Roky spolupráce aukční společnosti DARTE

Roky spolupráce aukční společnosti DARTE s všestranným umělcem Pavlem Hammelem vyústily do několika autorských výstav jeho obrazů. Prodejní výstavy spojené s jeho hudebním koncertem měli velký úspěch nejen na Slovensku, ale také v Praze. Když vznikla myšlenka uskutečnění takového akce iv Moskvě, spojená is příjemnou prohlídkou této světové metropole (Moskva má dnes 15 mil. Obyvatel), dohoda byla téměř okamžitá. Díky našim přátelům na slovenském velvyslanectví, konzulátu, ale hlavně na ředitelství Slovenského institutu v Moskvě jsme získali možnost uspořádat výstavu obrazů spojenou s komorním koncertem Pavla Hammela přímo v Moskvě.

 

aukční společnost DARTE
aukční společnost DARTE

Prodejní výstava začala vernisáží 15.12.2015 a potrvá do konce měsíce ledna. Během našeho týdenního pobytu v této metropoli jsme měli možnost vidět i její úžasné památky a umělecké přednosti. Kromě návštěvy Kremlu a mauzolea V.I.Lenina to byly prohlídky i galerii (největší dojem v nás zanechala Tretiakovská galerie) a ruských divadel. O výstavu byl ze strany moskevských sběratelů umění, ale i jejich umělců nečekaný zájem, který přerostl do nabídky – uspořádat podobnou akci v květnu 2016 v Petrohradě. Vážně jsme o nabídce začali uvažovat. V každém případě to byl krásný umělecko-obchodní závěr roku 2015.

Pavol Hammel (* 7. prosince 1948, Bratislava) je slovenský zpěvák, skladatel, kytarista a hudební producent.

Pochází z hudebnické rodiny. V útlém věku ho k hudbě přivedl otec, houslista v Slovenském národním divadle. V mládí studoval hru na housle. Jako člen orchestru elezniční uměleckého souboru hrával pod vedením dirigenta na vystoupeních lidové, klasické a moderní taneční písně.

Jak šestnáctiletý začal hrát na kytaru, která se stala jeho hudebním nástrojem. V roce 1963 založil skupinu Proudy. První píseň ve skupině Proudy s názvem „Zpívám si píseň“ složil v roce 1965. O dva roky později začíná s proudem hrát Marián Varga. Dvorními textaři kapely tehdy byli Kamil Peteraj a Boris Filan, se kterými Pavol Hammel spolupracuje dodnes. Od roku 1972 nahrál Hammel s Mariánem Vargou pět samostatných alb.

V roce 1994 založil promotérské agenturu Rock Pop Bratislava, v roce 1999 další s názvem Rock Production Bratislava, ve které pracuje dodnes. Působil iv slovenském hudebním vydavatelství Opus.

V roce 1976 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Je ženatý, má dcery Veroniku a Lindu, která je také zpěvačkou. Amatérský se věnuje výtvarnému umění – malbě a sochařství, na poli kterých dosáhl několik pozoruhodných úspěchů. Žije v Bratislavě-Děvíně.

Pavol Hammel dne 28. července 1976 unikl před téměř jistou smrtí, když po společensky probdělé noci v Praze usnul a zmeškal dopolední let do Bratislavy.  Ocitl se tak na listině pasažérů letecké tragédie na bratislavských Zlatých píscích, která si vyžádala 76 obětí, [2] a nechtěně způsobil šok a chvíle úzkosti svým nejbližším. O několik hodin nato, nic netušící, přiletěl do Bratislavy následujícím letadlem.

Noc divadel v Nitře tematicky spojí žena

Třetí listopadovou sobotu se na celém Slovensku již pošesté otevřou dokořán divadla a kulturní centra. Divadlo Andreja Bagara v Nitře připravilo na NOC divadel pro své návštěvníky stejně bohatý program, který letos tématicky propojí ŽENA. Konkrétně ve třech podobách, jako hrdinka divadelní hry v podání Evy Pavlíkové, jako výtvarnice prostřednictvím Henriety Rojková, která zachycuje nitranské představení na své obrazy a jako spisovatelka díky Mariky Studeničová, která se o své psaní a zážitky s tím spojené podělí na besedě se čtenáři a diváky.

Noc divadel v Nitře
Noc divadel v Nitře

Všichni proti jednomu, jeden nad všemi …
Oficiální program Noc divadel v Nitře otevře 21. 11. 2015 skvělá komedie Druh: ŽENA, ve Velké sále DAB o 18:30, v hlavní roli s Evou Pavlíková, která zachycuje vše, po čem dnes ženy touží. Po jejím skončení bude následovat diskuse s tvůrci, herci a diváky.
Stručně o hře: Komedie australské autorky Joanny Murray-Smithové je vědomě inspirována skutečnou událostí, jejíž aktérkou byla ikona západního feminismu Germaine Greerová. Hra je nejen o ženách, ale io mužích, vzájemných partnerských vztazích a o každodenním životě, který se nám nedaří žít podle knih a vysněných představ. Během Noci divadel v prostorách DAB uvede výtvarnice Henrieta Rojková v hlavním foyer výstavu uměleckých děl, které zobrazují divadelní inscenace DAB v Nitře. Výstava „Moderní slovenská architektura“ v Berlíně
Henrieta Rojková o výstavě: „Myšlenka zabývat se tvorbou DAB a reprodukovat ji do podoby výtvarné tvorby mi napadla po spatření divadelní hry Tisícročná včela, kterou jsem viděla čtyřikrát a pokaždé jsem v představení objevila jiný rozměr a hloubku. Hra ve mně zanechala vzpomínku na časy mého dětství, charaktery lidí takových blízkých a hlavně jakýsi kód slovenské nátury, kterou pochopí snad jen Slovan. Každé jedno dílo, nejen obraz Tisícročná včela, ale i Testosteron, Druh: Žena zda Cyrano z Předměstí, bylo inspirováno slovy vytržené ze scénáře a osobní diváckou zkušeností. Mou prioritou nebylo okopírovaný, ale vyjádření pocitu, který jsem si odnesla z představení, zda slovo, které mě inspirovalo k prvotnímu námětu obrazu. Moje instinktivně vyjádření diváka, jeho duševní rozpoložení. “ Premiéra DÁMSKÁ ŠATNA již tento týden Divadlo Andreja Bagara v Nitre

„Na obraze Tisícročná včela je něm staré Nitranské divadlo, naše pýcha minulosti, lid v podobě pracovitých včel, které se k němu neustále táhnou. Právě divadlo je v mých očích Matkou včela, divadlo jako symbol místa realizace, názorů, svobody projevu, dojmů a empatie, odrážející dnešní dobu, „dodává

Krátce o malířce: Henrieta Rojková se malování věnuje od dětství, spolupracovala s mnoha významnými výtvarníky, jako jsou například Ludvík a Pavel Bebjak, akad. malíř Kiss, a několik let tvořila pod dozorem akad. malířky Daniely Tarinovej. Strávila 14 let v zahraničí, kde se inspirovala mnoha kulturami a příběhy ze života. Má za sebou desítky vernisáží a výstav. Podílela se na mnoha projektech prezentace neprofesionálních výtvarníků, angažuje se ve zviditelňování začínajících výtvarníků a spoluorganizuje dobročinné aukce výtvarných děl.
Beseda se spisovatelkou Marikou Studeničová, autorkou knihy „I blondýnky to vědí.“
Marika studenicova_profilova foto.jpe
Večerní program NOC divadel uzavře beseda se spisovatelkou a novinářkou Marikou Studeničová se začátkem přibližně po 21:00 hodině ve studiu DAB v Nitře.
Krátce o autorce: Vystudovala obor žurnalistiky s televizním zaměřením na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Externě spolupracovala s periodiky jako Život, Woman magazín, Eurotelevízia, Rytmus. Žije v Bratislavě, sama vychovává 3 děti.

Stefan Lindberga divadelní hra LAVV

Nebývá v životě divadla tímto častým zvykem odehrát a připomenout si 100. reprízu divadelní inscenace. V květnu se tohoto úctyhodného čísla „dožívá“ teenagerská komedie švédského dramatika Stefana Lindberga LAVV. Jde o představení komedie s písničkami, která již několik let těší nejen těch později narozených. Přijďte se přenést do časů vašeho mládí a pousmát se nad starostmi, které jste možná jako náctiletí řešili i vy.

Stefan Lindberga divadelní hra LAVV
Stefan Lindberga divadelní hra LAVV

Neznámo, zda si to školy (a jejich studenti) z okolí Nitry uvědomují, ale v jednom mají obrovské štěstí. A sice, že v tomto krajském městě se nacházejí dvě divadla, kterým nelze upřít jedno – v práci s dětským a mládežnickým divákům patří ke špičce na Slovensku. Tím nemyslím primárně uměleckou kvalitu jednotlivých inscenací, ale budování vztahu mezi divadlem a mladými diváky. Ze strany loutkového divadla se podobné aktivity berou jako samozřejmost (realita je však v některých případech odlišná). „Velké“ kamenné divadla však ve většině našich měst jakoby zapomínali, že v divadle má slovo výchova dva rovnocenné významy. Na jedné straně doplňuje v jistých směrech práci škol (to je to, co divadlo do tohoto procesu vkládá), na straně druhé v mladých lidech pěstuje vztah k divadlu, což znamená, že si vychovává budoucí diváky (to z tohoto procesu divadlo získává). Nejlepším důkazem fungování tohoto procesu je to, že inscenaci LAVV přesunulo Divadlo Andreja Bagara ze studiového prostoru do Velké sálu, jejíž hledisko má větší kapacitu (pro objektivitu třeba dodat, že jistou roli sehrál i závěr školního roku, který je spojen s větším zájmem škol o kulturní aktivity). Fakt je však ten, že jen během dvou dnů nitranské divadlo dvakrát prakticky zcela vyprodalo své hledisko. V číslech to znamená bez mála 1 200 diváků. Divadelníci z jiných míst mohou namítnout, že divadlo v Nitře je specifický fenomén a v tomto ohledu má podobně příznivé podmínky už jen Martin. Jenže specifické postavení divadla v těchto městech není dílem náhody, ale právě aktivit divadel.

komedie švédského dramatika Stefana Lindberga LAVV
komedie švédského dramatika Stefana Lindberga LAVV

V kontextu inscenace – LAVV slouží jako příklad toho, že před začátkem představení vystoupil na jeviště šéfdramaturg Divadla Andreje Bagara a režisér inscenace Svetozár Sprušanský, který studentům nastínil kontext díla. … Že diváci si vedle bulletinu mohli zakoupit i CD s hudbou z inscenace, že cena obou nesledovala pouze cíl vydělat, ale hlavně to, aby si divák odnesl z divadla i něco hmotné, co mu bude připomínat, že byl v divadle, a že byl konkrétně v DAB, a že po představení následovala debata s psychologem, to vše jsou detaily. Právě ty ale dotvářejí celek. Naskýtá se totiž otázka: Kdy něco podobné zažijí například návštěvníci SND?
LAVV je primárně určeno pro věkovou kategorii 15 – 26 let. O něco výstižnější by byla kategorie 13 – 20. Zhruba v tomto rozmezí se pohybovaly i studenti, kteří navštívili představení 29. června. Text švédského dramatika Stefana Lindberga totiž nabízí motivy, které jsou pro tuto věkovou skupinu nejpřitažlivější. Ve značné míře totiž kopíruje základní strukturu hollywoodských filmů pro náctileté, kterou převzala i německá komerční kinematografie. Postavy vytvářejí tradiční mozaiku školního kolektivu. Školní psycholog, Školník (obě Martin Fratrič), zakřiknutý outsider (Abel – Matouš Krátký), grázl (Max – Peter Oszlík), rebel – umělec (Hakan – Peter Kaldečík), kráska (Bobina – Kristýna Greppelová) dívka odvedle, které dbá o svůj vzhled méně než kráska, zpravidla sportovkyně (Kristin – Alena Pajtinková).

Hakan - Peter Kaldečík
Hakan – Peter Kaldečík

Studenti jsou v posledním ročníku střední školy, čeká jejich rozhodování, jakou vysokou školu školu si vybrat, zažívají první lásky, a s tím spojené sexuální zážitky, hledají vlastní identitu, nesmí chybět divoký večírek a samozřejmě písně. Ani přes jasně čitelné stavbě text nepůsobí jako do očí bijící konstrukt. Naopak, přirozeně a s lehkostí plyne a v jistých momentech zaujme a překvapí i zkušenějšího diváka. Jediným problémem je rozuzlení děje, které působí mírně komplikovaně a uměle. Z několika dějových linií musí totiž dramatik vybrat jednu, která nasměruje děj ke katastrofě a následnému rozuzlení celého příběhu a jeho všech motivů. V tomto případě je jím motiv zázračného nápoje. Kristin totiž na internetu našla recept, podle kterého se dá vyrobit nápoj dospívání. Díky němu se z dětí stanou během chvíle dospělí lidé. Všichni ho vypijí a vidí se v budoucnosti. Následně se proberou v nemocnici po těžké otravě, kterou však zázrakem přežijí. Otevřená zůstává otázka, zda měli prostě štěstí, zda dospěli právě díky tomu, že se dotkli smrti, nebo je zachránila vyšší moc (s náboženským motivem text také výrazně pracuje, věnovat se mu budu později), nebo souhrn všech těchto odpovědí dohromady. Problém závěru spočívá v tom, že během celého děje je motiv nápoje v pozadí. Občas se citován v jedné replice, výrazněji se však nikdy nerozvíjí a není hybatelem děje. V momentě, kdy se stane klíčovým, až příliš odkrývá svůj úkol a celou konstrukci příběhu.
Dalo by se polemizovat i o využití písní. Byly nezbytné? Jsou použity pouze pro efekt? Pravda je taková, že jsou prostě součástí žánru. Žánru, který vznikl ve filmu, a evidentně funguje iv divadle. V tomto případě je nejvýstižnější označení hra pro náctileté (jako odkaz na původní filmový druh teenmovies). Nejde jen o definici cílové divácké skupiny. V tomto ohledu by bylo možné použít termín divadlo pro mládež. Hra pro náctileté má však svou pevnou strukturu a charakteristické znaky, které popisuji v úvodu. A jednou z těchto charakteristických rysů je právě píseň. Ta plní většinou funkci intimní výpovědi a poslední je demonstrací vstupu do nového života, který však neznamená konec starých přátelství.

LAVV a hudba
LAVV a hudba

V případě LAVV je úroveň hudební složky mimořádně potěšující. V našich kamenných divadlech nebývá zvykem, aby autor hudby dokázal vytvořit řemeslně zručné písně, které respektují odkazy na jednotlivé subkultury obsažené v textu. V LAVV se to však Martinovi Nemček podařilo. Píseň Hakana je na rozhraní rocku a punku. Během večírku zní drum and bass. Max rapuje do dancehallovém rytmu. (V tomto případě jde o karibský typ dancehallu, který je směsí reggea, hip hopu, regeatonu a dubstepu.) Ne tradičního evropského, který dominoval v devadesátých letech a vycházel z diskohudby) samplu, který by se díky své lehkosti a vtipu neztratil na albu kteréhokoli ze Slovenské raperů či DJ-ů. Pestrou mozaiku dotvářejí kvalitně vystavěné popové písně Kristin, Abela a Bobino. Zaostává jen závěrečná společná píseň. Hudba v tomto případě nepřekročila hranice prvoplánové a naivní „sladkosti“, která je charakteristická pro písně, jejichž úkolem v inscenaci je demonstrovat šťastný závěr příběhu.
Větší rozdíly jsou v pěveckých výkonech. Petr Kadlečík a Kristýna Greppelová předvedli svůj „muzikálový“ standard. Technika zpěvu ani přirozenost výrazu nejsou ničím výjimečné. Nezaujmou, ale nelze ani tvrdit, že by diváka vysloveně uráželi. Předvádějí to, na co jsme na Slovensku pod pojmem muzikálový zpěv zvyklí. To, že v širším jako slovenském kontextu jde o slabý průměr, je druhá věc. Horší je to už s výkonem Matouše Krátkého. Strnulý výraz, úplná absence dýchání bránicí, zavřený hlas iv přirozených polohách (natož ve vyšších), špatná artikulace, to je něco, co by si člen profesionálního divadelního souboru skutečně mohl odpustit.

pěvecký výkon Aleny Pajtinkové
pěvecký výkon Aleny Pajtinkové

Naopak skutečným zážitkem je pěvecký výkon Aleny Pajtinkovej. Všechno to, co představitel Abela nezvládl, co představitelé Hakana a Bobina postavili do polohy nevýrazné rutiny, zvládla tato mladá herečka na vysoké úrovni. Její zvučný, jasný a otevřený hlas je ve spojení s lehkostí výrazu, který se vyhýbá „tradičnímu“ afektu, skutečným naplněním slovního spojení umělecký výkon.
Samostatnou kategorií je výkon Petra Oszlíka. Na vině není jeho interpretace, ale charakter samotné písně. Už jsem uvedl, že ta je v hip hopovém stylu. Nuže, a to je právě problém. Hip hop má totiž jednu rys, a ta ho činí nejen pro divadlo, ale dramatické umění obecně, dost problematickým. Problémem je výrazně performativní charakter tohoto hudebního stylu. Přestože v rané fázi byla pro něj charakteristická zejména spjatost interpreta s komunitou, ze které vzešel, a podstatnou roli hrála autenticita, vývoj ho posunul zcela jinam. Není totiž náhodou, že rapeři a DJs vystupují výhradně pod pseudonymem. Každý nový projekt, při kterém se změní charakter hudby, znamená i nový pseudonym. Samotná hudba je totiž pouze jednou částí mnohem širšího díla. Interpreti a producenti vytvářejí prostřednictvím médií fiktivní postavy a příběhy. Pracují s metaforou, ale zejména hyperboly. Proto se ve videoklipech často využívají drahá auta či šperky. V čem je tedy problém? V tom, že použít hip hopovou píseň s rapem v inscenaci, znamená v nejhlubší podstatě využít princip divadla na divadle, zároveň ho však nepřiznávat. Slovník, způsob konstrukce textů, může být v inscenaci stejný jako v případě hudebních interpretů, ale zde nefunguje. Využívá totiž hip hopovou píseň jako pravdivou výpověď jednotlivce. Hip hop však pracuje s fikcí a ne pravdou či uvěřitelnosti. Tomuto problému se nepodařilo vyhnout ani v LAVV. Tvůrcům nelze vyčíst výrazné nedostatky při tvorbě hudby či textu, stejně Peter Oszlík interpretoval píseň Řidičák na odpovídající úrovni. Jenže hip-hop a divadlo při této režijních-dramaturgické koncepci prostě nejdou dohromady.

Autor hudby Martin Nemček
Autor hudby Martin Nemček

Autor hudby Martin Nemček je zároveň autorem textů k písním. I v tomto případě je třeba ocenit, že se nenechal zlákat prvoplánovosťou a povrchností. Co je však nejdůležitější, podařilo se mu zachovat autentický jazyk mladé generace.
Tato skutečnost hraje mimořádně důležitou roli i v případě překladu Jana Zimu a dramaturga inscenace Svetozára Sprušanský (ačkoli v oficiálních materiálech není funkce dramaturga uvedena, dá se předpokládat, že práci spadající do jeho kompetence provedl právě režisér, protože je i šéfdramaturgom DAB).
Autenticita textu je pro mládežnického diváka podstatná. Ten totiž rychle vycítí, když se ho tvůrci snaží přesvědčit, že ho chápou a snaží se mu přiblížit, ale postavy mluví řečí mladých před dvaceti let či jazykem, který je věkově špatně ukotven. Mladý divák v tom případě automaticky zaujme odmítavý postoj a už ho nic nepřesvědčí, aby tento názor změnil. Nitranským divadelníkům se však podařilo vytvořit text na tepu doby i generace. Odměnou je pozornost diváků. V hledišti nebylo vidět zapnuté mobilní telefony, nebylo slyšet ironické poznámky, mladí akceptovali tvůrců jako rovnocenného partnera.
Vedení divadla přitom riskovalo poměrně hodně. Současný slovník totiž obnáší i poměrně slušnou porci vulgarismů. Už samotný název hry LAVV má dva významy. Je to fonetický přepis anglického lovu, zároveň ve švédštině jde o ostrou nadávku. Drsný je i slovník postav a jejich humor. Konzervativní slovenská společnost na podobné inscenace reaguje většinou odmítavě. Pedagogové mají často problém s netradiční interpretací děl české či světové klasiky, natož s novými texty, které často bourají tabu. Nuž důkazem poctivé práce s divákem je i to, že akceptuje uměleckou svobodu tvůrců. V případě LAVV je výsledný efekt ten, že to byly právě pani učitelky (věkem blíže k důchodu, než ukončení svého studia), které na některé humorné situace reagovali nejlépe. Vulgarizmy navíc v tomto případě neplní jen prvoplánovou roli věrnosti textu slovníku mladých, ale podtrhují jeden z hlavních motivů celého příběhu. Tím je přátelství. Pro náctileté studenty je charakteristické, že okruh blízkých přátel je pro ně na prvním místě. Kamarád je důležitější než rodiče, učitelé či první láska. Přesto však mají stále potřebu své skutečné emoce skrývat pod drsný povrch. Proto současná mládež nemá problém svých nejbližších přátel označit za buzeranty, debily či rovnou kokotů. Pro tuto skupinu ztratily vulgarismy svůj původní charakter. Nemají vysloveně hanlivý charakter a pohybují se mezi podstatným, přídavným jménem, ​​citoslovce a spojkou. Nejvýrazněji se tato tematická linie odráží na postavě Maxe. Jeho slovník je drsný a nadává všem okolo. V momentě, kdy by měl zůstat sám, však okamžitě utíká za přáteli. Ti zase nemají problém akceptovat ho jako přítele, přestože je jen před chvílí v klidu sprškou vulgarismů.
Dětský element je příznačný pro celou inscenaci. Aniž se tvůrci snažili zlehčovat problémy mladých, neustále cítit, že problémy, které se zdají jako neřešitelné, se postupem času dají snadno překonat. Ať už jde o hledání vlastní identity, hledání životního partnera či první sexuální zážitky.
Dětskost se odráží i v případě interpretace postav. Ty nesou znaky dospěláky, ale naznačeno negativní rysy jsou vždy obroušené dětskou nevinností. Podtrhují tím skutečnost, že mládež je skupinou, kde se setkává dospělosti a dětství.
Je potěšující, že herci spolu s režisérem nejednotnému výkladu postavy prvoplánově. Bobina Kristýny Greppelovej mohla svádět k interpretaci povrchní sexuální mašiny, pro kterou se vlastní tělo stalo kultem. Herečka však využila postavu v plné šíři. Její Bobine nechybí přirozený intelekt, touha po prvním sexuálním zážitku je zejména snahou vyzkoušet něco nového a neslouží jako prostředek k dosažení osobních cílů prostřednictvím svého těla. Max Petra Oszlíka je sice grázl, ale ne zákeřný. Je to jen ustrašené dítě, které se svou zranitelnost snaží maskovat zdánlivě drsným povrchem. Hakan Petra Kadlečík působí zdánlivě jako blázen, který jednou tvrdí, že je poslední žijící neandrtálec, pak zas římský voják. Snaží se jen najít své místo ve společnosti a definovat svou identitu. Není sexsymbol, ani vynikající sportovec, zda mozek celé třídy. Snaží se proto vynikat chováním a oblečením. Velký prostor nabízí pro Matouše Krátkého postava Abela. Podnětný je zejména vnitřní konflikt této postavy. Pochází totiž z ortodoxního náboženského prostředí. Abel se nesnaží primárně vnucovat svou víru ostatním, i když v jistých momentech k moralizování skluzu (ne text, ale postava). Rovněž se nemíní vzdát životní filozofie, kterou mu vštípila rodina. Ábelová cílem je sladit život ve víře s normálním životem současné mladé generace. V tomto ohledu lze kladně hodnotit, že herec hloubku své postavy plně pochopil a snažil se ji přenést na jeviště. Horší to už je s technickou stránkou jeho herectví. Zejména v emočně vypjatých momentech z herce přímo křičí křeč. To se projevuje i na práci s hlasem. Tiskne na hlasivky, což v kombinaci se špatnou artikulaci způsobuje obrovské problémy se srozumitelností jeho jevištní řeči. Jeho neustálá snaha podtrhávat expresivitu výrazu navíc místy dělá jeho postavu plochou. Na technických nedostatcích se však dá pracovat.
Představitelce Kristin, Aleně Pajtinkovej, postavy s dětskými rysy evidentně sedí a hodí se jí fyzickým dispozicím. Stejně jako dokázala, že i menší prostor a postava, která není zrovna klenotem světové dramatu, jí nebrání v tom, aby diváka zaujala. Už výše jsem zmiňoval její pěvecký výkon, který zaujal nejen technikou zpěvu, ale i propracovaným výrazem. V tomto okamžiku totiž ukázala, že její talent je mnohem větší a navzdory mladému věku má silný cit pro lyriku a sílu výpovědi. Po třech letech působení v Divadle Andreje Bagara by proto snad už mohl nastat čas, aby dostala možnost naplno využít svůj potenciál. Snadno se totiž může stát, že spadne do šablony, což by byla určitě škoda. Jeví se totiž jako jeden z nejvýraznějších ženských hereckých talentů posledních let, mimo prostředí VŠMU a AU.
Martin Fratrič interpretuje postavy psycholog, Chodce, školník, Ježíše a Lékaře. Vyniká zejména slovním humorem. Představuje svět dospělých, kteří se na dětské problémy zdají malicherné. Podobný nadhled a jemně ironický postoj je pojítkem mezi těmito postavami.
Pokud při hudbě vzpomínám autentické respektování několika subkultur, tutéž vlastnost je třeba ocenit i při kostýmech. Kostýmní výtvarnice Diana Strauszová jednotlivé postavy pečlivě diferencovala. Kostým Hakana odkazuje na hnutí indie, které je nejpopulárnější právě ve Skandinávii. Široké kalhoty a tričko spolu s čepicí s rovným kšiltem potvrzují Maxovu příslušnost k hip hopové komunitě. Zbývající tři postavy jsou kostýmům definovány jako příslušníci středního proudu. Jde zdánlivě o samozřejmou maličkost, ale v našich divadlech je téměř pravidlem, že kostýmy příslušnost k subkulturám zcela ignorují. Není nic neobvyklého, když na jevišti pankáči rapujú, příznivci elektronické hudby patří k motorkářům a podobně absurdní kombinace.
Inscenace LAVV potvrdila, že pokud divadlo chápe inscenace pro děti a mládež jako plnohodnotnou součást svého programu, i mládežnický divák bere návštěvu divadla jako plnohodnotné vyplnění času a ne jen jako sice nudný, ale přece jen způsob jak strávit čas se školou, ale ne ve škole . Nic nelichotí náctiletým víc, než když je někdo respektuje. A respektovat znamená i zajímat se o nich, nelhat jejich. To se tvůrcům podařilo. Ukázali, že mají přehled o životě mladých. Že pod pojmem hudba pro mladé netřeba chápat jen Britney Spears, že raper není skinhead, že věta – Ty hlupák ničemný – není pro dnešní mladou generaci nadávka. To vše na pôdryse řemeslně dobře zpracovaného textu, který nedělá z náctileté děti ani dospělé, ale mezistupeň mezi nimi. Pokud má být LAVV začátkem vztahu mezi dospívajícím jedincem a divadlem, je to dobrý start. Stejně může být startem i pro některé méně známé členy inscenační týmu, například Martina Nemček. DAB, které ještě před pár lety pravidelně uvádělo každou sezónu muzikál, po odchodu Josefa Bednárika na tento hudebně-dramatický žánr rezignovalo. Pokud se k němu rozhodnou vrátit, Martin Nemček může být tím, kdo konečně širokému publiku ukáže, že muzikálová píseň neznamená stupidní píseň.
Alena Pajtinková ukázala, že navzdory nízkému věku má minimálně potenciál, ne-li přímo schopnosti na zvládnutí mnohem náročnějších úkolů, než jí byly dosud přiděleno. Třeba jen, aby těmto lidem divadlo důvěřovalo. Tak, jak důvěřovalo pedagogům škol, že se nezaleknou pár vulgarismů, tak jak věřilo, že i mládežnický divák si zaslouží plnohodnotnou inscenaci a nejen povinnou jízdu.

Recenze: Realita na dvojí způsob

Hostování dramaturgyně Jany Liptáková, která v Divadle Andreje Bagara již připravila řadu zdařilých inscenací, a režiséra Michala Spišák působilo jako čerstvý vánek. Projevilo se to nejen ve výběru titulů, ale především ve způsobu, jakým herci přistupovali ke své práci. Už dávno se v nitranském divadle nehrálo s takovou lehkostí a s vědomím osobní blízkosti k postavě.

Jana Liptáková
Jana Liptáková

Během necelých dvou měsíců uvedlo Divadlo Andreja Bagara v Nitře dvě premiéry. Ve světě známou hru Jordi Galcerána Čtyři v ringu nebo Grönholmova metoda přinesla zmíněná dramaturgyně J. Liptáková. Vynikající text, který nemuseli podpírat žádné divadelní berličky, stačil za pomoci přesvědčivých hereckých výkonů plně zaujmout diváka. Bylo to i proto, že autor, podle slov známého dramatika Mayorcha, si při psaní dramatu uvědomil, že konečným příjemcem není čtenář, ale divák. Zároveň musí dbát io to, že píše pro divadlo. Jde o velmi důležitý fakt, na který někteří současní autoři zapomínají často proto, že jsou závadě psaním televizních dramatických textů, hlavně seriálů. Podlehnou povrchnosti příběhů, co se pak odráží nejen v jazyce, ale také v hereckém ztvárnění.

Režisér M. Spišák
Režisér M. Spišák

Režisér M. Spišák, který se po delším čase vrátil do Nitry, si dal záležet na disciplinovanosti hereckého projevu, což neznamená bezduché memorování textu, ale náležité využití všech výrazových prostředků na správné a přesvědčivé uchopení a podání charakteru postavy. Režisér důsledně dbal o dodržování zmíněné zásady, aniž by omezoval hereckou tvořivost jednotlivých aktérů. Z nich zaujal hlavně Jakub Rybárik. Jeho herecký projev se ze hry na hru stává zajímavějším.

Úspěšnost hry a jejího autora je pochopitelná, protože se zabývá osudem dnešního člověka bojujícího často bezohledně o svůj osud, tak jako v pertraktovanej hře čtyři účastníci konkurzu o místo marketingového ředitele. Celý čas se pohybují v jedné místnosti, kde se nic nemění a oni jsou odkázáni pouze na sebe. Čekají, že někdo přijde z vedení a udělá s nimi pohovor. Krutá hra o existenci ukazuje nelítostný způsob zacházení velkých nadnárodních společností s lidmi, v tomto případě teprve s uchazeči o atraktivní místo.

I druhá hra se nese pod taktovkou režiséra Michala Spišák. Veselohra Dámská šatna napsal dobrý znalec divadelního zákulisí, český herec, režisér i dramatik Arnošt Goldflam o ženách – herečkách. Zařazení této hry do repertoáru divadla je třeba považovat za výborný marketingový tah, ale zároveň i šanci pro čtveřici hereček vyřádit se na jevišti. Alespoň tak to na první pohled vypadá. Ve skutečnosti jde o velké snímání masky lehkovážnosti a exotiky z obrazu divadla a hlavně jeho zákulisí, či přesněji hereckých šaten. Jistě, čtyři herečky se v šatně musí dostat do svých rolí, proto jsou nalíčené, výstředně oblečené a ještě výstředněji se chovající. Tak je vnímají diváci, tedy jen prizmatem role. Režisér a autorka scény Eva Kleinová však našly cestu, jak lze ukázat skutečnou tvář herce, realitu jeho osobnosti. Všechny toaletní stolky na jevišti otočili směrem do hlediště a fiktivní zrcadla postavili diváka do pozice Alice z pohádky L. Carrolla, tedy za zrcadlo. A co se odehrávalo za zrcadlem? Svár, rozpady manželství, zrady, závist, nespokojenost např. s věkem, vzezřením, postavením v divadle atd., tedy všechno to, co si nachází místo iv obyčejném každodenním světě. Jistě, mnohé zklamání v divadle bolí víc, ale i úspěchy jsou slavnější, protože se odehrávají před diváky, kteří se tak stávají součástí divadelního světa.

Na jevišti byly čtyři typově i věkově různé postavy: stárnoucí herečka ve výborném podání Evy Pavlíkové, herečka v nejlepším věku Lenka Barilíková, Alena Pajtinková jako její mladší kolegyně a Jana Kováčiková jako elévky Jana. Jejich projev a hra v role se odvíjela od věku. Čím byla postava starší, tím více mohla představit i hrát. Automaticky nejmenší prostor na výpověď měla Jana, co J. Kovalčíková na konci hry už nezvládala. Ani textově, ani herecky. Jisté osvěžením mluveného slova přinesly písňové složky, z nichž se vydařil hlavně rep. Narážky na známých režisérů, parodizovanie nevychovaných diváků a jiných společenských neduhů, jako je politické dosazování ředitelů či jiných funkcionářů, zabavili, upozornili, ale neuráželi. Své dostali i kritici, kteří například nedostatečně chválí herců.

Hra A. Goldflama „Dámská šatna“ tedy zabavila diváka svou veselostí, hravostí, vynalézavosti, příjemným humorem, ale po jejím shlédnutí zůstává jaksi hořce v ústech. Kultura zase jednou potěšila. Svět před zrcadlem se totiž pouze vesele obličeji, ale svět za ním je naše realita se všemi negativními jevy dneška, jako je nevěra, závistlivosť, nedostatek tolerance neuskutečnitelné touhy po slávě a penězích, naivní lásky i zklamání atd. Maska je pryč, divadlo je realita!

Divadelní prkna rozesměje vyhořelý boháč Pan Mimo

Divadelní prkna rozesměje vyhořelý boháč Pan Mimo

boháč Pan Mimo
boháč Pan Mimo

Slovenská herci, zprava: Daniel Heriban (Pan von Lips, kapitalista) a Diana Mórová (Madam Schleyer) v inscenaci činohry SND Pan Mimo s podtitulem „fraška se zpěvy“.

Tvorbu známého rakouského dramatika, herce a satirika 19. století, Johanna Nepomuka Nestroya, přiblíží našemu publiku novinka Slovenského národního divadla (SND) Pan Mimo.

Inscenaci Pan Mimo s podtitulem „fraška se zpěvy“ v překladu a režii Ľubomíra Vajdičku uvede Činohra SND premiérově v sobotu 25. a v neděli 26. ledna v svém historickém sídle na Hviezdoslavově náměstí v Bratislavě.

Fraška, která divákovi lahodí

Pan Mimo je hlavně zábava, zdůraznil na čtvrteční tiskové konferenci ředitel činohry SND Roman Polák s tím, že režisér Vajdička je zárukou kvalitní komedie. Po Nestroyovi, který má pro velký rozsah díla i přívlastek rakouský Shakespeare, SND sáhlo podle dramaturga Petra Kováče proto, protože hlavní postava hry pan Lips patří mezi takové, které jsme si na Slovensku ještě před 20 lety neuměli představit.

Obrazem: Slovenské národní divadlo uvádí komedii Pan Mimo

Dnes už je však realita jiná ai proto je postava Lips – unuděný, „vyhořelého“ boháče aktuální. Představitel hlavní postavy, autor hudby a písní Daniel Heriban na první činoherní scéně Slovenska hostuje poprvé.

Přestože s hraním a souběžnou tvorbou hudební složky inscenace má již zkušenosti, nabídku ze SND označil „za výzvu, něco, co se nedá odmítnout“. Jak dále řekl pro agenturu SITA, Pán Mimo „je zajímavý text, i když to je fraška, je tam zašifrovaných množství zajímavých bonmotů, myšlenek, které divákovi mohou lahodit“.

Slovenský herec Tomáš Maštalír (Gluthammer, zámečník) v inscenaci činohry SND Pan Mimo.

všestranný Nestroy

Rakouský dramatik, herec a satirik J. N. Nestroy (1801 – 1862) zanechal po sobě celou řadu skvělých komedií, v nichž i sám hrál. Napsal přes 80 divadelních her, byl nejen dramatikem, ale i operním zpěvákem a divadelním ředitelem, informovalo SND. Nestroyove díla byly populární již za jeho života a hrávali se v celém tehdejším Rakousko-Uhersku, mezi jiným i v Bratislavě, kde autor několikrát vystoupil i jako herec. Občas vystupoval i s několik zpěvačkami.

„Komedie Pan Mimo (Der Zerrissene, Rozorvanec, 1844) sklidila na premiéře obrovský úspěch a jen ve Vídni dosáhla v té době více než sto repríz,“ připomnělo historii hry divadlo. Pana Mimo pro SND zdramatizoval Peter Kováč, scénu vytvořil Jozef Ciller, kostýmy jsou z dílny Marije Havran a hudbu a texty písní k ní složil Daniel Heriban.

Slovenští herci, zleva: Daniel Heriban (Pan von Lips, kapitalista) a Diana Mórová (Madam Schleyer).

„Mimo“ z bohatství

Hlavním hrdinou je bohatý kapitalista, pan Lips (v SND hostující Daniel Heriban), který je – jak sám říká – zcela „mimo“ ze svého bohatství, života v nadbytku bez jakéhokoliv vzrušení. Jeho city jsou otupené a má dojem, že život je zbytečný. Dnes bychom řekli, že trpí syndromem „vyhoření“.

I proto se rozhodne oženit s první dámou, která mu přijde do cesty. Postihne ho však nečekaná náhoda – spolu s řemeslníkem, co mu opravoval zábradlí na balkoně, spadnou při potyčce z balkonu do řeky. Oba zachrání, protože to však jeden o druhém neví, domnívají se, že musí unikat před zákonem, který je považuje za vrahy.

Pro pana Lips je pouť, která následuje, ozdravnou kúrou – objeví pravé životní hodnoty a najde opravdovou lásku. Publikum si ve hře podívá i: Dianu morová, Mariána Labudy, Tomáš Maštalír, Dušana Tarageľa, Tomáše Vravníka, Branislava Bystrianská, Vladimíra oseté, posluchačku Vysoké školy múzických umění Janu Kovalčíková a dalších.

Lounská společnost IT Real s.r.o. správa nemovitostí

Lounská společnost IT Real s.r.o. vstoupila na český realitní a developerský trh v roce 2010 s ambicí provádět zejména projekty určené a přístupné pro širokou veřejnost. Velmi dobře si uvědomujeme skutečnost, že řešení bytové otázky v Lounech v současnosti není jednoduché. Zejména pro lidi, kteří startují svůj samostatný život i pro mladé rodiny. Prioritou naší společnosti je maximální kvalita avšak při snaze zachovat příznivou cenu. Optimalizace našich výsledků zaručuje spokojenost našich klientů. Správa bytového domu pro společenství vlastníků. O to se stará zkušený manažerský a realizační tým, který pracuje s vědomím, že náš klient čeká spokojené bydlení v příjemném prostředí, samozřejmě za dobrou cenu. IT Real s.r.o. se zabývá zejména rezidenčním jejich rozvojem a výstavbou bytových domů. Naše projekty od plánování po realizaci vnímáme komplexně. Zodpovědně přistupujeme k vytipování vhodné lokality i k následné výstavbě bytových komplexů. Našim klientům však nabízíme ještě více. Přidanou hodnotou ke komfortu bydlení v bytech od nás je i naše správcovská činnost bytových domů a v rámci ní i poskytování jedněch z nejnižších cen energií na trhu.

správa nemovitostí
správa nemovitostí

výhody bydlení
Mezi hlavní výhody bydlení v bytových domech TRI KOSTKY patří nízké provozní náklady zabezpečené zateplením, ekologickou výrobou elektrické energie pomocí fotovoltaických článků a provozem vlastní kvalitní a výkonné kotelny – Viessmann. Do základní – standardní výbavy bytů patří optické připojení, pomocí kterého se budete moci pohodlně a rychle připojit k internetu nebo sledovat digitální televizi. Za zmínku stojí i atrium které je součástí každého bytového domu, s umělým trávníkem, krbem, lavičkami a dětským koutkem. Rezidenční centrum bude ve finální fázi svého dokončování od ostatní blízké zástavby oddělené funkčním areálem a nerušivým oplocením. Správa nemovitostí v Praze skrze správcovskou firmu je pohodlím pro vlastníky Dostupná a hlavně kompletní občanská vybavenost a blízká krásná příroda byly hlavními předpoklady vytvoření nových možností pro bydlení právě v této lokalitě, která bude pro vás příjemným a bezpečným domovem.

Standard vyhotovení bytu
Každý byt v Bytovém domě na Nám. L. Svobody 12 v Lounech skládá z následujícího standardu:
– Bezpečnostní dveře s certifikátem
– Bezpečnostní vložka (výroba náhradního klíče – na kartu)
– Měděné rozvody elektřiny, vlastní elektroměr
– Nové rozvody vody připravené k osazení baterie s vodoměry
– Všechny energie budou odpočítáváno dálkově a každý majitel bytu si bude vědět na denní bázi podívat spotřebu všech energií přes WEB rozhraní
– V kuchyni samostatná přípojka na myčku nádobí – platí pro dvoupokojové byty
– V domě je vlastní kotelna – VIESSMANN, radiátory – VIESSMANN, nové rozvody
– V obýváku je vyvedena optická přípojka na digitální televizi a vysokorychlostní internet
– Bytovka je zateplená 10-15 cm zateplovacím systémem CERESIT
– Stěny (cihla a ytong)
– Podlahy vylité nivelizaci – předpříprava na položení dlažby
– Stěny jsou omítnuté a nastříkané bílou barvou s vysokou svítivostí
– Stavební otvory jsou připraveny na osazení obložkových zárubní
– 6 komorové plastová okna a parapetní desky.

Ekologické zemědělství na Polabí

Ekologické zemědělství na Polabí.

Ekologické zemědělství jako oficiální a kontrolovaný systém má na Polabí již více než 12-letou tradici.

Ekologické zemědělství na Polabí
Ekologické zemědělství na Polabí

Ekologický systém produkuje bio-obilí všech běžných druhů, ale např. i špaldu, která patří ke skoro zapomenutým, ale dnes znovu vzkříšená. Vedle luštěninách, zeleninových druzích a ovoci se na Polabí již můžeme pochlubit i biovína. Pěstují se i léčivé rostliny a rostliny na kosmetické účely.

Poměrně silně je zastoupen chov zvířat na ekologických farmách. Převažuje však chov přežvýkavců – skotu, ovcí a koz. Velké rezervy má Česko v chovu prasat a drůbeže, přičemž zájem spotřebitelské veřejnosti (i zahraniční) je velký a to zejména o bio vejce, bio vepřové a o maso hrabavé i vodní drůbeže v kvalitě BIO.

Ekologické zemědělství na Polabí zabírá asi 4% zemědělské půdy (cca 95.000 ha), z toho asi 28.000 ha tvoří orná půda a necelých 66 500 ha tvoří trvalé travní porosty. Ostatek, tj kolem 350 ha, tvoří ovocné sady, plantáže zeleniny a vinohrady.

V systému ekologického zemědělství pracuje 214 subjektů (kromě většiny ekologických zemědělců také zpracovatelé, dovozci, vývozci a obchodující s biopotravinami).

Velká většina bio produkce z Polabí jde na vývoz jako surovina pro další zpracování. Trh s biopotravinami se na Polabí zatím víceméně teprve rodí – úzký sortiment biopotravin je dostupný v několika specializovaných prodejnách zdravé výživy a v některých řetězcových supermarketech. Sláva a jaké je právní minimum pro managera.

Explozivní nárůst populace, zvyšování rozsahu a vlivu člověka na životní prostředí

Dramatický rozvoj lidské společnosti, explozivní nárůst populace, zvyšování rozsahu a vlivu člověka na životní prostředí staví civilizaci před závažné rozhodnutí: Jak dále?

Explozivní nárůst populace
Explozivní nárůst populace

Znečištění ovzduší, půdy a vody jako i další problémy přerostly místní rámec a jsou vážným ohrožením pro život na Zemi. Příroda nezná administrativní hranice. Toxický odpad v řekách ničí život v místě jeho vypouštění, ale i prostředí vzdálené stovky kilometrů od místa znečištění. Emise z továrních komínů způsobují devastaci přírodních lokalit v nejvzdálenějších koutech planety. Proto spojení sil v zájmu záchrany přírody i člověka na mezinárodní úrovni je naléhavější než doposud.

Jedinou cestou trvale udržitelného života je harmonizace požadavků ochrany životního prostředí a ekonomického rozvoje země. Cílem je rozumné využívání přírodních zdrojů v mezích jejich ekologické únosnosti.

vliv člověka na životní prostředí
vliv člověka na životní prostředí

Systém je chápán jako jednotný a živý organismus, příkladem mu je příroda, se kterou hospodář harmonicky spolupracuje a respektuje její přirozené zákonitosti a limity. Člověk je součástí přírody, nese etickou a společenskou odpovědnost za šetrné využití krajiny a její ochranu.

Ekologické zemědělství zahrnuje všechny varianty zemědělských systémů, které ekologicky, sociálně a ekonomicky podporují organickou produkci potravin a materiálů. Mezi nejrozšířenější patří dynamické, biologicko-dynamické, biologické, udržitelné, známé jsou mnohé další.

Všechny tyto systémy považují za klíč k úspěšné produkci trvalé zajištění přirozené úrodnosti půdy. Respektováním přirozených možností rostlin, zvířat a ekosystémů se optimalizují podmínky pro kvalitu ve všech aspektech zemědělství a životního prostředí. Ekologické zemědělství dramaticky snižuje reziduální zátěž pocházející z používání chemicko-syntetických hnojiv, pesticidů a léčiv. Navíc ve spolupráci s přírodními zákonitostmi umožňuje zvyšovat současně půdní úrodnost i odolnost vůči nemocem a škůdcům.

časopis „Ekonomika zemědělství“

V roce 2001 začal ústav vydávat nový vědecký časopis „Ekonomika zemědělství“. Tento časopis by měl založit tradici tiskového fóra vědecké komunikace agrárních ekonomů a dalších vědců a výzkumníků pracujících v příbuzných společenských vědách, objektem zájmu kterých je zemědělství, venkov a celá vertikála výroby potravin. Doufáme, že čtenáře najde i mezi odborníky z podnikatelské praxe, státní správy a vzdělávacích institucí i mezi studenty.

Ekonomika zemědělství
Ekonomika zemědělství

Chceme vytvořit národní vědecký časopis jako instituci, která by se pokládala za atribut existence vedeného odboru v národní komunitě. Máme ambici publikovat vědecké práce, z oboru agrární ekonomiky a příbuzných disciplín, vytvořené na pracovištích SAV, univerzitních pracovištích a odvětvových vědeckovýzkumných zařízeních. Prioritně budeme publikovat práce empirického charakteru, analýzy a projekce ekonomického vývoje na odvětvové i podnikové úrovni, ovšem přivítáme i teoretické a metodologické příspěvky, které budou znamenat přínos pro pozvednutí vědecké metodologie v oboru. Dále chceme publikovat práce, zabývající se strukturálními změnami v odvětví a socioekonomickými souvislostmi transformace zemědělsko-potravinářského sektoru a práce zabývající se fungováním institucí, a to zejména regulačních a intervenčních, které ovlivňují postavení aktérů trhu a působení jeho samotného. Profil časopisu bude dotvářet hodnocení působení agrárních politik, zejména v kontextu integračních a globalizačních tendencí.

Pozornost budeme věnovat i informacím z vědeckého života, novým publikacím doma a v zahraničí jako i statistické příloze, kde bychom chtěli publikovat údaje, které mohou být užitečné při vytváření osobních databází našich čtenářů.

Absolvent Ekonomiky zemědělství získá v průběhu studia širší teoretický základ z botaniky, zoologie, fyziologie, mikrobiologie, morfologie obratlovců, genetiky atd. a z jiných předmětů jako jsou chemie, biochemie, atd. Speciální profil získá absolvováním předmětů rostlinné a živočišné produkce. Praktické informace o Ekonomice zemědělství jsou orientovány do rostlinné produkce, živočišné produkce, mechanizace, hodnocení zemědělských produktů, hygieny a prevence proti nemocem. Profil absolventa Ekonomiky zemědělství je doplněn předměty ekonomiky a managementu, tvorby a ochrany životního prostředí.

LIBO představuje nový model výpočtu provozní trvanlivosti ložisek

Vývoj inovativního modelu výpočtu trvanlivosti valivých ložisek vede k hlubšímu pochopení možností zlepšení provozní výkonnosti ložiskových aplikací.

nový model výpočtu provozní trvanlivosti ložisek
nový model výpočtu provozní trvanlivosti ložisek

Společnost LIBO na veletrhu v Hannoveru představila průkopnický model, který konstruktérům umožní přesnější výpočet trvanlivosti ložisek, protože zohledňuje více působících faktorů než předchozí modely. Nový model představuje významný krok vpřed pro průmysl a výrobcům originálních zařízení (OEM) a koncovým uživatelům přinese vyšší jistotu při výběru ložisek pro konkrétní aplikace. To se následně projeví zlepšenou životností ložisek a snížením provozních nákladů.
Nový obecný model výpočtu trvanlivosti ložisek (v originále LIBO Generalized Bearing Life Model) byl vyvinut v rámci programu LIBO En Compass Field Performance a umožní konstruktérům i provozovatelům zařízení lépe vybírat ložiska podle reálných provozních podmínek.

LIBO obecný model trvanlivosti ložisek
LIBO vyvinula tento model a připravila příslušný technický dokument, který byl vzhledem ke svému významu pro širší oblast průmyslových a technických oborů předložen vědecké obci. Nový model vychází ze stávajícího, ověřeného modelu výpočtu trvanlivosti ložisek, standardizovaného v normě ISO 281: 2007, který se v současnosti používá po celém světě a vychází z modelu vyvinutého společností před více než třiceti lety.
Nový obecný model trvanlivosti ložisek nyní rozlišuje povrchové a podpovrchové příčiny poruch. Vychází z explicitních tribologických modelů a ponovom zohledňuje výkonnostní parametry související například s mazáním, znečištěním, pevností povrchu a odolností proti mírnému opotřebení. Zohlednění většího počtu potenciálních příčin poruch umožňuje výstižněji předpovídat chování ložiska a jeho trvanlivost v širším rozsahu provozních podmínek.

Základní dynamická únosnost ložiska
Současný model výpočtu trvanlivosti ložisek primárně vychází z kumulovaného podpovrchového únavového poškození, které se převádí na pravděpodobnost zachování funkčnosti s použitím Weibullova rozdělení a následně je modifikované podle koncentrace povrchového namáhání, které je způsobeno nedostatečným mazáním a znečištěním maziva. Model se používá ke stanovení jedinečné základní dynamické únosnosti ložiska, známé také jako C. Tato hodnota odpovídá zatížení, při kterém základní trvanlivost ložisek činí 1 000 000 otáček, se spolehlivostí 90%. Dnešní vysoce kvalitní ložiska LIBO však selhávají jen zřídka pod vlivem podpovrchového únavového poškození. V současné době jsou poruchy obvykle důsledkem poškození povrchu způsobeného například znečištěním, nedostatečným mazáním nebo jinými vlivy prostředí, které způsobují porušení a opotřebení povrchu.
Reálný výkon v provozních podmínkách
Hodnota C je stále důležitým výkonnostním parametrům, nezohledňuje však některé důležité faktory, jako například mikrogeometriu stykových povrchů ložiska, vlastnosti materiálu atd. Nové postupy tepelného zpracování oceli, nové materiály, lepší textury povrchů a stykové profily, vysoce výkonné povlaky, hybridní ložiska, lépe maziva – všechny tyto skutečnosti nelze zohlednit prostým zvýšením jediného parametru zohledňujícího podpovrchové únavové poškození, jakým je hodnota C. Proto vznikla potřeba nové koncepce modelu výpočtu trvanlivosti ložisek, který může v kombinaci se znalostmi LIBO přispět k lepší provozní výkonnosti různých zařízení.

Model rozšiřuje možnosti jak pomoci zákazníkům při volbě ložisek podle konkrétních potřeb aplikace s ohledem na trvanlivost ložiska, otáčky, spotřebu energie a další charakteristiky.
Další výhoda nového modelu spočívá v tom, že je dostatečně flexibilní a umožňuje začlenění nových poznatků z tribologie a nauky o materiálech, tak jak přinese jejich vývoj.