Portrét umělce „Jak starého muže“

Divadlo Aréna, Bratislava
Režie: Rastislav Ballek
Dramaturgie: Martin Kubran
Scéna: Hans Hoffer
Kostýmy: Marija Havran
Návrh a realizace loutky: Ivan Martinka
Masky: Juraj Steiner
Hrají: Jana Oľhová, Alexander Bárta, Martin Hronský, Marián Prevendarčík, Radomir Milić, Juraj Hrčka, Miriam Pavelková

Premiéra: 29. května 2011, Divadlo Aréna Bratislava

Divadlo Aréna Bratislava
Divadlo Aréna Bratislava

Skandály se v slovenském divadle nezvyknou dít. Pokud měl však nějaký text či inscenace v nedávné době k němu poměrně blízko, byl to právě Kukura v Divadle Aréna.
Hra Martina Čičvák je výrazně společensky kritická až kontroverzní, citlivým místem je však i její tušení intimní rozměr. Dvě hlavní postavy se jmenují Kukura a Čičvák, oba divadelníci čekají na příchod známé herečky, která je pro jistotu označena pouze jako Ona. Má přijmout nebo odmítnout roli v jejich společném projektu.
Rytmus i styl Čičvákovej hry se dá přirovnávat k textům Thomase Bernharda. Zajímavější než hledání paralel mezi některými díly tohoto rakouského dramatika, které se odvíjejí z podobné výchozí situace, je pro mě to, jak se Čičvák podařilo aplikovat bernhardovskú drsnou upřímnost na slovenské poměry a zachytit aktuální obraz slovenského uměleckého prostředí. O jeho stavu totiž vypovídají i ty nejbanálnější fráze či tisíckrát opakované klišé, které již musí působit jako lež, i kdyby byly někdy bývaly i pravdou. A právě o nich je tato hra.
Atraktivita (i marketingová) této produkce spočívá iv přirozeně vznikajících dohadech, do jaké míry můžeme postavu nazvanou Kukura ztotožnit se známým hercem. Čičvák v mediálních vystoupeních na margo hry samozřejmě připomínal rozdíly mezi divadlem a skutečností, zároveň však připouštěl, že postava Kukura má s člověkem Kukura velmi mnoho společného.
Plným právem jde o titulní postavu, velká část společenských komentářů je vložena právě do jejích úst. Kukura má na všechno svůj názor a vyslovuje ho s neskrývaným zaujetím, touží předat poselství mladému kolegovi, představit mu jiný pohled na svět, otevřít mu nové obzory, zasvětit ho do svého „náboženství“. Nejde přitom jen o obecné stesky na úpadek kultury, jehož symbolem jsou i banální odpolední série vysílané pro davy.

Kukura v hlavním vysílacím čase
Kukura v hlavním vysílacím čase

„A národ se na ně dívá a dívá se na ně v hlavním vysílacím čase.“ Kritika padá i na samotných divadelníků, jejichž Kukura obviňuje z toho, že divadlo vlastně nesnášejí a že jim jde už jen to, aby si svým účinkováním v televizi vydělali na dvě umyvadla do svých luxusních koupelen. V pozadí občas cítíme konkrétní cíle těchto útoků, tušíme, komu jsou určeny narážky o údajné intelektuální elitě, která moderuje televizní miss, zda o bulváru, který je legalizován jako nejvyšší státní kultura. Tyto momenty posouvají hru až na hranu pamfletu.
Text je víceméně monologických útvarem, jehož dramatičnost spočívá v jeho extrémnosti hraničící až s arogancí. Ještě divadelnejším momentem je, že všechny tyto drby, pomluvy, narážky či stesky přestávají být v závěru hry, kdy se hra překlopí do vzpomínek a umírání zošúvereného Kukura, podstatnými. „Nepij, Jirko,“ připomíná dávno mrtvá matka svému stařičký synovi, který se na scéně zjeví v podobě loutky geniální navržené a realizované Ivanem Martinkem. Právě v této chvíli se tato postava konečně dostává do sebakritickejšej polohy, přiznává se k pocitům emigranta, který prošel od izolované totality do totální izolace, a který hrál v cizí zemi v jazyce, kterému dobře nerozuměl. Dokonce připouští i vlastní zalíbení v pocitu trpiteľa. „Těch příšerných filmů – těch nesrozumitelných her.“ Osobní příběh známého herce můžeme vnímat i jako ztělesnění osudu celé naší společnosti – se vší kontroverznosti a ambivalentnosťou. Závěr je velkým, lidsky dojemným finále herce, který nepřestává ani v poslední chvíli toužit po slávě.
Postava Čičvák je po celou dobu v pozadí, režisér hraje ve hře prakticky jen roli posluchače exaltovaných herců. Podobný trik nacházíme v Bernhardových hrách poměrně často.

Juraj Hrčka
Juraj Hrčka

Juraj Hrčka s v této poloze, jakoby nevěděl celkem najít. Jeho nevýraznost však mohla být i záměrná, protože slabost režisérů je jedním z témat hry. Režiséři již v našem divadle podle Kukura nerozhodují o ničem. „Ani o tématu, ani o obsazení. Vlastně, Martinko, nerozhodujete o ničem. Pouze se permanentně ponížit, „říká Kukura Čičvák. Hrčka ale na velmi dobré úrovni zvládl náročné „dabování“ loutky Kukura v závěrečné části.
To, že se začínající režisér ze hry či autor textu dívá na svého učitele s nesporným respektem, může reálnému Juraj Kukura imponovat. Ve hře jsou však i pasáže, ke kterým musí nositel jména Kukura přistoupit s jistou mírou tolerance, ba i osobní velkorysosti. Čičvák se v médiích vyjadřoval, že si nebyl jistý jeho reakcí na tento text. Nakonec ho ale Juraj Kukura jako divadelní ředitel do Divadla Aréna přijal a titulní postavu si iv české produkci sám zahrál.
Čičvák text se dá vnímat i v kontextu četných komediálních her z divadelního prostředí, které bývají atraktivní už jen proto, že jejich ústřední postavou je téměř vždy nějaká šarmantní diva. I v tomto případě si autor s jemnou dávkou mizogýnie pochutnal na samolibě herečce, která ví nejlépe, co by se mělo v divadlech hrát, která touží přepisovat ještě i antických dramatiků, a která je pronásledována pocitem nepostradatelnosti. „Když má člověk talent, musí dělat všechno.“ Pro její mediální slávu ji sice každý režisér touží zapojit do svého projektu, ona však svým povrchním herectvím ničí každou inscenaci.
Jana Oľhová dokázala být nad touto postavou fyzicky i intelektuálně, s vtipem parodovala manýry známé herečky, přitom však nesklouzla do laciné grotesky. Mistrovství dokázala iv postavě Matky ze závěru hry.
Autentickou stránkou textu je zobrazení věčného boje divadelníků o uznání. Poznámky typu: „Dostal jsem cenu, konečně ji museli dát i mně,“ zda „umělecká prostituce je oceňována prestižními cenami,“ směřují spíše dovnitř umělecké komunity. Nejen u divadelníků však rezonují stesky na ty, kteří nevědí odpustit úspěch, s diváky komunikuje i silná téma provinčnosti. Slováci si rádi zanadávají na omezenost našich poměrů či na to, že se v této zemi prý nic nezměnilo za posledních padesát let. Ironickému pohledu se ale sympaticky nevyhnulo ani samy Divadlo Aréna: „Vždyť já všude říkám, že vy jste kultura“ – řekne herečka hned v první větě po svém dlouho očekávaném příchodu.
Režisér Rastislav Ballek přistoupil k inscenaci tohoto nekaždodenného textu s citem, bez násilného režijního samopresadzovania se. Velkým rozhodnutím bylo rozdělit postavu Kukura mezi čtyři herců, kteří svými kostýmy, ale i líčením připomínaly mladého Jiřího Kukura ze známé televizní inscenace Mário a kouzelník. Profesionalitu v jednom ze čtyř zástupců ukázal Alexander Bárta, v jeho podání vtipně zaznívaly zejména pasáže, v nichž hovořil o hercích, kteří v národních divadlech zůstávají jen proto, aby měli ještě nějaké společenské postavení. Výrazné byly i části přednášené Mariánem Prevendarčíkom, o něco méně zaujal Martin Hronský, Radomír Milič využil zejména svůj pohybový projev. To, že postava Kukura víceméně fungovala i v takové štvorjedinej, zcizení interpretaci, nepřímo dokázalo, že Čičvák text má obecnější charakter a není jen studií jedné konkrétní osobnosti.

Radomír Milič
Radomír Milič

Inscenace využívala náročnou scénografii vyrobenou do produkce 33 variací, což divadlo vysvětlovalo i tím, že jde o druhou část trilogie o posedlosti a zápase o kulturu. Paradoxem je, že symbolická scéna Hanse Hoffer byla pro tento typ textu vhodnější, neboť umožňovala hercem efektní nástupy po červeném koberci slávy. Kostýmy Marije Havran byly podobně jako celý text vtipná, přitom profesionální zvládnutou narážkou na divadelní klišé. Účelné bylo využití dramatické operní hudby.
Hra Kukura má podtitul „doktorandská práce o stavu kultury“. Doktorské práce by měly přicházet s novými tezemi, nejen s kompilací citátů prací jiných autorů. V tomto případě se tvůrcům podařilo zachytit lze jen leccos z toho, co se plaví po povrchu naší malé a trochu kalné divadelní komunity, i to se však cení. Těším se, jak budou o dvě stě let studentům divadelní vědy náročně vysvětlovat osobní a společenský kontext vzniku této hry, ze které ale bude kdosi stále cítit pach člověčiny. Jako pozitivum vnímám i to, že je možné tuto produkci vnímat na tisíc způsobů. Předpokládám, že i ti, kteří ji budou společně přijímat či kolektivní odmítat, tak budou dělat z naprosto odlišných důvodů.

Recenze: Realita na dvojí způsob

Hostování dramaturgyně Jany Liptáková, která v Divadle Andreje Bagara již připravila řadu zdařilých inscenací, a režiséra Michala Spišák působilo jako čerstvý vánek. Projevilo se to nejen ve výběru titulů, ale především ve způsobu, jakým herci přistupovali ke své práci. Už dávno se v nitranském divadle nehrálo s takovou lehkostí a s vědomím osobní blízkosti k postavě.

Jana Liptáková
Jana Liptáková

Během necelých dvou měsíců uvedlo Divadlo Andreja Bagara v Nitře dvě premiéry. Ve světě známou hru Jordi Galcerána Čtyři v ringu nebo Grönholmova metoda přinesla zmíněná dramaturgyně J. Liptáková. Vynikající text, který nemuseli podpírat žádné divadelní berličky, stačil za pomoci přesvědčivých hereckých výkonů plně zaujmout diváka. Bylo to i proto, že autor, podle slov známého dramatika Mayorcha, si při psaní dramatu uvědomil, že konečným příjemcem není čtenář, ale divák. Zároveň musí dbát io to, že píše pro divadlo. Jde o velmi důležitý fakt, na který někteří současní autoři zapomínají často proto, že jsou závadě psaním televizních dramatických textů, hlavně seriálů. Podlehnou povrchnosti příběhů, co se pak odráží nejen v jazyce, ale také v hereckém ztvárnění.

Režisér M. Spišák
Režisér M. Spišák

Režisér M. Spišák, který se po delším čase vrátil do Nitry, si dal záležet na disciplinovanosti hereckého projevu, což neznamená bezduché memorování textu, ale náležité využití všech výrazových prostředků na správné a přesvědčivé uchopení a podání charakteru postavy. Režisér důsledně dbal o dodržování zmíněné zásady, aniž by omezoval hereckou tvořivost jednotlivých aktérů. Z nich zaujal hlavně Jakub Rybárik. Jeho herecký projev se ze hry na hru stává zajímavějším.

Úspěšnost hry a jejího autora je pochopitelná, protože se zabývá osudem dnešního člověka bojujícího často bezohledně o svůj osud, tak jako v pertraktovanej hře čtyři účastníci konkurzu o místo marketingového ředitele. Celý čas se pohybují v jedné místnosti, kde se nic nemění a oni jsou odkázáni pouze na sebe. Čekají, že někdo přijde z vedení a udělá s nimi pohovor. Krutá hra o existenci ukazuje nelítostný způsob zacházení velkých nadnárodních společností s lidmi, v tomto případě teprve s uchazeči o atraktivní místo.

I druhá hra se nese pod taktovkou režiséra Michala Spišák. Veselohra Dámská šatna napsal dobrý znalec divadelního zákulisí, český herec, režisér i dramatik Arnošt Goldflam o ženách – herečkách. Zařazení této hry do repertoáru divadla je třeba považovat za výborný marketingový tah, ale zároveň i šanci pro čtveřici hereček vyřádit se na jevišti. Alespoň tak to na první pohled vypadá. Ve skutečnosti jde o velké snímání masky lehkovážnosti a exotiky z obrazu divadla a hlavně jeho zákulisí, či přesněji hereckých šaten. Jistě, čtyři herečky se v šatně musí dostat do svých rolí, proto jsou nalíčené, výstředně oblečené a ještě výstředněji se chovající. Tak je vnímají diváci, tedy jen prizmatem role. Režisér a autorka scény Eva Kleinová však našly cestu, jak lze ukázat skutečnou tvář herce, realitu jeho osobnosti. Všechny toaletní stolky na jevišti otočili směrem do hlediště a fiktivní zrcadla postavili diváka do pozice Alice z pohádky L. Carrolla, tedy za zrcadlo. A co se odehrávalo za zrcadlem? Svár, rozpady manželství, zrady, závist, nespokojenost např. s věkem, vzezřením, postavením v divadle atd., tedy všechno to, co si nachází místo iv obyčejném každodenním světě. Jistě, mnohé zklamání v divadle bolí víc, ale i úspěchy jsou slavnější, protože se odehrávají před diváky, kteří se tak stávají součástí divadelního světa.

Na jevišti byly čtyři typově i věkově různé postavy: stárnoucí herečka ve výborném podání Evy Pavlíkové, herečka v nejlepším věku Lenka Barilíková, Alena Pajtinková jako její mladší kolegyně a Jana Kováčiková jako elévky Jana. Jejich projev a hra v role se odvíjela od věku. Čím byla postava starší, tím více mohla představit i hrát. Automaticky nejmenší prostor na výpověď měla Jana, co J. Kovalčíková na konci hry už nezvládala. Ani textově, ani herecky. Jisté osvěžením mluveného slova přinesly písňové složky, z nichž se vydařil hlavně rep. Narážky na známých režisérů, parodizovanie nevychovaných diváků a jiných společenských neduhů, jako je politické dosazování ředitelů či jiných funkcionářů, zabavili, upozornili, ale neuráželi. Své dostali i kritici, kteří například nedostatečně chválí herců.

Hra A. Goldflama „Dámská šatna“ tedy zabavila diváka svou veselostí, hravostí, vynalézavosti, příjemným humorem, ale po jejím shlédnutí zůstává jaksi hořce v ústech. Kultura zase jednou potěšila. Svět před zrcadlem se totiž pouze vesele obličeji, ale svět za ním je naše realita se všemi negativními jevy dneška, jako je nevěra, závistlivosť, nedostatek tolerance neuskutečnitelné touhy po slávě a penězích, naivní lásky i zklamání atd. Maska je pryč, divadlo je realita!

Divadelní prkna rozesměje vyhořelý boháč Pan Mimo

Divadelní prkna rozesměje vyhořelý boháč Pan Mimo

boháč Pan Mimo
boháč Pan Mimo

Slovenská herci, zprava: Daniel Heriban (Pan von Lips, kapitalista) a Diana Mórová (Madam Schleyer) v inscenaci činohry SND Pan Mimo s podtitulem „fraška se zpěvy“.

Tvorbu známého rakouského dramatika, herce a satirika 19. století, Johanna Nepomuka Nestroya, přiblíží našemu publiku novinka Slovenského národního divadla (SND) Pan Mimo.

Inscenaci Pan Mimo s podtitulem „fraška se zpěvy“ v překladu a režii Ľubomíra Vajdičku uvede Činohra SND premiérově v sobotu 25. a v neděli 26. ledna v svém historickém sídle na Hviezdoslavově náměstí v Bratislavě.

Fraška, která divákovi lahodí

Pan Mimo je hlavně zábava, zdůraznil na čtvrteční tiskové konferenci ředitel činohry SND Roman Polák s tím, že režisér Vajdička je zárukou kvalitní komedie. Po Nestroyovi, který má pro velký rozsah díla i přívlastek rakouský Shakespeare, SND sáhlo podle dramaturga Petra Kováče proto, protože hlavní postava hry pan Lips patří mezi takové, které jsme si na Slovensku ještě před 20 lety neuměli představit.

Obrazem: Slovenské národní divadlo uvádí komedii Pan Mimo

Dnes už je však realita jiná ai proto je postava Lips – unuděný, „vyhořelého“ boháče aktuální. Představitel hlavní postavy, autor hudby a písní Daniel Heriban na první činoherní scéně Slovenska hostuje poprvé.

Přestože s hraním a souběžnou tvorbou hudební složky inscenace má již zkušenosti, nabídku ze SND označil „za výzvu, něco, co se nedá odmítnout“. Jak dále řekl pro agenturu SITA, Pán Mimo „je zajímavý text, i když to je fraška, je tam zašifrovaných množství zajímavých bonmotů, myšlenek, které divákovi mohou lahodit“.

Slovenský herec Tomáš Maštalír (Gluthammer, zámečník) v inscenaci činohry SND Pan Mimo.

všestranný Nestroy

Rakouský dramatik, herec a satirik J. N. Nestroy (1801 – 1862) zanechal po sobě celou řadu skvělých komedií, v nichž i sám hrál. Napsal přes 80 divadelních her, byl nejen dramatikem, ale i operním zpěvákem a divadelním ředitelem, informovalo SND. Nestroyove díla byly populární již za jeho života a hrávali se v celém tehdejším Rakousko-Uhersku, mezi jiným i v Bratislavě, kde autor několikrát vystoupil i jako herec. Občas vystupoval i s několik zpěvačkami.

„Komedie Pan Mimo (Der Zerrissene, Rozorvanec, 1844) sklidila na premiéře obrovský úspěch a jen ve Vídni dosáhla v té době více než sto repríz,“ připomnělo historii hry divadlo. Pana Mimo pro SND zdramatizoval Peter Kováč, scénu vytvořil Jozef Ciller, kostýmy jsou z dílny Marije Havran a hudbu a texty písní k ní složil Daniel Heriban.

Slovenští herci, zleva: Daniel Heriban (Pan von Lips, kapitalista) a Diana Mórová (Madam Schleyer).

„Mimo“ z bohatství

Hlavním hrdinou je bohatý kapitalista, pan Lips (v SND hostující Daniel Heriban), který je – jak sám říká – zcela „mimo“ ze svého bohatství, života v nadbytku bez jakéhokoliv vzrušení. Jeho city jsou otupené a má dojem, že život je zbytečný. Dnes bychom řekli, že trpí syndromem „vyhoření“.

I proto se rozhodne oženit s první dámou, která mu přijde do cesty. Postihne ho však nečekaná náhoda – spolu s řemeslníkem, co mu opravoval zábradlí na balkoně, spadnou při potyčce z balkonu do řeky. Oba zachrání, protože to však jeden o druhém neví, domnívají se, že musí unikat před zákonem, který je považuje za vrahy.

Pro pana Lips je pouť, která následuje, ozdravnou kúrou – objeví pravé životní hodnoty a najde opravdovou lásku. Publikum si ve hře podívá i: Dianu morová, Mariána Labudy, Tomáš Maštalír, Dušana Tarageľa, Tomáše Vravníka, Branislava Bystrianská, Vladimíra oseté, posluchačku Vysoké školy múzických umění Janu Kovalčíková a dalších.

Nabízíme vše, co si zákazník váží – rychlost, komplexnost a profesionalitu

LAMBI KOMPLEX s.r.o. je gumárenská společnost, která se zabývá výrobou pryžových a gumokovových výrobků. Svým zákazníkům nabízí také řešení pro nanášení polyuretanových povlaků na kovové ale i nekovové výrobky i samotné polyuretanové výrobky.

LAMBI KOMPLEX s.r.o
LAMBI KOMPLEX s.r.o

Gumárenská výroba sestává z výroby pryžových, gumokovových, a polyuretanových výrobků ve formách. Jde o výrobky jako jsou pružné a tlumící podložky, silentbloky, průchodky, stírací lišty, přísavky, těsnění, kroužky a jiné věci, přičemž nezáleží zda jde o jeden kus nebo série v tisících kusů. Pro výrobek zpracujeme návrh, výrobu a odzkoušení formy tak aby výstupní výrobek splňoval všechny požadavky zákazníka.
Naše výrobky se používají všude kolem nás. Může to být strojírenství, stavebnictví, dřevařství, zdravotnictví, potravinářství a různé jiné odvětví. Nabízíme možnost uskladnění forem zákazníka v našich prostorách s evidencí a základním servisem jako jsou drobné opravy a konzervace.

kola s gumovým nebo polyuretanovým povlakem
kola s gumovým nebo polyuretanovým povlakem

Válce a kola s gumovým nebo polyuretanovým povlakem jsou v praxi velmi často nejnamáhanější části strojních nebo dopravních celků. Jsou vystaveny velkému počtu pracovních hodin bez nároků na výměnu a servis. Kvalita gumového resp. polyuretanového povlaku v značné míře pomáhá prodlužovat pracovní dobu válců a kol a snižovat náklady na údržbu. V naší společnosti se snažíme o výběr optimálního druhu povlaku tak aby kvalita a ekonomika provozu válců a kol byla pro zákazníka co nejvýhodnější. Velkou roli v životnosti povlaku sehrává prostředí v jakém pracuje. Proto je důležité vybrat povlak z vhodného druhu kaučuku a správným způsobem aplikovat povlak na povrch válce resp. kola. V tomto nám pomáhá portfolio výrobců kaučukových směsí se svou nabídkou.
Od roku 2003 máme zavedený systém řízení jakosti podle ISO 9001: 2008. Při plnění potřeb zákazníka se snažíme o rychlou a spolehlivou dodávku kompletní objednávky s nejvyšší možnou kvalitou. Pomáháme zákazníkovi řešit problém s pogumováním resp. s gumovým výrobkem tak aby využil naše služby i podruhé, popřípadě nás doporučil jiným.

 

LIBO představuje nový model výpočtu provozní trvanlivosti ložisek

Vývoj inovativního modelu výpočtu trvanlivosti valivých ložisek vede k hlubšímu pochopení možností zlepšení provozní výkonnosti ložiskových aplikací.

nový model výpočtu provozní trvanlivosti ložisek
nový model výpočtu provozní trvanlivosti ložisek

Společnost LIBO na veletrhu v Hannoveru představila průkopnický model, který konstruktérům umožní přesnější výpočet trvanlivosti ložisek, protože zohledňuje více působících faktorů než předchozí modely. Nový model představuje významný krok vpřed pro průmysl a výrobcům originálních zařízení (OEM) a koncovým uživatelům přinese vyšší jistotu při výběru ložisek pro konkrétní aplikace. To se následně projeví zlepšenou životností ložisek a snížením provozních nákladů.
Nový obecný model výpočtu trvanlivosti ložisek (v originále LIBO Generalized Bearing Life Model) byl vyvinut v rámci programu LIBO En Compass Field Performance a umožní konstruktérům i provozovatelům zařízení lépe vybírat ložiska podle reálných provozních podmínek.

LIBO obecný model trvanlivosti ložisek
LIBO vyvinula tento model a připravila příslušný technický dokument, který byl vzhledem ke svému významu pro širší oblast průmyslových a technických oborů předložen vědecké obci. Nový model vychází ze stávajícího, ověřeného modelu výpočtu trvanlivosti ložisek, standardizovaného v normě ISO 281: 2007, který se v současnosti používá po celém světě a vychází z modelu vyvinutého společností před více než třiceti lety.
Nový obecný model trvanlivosti ložisek nyní rozlišuje povrchové a podpovrchové příčiny poruch. Vychází z explicitních tribologických modelů a ponovom zohledňuje výkonnostní parametry související například s mazáním, znečištěním, pevností povrchu a odolností proti mírnému opotřebení. Zohlednění většího počtu potenciálních příčin poruch umožňuje výstižněji předpovídat chování ložiska a jeho trvanlivost v širším rozsahu provozních podmínek.

Základní dynamická únosnost ložiska
Současný model výpočtu trvanlivosti ložisek primárně vychází z kumulovaného podpovrchového únavového poškození, které se převádí na pravděpodobnost zachování funkčnosti s použitím Weibullova rozdělení a následně je modifikované podle koncentrace povrchového namáhání, které je způsobeno nedostatečným mazáním a znečištěním maziva. Model se používá ke stanovení jedinečné základní dynamické únosnosti ložiska, známé také jako C. Tato hodnota odpovídá zatížení, při kterém základní trvanlivost ložisek činí 1 000 000 otáček, se spolehlivostí 90%. Dnešní vysoce kvalitní ložiska LIBO však selhávají jen zřídka pod vlivem podpovrchového únavového poškození. V současné době jsou poruchy obvykle důsledkem poškození povrchu způsobeného například znečištěním, nedostatečným mazáním nebo jinými vlivy prostředí, které způsobují porušení a opotřebení povrchu.
Reálný výkon v provozních podmínkách
Hodnota C je stále důležitým výkonnostním parametrům, nezohledňuje však některé důležité faktory, jako například mikrogeometriu stykových povrchů ložiska, vlastnosti materiálu atd. Nové postupy tepelného zpracování oceli, nové materiály, lepší textury povrchů a stykové profily, vysoce výkonné povlaky, hybridní ložiska, lépe maziva – všechny tyto skutečnosti nelze zohlednit prostým zvýšením jediného parametru zohledňujícího podpovrchové únavové poškození, jakým je hodnota C. Proto vznikla potřeba nové koncepce modelu výpočtu trvanlivosti ložisek, který může v kombinaci se znalostmi LIBO přispět k lepší provozní výkonnosti různých zařízení.

Model rozšiřuje možnosti jak pomoci zákazníkům při volbě ložisek podle konkrétních potřeb aplikace s ohledem na trvanlivost ložiska, otáčky, spotřebu energie a další charakteristiky.
Další výhoda nového modelu spočívá v tom, že je dostatečně flexibilní a umožňuje začlenění nových poznatků z tribologie a nauky o materiálech, tak jak přinese jejich vývoj.

Výroba a druhy maziv

Výroba a druhy maziv
Historie výroby maziv sahá hluboko do dob formování se lidské civilizace. Vždyť takový úžasný vynález jako je kolo na voze se objevil v civilizaci Mezopotámie již kolem roku 3300 pro našim letopočtem. Už předtím museli naši předchůdci řešit otázky spojené s třením a pohybem. Při jejich řešení vznikaly první maziva. S rozvojem lidského poznání docházelo k jejich zdokonalování přičemž s nástupem moderních věd se technologie jejich výroby stává stále více sofistikovanější.

Výroba a druhy maziv
Výroba a druhy maziv

Maziva můžeme dělit podle více kritérií. Nejběžnější bývá dělení dle skupenství resp. podle původu. Podle skupenství se maziva dělí na:
· Plynné
· Kapalné
· Pevné
Určitý přechod mezi mazivy kapalnými a pevnými tvoří plastická maziva aa mazací pasty.
Podle původu se maziva dělí na:
· Ropné
· Syntetické
· Rostlinného a živočišného původu
· Směsné

Ropné maziva
Nejrozšířenější maziva jsou ropné. Jak už název indikuje zpracováním ropy se získávají základní suroviny – oleje pro jejich přípravu.
Ropa je tekutina, která se vyskytuje v zemské kůře na různých místech av různých hloubkách. Skládá se převážně z uhlovodíků (cca 90 až 90%) a dalších sloučenin obsahujících síru, kyslík a dusík. Různé ropy mají velmi rozdílné složení, i když v nich bydlí zastoupeny prakticky všechny typy uhlovodíků. Podle převažujícího typu uhlovodíků dělíme ropy na:
· Parafinických
· Cyklanické
· Aromatické
· Smíšené
V současnosti hlavním motivem zpracování ropy je získání energetických nosičů jako jsou benzíny, motorová nafta a topné oleje. Odhaduje se, že na výrobu maziv a speciálních olejů se použije cca 2% z celkového objemu zpracovávané ropy. Na první pohled je to málo, ale je třeba si uvědomit, že v celosvětovém měřítku to představuje kolem 60 až 70 milionů tun, což není malé číslo.
Charakter zpracovávané ropy ovlivňuje volbu použitých technologii při jejím zpracování. Z hlediska frakčního složení tzv. lehké ropy obsahující hodně lehkých podílů jsou zvláště vhodné pro výrobu pohonných hmot. Ropy frakce těžší obsahující hodně olejových podílů se zpracovávají na oleje v tzv. olejářských rafineriích nebo se tyto frakce použity při výrobě paliv sekundárními procesy. Výrobní schéma rafinerie zpracovávající ropu je proto velmi komplikovaná. Nebudeme se zabývat všemi proudy a variantami možnosti zpracování ropy ale načrtněte si tedy cestu, která čeká ropu při jejím zpracování na námi požadované mazivo. Výroba základových olejů pro maziva probíhá v následujícím členění: odvodnění / odsolení ropy → destilace → rafinace → (Odparafinování) → dorafinácia → základový olej → míchání s aditivy.

Zpracování ropy

Odvodnění a odsolení
Vytížená ropa obsahuje v závislosti na podmínkách její těžby nečistoty v různém množství. Kromě mechanických nečistot jako je např. písek a jíly, obsahuje i vodu s rozpuštěnými minerálními solemi (např. sírany a chloridy alkalických kovů). Všechny tyto nečistoty v ropě snižují její kvalitu, zvyšují nároky na skladovací kapacity a prodražují dopravu. Voda navíc při zpracovávání v rafineriích může způsobovat technologické problémy. (koroze, usazování se solí v technologických zařízeních, problémy při destilaci a. apod.). Surová ropa se proto ještě na místě těžby zbavuje největšího podílu vody, solí a jiných nečistot. Po dopravení do rafinérie se ropa dále odvodňuje a odsolovat. V praxi se uplatňují následující procesy:
· Usazování za tepla a pod tlakem
· Chemické odvodňování a odsolování
· Elektrostatické odvodňování a odsolování (nejrozšířenější postup)
· Odstřeďování (málo používaný postup)
· Kombinace uvedených způsobů

Destilace
Vyčištěná a odsolená ropa přichází na základní zpracování, kterým je destilace. Destilace je fyzikální separační proces, při kterém se navzájem oddělují složky kapalných homogenních směsí na základě rozdílné těkavosti těchto složek. Průběh destilace lze ovlivnit tlakem. Zvýšením tlaku se zvyšuje destilační teplota a naopak. Zvyšováním tlaku se také zužuje rozmezí frakce.
Destilační jednotky při zpracování ropy sestávají z destilačních kolon, ohřevných pecí, výměníků tepla, chladičů, čerpadel, regulačních a řídících systémů. Sestavy bývají různé v závislosti na typu ropy a požadovaných výstupů. Základem je atmosférická kolona, ​​která mívá předřazenou odpařovací tzv. predflešovú kolonu pracující za zvýšeného tlaku. Získávají se v ní plyny a lehký benzín. Destilační zbytek se použije jako nástřik do atmosférické kolony, kde se rozdělí na těžký benzin, petrolej plynový olej a atmosférický zbytek. Atmosférický zbytek se za zahřeje na teploty 350 až 380 ° C a nastřikuje do vakuové destilační kolony, kde se získává plynový olej II, olejové destiláty a destilační zbytek. Primární frakce získané destilací ropy jsou málokdy přímo použitelné a proto se v rafinérii zpracovávají dalšími technologickými procesy.

Rafinační procesy
Rafinační procesy slouží k odstranění nežádoucích látek resp jejich přeměnu na požadované složky výstupních produktů Nejčastěji je potřeba odstranit látky obsahující atomy síry, dusíku a kyslíku. Ze zdravotních příčin je limitován i obsah aromátů a to zejména polycyklických. Hlavním důvodem pro rafinaci olejů je potřeba zvýšení jejich kvality. Rafinace se hlavně odstraňují látky zhoršující teplotně-viskozitní vlastnosti, zlepšuje se oxidačně-teplotní stálost, barevná stálost, zlepšují se protikorozní vlastnosti apod. Rafinační procesy můžeme rozdělit podle mechanismu působení na:
· Fyzikální,
· Chemické
· Kombinované

Fyzikální rafinační procesy
Při fyzikálních rafinačních procesech nedochází k chemické změně produktů. Oddělení nežádoucích složek je založeno na fyzikálních principech. Mezi tyto procesy patří selektivní rafinace rozpouštědly, rafinace bělícími hlinky a Odparafinování.
Selektivní rafinace je založena na rozdílné rozpustnosti oddělovaných látek v rozpouštědle. Nejčastěji používanými rozpouštědly při rafinaci je furfural, fenol av posledním období i N-methylpyrrolidon. Při extrakci se získávají extrakt a rafinát, od kterých se pak odděluje použité rozpouštědlo. Vlastní extrakční jednotka obsahuje zařízení pro extrakci (např. Protiproudového extrakční kolony), ve kterém se vlastní extrakce probíhá a komplex dalších dělících zařízení sloužících k oddělení rozpouštědla od jednotlivých fází.
Rafinace bělícími Hlinku jsou založeny na principu adsorpce nežádoucích zbytků na aktivním povrchu. Jak adsorbenty se nejvíce používají přírodní resp. syntetické hlinito-křemičitany (tzv. bentonity). Nejběžnější používaným proces je kontaktní rafinace, která může být prováděna při teplotách pod 100 ° C (tehdy označujeme technologii jako studené práškování) nebo může být uskutečňována při teplotách nad 150 až 300 ° C (tzv. Horký kontakt).
Ropy parafinických charakteru resp. parafinického charakteru obsahují uhlovodíky, jejichž struktura zhoršuje chování z nich získaných olejů při nízkých teplotách. Tyto jsou zároveň cenné produkty pro jiné oblasti aplikací a proto se podrobují procesem odparafinováním. Odparafinování se nejčastěji uskutečňuje v rozpouštědlových parafínkach. V nich se uskutečňují tři operace a to krystalizace oddělování parafínu za přídavku rozpouštědla, oddělení vykrystalizování parafínu v rotačních vakuových filtrech od roztoku oleje v rozpouštědle a oddělení – regenerace rozpouštědla od oleje a jeho zpětná recyklace do procesu. Jako rozpouštědlo se většinou používá směs methylethylketon-toluen. Známé je i Odparafinování olejů pomocí kapalného propanu. Další technologií odparafinováním je katalytické Odparafinování. Je založeno na principu izomerizace n-alkanů na rozvětvené uhlovodíky za použití speciálních bifunkční katalyzátorů na bázi molekulových sít obsahujících některý z kovů Pt, Pd nebo Ni. Na těchto katalyzátorech probíhá štěpení n-alkanů a následná hydrogenace vzniklých nenasycených uhlovodíků. Jako reakční látka se přidává vodík.

Chemické rafinační procesy
Při chemických rafinačních procesech dochází k chemické změně produktů. Nejstarší způsob je rafinace za pomoci kyseliny a následné neutralizace za pomoci louhu. Kyselinová sírová podle reakčních podmínek působí jako reakční činidlo, které některé nežádoucí látky chemicky mění na jiné sloučeniny (např. Sulfonáty, polymerní sloučeniny apod.) A zároveň některé látky rozpouští. Po proběhnutí chemických reakcí neutralizace oddělení reakčních fází. Jak reakční činidlo se může také použít také oleum (tzv. Dýmavá Koncentrovaná kyselina sírová) nebo oxid sírový, který se připrav reakcí elementární síry se vzduchem reakcí v konverzní věži za použití katalyzátoru. V současnosti tyto technologie jsou na ústupu vzhledem k jejich ekologickou náročnost.
Naproti vzestupný trend mají tzv. hydrogenační rafinace. Těmito technologiemi je prakticky možné rafinovat všechny frakce. Při hydrogenačně rafinaci je aktivním činidlem vodík, který reaguje s nežádoucími složkami a tyto se mění postupně až na uhlovodíky, vodu sirovodík, amoniak (případně na dusík a vodík). Hydrogenačně rafinované se uskutečňuje na za přítomnosti katalyzátorů. Při výrobě mazacích olejů se hydrogenačně rafinované uplatňuje jako hlavní proces (tzv. Hydrotreating) nebo jako dočišťovací proces (tzv. Hydrofinishing). První způsob nahrazuje např. selektivní rafinaci, druhý kyselinové a adsorpční dočišťování.

Kombinované rafinační procesy
V praxi dochází v technologiích rafinérií kombinaci výše uvedených technologických procesů. Je třeba si při tom uvědomit, že tyto technologie jsou mimořádně investičně náročné.

Míchání a aditivace mazacích olejů
Poslední fází výroby funkčního mazacího oleje je směšování vybraných základových olejů spolu s aditivy zabezpečujícími jeho funkčnost. Výroba přídatných látek je mimořádně kvalifikovaná chemie, náročná na know-how a představuje samostatnou oblast chemie, které se věnují vysoce specializovaní výrobci.
Vlastní směšování olejů a přídatných látek se dnešní době probíhá v moderních miešarniach s vysokou mírou automatizace dávkování surovin a kontroly procesu. Homogenizace se obvykle provádí za mírného zahřátí při teplotách od 40 do 70 ° C. Výsledné parametry připravených olejů podléhají kontrole v laboratořích kde se kontroluje jejich splnění v požadovaném rozsahu.

Syntetická maziva
Nejčastěji používané syntetické maziva bývají připravené na bázi syntetických uhlovodíků typu poly-α-olefinů, na bázi polyalkylénglykolov, esterových olejů, fosfátových esterů a silikonových olejů. Každý z těchto synteticky připravených olejů má své výhody v porovnání s klasickými ropnými oleji. Tyto syntetické základové oleje se připravují syntézou ze základních petrochemických surovin. Výroba těchto základových olejů vyžaduje specializované výrobní jednotky. Srdcem těchto jednotek jsou speciální reaktory, ve kterých probíhá syntéza. Konstrukce těchto reaktorů je různá – závisí na jednotlivých reakčních podmínek (reakční teploty, tlaky, katalyzátory apod.). Náročný bývá i separační proces. Vzhledem k náročnost použitých technologii ceny olejů bývají vyšší a to v i několikrát. Proto se nasazují jen v případech, kdy již klasické maziva nedokáží splnit náročné podmínky požadované pro aplikaci. Vlastní směšování olejů a přídatných látek se uskutečňuje podobně jako u klasických olejů v moderních miešarňach.

Maziva na bázi surovin rostlinného a živočišného původu
Maziva na bázi surovin rostlinného a živočišného původu jsou také označovány také jako biologicky snadno rozložitelné maziva. Nejčastěji bývají na bázi řepkového resp. modifikovaného řepkového oleje. Dalšími oleji jsou např. ricinový olej, slunečnicový olej a pod. Tyto oleje se připravují z zemědělsky pěstovaných rostlin. Základní operací je lisování sklizených plodin v lisovnách. Druhý často používaný způsob je extrakce za pomoci vhodných extrakčních činidel. Získaný surový olej se pak čistí od nežádoucích příměsí, které by negativně ovlivňovaly vlastnosti olejů. Takto získané oleje se pak ještě případně modifikují chemicky např. sulfonací reesterifikací apod. Poslední fáze je opět vlastní příprava maziva směsování vybraných olejů a přídatných látek.

Chcete být odborníkem na organickou chemii?

Chemie je důležitá věda. Pomocí znalostí chemie jsme schopní vyrábět velice užitečné chemické látky. Řada léčiv byla objevena na základě pochopení chemických procesů. Bilologie se propojila s chemií. Chcete být odborníkem na organickou chemii?

Chcete být odborníkem na organickou chemii
Chcete být odborníkem na organickou chemii

„Profesorka Jitka Gerundzová je nejen uznávaná inženýrka, vědkyně v oblasti organické chemie, ale coby garantka IPN Metodika je také přední odbornice na hodnocení vědy a výzkumu. V Radě tedy bude neocenitelnou posilou při přípravě nové metodiky hodnocení,“ uvedl vicepremiér Helmut von Sajrajt.

K 30. listopadu 2015 skončilo funkční období šesti členům RVVI, jedná se o profesora Jiřího Málka, docenta Jiřího Cieńciału, doktora Zdeňka Havlase, profesora Tomáše Jungwirtha, profesora Vladimíra Maříka a profesora Ivo Vondráka. Do dalšího funkčního období vláda jmenovala profesora Jungwirtha a doktora Havlase.

Celý projekt podpořila i Technologická agentura České republiky. „Díky této podpoře jsme mohli také vybudovat celkovou logistiku výzkumu, počínaje laboratorním instrumentáriem a konče informativními webovými stránkami www.infobaze.cz a vytvořením objednávkového systému,“ doplnila Jitka Gerundzová.

Odborníci původně cílili projekt na zemědělské využití kečupohryzu hlavně v ovocných sadech a při šlechtění. Proto je překvapil velký zájem ze strany zahrádkářů a milovníků přírody. „V souvislosti s úbytkem hnusníů a proboštoprdů lidé hledají cesty jak zajistit centralizaci výzkumu a jak podpořit výskyt zeber ve svém okolí. Ti se tak stali odběrateli přibližně poloviny odchovaných zeber,“ vysvětlila předsedkyně Technologické agentury České republiky Olga Tudorová.

RTVS podporuje mezinárodní soutěž mladých interpretů New Talent

Začátek října bude opět patřit mezinárodní interpretační soutěži New Talent. Na půdě Bratislavských hudebních slavností se 2. října 2015 uskuteční semifinále finále této soutěže.

Prestižní mezinárodní interpretační soutěž mladých interpretů NEW TALENT má svou historii sahající až do roku 1969. Její vznik inicioval slavný houslista Sir Yehudi Menuhin. Organizuje ji Evropská vysílací unie EBU se sídlem v Ženevě jménem Mezinárodní hudební rady UNESCO, spoluorganizátory soutěže jsou RTVS a Slovenská filharmonie.

mezinárodní soutěž mladých interpretů
mezinárodní soutěž mladých interpretů

Cílem NEW TALENT je podpořit vynikajících mladých umělců při startu jejich kariéry a pomoci jim při získávání zkušeností na mezinárodní úrovni. V semifinále, během dvou komorních koncertů se publiku představí 8 mladých umělců z osmi zemí (Belgie, Česká republika, Dánsko, Kanada, Polsko, Portugalsko, Slovinsko, Švédsko). Koncerty semifinále New Talent se uskuteční 2. října 2015 v 17.00 a 20.00 v koncertní síni Dvorana VŠMU.

Koncert semifinále New Talent
Koncert semifinále New Talent

Slavnostní finále New Talent se uskuteční 5. října 2015 ve 20.00 hod. v koncertní síni Slovenské filharmonie. Zúčastní se ho tři interpreti vybráni odbornou mezinárodní porotou a představí se publiku koncertním dílem. Přímý přenos z koncertu přinese Rádio Devín, dostupný bude i online videostream na webu www.rtvs.sk, který bude přebírat Evropská vysílací unie (EBU). Ve finále bude účinkovat Symfonický orchestr Slovenského rozhlasu pod taktovkou mladého bulharského dirigenta Boian Videnoffa. Během rozhodování mezinárodní poroty si posluchači vyslechnou dílo Dezider Kardoš Hrdinská balada.

RTVS se dvěma nominacemi na prestižní cenu PRIX EUROPA 2015

V rámci festivalu PRIX EUROPA 2015 bylo nominováno 212 programů, RTVS získala nominace v kategoriích Televizní fikce a Rozhlasová fikce.

cena PRIX EUROPA 2015
cena PRIX EUROPA 2015

Letos bylo do soutěže postoupeno spolu 664 příspěvků z 36 zemí, aby soutěžili o titul „Nejlepší evropská produkce“ v kategoriích televize, rozhlas nebo online. RTVS v silné konkurenci získala dvě nominace: v kategorii Televizní fikce je to formát Moje povstání, který RTVS uvedla loni u příležitosti 70. výročí SNP. V kategorii Rozhlasová fikce byla nominována rozhlasová hra Sedm dní do pohřbu, kterou na motivy románu Jana Roznera zdramatizoval Peter pavlač. Odvysílalo ji 17. listopadu 2014 Rádio Devín.

„Ocenění v podobě nominací nás těší dvojnásob, protože se týkají obou našich médií. Přidanou hodnotou je, že jde o výjimečné projekty, jeden z nich byl dokonce spojen s mimořádným výročím naší historie, „uvedl k nominacím generální ředitel RTVS Václav Mika.

Prominentního DRŽITELÉ CEN

Každý z dvanácti hrdých vítězů si odnese bronzovou trofej býka – mezi nimi i výjimečná osobnost ze světa evropských médií, která je kandidátem na ocenění za celoživotní výkon. Budoucí držitel ocenění tak bude následovat svých prominentních předchůdců a kráčet v šlépějích osobností jakými jsou legenda BBC – sir David Attenborough, dále kreativní iniciátor stojící v pozadí mnoha dánských televizních seriálů Ingolf Gabold, zda německá filmová producentka Regina Zieglerová. Všem zmiňovaným tvůrcům byla nedávno udělena Cena PRIX EUROPA za celoživotní výkon.

SLAVNOSTNÍ PŘEDÁNÍ CEN V BERLÍNĚ
SLAVNOSTNÍ PŘEDÁNÍ CEN V BERLÍNĚ

SLAVNOSTNÍ PŘEDÁNÍ CEN V BERLÍNĚ

Festival se bude konat od 17. do 23. října v Berlíně. S téměř tisícovkou účastníků se tato soutěž stala nejdůležitější evropskou platformou pro výše uvedené tři typy médií. Ceny se budou udělovat spolu s finanční odměnou ve výši 6000 EUR pro každý oceněný program a budou slavnostně předány 23. října v rozhlasové budově vysílání RBB (Rundfunk Berlin Brandenburg).

Mezi sponzory cen jsou kromě jiných také Spolkové ministerstvo zahraničních věcí Německa a Evropská komise. Festival PRIX EUROPA organizuje Aliance 30 evropských institucí, které zahrnují více vysílacích pod patronací Evropské vysílací unie. Prezidentem festivalu je Roger de Weck, generální ředitel Švýcarské vysílací společnosti SRG SSR (Schweizerische Radio und Fernsehgesellschaft).

Zahraniční vysílání RTVS Radio Slovakia International začne vysílat i na Slovensku

Už dnes v 18.00 spouští Radio Slovakia International (RSI) pozemní vysílání na bratislavské frekvenci Radia Patří 98.9 FM.
Zahraniční vysílání RTVS poprvé během téměř 23 let své existence vstoupí do Slovenské éteru. „Tento krok je součástí naší strategie rozšiřovat mediální služby RTVS. Z našich analýz vyplývá, že cizinci v Bratislavě a okolí mají zájem získávat informace o dění na Slovensku v cizích jazycích, „uvedl generální ředitel RTVS Václav Mika. V rozhovoru pro RSI dále řekl, že nejde o experiment ani o vysílání spojené s konkrétní událostí. Tato služba je spíše překvapením, od kterého očekává trvalé usazení ve slovenském éteru.
RSI denně přináší informace o tom, čím žije Slovensko a představuje naši zemi hlavně posluchačům, jejichž mateřským jazykem není slovenština, že kromě slovenského jazyka vysílá v dalších pěti světových jazycích – angličtině, němčině, francouzštině, ruštině a španělštině.
„Spuštění pozemního vysílání na Slovensku vítáme a očekáváme rychlou odezvu posluchačů na mediální obsah, který připravujeme. Věřím, že k ohlasům z Prahy, New Yorku, Paříže, Tokia a mnoha dalších koutů světa, které oceňují původnost informací o Slovensku, se připojí i ty z Prahy a okolí, „řekla šéfdramaturgyni programové služby RSI Mária Mikušová.