Suprematismus – Avantgardní směry první poloviny 20. století

Avantgardní směry první poloviny 20. století

1915 Suprematismus
byl směrem geometrické abstrakce formulován Malevič v Manifestu suprematismu. Vyjadřovacími prostředky se staly čtverec, kruh, trojúhelník a kříž. Šlo o abstrakci, která měla být výrazem čistého umění realizovaného na základě citu, narozdíl od mondrianovského neoplasticizmu, který cit negovat. Hlavním a jediným představitelem směru byl Kazimír Malevič. Jeho tvorba v rané fázi prošla kubistickým obdobím, pod vlivem návšteva Paříže a tvorby Ferdinanda Légera (synt. Kubismus). Když Malevič vytvořil dílo Černý čtverec na bílém pozadí, byl přesvědčen, že přivedl malířství k nulovému bodu. Prvek čtverce později rozvinul ve vztahu k trojúhelníku, kruhu a kříži. Vytvořil mnoho kompozic tohoto druhu s použtím jasných barevných tónů a nakonec dospěl k zobrazení Bílého čtverce na bílém pozadí a zobrazování černých forem na černém pozadí.

Přečtěte si také jaké jsou další Avantgardní směry první poloviny 20. století
Konstruktivismus – Avantgardní směry první poloviny 20. století

Bauhaus – Avantgardní směry první poloviny 20. století

Na pokraji nového světa

Kurátoři Tate Modern si dali za cíl částečně zrekonstruovat Poslední výstavu futuristických obrazů 0.10 (Nula-Deset), která proběhla v roce 1915 v Petrohradě a pro suprematismus platí za bod nula. na výstavě mělo vystavovat deset umělců, přestože jich nakonec vystavovalo mnohem více.

„Umělec může být stvořitelem pouze tehdy, pokud formy v jeho obrazech nemají naprosto nic společného s přírodou,“ citují kurátoři katalog 0.10, v němž Malevič suprematismus označil za novou kulturu. „Náš svět umění se stal novým, zbaveným předmětů a čistým.“

A právě kolem částečné rekonstrukce petrohradské výstavy, která příští rok oslaví sté výročí, se retrospektiva točí. Stejně jako Malevičův život rotoval kolem Černého čtverce na bílém pozadí. První suprematistické obrazy byly (a opět jsou) kolem černého čtverce rozestaveny tak, že k němu téměř s díky vzhlíží. Ve skutečnosti ale k obrazu upírají zrak i všechna ostatní plátna a není podstatné, jestli vznikla před rokem 1915 nebo později. Šestý sál je pevným jádrem celé retrospektivy, netečný a naplněn uklidňujícím bezvětřím, nevyřčenou vitalitou, sto let starým očekáváním, které vzrušuje dodnes.

Malevič v Petrohradě odvážně vystavil Černý čtverec do horního rohu místnosti, kde se střetávají stěny a strop. Je to místo, které v ruských domácnostech tradičně patřilo nejsvatějším ikonám. Malevič tím obrazu přidal na závažnosti a zároveň pobouřil věřící, v jejichž očích si čtverec nárokoval přílišnou svatost. Kurátorům londýnské retrospektivy se podařilo z výstavy 0.10 sehnat devět obrazů, což je obdivuhodné. Ostatní obrazy pracují se základními barvami, elementárními tvary a přes svou abstrakci, nebo možná spíš právě pro ni, jsou plné emocí. Malevič kompozice dlouho plánoval a pečlivě promýšlel.

Přísaha černému čtverci

V Tate Modern je Černý čtverec na bílém pozadí k vidění dokonce dvakrát. Černá barva na první verzi obrazu začala brzy praskat a Malevič musel pro výstavu v roce 1923 namalovat druhý, verzí nakonec vzniklo celkem pět. Originál z roku 1915 je natolik křehký, že jeho cesty po světě nepřicházejí v úvahu, a Tate Modern si tak zapůjčila obrazy z let 1923 a 1929.