DOBA nepřeje sochám

Doba nepřeje sochám
Sochař Peter Nižňanský
Když se někdy budete procházet po pražské Národní třídě, tak určitě narazíte na galerii Pyramida, která je na atraktivním místě – téměř naproti Národnímu divadlu. Pokud byste do ní zavítali častěji, zjistili byste, že se zde nezřídka prezentují i Slovenské umělci: grafici, malíři i sochaři. Je to zejména proto, že spolumajitelem této galerie je slovenský sochař žijící a tvořící v Praze Peter Nižňanský. Jeho sochy si pochopitelně v Pyramide našli také trvalé místo …
Peter Nižňanský pochází z Dunajské Stredy a jak sám přiznává, už od útlého dětství ho přitahovalo zejména modelování a sochanie. Není divu, že si vybral studium na kamenosochařských oboru Střední uměleckoprůmyslové školy v Bratislavě. Po jejím absolvování se třikrát za sebou pokoušel dostat na bratislavskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, ale nepodařilo se mu to. Zkusil proto štěstí v Praze a na Akademii výtvarných umění ho přijali hned. Studoval tu u profesora Jiřího Bradáčeka. Jak to již s mnoha osudy Slovenská studentů v Čechách bylo, Peter Nižňanský se v Praze oženil a usídlil už natrvalo. „Když to tak žrát, dnes už žiji déle v Praze, než jsem žil na Slovensku,“ zamýšlí se.

Být sochařem není manuálně zrovna nejjednodušší záležitost. Jak se vyznal Peter Nižňanský, podepsalo se to i na jeho páteři a návazně i na tom, jaký materiál si na své sochy v poslední době vybírá (Vršovický ateliér má na jedenáctém patře!). I když je třeba pro zajímavost připomenout, že nejúspěšnější sochaři v historii nebyly většinou silní hromotĺci, ale spíše menší a vytrvalejší lidé. V každém případě nejoblíbenějšími materiály, se kterými vždy Peter pracoval, jsou kámen a dřevo (s tím zejména na sochařských sympoziích). Kámen však dnes není ani nejdostupnější ani nejlevnější materiál, a tak se uspokojuje zejména s realizacemi menšího formátu, hlavně sochami litými do bronzu. V nich dosáhl určitou eleganci, a to díky drsnější vnější formě svých soch a hladké vnitřní formě. Menší sochy dávají také lépe vyznít filozofující obsahu, myšlence, kterou chce autor svým dílem tlumočit.

„Doba dnes nepřeje sochařem,“ řekl mi Peter Nižňanský. „A to v tom smyslu, že minulý režim umělců na dnešní poměry přímo rozmazloval – vždyť si uvědomte, že dvě procenta z každé realizace museli jít na výtvarné umění, což byla věc, kterou nám záviděl i Západ. Sochaři tehdy dělali různě velké zakázky pro města, podniky, instituce a podobně, dnes jsou však odkázáni pouze na menší věci do galerií a vkus sběratele, což nemusí vždy být záruka kvality, spíše naopak. “

Odjakživa toužil dělat zejména rozměrné umělecká díla, v současnosti však realizuje sochy v průměru tak kolem šedesáti centimetrů, jsou to vlastně modely pro monumentální tvorbu, na kterou dnes u nás nejsou prostředky. A pokud i vyhrál konkurzy na nějaké pomníky, většinou se nakonec pro nedostatek financí nerealizovaly. Naposledy dělal předloni památník pro ministerstvo obrany. „Ten však zase nikdo neuvidí, neboť je uzavřen v jejich budově,“ usmívá se umělec. „Věřím však, že je to otázka času a situace se obrátí k lepšímu,“ dodává optimisticky.

Galerie Pyramida je jedna z největších komerčních galerií v Praze – má asi čtyři sta metrů čtverečních. Peter Nižňanský v ní má na starosti výběr umělců a instalování výstav. Jak jsme již zmínili, snaží se, aby byly koncipovány česko-česky a dodává, že v jejich galerii to vypadá, jako by se mezi našimi dvěma národy ani nevytvořili hranice. Rád také navštěvuje sochařské sympozia, které se pořádají zejména na Slovensku. To samozřejmě vyvolalo otázku, jaký je rozdíl mezi českou a slovenskou sochařskou školou, pokud vůbec nějaký rozdíl existuje.

„To určitě je,“ přitakává. „V Česku se dělají sochy jaksi více hloubavě, více se nad nimi přemýšlí. Na Slovensku na sympoziích umělci v pohodě vytvoří za sedm dní čtyřmetrové sochy. Zkusil jsem to tam i já a udělal jsem jednu ze svých největších soch – když tam člověk vidí ten materiál, tak mu to prostě nedá. Slovenské umělci jsou takoví rýchlosochári – za krátký čas dokáží dělat velké věci, takříkajíc nebabral se s tím, jsou průbojnější, v něčem i dekorativnější a mám pocit, že si také nedělají takovou hlavu ze sochařských tradic.

Jednoduše se nebojí materiálů a velkých technik. V Česku se výtvarníci spíše spoléhají na galerie, které jim zprostředkovávají výstavy a prodej děl, zatímco na Slovensku se umělci musí stále ještě spoléhat spíše sami na sebe a to je nutí k té průbojnosti. “

Příští rok bude mít Peter Nižňanský padesátku, a tak by dal rád dohromady svou shrnuty výstavu, na to však v případě sochařské tvorby třeba opravdu poměrně hodně financí. Návazně by chtěl se spolužáky vystavovat i na Slovensku. Takže nám nezbývá, než mu držet palce, aby ty prostředky sehnal a aby se mu v krátké budoucnosti opět podařilo vytvořit sochu, která se dá označit jako monumentální …

NAĎA VOKUŠOVÁ