V září 2014 se ve Velké Británii uskutečnilo referendum o nezávislosti Skotska.
4,3 milionu obyvatel Skotska1 dostalo možnost vyjádřit svůj postoj k otázce „Mělo by se Skotsko stát nezávislou zemí?“. Při účasti 84,6 % oprávněných voličů hlasovalo za setrvání Skotska v unii s Velkou Británií (dále označováno jako Unie) 55,3 % z nich. 44,7 % voličů podpořilo vizi Skotska jako samostatného státu. Na průběh přípravy, jakož i výsledek referenda, byla upřena velká pozornost nejen ve Velké Británii, ale také ve zbytku západního světa. Evropská unie byla poprvé konfrontována s možností vnitřního rozdělení jednoho ze svých členů na dvě samostatné země. Odtržení se důležitého regionu od suverénní země, která je zároveň členem mezinárodního společenství, mohlo vytvořit zajímavý precedens pro Katalánsko, Baskicko, Vlámsko i další regiony v rámci Evropy či světa (například Quebec), které o samostatnost usilují. Samotnému referendu
předcházela ve Skotsku dlouhodobá společenská diskuse o tom, co by případná samostatnost pro zemi znamenala.
Předkládaná práce se zabývá politickým diskurzem týkajícím se skotského referenda o nezávislosti 2014. Cílem práce je zodpovědět otázky ohledně konstrukce politického diskurzu doprovázejícího tuto událost a podobností či odlišností v konstrukci diskurzu u politických představitelů podporujících myšlenku nezávislosti Skotska proti politickým aktérům, kteří podporují setrvání Skotska ve Spojeném království. Práce využívá diskurzivní institucionalismus jako teoretický rámec a pomocí metody kritické diskurzivní analýzy zpracovává shromážděná data a odpovídá výzkumné otázky.
V úvodu je věnován krátký prostor shrnutí nejdůležitějších událostí a faktů, které se referenda týkají. Druhá kapitola přináší přehled výsledků dosavadního výzkumu v oblasti, který sloužil jako informativní podklad pro analýzu a pro specifikaci výzkumných otázek. Ty jsou vzápětí uvedeny v kapitole 3. Práce pokračuje seznámením s použitým teoretickým rámcem a metodou výzkumu v kapitolách 4 a 5. Šestá kapitola, samotná analýza politického diskurzu, postupuje od představení základní jazykové (lingvisticko-rétorické) roviny a strategií jednotlivých politických aktérů, obecnější rovině pravidel diskurzu a na poslední, třetí rovině analýzy kriticky hodnotí konstrukci diskurzu, který doprovázel předmětné referendum.