Noc divadel v Nitře tematicky spojí žena

Třetí listopadovou sobotu se na celém Slovensku již pošesté otevřou dokořán divadla a kulturní centra. Divadlo Andreja Bagara v Nitře připravilo na NOC divadel pro své návštěvníky stejně bohatý program, který letos tématicky propojí ŽENA. Konkrétně ve třech podobách, jako hrdinka divadelní hry v podání Evy Pavlíkové, jako výtvarnice prostřednictvím Henriety Rojková, která zachycuje nitranské představení na své obrazy a jako spisovatelka díky Mariky Studeničová, která se o své psaní a zážitky s tím spojené podělí na besedě se čtenáři a diváky.

Noc divadel v Nitře
Noc divadel v Nitře

Všichni proti jednomu, jeden nad všemi …
Oficiální program Noc divadel v Nitře otevře 21. 11. 2015 skvělá komedie Druh: ŽENA, ve Velké sále DAB o 18:30, v hlavní roli s Evou Pavlíková, která zachycuje vše, po čem dnes ženy touží. Po jejím skončení bude následovat diskuse s tvůrci, herci a diváky.
Stručně o hře: Komedie australské autorky Joanny Murray-Smithové je vědomě inspirována skutečnou událostí, jejíž aktérkou byla ikona západního feminismu Germaine Greerová. Hra je nejen o ženách, ale io mužích, vzájemných partnerských vztazích a o každodenním životě, který se nám nedaří žít podle knih a vysněných představ. Během Noci divadel v prostorách DAB uvede výtvarnice Henrieta Rojková v hlavním foyer výstavu uměleckých děl, které zobrazují divadelní inscenace DAB v Nitře. Výstava „Moderní slovenská architektura“ v Berlíně
Henrieta Rojková o výstavě: „Myšlenka zabývat se tvorbou DAB a reprodukovat ji do podoby výtvarné tvorby mi napadla po spatření divadelní hry Tisícročná včela, kterou jsem viděla čtyřikrát a pokaždé jsem v představení objevila jiný rozměr a hloubku. Hra ve mně zanechala vzpomínku na časy mého dětství, charaktery lidí takových blízkých a hlavně jakýsi kód slovenské nátury, kterou pochopí snad jen Slovan. Každé jedno dílo, nejen obraz Tisícročná včela, ale i Testosteron, Druh: Žena zda Cyrano z Předměstí, bylo inspirováno slovy vytržené ze scénáře a osobní diváckou zkušeností. Mou prioritou nebylo okopírovaný, ale vyjádření pocitu, který jsem si odnesla z představení, zda slovo, které mě inspirovalo k prvotnímu námětu obrazu. Moje instinktivně vyjádření diváka, jeho duševní rozpoložení. “ Premiéra DÁMSKÁ ŠATNA již tento týden Divadlo Andreja Bagara v Nitre

„Na obraze Tisícročná včela je něm staré Nitranské divadlo, naše pýcha minulosti, lid v podobě pracovitých včel, které se k němu neustále táhnou. Právě divadlo je v mých očích Matkou včela, divadlo jako symbol místa realizace, názorů, svobody projevu, dojmů a empatie, odrážející dnešní dobu, „dodává

Krátce o malířce: Henrieta Rojková se malování věnuje od dětství, spolupracovala s mnoha významnými výtvarníky, jako jsou například Ludvík a Pavel Bebjak, akad. malíř Kiss, a několik let tvořila pod dozorem akad. malířky Daniely Tarinovej. Strávila 14 let v zahraničí, kde se inspirovala mnoha kulturami a příběhy ze života. Má za sebou desítky vernisáží a výstav. Podílela se na mnoha projektech prezentace neprofesionálních výtvarníků, angažuje se ve zviditelňování začínajících výtvarníků a spoluorganizuje dobročinné aukce výtvarných děl.
Beseda se spisovatelkou Marikou Studeničová, autorkou knihy „I blondýnky to vědí.“
Marika studenicova_profilova foto.jpe
Večerní program NOC divadel uzavře beseda se spisovatelkou a novinářkou Marikou Studeničová se začátkem přibližně po 21:00 hodině ve studiu DAB v Nitře.
Krátce o autorce: Vystudovala obor žurnalistiky s televizním zaměřením na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Externě spolupracovala s periodiky jako Život, Woman magazín, Eurotelevízia, Rytmus. Žije v Bratislavě, sama vychovává 3 děti.

Recenze: Realita na dvojí způsob

Hostování dramaturgyně Jany Liptáková, která v Divadle Andreje Bagara již připravila řadu zdařilých inscenací, a režiséra Michala Spišák působilo jako čerstvý vánek. Projevilo se to nejen ve výběru titulů, ale především ve způsobu, jakým herci přistupovali ke své práci. Už dávno se v nitranském divadle nehrálo s takovou lehkostí a s vědomím osobní blízkosti k postavě.

Jana Liptáková
Jana Liptáková

Během necelých dvou měsíců uvedlo Divadlo Andreja Bagara v Nitře dvě premiéry. Ve světě známou hru Jordi Galcerána Čtyři v ringu nebo Grönholmova metoda přinesla zmíněná dramaturgyně J. Liptáková. Vynikající text, který nemuseli podpírat žádné divadelní berličky, stačil za pomoci přesvědčivých hereckých výkonů plně zaujmout diváka. Bylo to i proto, že autor, podle slov známého dramatika Mayorcha, si při psaní dramatu uvědomil, že konečným příjemcem není čtenář, ale divák. Zároveň musí dbát io to, že píše pro divadlo. Jde o velmi důležitý fakt, na který někteří současní autoři zapomínají často proto, že jsou závadě psaním televizních dramatických textů, hlavně seriálů. Podlehnou povrchnosti příběhů, co se pak odráží nejen v jazyce, ale také v hereckém ztvárnění.

Režisér M. Spišák
Režisér M. Spišák

Režisér M. Spišák, který se po delším čase vrátil do Nitry, si dal záležet na disciplinovanosti hereckého projevu, což neznamená bezduché memorování textu, ale náležité využití všech výrazových prostředků na správné a přesvědčivé uchopení a podání charakteru postavy. Režisér důsledně dbal o dodržování zmíněné zásady, aniž by omezoval hereckou tvořivost jednotlivých aktérů. Z nich zaujal hlavně Jakub Rybárik. Jeho herecký projev se ze hry na hru stává zajímavějším.

Úspěšnost hry a jejího autora je pochopitelná, protože se zabývá osudem dnešního člověka bojujícího často bezohledně o svůj osud, tak jako v pertraktovanej hře čtyři účastníci konkurzu o místo marketingového ředitele. Celý čas se pohybují v jedné místnosti, kde se nic nemění a oni jsou odkázáni pouze na sebe. Čekají, že někdo přijde z vedení a udělá s nimi pohovor. Krutá hra o existenci ukazuje nelítostný způsob zacházení velkých nadnárodních společností s lidmi, v tomto případě teprve s uchazeči o atraktivní místo.

I druhá hra se nese pod taktovkou režiséra Michala Spišák. Veselohra Dámská šatna napsal dobrý znalec divadelního zákulisí, český herec, režisér i dramatik Arnošt Goldflam o ženách – herečkách. Zařazení této hry do repertoáru divadla je třeba považovat za výborný marketingový tah, ale zároveň i šanci pro čtveřici hereček vyřádit se na jevišti. Alespoň tak to na první pohled vypadá. Ve skutečnosti jde o velké snímání masky lehkovážnosti a exotiky z obrazu divadla a hlavně jeho zákulisí, či přesněji hereckých šaten. Jistě, čtyři herečky se v šatně musí dostat do svých rolí, proto jsou nalíčené, výstředně oblečené a ještě výstředněji se chovající. Tak je vnímají diváci, tedy jen prizmatem role. Režisér a autorka scény Eva Kleinová však našly cestu, jak lze ukázat skutečnou tvář herce, realitu jeho osobnosti. Všechny toaletní stolky na jevišti otočili směrem do hlediště a fiktivní zrcadla postavili diváka do pozice Alice z pohádky L. Carrolla, tedy za zrcadlo. A co se odehrávalo za zrcadlem? Svár, rozpady manželství, zrady, závist, nespokojenost např. s věkem, vzezřením, postavením v divadle atd., tedy všechno to, co si nachází místo iv obyčejném každodenním světě. Jistě, mnohé zklamání v divadle bolí víc, ale i úspěchy jsou slavnější, protože se odehrávají před diváky, kteří se tak stávají součástí divadelního světa.

Na jevišti byly čtyři typově i věkově různé postavy: stárnoucí herečka ve výborném podání Evy Pavlíkové, herečka v nejlepším věku Lenka Barilíková, Alena Pajtinková jako její mladší kolegyně a Jana Kováčiková jako elévky Jana. Jejich projev a hra v role se odvíjela od věku. Čím byla postava starší, tím více mohla představit i hrát. Automaticky nejmenší prostor na výpověď měla Jana, co J. Kovalčíková na konci hry už nezvládala. Ani textově, ani herecky. Jisté osvěžením mluveného slova přinesly písňové složky, z nichž se vydařil hlavně rep. Narážky na známých režisérů, parodizovanie nevychovaných diváků a jiných společenských neduhů, jako je politické dosazování ředitelů či jiných funkcionářů, zabavili, upozornili, ale neuráželi. Své dostali i kritici, kteří například nedostatečně chválí herců.

Hra A. Goldflama „Dámská šatna“ tedy zabavila diváka svou veselostí, hravostí, vynalézavosti, příjemným humorem, ale po jejím shlédnutí zůstává jaksi hořce v ústech. Kultura zase jednou potěšila. Svět před zrcadlem se totiž pouze vesele obličeji, ale svět za ním je naše realita se všemi negativními jevy dneška, jako je nevěra, závistlivosť, nedostatek tolerance neuskutečnitelné touhy po slávě a penězích, naivní lásky i zklamání atd. Maska je pryč, divadlo je realita!