Co je povinnost cyklisty?

Mezi povinnosti cyklisty patří řada věcí. Měl by znát pravidla silničního provozu na pozemních komunikacích, základy údržby jízdního kola.

povinnost cyklisty
povinnost cyklisty

Výtah ze zákona č. 361/2000 Sb. Stav k 9.5.2012:

§ 2

Vymezení základních pojmů

Pro účely tohoto zákona

a)  účastník  provozu na pozemních komunikacích je každý, kdo se přímým
způsobem účastní provozu na pozemních komunikacích,

d)  řidič  je  účastník  provozu  na pozemních komunikacích, který řídí
motorové  nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj; řidičem je i jezdec na
zvířeti,

f) vozidlo je motorové vozidlo, nemotorové vozidlo nebo tramvaj,

h)  nemotorové  vozidlo  je  vozidlo  pohybující  se pomocí lidské nebo
zvířecí síly, například jízdní kolo, ruční vozík nebo potahové vozidlo,

j)  chodec  je  i  osoba, která tlačí nebo táhne sáňky, dětský kočárek,
vozík  pro  invalidy nebo ruční vozík o celkové šířce nepřevyšující 600
mm,  pohybuje  se  na  lyžích  nebo  kolečkových  bruslích anebo pomocí
ručního nebo motorového vozíku pro invalidy, vede jízdní kolo, motocykl
o objemu válců do 50 cm3, psa a podobně,

l)  nesmět  ohrozit  znamená  povinnost  počínat  si  tak,  aby  jinému
účastníku provozu na pozemních komunikacích nevzniklo žádné nebezpečí,

m) nesmět omezit znamená povinnost počínat si tak, aby jinému účastníku
provozu na pozemních komunikacích nebylo nijak překáženo,

dd)  přechod  pro  chodce  je  místo  na  pozemní komunikaci určené pro
přecházení chodců, vyznačené příslušnou dopravní značkou,

ll)  přejezd  pro  cyklisty  je  místo na pozemní komunikaci určené pro
přejíždění   cyklistů  přes  pozemní  komunikaci  vyznačené  příslušnou
dopravní značkou,

mm)  kolonou  vozidel  se rozumí souvislý proud více vozidel, u kterého
nelze  předjíždět  každé vozidlo jednotlivě, rozestup mezi jednotlivými
vozidly při předjíždění nebo objíždění neumožňuje bezpečné zařazení.

§ 4

Povinnosti účastníka provozu na pozemních komunikacích

Při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen

a)  chovat  se  ohleduplně  a  ukázněně,  aby svým jednáním neohrožoval
život,   zdraví   nebo  majetek  jiných  osob  ani  svůj  vlastní,  aby
nepoškozoval  životní  prostředí  ani  neohrožoval  život  zvířat,  své
chování   je   povinen   přizpůsobit   zejména  stavebnímu  a  dopravně
technickému   stavu  pozemní  komunikace,  povětrnostním  podmínkám,
situaci  v  provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému
zdravotnímu stavu,

b) řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravenými tímto
zákonem,  pokyny policisty, pokyny osob oprávněných k řízení provozu na
pozemních  komunikacích podle § 75 odst. 5, 8 a 9 a zastavování vozidel
podle  §  79  odst. 1 a pokyny osob, o nichž to stanoví zvláštní právní
předpis,  vydanými  k  zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na
pozemních komunikacích,

c)  řídit  se  světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály,
dopravními  značkami,  dopravními  zařízeními a zařízeními pro provozní
informace.

§ 5

Povinnosti řidiče

(1) Řidič je kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen

h)  snížit  rychlost  jízdy  nebo  zastavit  vozidlo před přechodem pro
chodce,  sníží-li rychlost jízdy nebo zastaví-li vozidlo před přechodem
pro chodce i řidiči ostatních vozidel jedoucích stejným směrem,

(2) Řidič nesmí

a) požít alkoholický nápoj nebo užít návykovou látku během jízdy,

b) řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití
alkoholického nápoje nebo užití návykové látky nebo v takové době po
požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky, kdy by mohl být
ještě pod jejich vlivem,

c) řídit vozidlo nebo jet na zvířeti, jestliže je jeho schopnost k
řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti snížena v důsledku jeho
zdravotního stavu,

f)  ohrozit  nebo  omezit  chodce, který přechází pozemní komunikaci po
přechodu   pro   chodce  nebo  který  zjevně  hodlá  přecházet  pozemní
komunikaci po přechodu pro chodce, v případě potřeby je řidič povinen i
zastavit   vozidlo  před  přechodem  pro  chodce;  tyto  povinnosti  se
nevztahují na řidiče tramvaje,

g)  ohrozit  chodce  přecházejícího pozemní komunikaci, na kterou řidič
odbočuje,  a  dále  nesmí ohrozit chodce při odbočování na místo ležící
mimo  pozemní  komunikaci,  při  vjíždění  na  pozemní komunikaci a při
otáčení nebo couvání.

Chůze

§ 53

(3) Kde není chodník nebo je-li neschůdný, chodí se po levé krajnici, a
kde  není krajnice nebo je-li neschůdná, chodí se co nejblíže při levém
okraji  vozovky.  Chodci  smějí jít po krajnici nebo při okraji vozovky
nejvýše  dva  vedle sebe. Při snížené viditelnosti, zvýšeném provozu na
pozemních  komunikacích  nebo  v  nebezpečných  a nepřehledných úsecích
smějí jít chodci pouze za sebou.

(4)  Je-li  zřízena  stezka  pro  chodce  a  cyklisty označená dopravní
značkou  „Stezka  pro chodce a cyklisty“, nesmí chodec ohrozit cyklistu
jedoucího po stezce.

(5)  Je-li  zřízena  stezka  pro  chodce  a  cyklisty označená dopravní
značkou  „Stezka  pro  chodce a cyklisty“, na které je oddělen pruh pro
chodce a pruh pro cyklisty, je chodec povinen užít pouze pruh vyznačený
pro  chodce.  Pruh  vyznačený  pro  cyklisty může chodec užít pouze při
obcházení, vcházení a vycházení ze stezky pro chodce a cyklisty; přitom
nesmí ohrozit cyklisty jedoucí v pruhu vyznačeném pro cyklisty.

(7)  Osoba  vedoucí  jízdní  kolo  nebo  moped  smí  užít chodníku, jen
neohrozí-li ostatní chodce; jinak musí užít pravé krajnice nebo pravého
okraje vozovky.

§ 54

(2)  Mimo  přechod pro chodce je dovoleno přecházet vozovku jen kolmo k
její ose. Před vstupem na vozovku se chodec musí přesvědčit, zdali může
vozovku  přejít,  aniž  by  ohrozil sebe i ostatní účastníky provozu na
pozemních  komunikacích.  Chodec  smí  přecházet  vozovku,  jen pokud s
ohledem  na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí
jejich řidiče k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy.

Jízda na jízdním kole
Jízda na jízdním kole

Jízda na jízdním kole
 

§ 57
 

(1) Je-li zřízen jízdní pruh pro cyklisty, stezka pro cyklisty nebo je-li na křižovatce s řízeným provozem zřízen pruh pro cyklisty a vymezený prostor pro cyklisty, je cyklista povinen jich užít.
(2) Na vozovce se na jízdním kole jezdí při pravém okraji vozovky; nejsou-li tím ohrožováni ani omezováni chodci, smí se jet po pravé krajnici. Jízdním kolem se z hlediska provozu na pozemních komunikacích rozumí i koloběžka.
(3) Cyklisté smějí jet jen jednotlivě za sebou.
(4) Pohybují-li se pomalu nebo stojí-li vozidla za sebou při pravém okraji vozovky, může cyklista jedoucí stejným směrem tato vozidla předjíždět nebo objíždět z pravé strany po pravém okraji vozovky nebo krajnici, pokud je vpravo od vozidel dostatek místa; přitom je povinen dbát zvýšené opatrnosti.
(5) Je-li zřízena stezka pro chodce a cyklisty označená dopravní značkou „Stezka pro chodce a cyklisty“, nesmí cyklista ohrozit chodce jdoucí po stezce.
(6) Je-li zřízena stezka pro chodce a cyklisty označená dopravní značkou „Stezka pro chodce a cyklisty“, na které je oddělen pruh pro chodce a pruh pro cyklisty, je cyklista povinen užít pouze pruh vyznačený pro cyklisty. Pruh vyznačený pro chodce může cyklista užít pouze při objíždění, předjíždění, otáčení, odbočování a vjíždění na stezku pro chodce a cyklisty; přitom nesmí ohrozit chodce jdoucí v pruhu vyznačeném pro chodce.
(7) Jízdní pruh pro cyklisty nebo stezku pro cyklisty může užít i osoba pohybující se na lyžích nebo kolečkových bruslích nebo obdobném sportovním vybavení. Přitom je tato osoba povinna řídit se pravidly podle odstavců 3, 5 a 6 a světelnými signály podle § 73.
(8) Před vjezdem na přejezd pro cyklisty se cyklista musí přesvědčit, zda-li může vozovku přejet, aniž by ohrozil sebe i ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, cyklista smí přejíždět vozovku jen pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče ke změně směru nebo rychlosti jízdy. Na přejezdu pro cyklisty se jezdí vpravo.

Přečtěte si také: Ohrožení dětští cyklisté

 

povinnosti cyklistů
povinnosti cyklistů

§ 58
 

(1) Cyklista mladší 18 let je povinen za jízdy použít ochrannou přilbu schváleného typu podle zvláštního právního předpisu a mít ji nasazenou a řádně připevněnou na hlavě.
(2) Dítě mladší 10 let smí na silnici, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci jet na jízdním kole jen pod dohledem osoby starší 15 let; to neplatí pro jízdu na chodníku, cyklistické stezce a v obytné a pěší zóně.
(3) Na jednomístném jízdním kole není dovoleno jezdit ve dvou; je-li však jízdní kolo vybaveno pomocným sedadlem pro přepravu dítěte a pevnými opěrami pro nohy, smí osoba starší 15 let vézt osobu mladší 7 let.
(4) Cyklista nesmí jet bez držení řídítek, držet se jiného vozidla, vést za jízdy druhé jízdní kolo, ruční vozík, psa nebo jiné zvíře a vozit předměty, které by znesnadňovaly řízení jízdního kola nebo ohrožovaly jiné účastníky provozu na pozemních komunikacích. Při jízdě musí mít cyklista nohy na šlapadlech.
(5) Cyklista je povinen za snížené viditelnosti mít za jízdy rozsvícen světlomet s bílým světlem svítícím dopředu a zadní svítilnu se světlem červené barvy nebo přerušovaným světlem červené barvy. Je-li vozovka dostatečně a souvisle osvětlena, může cyklista použít náhradou za světlomet svítilnu bílé barvy s přerušovaným světlem.
(6) Za jízdní kolo se smí připojit přívěsný vozík, který není širší než 800 mm, má na zádi dvě červené odrazky netrojúhelníkového tvaru umístěné co nejblíže k bočním obrysům vozíku a je spojen s jízdním kolem pevným spojovacím zařízením. Zakrývá-li přívěsný vozík nebo jeho náklad za snížené viditelnosti zadní obrysové červené světlo jízdního kola, musí být přívěsný vozík opatřen vlevo na zádi červeným neoslňujícím světlem.

Je rozumné pojistit zaměstnance na zahraniční služební cestu?

Pojištění na služební cestu
S blížícím se létem jako kdyby každému napadlo vyřešit si problém cestovního pojištění … vždyť přece vycestovat na dovolenou bez něj je riskantní.
Zajímavé je ale, že když se při pojištění podnikatele vedle pojištění majetku, odpovědnosti nebo motorových vozidel, změní téma na cestovní pojištění, většinou se to pokládá za zbytečné pojištění.

cestovat na zahraniční služební cestu
cestovat na zahraniční služební cestu

Mylných laických důvodů je hned několik:
1. Systém evropského zdravotního pojištění – Evropský průkaz zdravotního pojištění – tj modrá kartička ze zdravotní pojišťovny, která Vám zaručí rovný přístup ke službám veřejného zdravotnictví (tj lékařům, lékárnám nebo nemocnicím) jako lidé zdravotně pojištěni v dané zemi pobytu v zahraničí – jde o země Evropské unie + Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko.
2. Krátkost zahraniční cesty, příp. blízkost destinace od domova
3. Zákon vysloveně pod sankcí finanční pokuty nepřikazuje zaměstnavateli připojistit zaměstnanců komerčním cestovním pojištěním při jejich vyslání na zahraniční služební cestu
4. Předpoklad, že všichni zaměstnanci mají uzavřené individuální cestovní pojištění
5. Nejhorší scénář, na který když už někdo myslí, tak ho považujeme za pesimisty: Kdyby se i náhodou něco stalo, tak my to zaplatíme (tj když se nic nestane, ušetříme na pojistce)

Nežádoucí účinek: Smrt. Zdravotnictví V Čechách a ve světě již více špatné nemůže být.

cestovní pojištění
cestovní pojištění

Následující příklad z praxe demonstruje, že spoléhat se na staré výmluvy může být nebezpečné a cestovní pojištění se iu podnikatele svou závažností vyrovná ostatním typům pojištění.
Podnikatelský subjekt, zabývající se servisními službami, vyslal svou manažerku paní Kateřinu V. na jednodenní pracovní cestu do Vídně. Uzavřít cestovní pojištění nikoho ani nenapadlo, na což také, však šlo jen o krátkodobou služební cestu, a jelikož firma sídlí v Bratislavě, pokládali to za zbytečné. Realita a následné náklady je pak velmi překvapily …
Paní Kateřina měla na zpáteční cestě vážnou dopravní nehodu, přičemž utrpěla zranění horních končetin – naražení a pohmoždění zápěstí.

okamžité lékařské ošetření a transport do nejbližšího lékařského zařízení
okamžité lékařské ošetření a transport do nejbližšího lékařského zařízení

Zároveň bylo nutné okamžité lékařské ošetření a transport do nejbližšího lékařského zařízení, protože bylo podezření, že nárazem se poranila i hlava a bylo třeba vyloučit poškození mozku.
Zraněná osoba měla samozřejmě u sebe evropskou kartičku zdravotního pojištění, jenže předpoklad úhrady nákladů ze systému veřejného zdravotnictví nevyšel.
Faktura, kterou dostala paní Kateřina o několik týdnů ze soukromé nemocnice, kde ji ošetřili po nehodě, ji nemile překvapila:
1. Transport k lékaři ………………………………………160,00 EUR
2. Vstupní vyšetření ……………………………………….  285,00 EUR
3. Fixace horních končetin ……….. …………………… 420,00 EUR
4. Hospitalizace (1 den) včetně ošetření a pozorování 965,00 EUR
5. Následný odvoz do nemocnice v Bratislavě 125,00 EUR
CELKEM …………………………………………. . 1955,00 EUR
Jak je možné, že nemocnice si fakturovala takové vysoké náklady, když jí pacient (paní Kateřina V.) měla u sebe Evropský průkaz zdravotního pojištění?
Systém funguje na principu rovnosti (= stejné zdravotní péče jako domácí obyvatelé), ale nekryje náklady vzniklé při ošetření ve zdravotnických zařízeních u poskytovatelů, kteří nejsou napojeni na místní systém veřejného zdravotního pojištění.
V praxi to ale kromě toho znamená, že sem nepatří ani:
– Úhrada spoluúčasti (ve většině zemí unie se za zdravotní péči doplácí)
– Úhrada nákladů na převoz zpět na Slovensko
– Náklady na repatriaci tělesných ostatků
– Vyšší náklady za léky (protože systém proplácí náklady pouze do výše, kterou by uhradila místní zahraniční zdravotní pojišťovna v zahraničí nebo do výše úhrad, které hradí na Slovensku zdravotní pojišťovna slovenskými poskytovatelem).
Na tyto náklady ale pacient hodně krát nemá vliv, jelikož v akutních a život ohrožujících situacích má prioritu z pochopitelných důvodů záchrana života a poskytnutí první pomoci a nikdo v takových okamžicích nemyslí na to, zda např. nejbližší nemocnice je součástí systému veřejného zdravotního pojištění.
Paní Kateřina měla tu smůlu, že byla převezena do soukromé nemocnice, která není v součástí systému Evropského zdravotního pojištění, a tedy přestože měla Evropský průkaz zdravotního pojištění, ten jí v tomto případě nepomohl … Otázkou, zda si tyto náklady může následně uplatnit ve své zdravotní pojišťovně, se záměrně nezabýváme, protože v praxi je to běh na dlouhou trať s nejistým cílem.
Jelikož v našem konkrétním případě šlo o služební cestu, podle zákona č. 283/2002 Sb. o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů:
„Zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě náleží náhrada prokázaných výdajů za pojištění nezbytných léčebných výloh v zahraničí; tato náhrada zaměstnanci nenáleží, jestliže ho takto pojistil zaměstnavatel „.
„Zaměstnanci náleží náhrada léčebných výdajů za nezbytnou a neodkladnou zdravotní péči poskytnutou v zahraničí jemu, manželovi a dětem. Náhrada je určena rozdílem mezi prokázanými výdaji vynaloženými na nezbytnou a neodkladnou zdravotní péči a částkou, kterou zdravotní pojišťovna uhradila podle zvláštních předpisů. “
náklady uvedené ve faktuře nakonec musel zaplatit zaměstnavatel …
No a na závěr poučení, které vyplývá z tohoto případu:
Podnikatelský subjekt, který vysílá své zaměstnance na služební cesty do zahraničí má několik možností, jak si zajistit cestovní pojištění pro své zaměstnance, aby předešel dodatečným nákladům spojených s vysláním své zaměstnance do zahraničí.
Zkušenosti z praxe ukazují, že spolehnout se na Evropskou kartičku zdravotního pojištění nebo na to, že se zaměstnanec připojistit individuálním komerčním cestovním pojištěním může vyjít firmu pořádně draho. A pokud se říká, že nejsme tak bohatí, abychom si kupovali levné věci, tak v tomto případě to klidně můžeme upravit na: „Ne všichni podnikatelé / zaměstnavatelé jsou tak bohatí, aby se jim vyplatilo riskovat levné zahraniční služební cesty svých zaměstnanců. „