Zkrachuje moje cestovka? Bude ještě vůbec nějaká?

Hruba řečeno, 1 500 000 z nás cestuje každoročně prostřednictvím některé české cestovní kanceláře. A opakovaně přemýšlíme nad tím, co se stane, když ta moje zkrachuje. Stát na nás jednoduchých rekreantů nezapomněl, a v duchu směrnice Rady ES ze dne 13. července 1990 č. 90/314 / EHS vznikl Zákon č. 281/2001 CFU , Který „by měl“ zajistit náš bezpečný návrat domů popřípadě náhradu peněz, které jsme zaplatili, avšak už nevyužili.

Zkrachuje moje cestovka?
Zkrachuje moje cestovka?

To vše přes takzvané „pojištění insolventnosti“. Nikdo a nic však není dokonalé a postupně vznikají pojistné případy insolventnosti cestovních kanceláří, které nekončí podle představ zákonodárců. Krátí se zaplacené služby, nevrací se celá částka uhrazena ještě před vycestováním. A to vše v souladu se zákonem.
Jak je to možné? Pokusím se vyhnout odborným výrazem a být stručný. Zákon o pojišťovnictví definuje pojistnou částku jako nejvyšší možnou škodu z pohledu pojišťovny. Zákon řešící insolventnost určuje pojistnou částku než 25% tržeb z předchozího roku nebo plán na rok nadcházející, podle toho co je vyšší, bez ohledu na sezónnost, diverzifikaci cílových destinaci apod. A tady se všechno začíná.
Výši tržeb, plánu a dalších informací udává samotná cestovní kancelář. Přestože pojišťovny zkoumají také rozložení zájezdů podél roku, cílové destinace, zadluženost cestovní kanceláře, tok financí a hotovosti, vývoj majetku, a jiné, stále vycházejí z podkladů samotné cestovní kanceláře. Tedy ne z nezávislého zdroje. I když si odmyslíme možné vlivy na politické scéně – například „arabské jaro“ – pojišťovny se pracně a korektně dopracují k výši rizika, které nemusí být ani zdaleka správně.

Zkrachuje moje cestovka?
Zkrachuje moje cestovka?

Žijeme v Evropě a problém je evropský. Máme čerstvý vzorový příklad přístupu českých soudů včetně nejvyššího, který vyústil až do novely zákona o podnikání v cestovním ruchu. Podle této novely by pojišťovny měly hradit nároky oprávněných osob v plné výši. Tedy nejen do sjednané pojistné částky, ale do výšky, kterou předem neznáme a musíme předpokládat že může být „nekonečně“ vysoká. Je to „šalamounské“ a je to v rozporu se Zákonem o pojišťovnictví, který pojem nekonečné krytí nezná. Naopak definuje maximální výši dohodnutého krytí škody.
Důsledek je vcelku logický.

jak s pojištěním pro cestovní kanceláře
jak s pojištěním pro cestovní kanceláře

Pojišťovny takové pojistky ukončují a cestovní kanceláře, které ze zákona takovou pojistku musí mít, hledají pojišťovnu, která je ještě ochotna takové neznámé riziko pojistit. Předběžně marně. Alternativní zkoumají možnost působit ze zahraničí, například ze Slovenska. Dokdy však bude ještě slovenské právo takové jako je dnes? Kdy přistoupí i slovenský zákonodárce k podobné novele jako v ČR?
Je to všechno skutečně správná cesta k ochraně spotřebitele? Poslední záchranou českých cestovních kanceláří je Horní komora parlamentu, která bude hlasovat v příštích týdnech.