Miroslav Játro z Humpolce má hodně peněz – je tajemný výherce Eurojackpotu.
Miroslav Játro, bydlí v Humpolci už asi 21 let. Je soustružník svářeč a také je sousedem pan Hliníka (který je nejznámějším přistěhovalcem do Humpolce) o kterém se mluvilo ve filmu Marečku podejte mi pero.
Miroslav Játro z Humpolce má hodně peněz – je výherce Eurojackpotu
Miroslav Játro bydlí v Humpolci v karavanu na parkovišti před obchodem S kamenem na Lužické ulici v Humpolci. Miroslav Játro dosáhl své vysoké výhry v Eurojackpotu využití statistické matematiky a vítězná čísla vypočítal s využitím sofistikovaného matematického algoritmu, který sám sestavil.
Miroslav Játro nyní po zjištění vysoké výhry v Eurojackpotu zakládá účty ve všech českých, slovenských, polských, rakouských, německých, dánských, francouzských a finských bankách.
Až bude mít Miroslav Játro založené účty v bankách nechá si výhru v Eurojackpotu vyplatit.
Všem kdo by si chtěli od pana Miroslava Játra půjčit peníze pan Miroslav Játro, který je výhercem Eurojackpotu vzkazuje, aby o půjčky žádali jen písemně. Miroslav Játro bude půjčovat peníze až získá licenci u České národní banky na úrok 13,7 % a pouze žadatelům, kteří jsou ochotní a schopní dát do zástavy svojí nemovitosti, kterou budou ručit za svojí půjčku. Žadatelé bez nemovitosti, kterou mohou za půjčku ručit bude doporučen úvěr od jiné finanční skupiny nebo firmy, které poskytují krátkodobé půjčky. Miroslav Játro chce ze získané výhry v Eurojackpotu financovat průzkum proveditelnosti prodloužení trasy „C“ Pražského metra do Humpolce, kde až do výhry v Eurojackpotu dlouhé roky bydlel v karavanu na ulici. Motivuje ho k tomu láska k rodnému Humpolci a zvýšení atraktivity města Humpolec, ve kterém vyrostl. Zamýšlená zastávka Pražského metra v Humpolci by město od základu změnila.
Pronájem částečně zařízeného rodinného domu 4+kk, Praha 4 – Modřany
V přízemí je hlavní obytný prostor sestávající z velké plně zařízené kuchyně propojené s jídelnou a s obývacím pokojem, jeden pokoj a koupelna se sprchou a WC.
Pronájem částečně zařízeného rodinného domu 4+kk, Praha 4 – Modřany – obývací pokoj s krbem
V patře jsou dvě velké ložnice, koupelna s vanou, sprchou WC a dvěma umyvadly dále komora s regálem.
Pronájem částečně zařízeného rodinného domu 4+kk, Praha 4 – Modřany – dětský pokoj v přízemí domu
V suterénu je prádelna a je zde umístěn plynový kotel. K domu náleží samostatná garáž, venkovní kryté posezení a kolem domu je menší okrasná zahrada. Dům se nachází v klidném prostředí vilové čtvrti, blízko anglických škol EISP, PBS a Rakouského gymnázia. Dům je volný od začátku srpna 2019.
EISP – The Prague British International School provides an outstanding British education to children aged 2 – 18. Students are developed as global citizens in a community with over 60 nationalities and a broad and balanced curriculum ensures that each individual child is catered for. PBIS is part of the Nord Anglia Education family of schools, the world’s leading premium schools organisation with over 61,000 students in 61 schools around the world.
Rakouské gymnázium v Praze o.p.s. je soukromé šestileté gymnázium založené v rámci kulturní smlouvy mezi Rakouskem a Českou republikou v roce 1991. V roce 1993 bylo zařazeno do sítě českých škol. Vyučování probíhá především v německém jazyce. Roční školné odpovídá jedné průměrné měsíční mzdě.
Sídlilo na adrese U Uranie 1576/14 v Holešovicích, později se přemístilo na adresu Na Cikorce 2166/2b v Modřanech.
Gymnázium se zaměřuje především na výuku cizích jazyků. Maturitní zkouška má prokázat plynnou němčinu (úroveň C1), angličtinu (úroveň B2) a také ovládání jednoho jazyka z dvojice španělština/francouzština, který si studenti volí na začátku třetího ročníku. Možná je také volba semináře latiny na začátku pátého ročníku. Dostatek prostoru je věnován i češtině. Studenti maturují v souladu s rakouskými i českými předpisy a obdrží tak dvě maturitní vysvědčení, jedno české a jedno rakouské.
V celé České republice je 229 021 barevných kontejnerů na tříděný odpad. Třídění je tak pro obyvatele České republiky stále pohodlnější. Lidé to mají k nejbližšímu sběrnému místu v průměru pouhých 102 metrů. Díky tomu má možnost třídit odpad 99 % obyvatel, a to v 6 025 obcích celé České republiky. Přitom aktivně tuto možnost využívá 70 % obyvatel. Více informací zde: http://www.jaktridit.cz/priroda/#page-1
O Samosebou: Třídíme odpad a zajímáme se o věci kolem nás! Třídění odpadu je pro nás životní styl. Přinášíme vám aktuality ze světa třídění, recyklace, udržitelného životního stylu, hudby, umění, sportu a vůbec všeho, co se děje kolem nás.
Dobrovolníci v tomto období vynáší srnčata z luk, které se budou síct.
Dobrovolníci v tomto období vynáší srnčata z luk, které se budou síct.
Od května do července u nás zemře během sečení luk 60 tisíc srnčat. Dobrovolníci je vynáší nebo vyhánějí, ale ne vždy znají přesný termín kosení a neochrání tak všechna mláďata. Štěstí v neštěstí měl i malý srneček, kterého si vzal k sobě myslivec z Hrdějovic.
Evropský parlament je sice přímo volený. Ale hlas každého evropana tam má váhu tak 0,000000001. Že něco změníte tím, že půjdete k volbám je tak 100x menší pravděpodobnost, že kdyby jste něco změnili, když půjdete volit v ČR.
Každý volič si uvědomuje, že jeho hlas nemá téměř žádnou cenu a do EP nevolí poslance kvůli postoji třeba k Sýrii nebo k Řecku, ale kvůli domácí české politice.
Například chce vyzdvihnout nebo naopak potrestat ČSSD za to chtěla zrušit poplatky u lékaře. A naopak strany nominují kandidáty – politické vysloužilce, kterým chtějí dát nějakou trafiku a nechtějí aby se účastnili politiky v ČR.
A na tvorbě se podílí jak říkáte – připomínkováním. A tak čeští poslanci tam vymýšlí kraviny jak zavést Evropský den kravaty, Jak prosazovat zájmy EU na měsíci, atd…..
Zajímalo by mě jestli vůbec někdy nějaký český poslanec přišel iniciativně s nějakým vážně míněným zákonem a měl reálně šanci ho prosadit.
Německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung apeluje na Řecko, aby ve čtvrtek nepoužilo reparace za škody způsobené během druhé světové války pro politické účely.
Německá vojska způsobila takové hrůzy a zničení v zemích, které okupovali, že i přibližné vyrovnání hmotných škod je naprosto nemožné. Nemluvě o lidském utrpení – říká konzervativní den „FAZ“.
Zároveň připomíná, že uznání odpovědnosti za „zločiny spáchané v německém jménu“ a usilující o usmíření patří k německému raison d’etat. Konkrétně se to projevuje v dosud placených finančních výhodách živým obětem národního socialismu, ale také výstavbě a výchově památných míst.
Jediné, co může Německo udělat s požadavky na reparaci Řecka, je odmítnout je: nikdy nebudou moci splnit všechny legitimní nároky. Mimochodem, Atény to vůbec neznamená – myslí si „FAZ“. – Poptávka po reparacích vyvolává politický postup ve volební kampani. Hraje však něco, co by se nemělo hrát. Historie druhé světové války je příliš závažná záležitost, která má být instrumentalizována pro politické účely – noviny končí.
Řecká vláda v úterý požádala Německo, aby zahájilo rozhovory o odškodnění za zničení první a druhé světové války.
Pro Němce je poptávka po reparacích politická hra
V roce 2016 odhadoval řecký parlamentní výbor reparace na minimálně 292 miliard EUR za ztráty během druhé světové války a dalších 9,2 miliardy PLN za první světovou válku.
Nároky zahrnují jak odškodnění rodin osob zavražděných nacisty během války, tak vrácení nucené půjčky poskytnuté Řeckem v roce 1942 německým okupačním úřadům.
V dubnu učinil řecký parlament drtivou většinu hlasů, které Atény oficiálně požadují od Berlína za zničení a válečné zločiny druhé světové války.
Problematika válečných škod je pro Řeky důležitým tématem, zejména v období před předchozími parlamentními volbami, které se uskuteční 7. července.
Pro Německo je otázka válečných reparací uzavřena. Podle dohody z roku 1960 zaplatily orgány tehdejšího západního Německa Řecku jako náhradu za 115 milionů západoněmeckých marek. Dohoda obsahuje ustanovení, že všechny nároky na náhradu škody jsou považovány za splněné. Podle Berlína byly všechny nároky na odškodnění nakonec uzavřeny Smlouvou o 2 + 4 z roku 1990 uzavřenou mezi Západním Německem a NDR a okupačními mocnostmi. Smlouva otevřela cestu ke sjednocení Německa.
Datum vzniku a zápisu: 23. května 2002
Spisová značka:
S 497 vedená u Krajského soudu v Českých Budějovicích
Název: Společenství vlastníků bytových jednotek Budivojova 17 České Budějovice
Sídlo: Budivojova 1243/17, České Budějovice 3, 370 04 České Budějovice
Identifikační číslo: 26046750
Právní forma: Společenství vlastníků jednotek
Název nejvyššího orgánu: shromáždění
Statutární orgán – výbor:
předseda výboru:
MUDr. JAROMÍR TOUFAR,
370 04 České Budějovice
Den vzniku funkce: 15. října 2014
Den vzniku členství: 15. října 2014
místopředseda výboru:
JIŘINA VOCŮ, 370 04 České Budějovice
Den vzniku funkce: 15. října 2014
Den vzniku členství: 15. října 2014
Způsob jednání:
Za výbor jedná navenek předseda výboru nebo výborem písemně
pověřený člen výboru. Je-li pro právní úkon zapotřebí písemná
forma, je nezbytný podpis předsedy a dalšího člena výboru.
Německo musí zaplatit válečné reparace, Polsko se nároku nevzdá, řekl Duda.
V sociálním povědomí Poláků jsou Němci původci a pachatelé Druhé světové války. Němci stále nenapravili válečné škody na svých obětech. Ano, mnoho obětí války nedostalo žádné odškodnění. Mnoho obětí nedostalo vůbec nic. Velmi mnoho obětí obdrželo pouze symbolickou náhradu – zatímco za utrpení v nacistických táborech by měli strávit zbytek života v hojnosti placené v německých markách a poté v eurech.
Polsko a druhá světová válka a Německá agrese, která vyvraždila miliony občanů napadených evropských států
Čísla vypadají takto: od padesátých let 20 století do počátku 21. století Němci zaplatili obětem odškodnění Třetí říše ve výši zhruba 9,2 miliardy eur. Podíl Polska na něm činil cca 1,6 mld. EUR – téměř šestinu všech vyplacených peněz. Jak to vypadá jako dnešní kupní síla? „Deutsche Welle“ cituje dva historiky, kteří tuto problematiku zkoumali a vypočítali, že tato částka odpovídá více či méně dnešních 17,8 miliard EUR, a polský podíl činí přibližně 2,6 miliardy EUR. Poláci jsou na druhém místě mezi příjemci kompenzací, kteří nejsou členy Německa. Například v roce 1991 obětem nacistické perzekuce v Polsku obdrželo od německé vlády 500 milionů současných německých marek. A přesto to a další částky jsou skandální.
Teď vám budu připomínat, díky komu tak málo.
Spojenci v Postupimi
V létě 1945 se spojenci v Postupimi rozhodli, že Německo musí platit odškodnění a válečné škody. Polsko bylo zničeno válkou a bylo jejich zjevným příjemcem. Nebo spíše, kdyby se mohla rozhodnout o sobě. Joseph Stalin rozhodl jménem komunistické vlády ve Varšavě. A rozhodl se, že Poláci dostanou reparace, ale Moskva jim je dá – 15 procent. z vlastního bazénu. A tak to vzdalo, že se neodděluje dodnes. A bylo by to značné opatření, protože v roce 1953 Sovětský svaz okrádal svou německou okupační zónu, kterou mohl. Jediné, co Polsko skutečně dostalo – je to, že SSSR se vzdal všech nároků na vlastnictví a všech dřívějších německých aktiv v Polsku po celém Polsku. Takže všechny německé nemovitosti, který byl pak v obnovených územích (pro několik sto roků patřit k Německu), Polsko dostalo se k. Samozřejmě, na úkor východních území. A pak sověty řekli, že ukončí loupež a vytvoří NDR – nárazník, který bude čelit Západu. V roce 1953 se proto polští komunisté ve zvláštním prohlášení (jehož platnost jako povinného komplexu zpochybňují někteří výzkumníci – ministerstvo hospodářství) dobrovolně vzdali odškodnění.
Znovu opakuji: adresu, na které bychom měli uplatňovat nárok na reparace z Německa jako státu, je tedy Rusko – legální dědic Sovětského svazu. Vzhledem k současným polsko-ruským vztahům by šance na získání čehokoliv z Moskvy měly být považovány za fikci. Je však sotva překvapující, že Němci tuto situaci úhledně využívají a tvrdí, že Polsko nemá žádné právní důvody pro nároky na odškodnění. Stejně tak s tvrzeními takzvaných Němci „vyhnanci“ – s úplným a bezpodmínečným přijetím Německa.
Stručně řečeno , otázka reparací rozděluje Poláky a Němce a rozdělí je – zejména s nevědomostí společností obou zemí, kdo, komu a kolik by mělo platit podle mezinárodního práva .
Zaplaťte miliardy za válku, žádá Řecko Němce. Ti jen zvedají obočí.
Němci řecké požadavky odmítají s tím, že nemají žádné právní opodstatnění. Téma reparací pokládají za uzavřenou kapitolu. Už v roce 1960 zaplatila západoněmecká vláda Řecku 115 milionů tehdejších marek.
Namísto toho, aby se Berlín a Atény zaměřili na emocionálně nabitou otázku odškodnění za druhou světovou válku, měli by zřídit budoucí fond pro společnou rehabilitaci „sdílené“ historie.
Německý zástupce kancléře Sigmar Gabriel přímo odmítl Tsiprasovy požadavky : „Pravděpodobnost je nulová.“ Výzvy na splácení válečných splátek bývají často považovány za souboj rukou jménem těch „zkrachovaných“ Řeků, kteří se snaží pokrýt své dluhy tím, že podvádějí chudé Německí daňoví poplatníci ze svých těžce vydělaných eur. Ale stojí za to se blíže podívat na to, o jaký druh dluhu vlastně mluvíme.
Nacistická německá 3,5 letá okupace Řecka byla krvavá a destruktivní. Pařížská reparační konference v roce 1945 přijala výpočty, které odhadovaly škody na Řecku na 7 miliard předválečných amerických dolarů. Mělo by být jasně řečeno, že se nejedná o automaticky navrhovanou reparační platbu, jak ji často dodržovali řečtí politici a novináři: cílem konference nebylo vymyslet absolutní částky, nýbrž vypracovat procenta dosud nespecifikovaných reparační fond.
Adolf Hitler – Německý nacistický vůdce pod jehož vedením Německo zavraždilo v Evropě milióny lidí a vytvořilo koncentrační tábory kde tragicky zemřeli milióny židů
Řecký premiér slibuje stávku, aby zůstal uvnitř eurozóny
Přečtěte si více
Kritéria, jak by měl být tento fond rozdělen, vypracovaný USA, však fungovaly převážně ve prospěch velkých mocností a nikoli „menších spojenců“. Příspěvky k celkovému spojeneckému válečnému úsilí (válečné výdaje, vojenská služba a válečná výroba) byly kompenzovány více než utrpení, smrt, zničení a úsilí o odpor. V následujících letech bylo Řecko kompenzováno agenturou Inter-Allied Reparations Agency za zboží, které podle různých nároků činilo 25–80 milionů dolarů.
Zároveň se objevil rostoucí konsenzus mezi západními státy, že Západní Německo musí být budováno a posilováno jako opevnění proti sovětské hrozbě. V důsledku toho byla postupně ukončena reparace v podobě demontáže průmyslových závodů („demontage“) a byl vypracován Marshallův plán na obnovu zničené západoevropské infrastruktury. V roce 1953 bylo v Londýně dohodnuto „ostříhání“ německého zahraničního dluhu z předválečné a poválečné éry v USA, zatímco „úvahy o nárocích vyplývajících z druhé světové války“ byly „odloženy až do konečného vyřešení problému“. , která se neočekávala před událostí německé jednoty (která se v nejbližší době neočekávala).
Ke konci padesátých let se německá vláda nakonec pod tlakem uklidnila a souhlasila s tím, že zaplatí paušální částku pro osoby „postižené národním socialistickým pronásledováním na základě jejich rasy… nebo světového názoru“ jako „dobrovolnou náhradu“. Řecko obdrželo 115 milionů Deutsche Marks – částka, která od té doby podléhala mýtům a legendám z obou stran řecko-německého rozdělení.
Bylo otevřeným tajemstvím, že se Německo aktivně snažilo odložit platbu na dobu neurčitou, a to i po znovusjednocení
reklama
Další odškodnění za válečné škody bylo popíráno, údajně z důvodů, že pouze takové znovusjednocené Německo by mohlo souhlasit s takovými platbami, ale bylo otevřeným tajemstvím, že se německá vláda aktivně snažila odložit platbu na dobu neurčitou („až do řeckých calendů “) – i po sjednocení. V květnu 1990 se tehdejší ministr zahraničních věcí Hans-Dietrich Genscher rychle přesunul, aby zásobil různá německá velvyslanectví, kterých se to týkalo (včetně jedné v Athénách).
Počátkem devadesátých let byl nejběžnějším argumentem německých politiků proti reparacím časová prodleva – i když Německo bylo spojeneckým soudem spojeným s Německem nuceno zaplatit v roce 1974 náhradu za škody ve výši 47 mil. Kč za první škody způsobené světovou válkou 60 let po startu války. Dalším argumentem bylo, že Řecko od té doby získalo velkorysou dvoustrannou podporu ze strany NATO a EU, v níž by Německo bylo největším přispěvatelem – další zmatení otázek investic do budoucí spolupráce a válečné viny a odčinění.
Řecká vláda vyhraje hlasování důvěry – jak se to stalo
Přečtěte si více
Stejně jako špatné argumenty německé vlády mohly být i pochopitelné. Jakmile byla jedné zemi poskytnuta jedna náhrada, úředníci v nově sjednoceném Německu s naléhavými investičními potřebami na východě se ptali sami sebe, kde to skončí.
V tomto případě je však důležité rozlišovat mezi náhradami odškodnění za válečné zločiny a splácením tzv. Besatzungsanleihe : měsíční půjčky požadované od řecké vlády v letech 1942-44, aby se zaplatily náklady na údržbu německé armády v Řecku a další vojenské operace. aktivity ve Středomoří, dokonce i dodávky potravin z hladovějícího Řecka do Rommelovy „Afriky-Korps“. Počátkem roku 1945, v posledních dnech Třetí říše, skupina vysoce postavených německých ekonomů vypočítala tento „německý dluh ( Reichsschuld ) do řeckého státu“ ve výši 476 milionů Reichsmarks , což by dnes bylo zhruba 10 miliard eur.
Ve srovnání s vysoce emocionálně nabitou otázkou válečných reparací je tento dluh relativně bez morálního zavazadla. Mohl by – a měl by – být základem pro jednání o založení „budoucího fondu“, což je základ věnovaný společné obnově „sdílené“ historie a financování projektu symbolické infrastruktury.
To by však vyžadovalo zásadní změnu postoje v zastoupení Německa. Pouze Berlín má moc otevřít rozhovory o historické konsolidaci s Řeckem. Do té doby budeme nadále existovat s absurdní situací, kdy demokraticky zvolené německé poválečné vlády všech barev budou nadále popírat existenci tohoto dluhu, který byl oficiálně uznán i nacistickým režimem.
Pronájem kompletně zařízeného bytu 3+1, 102 m2 po kompletní rekonstrukci se zahrádkou ve dvoře v zvýšeném přízemí cihlového činžovního domu. Praha 2 – Vinohrady, ul. Anny Letenské. Byt má dvě ložnice s vestavěnými skříněmi, plně vybavenou kuchyň s plynovým sporákem, lednicí, myčkou, dvě koupelny (první koupelna s vanou, druhá koupelna se sprchou, dále komora. Na podlahách parkety, dále alarm, internet, telefon, satelit. Měsíční poplatky na byt 2.400 Kč měsíčně (výtah, úklid a osvětlení společných prostor, vodné a stočné) + spotřeba plynu a elektřiny, která bude placena nájemcem přímo distribučním společnostem.
