Budoucnost Šanghajské organizace pro spolupráci v mezinárodních vztazích

Šanghajská organizace pro spolupráci
Šanghajská organizace pro spolupráci

Shanghai Cooperation Organization je subjekt, který byl vytvořen v opozici vůči západním strukturám v mezinárodních vztazích. Po rozpadu Sovětského svazu a vzniku nových států bylo prvořadým cílem zajistit bezpečnost v regionu Střední Asie. Zvláštní důraz byl kladen na zabezpečení hranic. Původně, 26. dubna 1996, byla založena Šanghajská pětka, která měla uklidnit lokální konflikty ve Střední Asii a hraniční spory. Tuto iniciativu předložila čínská strana a Rusko ji přijalo. Prohlášení o členství podepsalo Rusko, Čínská lidová republika, Tádžikistán, Kazachstán a Kyrgyzstán. Setkání Šanghajské pětky vyústila v rozšíření spolupráce v boji proti terorismu, potírání nelegální imigrace a potírání výroby a pašování drog, což se samozřejmě promítá do základních cílů Šanghajské organizace pro spolupráci. K tomu se přidala dohoda o budování důvěry v armádu v příhraničních regionech (1996) a dohoda o vzájemné redukci ozbrojených sil v příhraničních regionech (1997). Původně se Šanghajská pětka neměla (alespoň oficiálně) přeměnit v politickou a vojenskou alianci. Významná v činnosti organizace byla dohoda o boji proti extremismu, terorismu a islámskému separatismu s Dušanbe (2000). Položil základ pro tzv války se „třemi zlými silami“, které ohrožují stabilizaci ve Střední Asii.

Dne 15. června 2001 byla podepsána deklarace o založení Šanghajské organizace spolupráce.  Uzbekistán byl pozván do SCO, čímž se skupina zemí rozšířila z 5 na 6.  Dne 7. června 2002 byla v Petrohradě podepsána Charta Šanghajské organizace spolupráce. Definuje cíle jako: důvěra, přátelství a dobré sousedské vztahy, spolupráce, společné prosazování lidských práv, boj proti terorismu, spolupráce s ostatními mezinárodními zeměmi a řešení problémů 21. století. Dále nezbytnost spolupráce pro udržení míru, bezpečnosti a stability v regionu, aktivity pro rozvoj efektivní spolupráce v oblasti obchodu, politiky, ekonomiky, kultury, vědy, vzdělávání, ochrany životního prostředí, dopravy a společného budování důraz byl kladen na podporu nového politického a ekonomického mezinárodního řádu, založeného na principech demokracie a spravedlnosti. Charta také definovala institucionální strukturu a způsoby vstupu nebo vystoupení z SCO.

V roce 2001 bylo 6 zemí členy Šanghajské organizace pro spolupráci. Od roku  2004  má status pozorovatele  Mongolsko a od roku  2005  také  Indie ,  Írán  a  Pákistán . V roce 2012 získal status pozorovatele  Afghánistán a v roce 2015 Bělorusko. Dne 10. července 2015 během summitu členských států v  Ufě obdržely Indie a Pákistán kladná stanoviska ke kandidátům   na členy SCO. Na summitu  v Astaně  9. června 2017 se obě země formálně staly členy Šanghajské organizace spolupráce. Počet členů SCO se tak zvýšil na 8. Od roku 2008 mohou zainteresované státy získat status partnerů pro dialog. V současné době je ve vlastnictví Arménie, Ázerbájdžánu, Kambodže, Nepálu,  Srí Lanky a Turecka. Hosty summitů jsou mezinárodní organizace jako Organizace spojených národů, ASEAN a SNS. Kromě toho je hostem i Turkmenistán, který z důvodu deklarace neutrality nemůže být členem organizace, která je rovněž vojenského charakteru. V budoucnu jsou možné změny mezi zeměmi přidruženými k SCO, protože Bangladéš, Saúdská Arábie, Egypt, Sýrie, Izrael, Maledivy, Ukrajina, Irák, Vietnam, Bahrajn, Spojené arabské emiráty a Katar požádaly o status pozorovatele. nebo dialogovým partnerem.

Organizace Shanghai Cooperation Organization se od počátku snažila vystupovat na mezinárodní platformě.Již v roce 2004 navázala vztahy s Organizací spojených národů, kde je pozorovatelkou na Valném shromáždění. Postupně byly navázány vztahy se Společenstvím nezávislých států, Sdružením národů jihovýchodní Asie (ASEAN), Organizací smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO), Organizací pro hospodářskou spolupráci, Úřadem OSN pro drogy a kriminalitu, Asijskou konferencí o interakci a Confidence-Building Measures (CICA), Mezinárodního výboru Červeného kříže a Africké unie. Podle názoru Organizace spojených národů si SCO „ klade za cíl vybudovat spravedlivý, polycentrický světový řád, plně v souladu s normami mezinárodního práva a zásadami vzájemného respektu, který odpovídá zájmům každého státu, s přihlédnutím k jejich vzájemné potřeby a aspirace. Jako nadnárodní a multikulturní organizace,. Spolupráce se SNS, ASEAN, CSTO a CICA se týká především boje proti terorismu, obchodu s drogami a zbraněmi, praní špinavých peněz, mezinárodní kriminalitě a nelegální migraci. Dohoda s Organizací pro hospodářskou spolupráci se týká hospodářství a obchodu, dopravy, energetiky, životního prostředí a cestovního ruchu .

Nejdůležitější rozhodnutí Šanghajské organizace pro spolupráci jsou přijímána na summitech Rady hlav států, které se každoročně konají v různých městech členských států. Z analýzy témat summitů Šanghajské organizace pro spolupráci vyplývá, že spolupráce v jejím rámci probíhala především ve třech oblastech. Jednak to byla oblast regionální bezpečnosti a vojenské spolupráce. Za druhé, provádění činností zaměřených na hospodářskou integraci. Navíc je to organizace, jejímž prostřednictvím se její členové snaží prosazovat své politické cíle. V tomto ohledu jde především o nástroj čínské a ruské zahraniční politiky. Kulturní spolupráce, která spočívá v pořádání uměleckých festivalů, je mnohem méně důležitá. Pokračující kulturní dialog mezi zeměmi SCO však přispívá k vzájemnému učení a obohacování kulturních zkušeností, což v konečném důsledku vede k vyšší úrovni vzájemného porozumění.

Původně, zejména z ruského pohledu, měla být SCO organizací zaměřenou především na vojenské účely.  Cílem bylo vytvořit protiváhu Spojeným státům v Asii. Důležitým tématem se stala i otázka regionální bezpečnosti, zejména v souvislosti se zvýšenou teroristickou hrozbou. Boj proti terorismu byl jedním z hlavních důvodů připojení k Indii a Pákistánu. Posílení vojenské spolupráce vedlo k výměně zpravodajských informací a společným vojenským cvičením a válečným hrám. Poslední velká cvičení s partnery z SCO a Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti nazvaná Kavkaz 2020 provedlo Rusko v září 2020. Zúčastnilo se jich 80 000 vojáků. Cvičení Peace Mission jsou plánována na rok 2021, stejně jako rusko-pákistánská a rusko-indická cvičení, tedy cvičení zemí, které jsou členy SCO.

Stále důležitější oblastí spolupráce v rámci SCO jsou však ekonomické a ekonomické otázky. O tento trend spolupráce má zájem především Čína, která svou strategii staví na investicích a ekonomické výměně.  Jednou z čínských iniciativ je iniciativa Pás a stezka, jejímž cílem je posílit vazby Asie s globální ekonomikou a posílit spolupráci s Evropou a Afrikou. Čínské projekty jsou pro středoasijské republiky příležitostí k rozvoji. Nová hedvábná stezka může být extrémně silným mechanismem pro posun SCO na cestu ekonomické spolupráce, která postupně ovládne vztahy mezi členy, nad politickými a vojenskými otázkami. Posílení role SCO jako platformy pro hospodářskou spolupráci není v souladu s ruskou politikou. Pro Rusko jsou primárním účelem fungování SCO politické a vojenské otázky. Ekonomická stabilizace středoasijských států je však důležitá i z hlediska bezpečnosti regionu.

Budoucnost SCO však bude záviset na pozicích Číny, Ruska a Indie.  Doposud v SCO dominovaly Čína a Rusko – dva hlavní regionální hráči. Po přijetí Indie a Pákistánu do organizace v roce 2017 se doufalo, že to dále posílí roli SCO jako platformy pro dialog. Pro obě země mělo být SCO kanálem pro kontakty mezi nimi. Z pohledu Číny podporující Pákistán a Rusko spolupracující s Indií mělo přijetí těchto zemí do organizace zvýšit prestiž organizace při zachování rovnováhy mezi Ruskou federací a Říší středu. To mělo také zvýšit schopnost organizace ovlivňovat jižní Asii. Ve skutečnosti však byla činnost SCO zastavena. Fungování organizace se zvrhlo do fáze deklarací vůle na jednotlivých summitech.  Důležitá rozhodnutí jsou stále častěji přijímána v bilaterálních rozhovorech v zákulisí oficiálních summitů. Zatímco Pákistán, počítající s ekonomickou spoluprací s Čínou, může být v budoucnu loajálním členem SCO, Indie může hrát roli „trojského koně“. Skeptický postoj Indie ke konceptu Nové hedvábné stezky je již patrný, což je pro politiku Číny obzvláště tvrdé. Důvodem je strach z obklíčení Indie prstencem komunikačních cest kontrolovaným Čínou. Indie to považuje za významnou hrozbu pro ekonomickou nezávislost země. Nejdůležitějším předpokladem, který nutí Indii zpochybnit iniciativu Nová hedvábná stezka, je však skutečnost, že dopravní koridor vytvořený Čínou na území Pákistánu prochází spornou oblastí mezi Indií a Pákistánem. Indie považuje toto území za své, dočasně okupované Pákistánem. Vytvoření jednoho z důležitých dopravních koridorů tam Čínou v rámci projektu Nové hedvábné stezky a rozšíření čínské infrastruktury na těchto územích je podle názoru Indie sankcionováním mezinárodního statutu těchto zemí, což je v rozporu s jejich postavením.

Zároveň se Indie přiblížila Spojeným státům a zahájila čtyřstranný dialog nazvaný Quad, do kterého byly zapojeny Spojené státy, Austrálie, Japonsko a Indie. Indie tak zahájila spolupráci v rámci americké indicko-pacifické strategie.  To zhoršilo vztahy Indie-Čína a Indie-Rusko. Rostoucí síla Číny se ukázala být pro Nové Dillí výzvou. Indie vidí, že obchod s Čínou omezuje její výrobní kapacitu a cílem je diverzifikovat ekonomiku mimo Čínu. Rostoucí vojenský význam Číny na subkontinentu a v Indickém oceánu je problémem i pro Indii a snaží se obnovit rovnováhu v jejím sousedství. Indie odstoupila z účasti na vojenských cvičeních „Kavkaz – 2020“ organizovaných Ruskem. Oficiálním důvodem byla epidemie Covid-19, ale skutečným důvodem byla neochota zúčastnit se společných cvičení s čínskými a pákistánskými jednotkami [13]. Při hodnocení akcí Indie je třeba pamatovat na ozbrojený konflikt v Kašmíru mezi Indií a Pákistánem v roce 2019 a také na přestřelku mezi čínskými a indickými vojáky na hranici v Himalájích. V těchto situacích Šanghajská organizace pro spolupráci nepřijala účinná mediační opatření a ponechala otázky řešení konfliktů na zúčastněných státech. Navzdory nedostatku hlubšího zapojení Indie do ekonomických a vojenských aktivit v rámci SCO, země nadále aktivně spolupracuje s partnery v oblasti protiteroristických aktivit. V roce 2021 se Indie spolu s Čínou, Pákistánem a dalšími členy SCO zúčastní protiteroristických cvičení. Tímto způsobem chce Indie využít své účasti v SCO ve svůj prospěch. Primárním cílem Indie v SCO je posílit spolupráci v otázkách terorismu s Ruskem a státy Střední Asie. Současně se stažením americké armády z Afghánistánu může SCO zvýšit svůj význam v regionu. Vzhledem k ekonomickému a bezpečnostnímu významu Afghánistánu pro Indii by bylo v jejich zájmu v budoucnu úzce spolupracovat s SCO. Nezájem Indie o SCO by se rovnal tomu, že by Čína a Pákistán získaly svůj vliv ve Střední Asii, Íránu a Afghánistánu bez boje.  Na druhou stranu středoasijští členové SCO počítají s aktivní rolí Indie jako stabilizátoru v regionu, což by těmto zemím umožnilo posílit jejich vícesměrnou zahraniční politiku.

Rusko bude i nadále považovat Šanghajskou organizaci spolupráce za politický a vojenský nástroj. Využije ji k utváření své politiky v regionu Střední Asie, která si přeje znovu získat vliv v bývalých sovětských republikách. Z pohledu Ruska zůstává SCO velmi významnou organizací, která mu umožňuje udržet si vliv na tvorbu zahraniční, hospodářské a bezpečnostní politiky bývalých svazových republik. Rusko zároveň navzdory strategické spolupráci s Čínou podnikne kroky ke snížení své role. Toho bylo dosaženo mimo jiné zavedením Indie do SCO. Bez Indie by Čína měla na organizaci neúměrný vliv. Spojenectví s Čínou je chápáno se zájmy a taktikou. Rusko je nuceno přijmout menší ekonomickou roli, ale nebude nadšené z čínských projektů pod SCO, protože se obává, že vyloučí postsovětské republiky z jeho výhradního vlivu.  Svou přítomností v SCO chce Rusko také hrát větší politickou roli v jihovýchodní Asii.

Čína přistupuje ke své účasti v Šanghajské organizaci pro spolupráci pragmaticky a považuje ji za prvek podpory hospodářského rozvoje a své zahraniční politiky. Pro Čínu je prioritou možnost prosazovat ekonomické zájmy ve Střední Asii. S přihlédnutím k ruským zájmům ve Střední Asii se budou snažit vyhnout zbytečným sporům, protože nechtějí zhoršovat vztahy s Ruskou federací. Při prosazování svých zájmů v rámci organizace mohou počítat s podporou Pákistánu, který se již intenzivně zapojil do čínského projektu Nové hedvábné stezky, zejména výstavbou přístavu v Gwadaru. Indie zároveň pomáhá budovat přístav v íránském Chabahara, který by jí umožnil obejít Pákistán a umožnil by jí obchodovat s Afghánistánem přes Írán. Vzhledem k nedostatku nadšení ze strany Ruska a nejednoznačnému postoji Indie k realizaci projektů v rámci SCO vytvořila Čína v červenci 2020 novou platformu pro dialog mezi Střední Asií a Čínou. To může oslabit schopnost SOW fungovat v budoucnu. Zdá se, že Čína bude v rámci SCO aktivní za předpokladu, že tato organizace bude nápomocná při prosazování čínských zájmů.

Šanghajská organizace pro spolupráci v současnosti pokrývá přes 43 % světové populace a její geografický rozsah pokrývá téměř 70 % euroasijského kontinentu. Organizace chce mít silnější zastoupení v mezinárodní sféře, rozvíjet vztahy se všemi svými zakládajícími zeměmi i s dalšími mezinárodními subjekty. Hlavním předpokladem v tomto ohledu je podpora multipolarismu ve světě. Na nedávných summitech sdílejí lídři společné postoje k dnešním nejdůležitějším globálním otázkám. Čína, jednající jako součást SCO, chce utvářet nový mezinárodní řád, zdůrazňující význam Asie v politice a světové ekonomice. Čína a Rusko rozšíří vztahy s Íránem, aby vyvážily činy Američanů. Podobně po stažení Američanů z Afghánistánu se země ještě více ocitne na oběžné dráze Číny, Indie a Pákistánu. Realizace plánů jednotlivých zemí ve vztahu k Íránu a Afghánistánu může být prováděna prostřednictvím SCO. Posílením spolupráce s Íránem, Afghánistánem a Tureckem může SCO zvýšit svůj význam ve světě. Problémy spojené s dodržováním principů demokracie, humanity, lidských práv, občanských svobod a svobodných sdělovacích prostředků, stejně jako chybějící jednotná a vícevektorová zahraniční politika  znemožňují do budoucna hlubší bilaterální vztahy s evropskými státy. Unie. Stejně tak vojenské soupeření Číny a Ruska s NATO omezuje možnosti spolupráce SCO s touto organizací. Je třeba připomenout, že členy SCO jsou čtyři státy vlastnící jaderné zbraně, které si navzájem konkurují a v minulosti se mnohokrát střetly. Jejich hlavním cílem je omezit vliv Spojených států v Asii, šance na spolupráci s NATO jsou tedy mizivé. Politika USA zacházet s Ruskem jako s nepřítelem a Čínou jako s vážným konkurentem vede ke sblížení mezi Moskvou a Pekingem. Tyto země jsou také odpůrci indicko-pacifické strategie vyvinuté USA. To může mít paradoxně pozitivní důsledky pro fungování SCO. To posílí spolupráci vedoucích zemí v rámci organizace. Existuje ochota a vůle k dynamizaci ekonomických vztahů v regionu a také reálná možnost integrace Střední Asie s jižní Asií. Na druhou stranu Šanghajskou organizaci spolupráce mohou členské státy využívat jako nátlakový nástroj jak ve vnitřní sféře, tak i proti jiným subjektům mezinárodních vztahů.  Mnoho zemí však vidí v SCO řadu slibných oblastí spolupráce při zajišťování míru a stability, hospodářského rozvoje a v boji proti terorismu.

Šanghajská  organizace spolupráce symbolizuje hlubší trend  kdy asijské regionální mocnosti stále více poskytují větší ekonomickou a politickou kontrolu nad asijským kontinentem vytvářením nových mezinárodních organizací, které obcházejí hlavní organizace vedené Západem.  Jak tvrdil Zbigniew Brzeziński, kontrola nad eurasijskou pevninou je klíčem ke globální nadvládě a kontrola nad střední Asií je klíčem k ovládnutí eurasijské pevniny. Šanghajská organizace pro spolupráci se může stát platformou pro hledání kompromisů v oblasti regionální bezpečnosti. Mnoho zemí v regionu doufá, že tyto cíle bude SCO realizovat. Boj proti terorismu pod Regionální protiteroristická struktura (RATS) může být v budoucnu základem sjednocujícím země SCO, udržující jednotu organizace. Základem fungování SCO je však zachování „šanghajského ducha“, založeného na vzájemné důvěře. Čínská iniciativa oznámená na summitu v Moskvě 10. listopadu 2020 vybudovat „čtyři komunity“ ukázala směr rozvoje SCO. Jde o iniciativu k vybudování „komunity zdravotní péče“, „komunity bezpečnosti“, „komunity rozvoje“ a „humanistické komunity“. Ve strategii rozvoje SCO do roku 2025 se členské státy zavázaly důsledně přijímat společné postoje k široké škále otázek společného zájmu OSN. a další mezinárodní organizace.  Implementaci těchto předpokladů budou sledovat zejména země, které mají zájem o spolupráci či dokonce o členství v SCO. To platí zejména pro země jižní Asie. Tento zájem může být impulsem a hnací silou pro budoucí rozvoj organizace. Budoucnost SCO a její role na mezinárodní scéně však bude záviset na chování jejích největších členských států, tedy Ruska, Číny a Indie.  Pokud převládne pocit sounáležitosti s SCO a péče o svou budoucnost, má organizace velké možnosti rozvoje, ale pokud převáží národní, sobecké zájmy každého jejího člena, postaví organizaci na pokraj krize a její budoucnost bude nejistá. SCO se může změnit v bezmocnou strukturu, kterou lze nazvat „papírovým tygrem“, která v mezinárodních vztazích nehraje žádnou vážnou roli. Rutinní prohlášení úředníků budou mít přednost a nebudou podložena žádnými návrhy ani konkrétními kroky. Zdá se, že by se tomu dalo čelit tím, že by tato organizace byla demokratičtější, zejména v aktuálním dění. Střety zájmů mezi členy organizace však mohou bránit transformaci tohoto seskupení na mechanismus posílené spolupráce.