Sedící PAVOL TÓTH

V roce 2018 uplyne 30 let od úmrtí Pavla Tótha, významného představitele a spoluzakladatele Skupiny Mikuláše Galandy. Samostatnou výstavou a retrospektivou sochařské tvorby si chce proto Turčianská galerie připomenout jeho specifický přínos do slovenského neoavantgardního umění v druhé pol. 20. století. Dílo Pavla Tótha bylo dosud většinou prezentovány pouze jako součást tematických či přehledových výstav v kontextech neoavantgardy, skupiny Galandovců, umění ve veřejném prostoru či v rámci prezentace sochařských sbírek jednotlivých galerií. Díky spolupráci s historickým umění Zitou kosterních, která je i autorkou obsáhlé monografie Pavla Tótha, se mu může věnovat samostatná pozornost a přehodnotit tak jeho tvorba z nových diváckých pozic.

Výstava Sedící Pavel Tóth zprostředkuje pohled na příběh formování jednoho komplexního výtvarného díla, zahrnujícího množství figur, převážně sedících žen. Svým spektakulárním názvem však tato prezentace navádí i na kritický odstup a změnu uvažování. John Berger ve své knize O pohledu komentuje u příležitosti 50. výročí Rodinovo smrti kult výročí jako pohodlný způsob konzumace dějin umění v kontrastně s jejich porozuměním. Výstava proto nabízí i odvrácen pohled: od autora jako tvořícího subjektu- k autorovi jako pozorovanému a analyzován objektu. Sochař je tak v rámci své tvorby aktem sedícím na podstavci současného galerijní prostoru, se svou autonomní estetikou a významem. Taková myšlenka sedící a pózující sochařské sbírky přirovnává proces dívání se k procesu tvorby … Je možné klouzat očima po povrchu, zkoumat struktury a výstavbu díla podobně jako sochař studující svůj model, nebo můžeme postupně odkrývat i jednotlivé vrstvy řeckým významem vycházejících z vnitřku ven. Jednou z takových vrstev je například samotný modernistický pohled na ženu. Sedící, češúcu probuzením, zbavenou hlubších souvislostí, ponechanou jako formu, do které si autor projektuje své vlastní prožívání. Jak vysvětluje sám Pavel Tóth vůči počátkem jeho tvorby, pózující figura ženy se pro něj stala spíše přítěží: „Model mě odváděl od toho nejdůležitějšího: od hlubšího vyjádření vlastních vnitřních problémů. Proto jsem model úplně vyloučil „. Můžeme si položit otázku, co je našim modelem v procesu sledování a jak determinuje naše bezprostřední prožívání. Díváme se na dílo jako na umělecko-historickou pózu s jejím Faktografické popisem a souborem spretrhaných znaků a symbolů? Nebo necháváme dílo působit na naše prožívání, čímž se i pozorování stane tvorbou nových významů?

Pro Pavla Tótha se ženské figurální výjevy stali jeho osobní mytologií, spočívající v hledání jakéhosi archetypálního ženství vyjadřována v měkkosti tvarů a lehkosti linii. Výstava mapující klíčové okamžiky autorské tvorby, prezentuje kromě soch i kresby a grafiky, které poukazují na vztah jeho kresebných a sochařské linie. Kresba, v jeho případě není jen náčrtem, ale jako neustálá součást procesu tvorby. „V kresbě si věci začínám čistit a co mě v ní uklidňuje, snažím se překreslit i na soše.“ Jeho budování sochy můžeme charakterizovat i jako kresbu plochami a liniemi klouzající po objemu materiálu s důležitým akcentem na samotný proces tvoření s prvky hledání, náhody a radosti.

Výstava bude pro návštěvníky Turčianské galerie zpřístupněna do 20. května 2018.

ZDROJ: Turčianska galerie Martin