetele velmi silný vliv Francie. Tunisané jsou všichni dvojjazyčný a oba jazyky, arabštinu a francouzštinu, pokládají za svou mateřštinu. Pokud jdou studovat do zahraničí, pokud hledají příklady, či radu, obracejí se právě sem. Ve styku s inteligencí a umělci máte pocit, jako kdyby jste byli téměř v Jižním Francii.

dovolená v Severní Africe
dovolená v Severní Africe

Tato země je na poměry v Severní Africe relativně industrializovaná. Obchodní styky udržuje sice zejména s frankofonních zeměmi, v žádném případě však není uzavřena a ochranářská. Toto kulturní zázemí a slušná úroveň všeobecného vzdělání způsobily, že země byla schopna přes svých politiků poměrně rychle překlenout období po pádu a útěku prezidenta Ben Aliho. Kultivovaně a demokraticky – prosím nezaměňovat významově s kulturní a demokraticky v například Velké Británii – vzešly z voleb nové politické elity a vedení země. Vnímání tohoto procesu bylo však v Evropě značně odlišné. Středoevropské měřítka jsou přece jen troše přísnější.

aktivní dovolená
aktivní dovolená

Nic to však nemění na faktu, že země byla pro turisty po celou dobu bezpečná. Přesto zaznamenala drastický pokles zájmu turistů. Setkal jsem se dokonce s názorem domácích, že vždyť právě teď, těsně po revoluci, jsme konečně demokratickou zemí a právě teď očekáváme nával turistů. Nevěděli pochopit, proč najednou nepřicházíme. A to je ten paradox a praxe. Vše je v pořádku, ale věc nefunguje. Odliv turistů měl tedy málo společného s bezpečností, jak uváděli některá média, nebo pohostinností, jak uváděli zlé jazyky.
Složitější je případ Egypta. Země je chudá, s vysokým stupněm analfabetismu. Velkým počtem obyvatel s minimálními příjmy a silným podhoubím Muslimského bratrstva. Je však velmi rozlehlá, a co se děje v Káhiře, se nedá říci io 500 kilometrů vzdálené Hurghadě. Pokud se na severní hranici pašuje benzín a drogy, je to více méně to samé jako na severu Mexika nebo jihu USA. V Egyptě to však má pro Evropany zásadně jinou příchuť. Nepoznanému nedůvěřujeme. Islámu připisujeme mnoho vlastností, které přebíráme z třetí ruky. Problém bezpečnosti, a zejména pocitu bezpečnosti věnují v Egyptě velké úsilí. Na dovolené chodíme zpravidla do turistických oblastí, které jsou od okolního světa odděleny, mnohdy doslova ocelovým plotem.
Přítomnost policistů a vojáků na ulicích a hotelových komplexech se nedá přehlédnout. Je to pro nás nezvyklé, ale vždy to tak bylo. A tyto turistické oblasti skutečně bezpečné jsou. V zemi viditelně převládá úsilí zachovat turistický ruch a nabízet služby, srovnatelné s Řeckem a Tureckem. Ať je to úroveň a pestrost stravy, architektonicky velkorysé řešení hotelových komplexů, množství doplňkových služeb, znalost jazyků, až po rozšiřování nabídky například o golf, všude to prostě cítit a vidět. Země je navíc i na naše poměry velmi levná. Přesto klientela chybí. Evidentně zde fungují jiné a další vlivy, které rozhodují.
Situace Řecka je dnes Nejdiskutovanější. Pomalu jsme všichni odborníci na záchranu Eura a pomoci Řecku. Jaksi ztrácíme se zřetele, že Řecko je jedna úžasná turistická destinace, s okouzlující krajinou, nádhernými plážemi, vynikající gastronomií, jedinečnými historickými památkami, a k tomu ještě poměrně blízko. Navíc pod tlakem úsporných opatření se země stává velmi cenově výhodnou. A to nejen na dovolenou, ale také z pohledu nákupní turistiky. Výsledky ostatních parlamentních voleb hodně jistoty do budoucna nedávají, takový zdroj příjmů jako má Řecko z turismu, ten se prostě nedá zahodit. A je to jedna z mála aktivit s dlouhodobou perspektivou, která vychází z přírody a nevyžaduje další masivní investice. Veškerá tam už je. Proč klesá počet turistů, zde skutečně nemá nic společného s úrovní služeb nebo bezpečností.
Pro všechny stručně popsány země platí jedno. Informační bubliny, a s takovou radostí šířeny katastrofické zprávy našimi médii, mají větší vliv než zdravý rozum.
Situace se mírně zlepšuje v Tunisku, stagnuje v Egyptě, tvrdím však, že nejlepší a poměrně nejlevnější dovolená bude letos v Řecku.

PŘEVZETÍ OSOBY DO ÚSTAVU LÉKAŘSKÉ PÉČE BEZ JEJÍ SOUHLASU 2. ČÁST

II.
Ústavní soud si vyžádal spis okresního soudu sp. zn. 24 Pu 8/2011, z něhož zjistil, že Psychiatrická nemocnice VZ 5. dubna 2011 oznámila okresnímu soudu, že stěžovatelka byla 4. dubna 2011 umístěna v ústavu bez svého souhlasu. Usnesením sp. zn. 24 Pu 8/2011 ze dne 6. dubna 2011 rozhodl okresní soud o tom, že k převzetí stěžovatelky do ústavu zdravotnické péče došlo ze zákonných důvodů. Okresní soud v tomto usnesení mimo jiné uvedl: „Primářka oddělení, MUDr. AI ve své výpovědi uvedla, že pacientka byla přivezena matkou na základě doporučení ambulantního psychiatra MUDr. M. z T., která ji odeslala jako akutní psychózu, dne 4. 4. 2011. U jmenované bylo v popředí paranoidní myšlení, verbální agresivita, masivní tenze, s léčbou pacientka nesouhlasila, popisovala neshody doma.

PŘEVZETÍ OSOBY DO ÚSTAVU LÉKAŘSKÉ PÉČE
PŘEVZETÍ OSOBY DO ÚSTAVU LÉKAŘSKÉ PÉČE

Ambulantní psychologické vyšetření potvrdilo psychotické poruchu. Pacientka byla při přijetí rozrušená, hlučná, agresivní vůči matce, hospitalizaci odmítala, matka ji dovezla pod záminkou provedení psychologických testů. Jedná se o pacientku, která podle dostupných informací nebyla na psychiatrii hospitalizována, rok pozadu navštěvovala podle udání rodinných příslušníků psychiatra nebo psychologa pro své problémy ve vztazích, resp. po rozpadu vztahu. Hospitalizace pacientky je navzdory její nesouhlas nezbytná pro její agresivní chování a podezřívavostí v případě jejího propuštění hrozí zhoršení jejího zdravotního stavu, resp. ohrožování jejího nezletilého dítěte v důsledku jejího duševního onemocnění. Pokud se psychologickým vyšetřením prokáže, že se nejedná o endogenní psychózu, ale jen o psychotické dekompenzaci osobnosti, může být podle jejího stavu hospitalizace zkrácena. Pacientka je t. č. na akutním oddělení, pasivně se léčbě podrobuje. Pacientka je schopna pochopit obsah a význam soudních rozhodnutí, jejich doručování pacientce proto doporučuje. Délka léčby bude záviset na aktuálním stavu pacientky.

Pacientka EF, nar … ve své výpovědi uvedla, že byla přivezena svou matkou, která je řekla, že půjde jen na testy, bylo to v pondělí. Vzala ji do T. k psychiatrička MUDr. M., která ji poslala na psychotesty a následně ji chtěla léčit ambulantně. Z testů vyplývala nějaká nervozita, napětí av důsledku toho ji měli poslat na testy do N. Její rodiče si myslí, že přítel, kterého má neexistuje.

po rozpadu manželství navštívila psychiatra
po rozpadu manželství navštívila psychiatra

Ona nebyla nikdy psychiatricky léčena, po rozpadu manželství navštívila psychiatra za účelem poradenství. Ona s hospitalizací nesouhlasí nakolik se cítí být zdravá a byla oklamána. Bylo jí řečeno, že po psychotestech půjde domů. Ona nikomu neublížila ani nic.

Soud ohledem na provedené dokazování měl za to, že v daném případě jsou splněny podmínky uvedené v § 6 odst. 8 písm. d) Zák. č. 576/2004 Sb. (Informovaný souhlas se nevyžaduje v případě ambulantní péče nebo ústavní péče, jde-li o osobu, která v důsledku duševní choroby nebo s příznaky duševní poruchy ohrožuje sebe nebo své okolí, nebo pokud hrozí vážné zhoršení jejího zdravotního stavu.), Za kterých může být pacient do ústavu zdravotnické péče bez jeho souhlasu převzat, a proto postupoval ve smyslu § 191b odst. 3, 4 O. s. p. a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. “

Proti usnesení podala stěžovatelka odvolání, o němž rozhodl krajský soud usnesením č. k. 6 Cop 28 / 2011-54 ze dne 21. července 2011 tak, že usnesení okresního soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. V relevantní části odůvodnění tohoto usnesení krajský soud uvedl: „Napadené usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. 4. 2011, kterým vyslovil, že k převzetí EF po ústavu došlo ze zákonných důvodů je nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Uvedené rozhodnutí je však navíc založeno na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Soud v napadeném usnesení uvedl obsah výpovědí primárky psychiatrického oddělení MUDr. AI a EF, avšak v závěru usnesení pouze jednou větou uvedl, že měl za to, že byly splněny podmínky uvedené v § 6 odst. 8 písm. d / zák. č. 576/2004 Sb. za kterým může být pacient bez jeho souhlasu převzat do ústavu a proto postupoval podle § 191b odst. 3, 4 OSP. Neuvedl však o jaké podmínky ve smyslu jím uvedeného zákonného ustanovení (ne správného) jde, na základě čehož je považoval za splněné.

Rozhodnutí soudu prvního stupně je formalistické
Rozhodnutí soudu prvního stupně je formalistické

Rozhodnutí soudu prvního stupně je formalistické. I když v dané věci soud rozhoduje v první řadě na základě vyjádření lékaře a jde o řízení, ve kterém je třeba rozhodovat velmi promtne, přesto soud je povinen náležité zjistit skutkový stav, tedy okolnosti týkající se posouzení psychického stavu osoby, o jejíž převzetí do ústavu jde. Soudu nic nebránilo kontaktovat matku EF a vyslechnout ji, když právě ona dovedla jmenovanou na psychiatrii za účelem hospitalizace. Jelikož soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav, jeho rozhodnutí o vyslovení přípustnosti převzetí EF do ústavní zdravotnické péče bylo předčasné. Odvolací soud poukazuje i na to, že soud prvního stupně zaznamenal vyjádření primárky a EF do zápisu ručním písmem. Mnohé slova jsou v zápisu těžko čitelné, nejasné ať už z důvodu nečitelnosti písma, nebo z důvodu, že je použito mnoho zkratek. Bylo povinností soudu prvního stupně Zápisy o výslechu přepsat elektronickými prostředky.

Vzhledem k uvedeným důvodům odvolací soud napadené usnesení, kterým soud prvního stupně vyslovil, že k převzetí EF do ústavu zdravotnické péče došlo ze zákonných důvodů zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. F, h / OSP).

V dalším řízení soud prvního stupně provede dokazování opětovným výslechem přijímající lékařky MUDr. I., umístěné EF, vyslechne také matku jmenované, případně jiné osoby. Následně ve věci znovu rozhodne o tom, zda dne 4. 4. 2011 došlo k převzetí EF ze zákonných důvodů. Své rozhodnutí zdůvodní kvalifikovaným způsobem v souladu s ust. § 157 odst. 2 OSP, vyhodnotí výpovědi jednotlivě, i ve vzájemných souvislostech, uvede k jakému skutkového stavu dospěl, jak ho právně posoudil, jakými úvahami se řídil, tak aby rozhodnutí obsahovalo dostatek důvodů pro jeho přezkoumání. “

K věci znovu rozhodl okresní soud usnesením č. k. 24 Pu 8 / 2011-122 ze dne 17. května 2012 (dále jen „usnesení okresního soudu“) tak, že vyslovil, že ke převzetí stěžovatelky do ústavu zdravotnické péče došlo ze zákonných důvodů. V relevantní části usnesení okresního soudu uvádí: «Primářka oddělení, MUDr. AI na jednání uvedla, že co se týče okolností ohledně přijetí EF do zdravotnického zařízení, v ten den kdy byla přijata, t. j. 04. 04. 2011 jí ráno telefonoval MUDr. P. z T. Osobně se sním nezná, ale už v minulosti pokud měl na svém oddělení pacienta, který měl psychiatrické problémy, zavolal jestli ho přijmou. V ten den volal, zda přijmou pacientku s akutní psychotickou poruchou. Ona se zeptala odkud pacientka je, řekl, že z T., což je jejich rajón. Když přijde pacient s podezřením na akutní psychotické poruchu, musí pacienta přijmout, pokud tuto poruchu nemůže vyloučit. Paní EF byla při přijetí verbálně agresivní, útočná vůči matce. Nedalo se vyloučit zda se jedná o agresivitu nebo situační chování. Kdyby mohla akutní psychosomatickou poruchu vyloučit hned, tak by jim řekla, že pacientku nemůže přijmout. Na otázky soudu MUDr. I. uvedla, že podezření na akutní psychotické poruchu lze zjistit z řeči, ze chování, z toho co pacient sám udává. Pro potvrzení nebo vyvrácení poruchy je pacient vyšetřen na psychiatrickém oddělení, přičemž při této diagnóze je podstatné psychologické vyšetření, které se v nemocnici provádí na žádanku do pěti dnů. Jelikož při přijetí paní E. přišlo ke skandálním okolnostem, bylo toto vyšetření učiněno hned na druhý den. Jelikož se to psychologické vyšetření urychlilo, kde aktuálně nebyla přítomna akutní psychotická porucha, řekla paní E., že ji druhý den propustí, ale že když chce, může jít na otevřené oddělení, což ona odmítla. Odeslat pacienta proti jeho vůli je možné i z ambulance ambulantního lékaře když je agresivní, ohrožuje sebe i okolí, v takovém případě je volána i policie. Toto nebyl případ paní E. V případě, že by paní E. nebyla hospitalizována, mohlo by dojít k rozvoji akutní psychické poruchy, k progresu. Mohla by se agresivita, která se vůči matce projevovala, rozvinout i na další osoby. Ona protože už měla i od MUDr. NM uvedenou diagnózu, nemohla pacientku nepřijmout. MUDr. I. na otázky právního zástupce EF uvedla, že je možné, že MUDr. NM uvedla diagnózu, která se následnými vyšetřeními neurčila, protože ji zjistila v ambulantních podmínkách. Ona ji také potvrdila při přijetí a až následnými vyšetřeními a pozorováním se tato diagnóza nepotvrdila. Je možné, že se jednalo o přechodnou poruchu na bázi disharmonické osobnosti vystavené tlaku. Také je možné, že se její stav upravil po podání léku, z čehož byla také podezíravost, že paní E. nadrogovali, ale v takovém případě by nebyla schopna absolvovat následné psychologické vyšetření, které nelze provést bez spolupráce pacienta. Každý lékař pokud se setká s osobou, u které je podezření na akutní psychotické poruchu, musí tuto osobu začít léčit i bez jejího souhlasu, musí ji přijmout na oddělení i bez jejího souhlasu a bez jakéhokoliv doporučení. Je pravdou, že člověka, který nemá žádnou diagnózu, může zpráva o tom, že bude muset zůstat na psychiatrii proti své vůli rozrušit, ona však viděla paní F. rozrušenou už předtím než přišla do ambulance. I takové běžné rozrušení může vyvolat podezření na psychiatrické onemocnění, ale psychiatr musí vykompenzovat jestli je to paranoidní chování nebo jde o běžný konflikt a toto se dá pouze časem právě na základě pozorování a dalších vyšetření. Podezření na akutní psychózu se potvrdí minimálně v 90% případů.

MUDr. AI v konečném návrhu uvedla, že pacientku musela přijmout pro podezření pro akutní psychotické poruchu. Postupovala v mezích zákona, který jí káže ohlásit každé přijetí pacienta bez souhlasu příslušnému soudu. Obdrželi rozhodnutí soudu, který akceptoval takové přijetí. O tom, že postupovali v souladu se zákonem rozhodl i Úřad pro dohled nad zdravotní péčí.

Svědkyně MF na jednání uvedla, že její dcera je nemocná, měla zůstat v zařízení, musí se léčit. Asi v lednu minulého roku, když šla do B. na zumbu, začala vyprávět, že se zalíbila nějakému Italovi, že jí to řekli matka s dcerou V. Tyto se na ni nalepili již dříve. No začalo to být horší, když dcera začala vyprávět, že ten Ital se převtěluje do MV čtyřletého synovi začala vyprávět, že jeho otec není jeho otcem, a že je jím ten Ital, kterého ani neviděla. Ona měla pocit, že její dcera je pod vlivem drog nebo pod hypnózou. Uvnitř ambulance u MUDr. I. s dcerou nebyla. Pak jí MUDr. I. řekla, že tam musí dcera zůstat. Tato již byla na oddělení. Na otázky právního zástupce EF svědkyně uvedla, že 04. 04. si šli pro výsledky. Dcera byla na vyšetření na testech s jejím manželem. Ona se s doktorkou nemluvila, vyprávěla se s dcerou, míní, že jí řekla, že jí dá nějaké tabletky a že po dvou týdnech se uvidí, ale to už všichni věděli, že musí jít do nemocnice. MUDr. P. je jejich rodinný přítel, chodíval k nim na návštěvy. Chtěli, aby jim doporučil nějakého psychiatra, doporučil MUDr. M. Vztahy s dcerou byly dobré, zhoršily se až v lednu 2010, když ji chytili ty V. Tehdy začala říkat ty věci co vzpomínala, přestala se starat o děti, které jsou již v její péči.

EF na jednání uvedla, že vedla normální život, bydlela v bytě spolu se dvěma dětmi. Byt i auto jí dal otec, ale vyžadoval, aby vše probíhalo podle jeho přání, podle toho jak si to on představoval. Když se nepohodli, tak ji i párkrát z toho bytu vyhodil. Její otec nemohl přežít, že se odstěhovala, vyhrožoval kamarádce a také jí, že ji dostane do basy a do V. Později volal, že když s ním půjde k psychiatrička MUDr. M., tak že pak jí už dají pokoj. MUDr. M. ji poslala k psycholožce PhDr. J., která jí udělala testy. Tyto testy měla PhDr. J. poslat doktorce M., ke které měla jít na kontrolu v pondělí toho čtvrtého. MUDr. M. jí řekla, že to není špatné, že jí dá nějaké léky, a že o deset dní přijde na kontrolu. Když odcházeli, máma jí řekla, aby šla ještě na jedny testy do N., a že pak jí už dají docela klid, když budou v pořádku i tyto. Souhlasila s tím. Čekali na paní primářku, která když vyšla z ordinace, tak se zeptala, zda jsou od doktora P. Uvědomila si, že je to otců kamarád a zeptala se co to má znamenat, tak se tam asi trochu rozčílila. Pak šla dovnitř a začala paní primárky I. vyprávět a ta jí řekla, že ji budou muset pár dní hospitalizovat. Druhý den šla na testy, po testech jí řekli, že je vše v pořádku, ale že by seslala ještě na otevřeném oddělení. Nechápala proč ji nepustili hned v ten den, protože podle testů byla v pořádku. Také nechápe, proč ji nechtěli pustit s těmi kamarádkami. Řekli jí, že ji pustí pouze s otcem, ale s tím má problematický vztah. Na otázky soudu EF uvedla, že přítele z Itálie má, setkávají se, když sem přijde. To že je vymyšlený začala rozšiřovat její nejlepší kamarádka, podala na ni žalobu, neboť na Facebooku si vymýšlí nepravdivé věci a šíří jejich fotky. Ona se živý procvičováním zumby. Předtím než byla ve V., vydělala i 1.000, – eur. Teď už nemá tolik práce, protože mnoho lidí ke ní přestalo chodit, takže je to těch 400, – eur měsíčně. Přestali chodit neboť si myslí, že je nějaká nemocná, kdy byla v Z. Znovu bydlí v bytě své kamarádky, děti s ní nejsou. Léky nebere žádné, ani ty, co jí předepsala MUDr. M.

Právní zástupce EF v konečném návrhu uvedl, že s poukazem na provedené dokazování má za to, že v případě paní EF nebyla splněna ani jedna ze zákonných podmínek uvedených v zákoně č. 576/2004 a proto navrhuje, aby soud vyslovil, že k převzetí EF do ústavu zdravotnické péče nedošlo ze zákonných důvodů.

Soud ve věci provedl dokazování výslechem účastníků řízení, výslechem svědka, seznámil podnět, usnesení o zahájení řízení, zápis z výslechu EF, zápis z výslechu MUDr. I., rozhodnutí na č. l .: 11, oznámení o propuštění pacienta, usnesení o zastavení řízení, odvolání proti jednotlivým rozhodnutím, psychiatrické vyšetření při přijetí, výpis z anamnézy od MUDr. M., zprávu o hospitalizaci, kasační ze strany matky, reakci na odvolání, usnesení Krajského soudu v Nitře, emailovou zprávu od MUDr. NM ze dne 09. 11. 2011, zhodnocení stavu pacientky od MUDr. N. M., psychologické vyšetření od PhDr. J., písemné stanovisko od MUDr. NM určené pro Úřad pro dohled nad zdravotní péčí, potvrzení o pracovní neschopnosti EF, písemné vyjádření MUDr. I., psychologický nález od MUDr. L., záznam z pohovoru s rodiči ze dne 05. 04., písemný záznam, vyjádření MUDr. I. ze dne 23. 12. 2011, psychiatrické vyšetření, informovaný souhlas, psychiatrické vyšetření při přijetí, zprávu pro ošetřujícího lékaře, podání zprávy od MUDr. M., doporučení MUDr. N. M., omluvu a vyjádření MUDr. NM, zápis z jednání před Krajským soudem Topoľčany a zjistil tento skutkový stav:

EF, nar … byla v Psychiatrické nemocnici ve V. přijata dne 04. 04. 2011 ve 13:18 hod., S podezřením pro akutní psychotické poruchu. Její hospitalizaci předcházela návštěva u ambulantní psychiatricky MUDr. DNM, jejíž jmenovaná oznámila, že sama dne 31. 03. 2011 vyhledala klinického psychologa PhDr. M. J., nakolik se psychicky cítila špatně. Z písemného vyjádření MUDr. DNM vyplývá, že se telefonicky spojila s PhDr. MJ, která jí poskytla svůj odborný nález, ve kterém se jednoznačně potvrdila psychóza. Ze závěrů předloženého psychologického vyšetření PhDr. MJ ze dne 31. 03. 2011 vyplývá, že v aktuálním psychologickém vyšetření u jmenované manifestují znaky psychotického onemocnění. Na základě vzájemné konzultace dospěli obě odbornice k závěru, že u pacientky je přítomné podezření na akutní psychózu a bylo by třeba její pozorování na psychiatrii, které však pacientka striktně odmítala. Po domluvě pacientka přislíbila spolupráci a souhlasila alespoň s ambulantní léčbou, v důsledku čehož jí byly předepsány léky a ambulantní kontrola. V průběhu následujícího dne se podle vyjádření MUDr. NM do ambulance dostavil pacientkin otec, který uvedl, že po opuštění ambulance byla jeho dcera agresivní, a proto ji sám odvezl do VZ a žádá doporučení k hospitalizaci. MUDr. M. ve svém vyjádření uvedla, že jelikož pacientku v předchozí den důkladně vyšetřila, přičemž zjistila výrazné paranoidní myšlení, verbální agresivitu, masivní tenzi a na základě těchto skutečností považovala hospitalizaci za opodstatněnou, vydala doporučení k hospitalizaci. MUDr. NM zároveň poukázala na skutečnost, že problémy, které uváděly rodiče pacientky nemohla bagatelizovat, protože se jednalo o ohrožení zdraví a života více lidí, přičemž jejich ignoraci by hrozilo nebezpečí z prodlení. V den přijetí byly u EF v Psychiatrické nemocnici ve VZ odvedené běžné psychiatrické vyšetření při přijetí, na základě kterých primářka oddělení MUDr. I. nemohla vyloučit akutní psychotické poruchu, a bylo proto třeba provést následné vyšetření na její potvrzení nebo vyloučení. MUDr. I. ve svém vyjádření poukázala na skutečnost, že každé psychiatrické zařízení musí neprodleně přijmout pacienta s podezřením na akutní psychotické poruchu, přičemž je nepodstatné, kdo pacienta přivede, nebo jestli ho někdo doporučí. Jestliže přijímající lékař nemůže diagnózu při přijetí vyloučit, musí pacienta přijmout as cílem potvrzení nebo vyloučení diagnózy kompletně psychiatricky a psychologicky vyšetřit. MUDr. I. dále argumentovala, že kdyby nebyla pacientka s podezřením na takovou diagnózu hospitalizována, mohlo by dojít k rozvoji akutní psychotické poruchy, přičemž agresivita EF vůči matce by se mohla rozvinout i na další osoby. V průběhu následujícího dne byla EF v psychiatrické nemocnici vyšetřena psychiatrem av psychologickém laboratoři. Závěry psychologického vyšetření, které provedla Mgr. M. L. nepotvrdily psychotické kvalitu stavu. Na základě předmětného psychologického vyšetření a vlastních vyšetření dospěla primářka k závěru, že EF je osobnostně nezralá s výraznými rysy závislé poruchy osobnosti, manipulovaná dvěma osobami, které s ní nejsou v příbuzenském vztahu. Jelikož podezření pro akutní psychotické poruchu se nepotvrdilo, byla EF dne 07. 04. 2011 z Psychiatrické nemocnice ve VZ propuštěna. Ze závěrů písemného záznamu o provedeném dohledu Úřadem pro dohled nad zdravotní péčí vyplývá, že u EF byly při vyšetření v ambulanci MUDr. NM tak v Psychiatrické nemocnici VZ skutečně přítomny takové symptomy, které svědčily pro psychotické onemocnění pacientky. Poruchy chování jakož i podezření na akutní psychotické poruchu diagnostikovali v průběhu několika dnů tři na sobě nezávislé odbornice (PhDr. J., MUDr. M., MUDr. I.), přičemž podezření na psychotické poruchu je důvodem k nedobrovolnou hospitalizaci pacienta. Pacienti s takovým onemocněním si často plně neuvědomují svůj stav, mají vůči němu nekritický postoj, ztratí kontakt s realitou a jejich hospitalizace je způsobem jejich ochrany i před vlastním extrémním chováním. Ambulantním vyšetřením nelze sledovat zdravotní stav pacienta a není jej tak možné před vlastním nebezpečným chováním chránit, proto byl návrh na hospitalizaci EF a medicínský postup řešení podle vyjádření Úřadu pro dohled nad zdravotní péčí správný.

Podle § 101 odst. 2 O. s. p. soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Pokud se řádně předvolaný účastník k jednání ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat v nepřítomnosti takového účastníka; přihlédne přitom na obsah spisu a provedených důkazů.

Podle § 6 odst. 4, věty první Zákona č. 576/2004 Sb. o zdravotní péči, službách souvisejících s poskytováním zdravotní péče ao změně některých zákonů, informovaný souhlas je prokazatelný souhlas s poskytnutím zdravotní péče, kterému předcházelo poučení podle tohoto zákona.

Podle § 6 odst. 9 písm. d) Zákona č. 576/2004 Sb. o zdravotní péči, službách souvisejících s poskytováním zdravotní péče ao změně některých zákonů, informovaný souhlas se nevyžaduje v případě, ambulantní péče nebo ústavní péče, jde-li o osobu, která v důsledku duševní choroby nebo s příznaky duševní poruchy ohrožuje sebe nebo své okolí , nebo pokud hrozí vážné zhoršení jejího zdravotního stavu.

Podle § 191a odst. 1 O. s. p., ústav vykonávající zdravotnickou péči (dále jen „ústav“), ve kterém jsou umisťovány osoby z důvodů uvedených ve zvláštním předpise, je povinen oznámit do 24 hodin soudu, v jehož obvodu ústav je, převzetí každého, kdo v něm byl umístěn bez svého písemného souhlasu (dále jen „nemocný“).

Podle § 191b odst. 1 O. s. p., o každém, o němž je ústav povinen učinit oznámení podle § 191a, zahájí soud, v jehož obvodu je ústav, řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do ústavu, ledaže převzetí a držení nařídil soud v jiném řízení.

Podle § 191b odst. 2 O. s. p., pokud ten, koho ústav převzal, jiného zástupce, ustanoví mu soud pro toto řízení opatrovníka.

Podle § 191b odst. 3 O. s. p., soud provede důkazy potřebné pro posouzení, zda k převzetí (§ 191a odst. 1 a 2) došlo ze zákonných důvodů, vyslechne nemocného a ošetřujícího lékaře. Jednání zpravidla není třeba nařizovat.

Podle § 191b odst. 4 O. s. p., do pěti dnů ode dne, kdy došlo k omezení podle § 191a, soud usnesením rozhodne, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů (§ 191a odst. 1).

Soud ohledem na provedené dokazování má za to, že v době hospitalizace EF v Psychiatrické nemocnici ve VZ byly splněny podmínky uvedené v § 6 odst. 9 písm. d) Zák. č. 576/2004 Sb. a její souhlas s poskytnutím zdravotní péče se nevyžadoval. U jmenované byly v době jejího přijetí přítomny příznaky (agresivita, podezřívavostí masivní tenze, neusmerniteľnosť), které odůvodňovaly podezření z akutního psychotického onemocnění, které podezření je důvodem k nedobrovolnou hospitalizaci pacienta. Poruchy chování a podezření na akutní psychózu diagnostikovali u EF během několika dní tak psycholožka, PhDr. M. J., jakož i psychiatricky MUDr. D. N. M. a MUDr. AI. V případě propuštění EF při současné existenci podezření na psychotické poruchu hrozilo vážné zhoršení jejího zdravotního stavu a byla současně přítomna i hrozba, že pod vlivem onemocnění se agresivita, kterou projevovala jmenovaná vůči své matce, rozvine i na další osoby. Ačkoliv se u jmenované na základě následných vyšetření psychotická porucha nepotvrdila, tuto diagnózu bez provedení dalších vyšetření nebylo možné v době jejího přijetí vyloučit. Správnost medicínského postupu řešení psychického stavu EF jakož i správnost návrhu na její hospitalizaci pro důvodné podezření na psychotické poruchu, vyslovil i Úřad pro dohled nad zdravotní péčí. Soud má proto na základě výše uvedených skutečností za prokázané, že k převzetí EF do ústavu zdravotnické péče dne 04. 04. 2011 došlo ze zákonných důvodů. »

Proti usnesení okresního soudu podala stěžovatelka odvolání, ve kterém mimo jiné uvedla: «Skutečnost, že jsem se v roce 2011 začala cítit po psychické stránce diskomfortu, hodnotím jako naprosto přirozený a ničím neobvyklý jev, protože stejná reakce se dá očekávat u každého citlivého člověka, kterému není jedno, že se mu hroutí vztahy a ztrácí životní jistoty. Z tohoto důvodu jsem navštívila ambulantní psychiatrickou MUDr. M. v T., která mě dne 4. 4. 2011 v 10:41 hod. osobně vyšetřila a uvedla, že by bylo dobré, kdybych začala brát nějaké léky, které by stabilizovaly, resp. zlepšily můj stav. Do lékařské zprávy, která je ve spise, jasně napsala, že se budu léčit ambulantní formou a předepsala mi léky. Nepadla žádná oficiální ani neoficiální zmínka o nutnosti hospitalizace. Já namítám, že MUDr. M. má stejnou atestaci jako primářka Psychiatrické nemocnice VZ, přičemž MUDr. M. jasně napsala do oficiální zprávy, že mám přijít na kontrolu o 3 dny a ne že mám jít ležet na lůžkové oddělení …

Moje matka, které jsem se v té době ještě pokusila důvěřovat, mě dne 4. 4. 2011 pod záminkou nějakých testů, přesvědčila, abych s ní šla do VZ, že pak mi už dají s otcem klid. Matka se bojí řídit na delší vzdálenosti a proto jsem do N., resp. V. Z. řídila auto já. Neumím si představit, zda by člověk s akutní psychotickou poruchou, ohrožující sebe nebo okolí, jakého mě nyní vykreslují, dokázal odřídil z T. do N. a nevěřím tomu, že by si v takovém stavu moje matka sedla ke mně do auta …

Ve V. Z. nás primářka MUDr. I. přivítala se slovy, jestli jsme ti od MUDr. P. Připomínám, že MUDr. P. je plicní lékař a ne psychiatr a kromě toho je dobrý známý mého otce. Tehdy jsem pochopila, co se děje a že za tímto vším je zejména můj otec. Když mi primářka oznámila, že tam budu muset zůstat, vzala jsem si ze stolu doklady a zvedla jsem se ze židle, že odcházím. Tehdy ke mně přiskočil ošetřovatel, vykroutil mi ruku a odnesli mě na uzavřené oddělení. Pokud primářka před soudem tvrdila, že jsem byla agresivní a verbální jsem útočila, tak jednoznačně namítám, že to byla přirozená reakce na šokující zprávu, že mě jdou někam zavřít proti vůli. Ptám se, který člověk by reagoval jinak a který člověk by se nechal bez emoční reakce hospitalizovat? …

Ve zprávě MUDr. M. ze dne 5. 4. 2011 v čase 8:55 hod., Která je ve spise, jasně uvádí, jak se jí můj otec přiznal, že hospitalizaci vybavil on. MUDr. M. vydala předepsané doporučení k hospitalizaci až následující den (5. 4. 2011), tedy až poté, co jsem byla omezena na osobní svobodě (4. 4. 2011). Namítám vady v časových souvislostech a chronologii vývoje zkoumané zdravotní dokumentace, protože žádný zákon nezná dodatečné lékařské doporučení na hospitalizaci, s cílem zhojit vady nezákonný stav, kdy je pacient již fakticky hospitalizován proti své vůli. Kromě toho kladu do pozornosti soudu, že žádný zákon nezná přijetí pacienta na psychiatrické oddělení na základě telefonátu lékaře, který nemá příslušnou atestaci a je odborník v úplně jiné oblasti. Zdravotní dokumentace, kterou poskytli soudu z VZ, jasně říká, že jsem byla přijata na podkladě telefonátu MUDr. P., který mě neviděl a tedy vůbec nemohl ani jen potenciálně zhodnotit můj zdravotní stav …

Právní úprava na úseku posuzování legality důvodů nucené hospitalizace proti vůli pacienta, je obsažena v zákoně č. 576/2004 Sb., Konkrétně:
v § 9 odst. 1:
Ústavní péče se poskytuje na základě:
a) doporučení ošetřujícího lékaře, pokud zdravotní stav osoby vyžaduje nepřetržité poskytování zdravotní péče déle než 24 hodin, nebo
b) rozhodnutí soudu nebo
c) žádosti osoby i bez doporučení ošetřujícího lékaře, pokud si změna zdravotního stavu osoby vyžaduje nepřetržité poskytování zdravotní péče déle než 24 hodin.
v § 6 odst. 9:
Informovaný souhlas se nevyžaduje v případě:
a) neodkladné péče, nelze-li včas získat informovaný souhlas, ale jej lze předpokládat,
b) ochranného léčení uloženého soudem podle zvláštního předpisu, …
c) ústavní péče, jde-li o osobu, která šíří přenosnou nemoc, která závažným způsobem ohrožuje její okolí, nebo
d) ambulantní péče nebo ústavní péče, jde-li o osobu, která v důsledku duševní choroby nebo s příznaky duševní poruchy ohrožuje sebe nebo své okolí, nebo pokud hrozí vážné zhoršení jejího zdravotního stavu …
Jsem toho názoru, že nebyl naplněn žádný ze zákonných předpokladů …, protože na mé nucené umístění do Psychiatrické nemocnice VZ dne 4. 4. 2011 v čase 13:18 hod. neexistovalo doporučení ošetřujícího lékaře, nebylo vydáno soudní rozhodnutí a můj stav se v průběhu 2 ha 37 min (tj mezi 10:41 hod., kdy jsem navštívila MUDr. M. a 13:18 hod.) nemohl zhoršil (ani nezhoršil) do takové míry, která by vyžadovala nucenou hospitalizaci. Ze zdravotní dokumentace vyplývá, že místo při podpisu informovaného souhlasu, kam jsem měla být podepsána, je prázdné. Nebylo mi uloženo žádné ochranné léčení soudem, nebylo před soudem prokázáno, že bych byla šířila nějakou přenosnou nemoc a neohrožovala jsem sebe ani své okolí. Odvolávám se na výpověď MUDr. I., která rozhodla o mé nucené hospitalizaci, avšak která před soudem dne 20. 12. 2011 jasně uvedla, že „je možné i z ambulance odeslat pacienta proti jeho vůli v případě, že je agresivní a ohrožuje sebe i okolí … toto nebyl případ paní E. „…

Soud na škodu důkladného zjištění skutkového stavu neakceptoval mé návrhy na výslech svědků MUDr. M. (ambulantní psychiatrickou), MUDr. P. (plicního lékaře), PhDr. J. (psycholožku), MUDr.