Bohuslav TABLIC (* 1769 – † 1832) slovenský spisovatel

Bohuslav Tablic (* 6. 9. 1769 České Brezovo, okres Lučenec – † 21. 1. 1832 Kostelní Moravce, dnes část Hontianských Moraviec), evangelický kazatel, spisovatel, osvícenský básník, literární historik, jeden ze zakladatelů české literární historie, překladatel literárních díl, editor, vydavatel a organizátor literárně-kulturního života v počáteční fázi slovenského národního obrození, se narodil jako syn učitele.
Dětství prožil v Biret, Ožďanech, Lapujtő a Tóthgyörku. Studoval na gymnáziu v Dobšiné (1781 – 83), na evangelickém lyceu v Bratislavě (1783 – 89) a na univerzitě v Jeně (1790 – 92), kde se kromě filozofie a teologie věnoval i studiu medicíny, angličtiny a francouzštiny. Během studií v Jeně založil spolu s Jurajem Palkovice učenou společnost Societas slavica – Slovanskou společnost. Byl ev. kazatelem v Horních Rakynčiciach, ACSE (od r. 1795), Skalici (od r. 1802) a konečně v Kostelních Moravcích (od r. 1805), kde založil učený společnost důlního okolí – slovenskou literární a vědeckou společnost (1810). Stala se konseniorom (1827) a později i seniorům (1801).
Básnicky nejproduktivnější představitel idylické linie slovenského osvícenského klasicismu. Psal sylabický verše (již v Jeně) a příležitostné básně (v Hořkých Rakynčiciach), teologické, historické, hospodářské knihy s ľudovýchovných zaměřením, ale byl také uznávaným překladatelem z němčiny, angličtiny a maďarštiny, organizátorem vzdělávání slovenské mládeže a buditelům literárního života. Jeho nejvýznamnější dílo jsou čtyři svazky Poezye a Paměti. Paměti česko-slovenský básnířův aneb veršovců (1806 – 1812). Část díla tvořily Paměti česko-slovenský básnířův aneb veršovcův, kterýž se buďto v Uherské zemi zrodily, aneb alespoň v Uhřích byli, které jsou prvními dějinami poezie v národním jazyce av nichž Tablic podal biografie a Literárněhistorická charakteristiky přes 70 básníků a veršovníkov, kteří se v Uhersku narodili nebo v něm žili v 16. – 18. století. Z jeho díla pak vycházely a navazovaly na něj i pozdější generace literárních historiků.
literatura:
PARENIČKA, Pavel, PaedDr., CSc .: Bohuslav Tablic [online]. In: Knihovna, roč. 10, č. 9/2009. Martin: SNK, 2009. [Citované 5. 9. 2014.]

Ján DOMASTA, slovenský spisovatel

Ján Domasta (* 23. 9. 1909 Cabaj-Čápor – † 26. 9. 1989 Cabaj-Čápor, pech. V Bratislavě), pseud .: Andrej Lubomirski; Čáporský; d’Asti; Jan D. Čáporský, Kaššiak; Ondrej Lubomirski (spolu s V. Plicka), Pridverský; Rastislav Nitriansky; T. Slavske; Y. X. Wals, slovenský spisovatel, autor literatury pro děti a mládež, učitel, redaktor, do lidové školy chodil v rodišti (1915 – 20). Studoval na gymnáziu v Nitře (1921 – 26) a v Ružomberku, kde maturoval (1930). Působil jako učitel ve Velkém Záluží (Ujlaky), Vojnic (Bátorove Kesy), Leopoldově. Byl výkonným redaktorem časopisu Vĺča (od r. 1939). Absolvoval externí studium oboru slovenština – dějepis na Filozofické fakultě České univerzity (1943 – 45 a 1947 – 50). Byl redaktorem v Slovenském pedagogickém nakladatelství (1943 – 45 a 1946 – 59), mezitím jeden školní rok působil jako učitel – v Štúrove (1945/46). Byl učitelem na ZŠ v Bernolákově (1960 – 65) a vychovatelům a vedoucím výchovy ve výcvikovém středisku pro občany se zmenšenou pracovní schopností v Bratislavě (1965 – 68). Znovu se vrátil do Slovenského pedagogického nakladatelství, kde působil jako redaktor časopisu Rodina a škola až do odchodu do důchodu (1968 – 1974).
Knižně debutoval románem z velkomoravského období Mladý vlk (1942), na který navázaly Slovenské legendy (1943); ve spolupráci s V. Plicka vydal knihy pověstí z dob tureckých, tatarských i kuruckých vpádů a válek Tataři a Turci (1943), Kuruci (1944), zbojníci, Na úsvitu (Obě 1945) a Sedm dobrých bratrů (1948). V románu Velké zkoušky (1948) ztvárnil boje Pilišské Slované s maďarskými kmeny o Vyšehrad. Cenné jsou jeho 4-svazkové historické Pověsti o hradech (1967 – 1974), které později doplnil a vydal v 2 svazcích (1076 a 77). Psal i prózy sociálně-kritického zaměření, v nichž čerpal z vlastní životní zkušenosti i z historických materiálů a sledoval nimi didaktické záměry: Vzdechy zpod dereš (1951), Tonka a jiné povídky (1961), Nedele bez harmoniky (1975). Podobné tendence jsou iv jeho povídkách, pohádkách, veršíky a rečňovankách s vesnickou tematikou Vranka Hanka – chytrá mëstanku (1943), ženili se motovidlo (1943), Mraveneček Paleček (1964) a Púpavienka (1975, spolu s V. Šimkovovou) či v divadelních hrách Sůl nad zlato (1953) a nejhorší z třídy (1963). Psal i literaturu pro děti a mládež, kde spolupracoval is televizí, rozhlasem a divadlem.
literatura:
1) Ján Domasta. In: Maťovčík, Augustin, a kol .: Slovník Slovenská spisovatelů 20. století. 1. vyd. Bratislava – Martin: Vydavatelství Spolku Slovenská spisovatelů a Slovenská národní knihovna, 2001. S. 82.
2) Ján Domasta. In: Encyklopedie Slovenská spisovatelů. 2 sv. [Napsal kolektiv autorů pod vedením PhDr. Karla Rosenbaum, DrSc.] Bratislava: Obzor, 1984. S. 115.

Rudolf Dilong * 1905 – † 1986 slovenský spisovatel

† 7. 4. 1986 zemřel v Pittsburghu (Pensylvánie, USA) Rudolf Dilong (* 1. 8. 1905 Trstená), básník, prozaik, publicista, dramatik, přední představitel slovenské katolické moderny, se spoluzakladateľským Vladem do zrodu slovenského nadrealizmu, františkánský kněz . Pseudonymy: Aurelius, Du Long, Ria Vale, Saturin, Skurušin, Štefan Poľana, Tatran, Ďuro Kladivo. Studoval na gymnáziu v rodném městě a Trnavě, kde ho přijali do františkánské řehole, absolvoval římsko-katolickou teologii v Žilině, studoval i na FF UK v Bratislavě, vysvětili ho v Nitře (1929). Pobyl ve více františkánských klášterech (Kremnica, Trnava, Nitra, Malacky, Hlohovec, Skalica). Působil jako kazatel a katecheta, během 2. světové války jako vojenský kněz v české armádě, i na východní frontě. V červenci 1945 emigroval do Itálie, v Římě se ho ujali tamní františkáni. Zapojil se i do činnosti Slovenského akčního výboru (později Slovenský osvobozenecký výbor), který usiloval o obnovení České republiky. Odešel do Argentiny (1947), kde působil jako kněz slovenské vystěhovaleckých komunity ve františkánském kostele v Buenos Aires, později v klášteře polských františkánů v Pablo P. Odesta. Zároveň redigoval periodikum Slovenské zvěsti. Pak odešel do USA (1965), kde žil v klášteře Sv. Rodiny v Pittsburghu, a o. i. redigoval krajanské měsíčník Listy sv. Františka. Pracoval i jako funkcionář Světového kongresu Slováků. Zemřel v Pittsburghu a byl pochován na půdě františkánského kláštera Sedmibolestné Panny Marie ve Valparaiso, ve státě Indiana (USA). Publikoval básně časopisecky i knižně, byl mimořádně plodným autorem, vydal přes 100 knih, z toho 25 na Slovensku. Sestavil antologie mladé slovenské poezie (1933), kde představil básníků katolické moderny, byl spoluzakladatelem časopisu Postup (1934 – 1935), kolem kterého se sdružila stejnojmenná skupina mladých básníků, prozaiků i kritiků. V debutové sbírce básní Příští lidé (1931) a dalších dvou sbírkách Slavné na loukách (1932) a Dýchejte, lazy! (1933) ztvárnil téma přírody a selského života, přes tradiční, rustikální vidění. V roce 1934 se jako tradicionalistických básník definitivně přerod na modernisty, což se projevilo v jeho sbírkách novátorské imaginativní subjektivní lyriky Hvězdy a smutek (1934), Helena nosí lilie (1935) a Mladý ženicha (1936), ve které zamítl „starou lyriku“ a otevřeně se přihlásil pod „prapor avantgardy“. Spolu s Rudolf Fabry, autorem provokativní sbírky Uťaté ruce (1935), nabyl spoluzakladateľský význam u zrodu slovenského nadrealizmu. Za jeden z vrcholů jeho spirituální meditativní lyriky lze pokládat knihu Já, svatý František (1938). Sbírka Město s růží (1939) byla opět byla nadrealistická, ale s národními, náboženskými, frontovými tématy. Po kritice Josefa Kútnik Šmálova, který vystoupil polemicky proti surrealismu jako proti destruktivnímu a nihilistické směru, konkrétně proti Dilonga a hlubiny, uražený i roztrpčený vydal sbírku Honolulu, píseň labutě (1939), která měla být přesvědčivým důkazem rozloučení s poezií. Pak způsobil senzaci dvěma sbírkami „ženské milostné poezie“ Muškát (1940) a Můj sen o lásce (1941), které vyšly pod jménem Ria Vale, ženy, která osudově zasáhla do jeho života (vlastním jménem Valéria Reissová, která až po půlstoletí přiznala, že Dilong její literární pomohl při druhé sbírce). Zasažený válečnou apokalypsou se utíkal ve sbírkách Konvale (1941) a Nevolej, nevolej (1941) k tématům dětství a rodné Oravy. Vydal další dvě ryze surrealistické sbírky Somnambul (1941), Kdosi tě volá (1942) a další dvě sbírky Pláč (1944) a autobiografickou poému Moje krev (1945). Ještě na Slovensku psal i vzpomínkové prózy, romány, vydal lyrizovanú autobiografii Zakletá mládí (1943), román ztvárňující mezilidské přátelské a manželské vztahy Člověk s láskou (1944) a modernistické tragédie – hry s autobiografickými prvky, o slovenském „prokletém básníkovi“: Valin ( 1940), Padající světlo (1941). Ve složitých podmínkách emigrace nejdříve vydával satirický-kritické básnické sbírky, inspirované politickými událostmi (zánik samostatného státu) a politickými emocemi (návrat čechoslovakismu, nástup komunismu): Souzeni (1946), dávej, dávej! (Pod pseudonymem Ďuro Kladivo, 1946), Kumssty … (jméno fingovaného autora Syn Pius Hoňczka je obměnou měna protestantského básníka Daniela Sinapis Horčička, autorská trojice R. Dilong, K. Třmen, J. Okál, 1946), Vlast volá (1948 ), Balady (1948), Listy z emigrace (B 1949). Exilový kritik Jan E. Bor ho nazval „bojovným básníkem ztracené slovenské svobody“. Sbírka dálku a píseň (1949) měla náboženskou náplň, sledovala nábožensko-duchovní sebapovznesenie. V emigraci napsal autobigrafické knihy Cesty psance (1951), v níž se věnuje útěku ze zničené Bratislavy až po příchod do Buenos Aires a romány bez matky (1951) a Píseň lásky (1953). V Argentině vydal básnické sbírky: dálky bez domova (1950), Balady (1953), Za světlem (1954), Na vrchu naděje ( 1955), Stopy v ohni (1956) a v záblesku věků (1959) a Dotek s věčností (1961), Břehy svobody, (1965). napsal i nedělní úvahu Slovo Boží (1955) a Golgotu (1957), legendy o umučení Krista . V USA vydal sbírky básní: Na hroudách času (1966), Pod křížem (1967), Minuty Země (1969), kde holub doletí (1970), Matka celá krásná (1970, výběr z mariánských básní), Rodiště (1970, cyklus v knize Odkaz na počest J. Cincíka), Hladový větřík (1972), Švih (básně s jednoslovný verši, 1972), Chodníky (1975, „básně v próze“), Srdce nás bije (1975), Dům na bydlení (1976) , Vidím otevřené nebe (1976), Jací jsme všichni (1977, „lyrizované antiverše“), krok co krok: Notes na procházky (1978), Pojď, následuj mne (1979), trilogie Za krásu otčiny (1979, I. díl) , Růže lásky (1979, II. díl), Na píseň srdce (1979, III. díl). Vydal i knížky „lyrických próz“: Nabízím chléb se solí (1971), Pokora vína (1975), Pohádka má křídla (1973), Vidíte zrnko (1973), Na půlhodinku (1974), kde člověk klade semínko (1975), Před tebou váza (1975), Co vítr neřekne (1976), Duch do dějin (1976), Oči nám hoří (1976), Potkával jsem lidi a svět (1976), otčiny, zhrievaj mě (1977), Sen je budoucích (1979, „básnická vize“) a Setkání (1979). Kromě toho vydal „aforismy a epigramy“ ztlumené slovíčko (1974), náboženské úvahy Kdo se umí modlit (1975), knihu Moje svědectví o SOV-e (1975) o působení v Slovenském osvobozeneckém výboru, životopis sv. Františka Světec z Assisi (1975, 11. vyd. 1984), lyrický román Nezemře, kdo miluje (1976), „minidrámy“ Kvítek do nebe (1977), modlitby pro děti Sláva Bohu (1978). Poetickou tvorbu završil sbírkami lyrických meditací o smyslu lidského života ao Bohu Milovat – žít, Modrý blankyt, Svaté rozjímání, Slovenská strážkyně, sbírkou Ještě kvítek (1982) a poslední básnickou sbírkou – „poémou o legendární Marii z Detroitu“ Z úst básně a i. v poslední knize „lyrických meditací“ Roky v poezii bilancoval – úvodní i závěrečnou básní – svůj příjezd i odjezd. K dramatické tvorbě se vrátil historickou dramatem o pokračovateli duchovního i kulturního apoštolátu sv. Cyrila a sv. Metoda Gorazd (1963). Vydal utopistické-apokalyptický román Agonie věku (1964). Z pozůstalosti vyšel jako nedokončený fragment jeho „antiromán“ Růže Dagmar (Bratislava, 2000), který údajně vznikal v druhé polovině 60. let. Věnoval se i publicistice, publikoval v Slovenská krajanských časopisech. Výběr z jeho exilové tvorby vyšel na Slovensku pod názvem Já, Rudolf Dilong, trubadůr (1992), výběr z epigramů a aforismů pod názvem ztlumené slovíčko (2008), fragment jeho Životopisu pod názvem Mládí z očistce (2001), výběry z poezie a prózy jak Literární dílo I – III (editor Július Pašteka): Hvězdy a smutek, 2002, Cesty a stesk, 2002 – výběry z poezie do 1945, z exilu, Píseň lásky, 2003 – výběr z prózy.

Jozef Ambruš slovenský spisovatel

Jozef Ambruš, PhDr., CSc. (* 22. 9. 1914 Horný Badín – † 2. 4. 1993 Bratislava), pseud .: I. J. Bič; Inka Lipská; -ja-; J. A .; J. Gálik; Ján (Janko) Bystrík, Ľ. A. Podsitniansky; -ľaš-; -ľja-; Ľ. J. A .; Ľ. Babčan; Ľ. hlas; Ľubo J. Ambruš; -us, slovenský historik, editor, pocházel z rolnické rodiny. Šest tříd obecné školy vychodil v Dolním Badíně, studoval na gymnáziích v Banské Štiavnici a v Trnavě, kde i maturoval (1934). Absolut obor slavistika a klasická filologie na Filozofické fakultě UK v Bratislavě (1934 – 1938), kde již během studia získal dva významné zahraniční studijní pobyty na univerzitách v Krakově (1935) a v Lublani (1937). Po ukončení studia promoval na doktora filozofie (PhDr.) A působil jako asistent slovanského semináře na Filozofické fakultě UK v Bratislavě. Pracoval na Úřadu propagandy České republiky (od roku 1940) a na slovenském generálním konzulátu ve Vídni (1943 – 45). Tam vedl i lektoři češtiny a slovenštiny na Vysoké škole pro světový obchod a věnoval se studiu archivů, shromažďující korespondenci Ľudovíta Štúra. Po skončení války se vrátil na Slovensko, kde byl ředitelem Nakladatelství Spolku sv. Vojtěcha v Trnavě (1948 – 53), pak jazykovým redaktorem ve Vydavatelství technické literatury v Bratislavě (1953 – 54) a odborným pracovníkem Ústavu literatury SAV (1954 – 58). V r. 1958 se znovu vrátil do Trnavy a působil jako knihovník Spolku sv. Vojtěcha až do r. 1964, kdy se znovu vrátil jako vědecký pracovník do Ústavu české literatury SAV v Bratislavě, odkud odešel do důchodu (1981). Rroku 1966) obhájil soubor práce Edice z národního obrození a získal hodnost kandidáta věd (CSc.). Roku 1981.
Byl významným literárním historikem a uznávaným editorem literárních textů. Věnoval se zkoumání štúrovského období našich literárních dějin, zejména dílu Ľ. Štúra (sledoval vznik jeho básní, včetně těch, co se nedochovaly, ale jsou o nich zmínky) a samostatný celek tvoří jeho studie o Danielovi Maroto. Vydal knihy: Poezie Ľudovíta Štúra (1937), Daniel Moróthy na štiavnickém gymnáziu (1938), Daniela Maróthyho Dvojí Luboš: příspěvek ke škole Štúrově (1942), knižně vydal i text skladby Dvojí Luboš spolu s Rozpomienky na dny pěkné mládí (1942), práci Daniel Moróthy v Bratislavě (1950) a stát shrnující jeho editorské zkušenosti a názory Ľudovít Štúr: Život a dílo (1965). Připravil výběr z úvah a článků Ľ. Štúra Slovo v čase (1941), pětisvazkové vydání Dílo Ľudovíta Štúra (1953 – 57) s podrobnými komentáři. Vydal Dílo Jana Hollého v 10 svazcích (1950), pramenné knihy Vzájemné listy Jaroslava Vlčka a Josefa Škultétyho (1963), Ján Hollý očima svých současníků (1964), Korespondence Jana Hollého (1967) a Korespondence Josefa Petrovič (1969). Jako poslední ediční čin pořídil 1. svazek Listů Jana Kollára. Kromě toho publikoval prameny, studie a příspěvky ve sbornících Literární archiv, Biografické studie a i., V odborných periodikách jako Slovenská literatura. Zpracoval množství biografických profilů a hesel Slovenská spisovatelů v časopisech a Lexikon, např. v Encyklopedii Slovenská spisovatelů či v Slovenském biografickém slovníku. Příležitostně překládal ze slovinštiny a z polštiny.
literatura:
1) Jozef Ambruš. In: Maťovčík, Augustin, a kol .: Slovník Slovenská spisovatelů 20. století. 1. vyd. Bratislava – Martin: Vydavatelství Spolku Slovenská spisovatelů a Slovenská národní knihovna, 2001. S. 10.
2) Jozef Ambruš. In: Encyklopedie Slovenská spisovatelů. 2 sv. [Napsal kolektiv autorů pod vedením PhDr. Karla Rosenbaum, DrSc.] Bratislava: Obzor, 1984. S. 12 – 13.

Peter Jaroš – slovenský spisovatel

* 22. 1. 1940 Hybe (okres Liptovský Mikuláš)
Peter Jaroš, slovenský spisovatel, prozaik, redaktor, dramaturg, scenárista, politik, autor jednoho z nejvýznamnějších Slovenská románů 20. století Tisícročná včela, se narodil 22. ledna 1940 jako prvorozený syn v dělnické rodině (otec zedník, matka, domácí, seštělá a přemýšlivá žena) v liptovské obci Hybe.
Základní školu vychodil v rodné obci, středoškolské vzdělání získal na Gymnáziu v Liptovském Hrádku. Studoval obor slovenština a ruština na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě (1957 – 1962).
Po ukončení studia byl kratší čas redaktorem vydavatelství Mladé letá, pracoval jako redaktor v týdeníku Kulturní život (1964 – 1965), v literární redakci Československého rozhlasu v Bratislavě (do roku 1971), scénárista (1972 – 1977) a ústřední dramaturg (1977 – 1980 ) v České filmové tvorbě. Byl poslancem České národní rady – Národní rady Slovenské republiky (1992 – 1994). Byl korespondentem redakční skupiny anglické encyklopedie Who is who. Po odchodu z parlamentu pracoval v Národním literárním centru, Národním osvětovém centru a Studiu hraných filmů. Je uměleckým ředitelem Trigon Production. Žije v Bratislavě s manželkou PhDr. Zuzanou Jarošová, rod. Kristovou, která je výtvarná teoretickou a kritička, publicistka, scenáristka a filmová dokumentaristka, od roku 2006 Generální komisařka BIB a předsedkyně Mezinárodního komitétu BIB.
Je čestným předsedou Spolku Slovenská spisovatelů (SSS), jeho členům a předsedou ediční rady Nakladatelství SSS, s. r. o. Je členem Slovenského filmového svazu (od roku 1990), předsedou Společnosti Ladislava Novomeského, členem Klubu nezávislých spisovatelů a Slovenského centra PEN. Je členem redakční rady časopisu Slovenské podhledy na literaturu a umění.
Zařazuje se do střední generace Slovenská prozaiků. Je autorem více než dvou desítek novel a románů, šesti rozhlasových her, osmi filmových scénářů a jedné knížky pro děti a mládež. Literární díla začal publikovat od poloviny 50. let, nejdříve v studentském časopise Tribuna mladých, kde mu již během středoškolských studií vyšla první povídka Kristus hledá nájemníků, pak v časopisech Mladá tvorba a Slovenské pohledy. Psal poezii i prózu, hlásil se k inspiraci slovenskými nadrealizmom a českým poetismem. Nakonec se zaměřil na psaní prózy, později i na filmové a televizní scénáře. Debutoval roku 1963 novelou Odpoledne na terase, o rok později vydal novelu Udělej mi moře (1964). Charakteristickým znakem obou děl je ponor do psychologie lidí z městského prostředí. Už v prvních knihách se mu dařilo nacházet vlastní prozaické postupy, díky kterým se osvobodil od deformací socialisticko-realistického schematismu 50. let. V románech Zděšení (1965), Váhy (1966), a dvojnovele Putování k nehybnosti (1967) se myšlenkově přihlásil západoevropským literárně-uměleckým a filozofickým směrem, zejména k principu filozofie francouzského existencionalismu a tvůrčími postupy ik poetice absurdní dramata, nového románu či antirománu . Do české poválečné literatury tak vnášel nové moderní postupy, které naplno vyhlédli zejména v jeho románu Tisícročná včela. Do prózy mj integroval citace novinových zpráv, což je jeden z postupem postmodernismu, sny, představy, neskutečné jevy a zázraky, které jsou zase znakem magického realismu. Jeho generační román, který mapuje ságu rodu Pichnadovcov v období let 1887 až 1917 podobnou životu či práci včel v úlu, je epickým metaforou slovenského života, tisíciletého trvání slovenského národa v často nežičlivom historickém prostoru. Tisícročná včela je výjimečné literární dílo, které je jedním z nejlepších Slovenská románů 20. století. Podle románu, za který získal několik ocenění, napsal i scénář k filmu Juraje Jakubiska Tisícročná včela. Film se stal divácky nejúspěšnějším slovenskými filmem desetiletí (v kinech ho vidělo milion lidí, vysokou sledovanost měla i čtyřdílná televizní verze) a získal několik významných mezinárodních i domácí ocenění, jako Cena katolického filmového střediska a Cena poroty kulturního střediska města Benátek Zlatý Fénix (La Fenice del cinema) „za výtvarnou stránku díla a nejlepší kameru“ na 40. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách, 1983; Nejlepší film roku v 12. ročníku ankety časopisu Film a divadlo¸1983; Hlavní cena Konfederace španělských filmových klubů za nejlepší film festivalu na 4. MFF v Seville, Šanielko, 1984; Cena UNICEF na MMF v Bělehradě, Jugoslávie, 1984; Cena československé filmové kritiky na 35. ročníku Filmového festivalu pracujících – FFP (léto), 1984; Cena Paľa Bielika za Postavu Pichandu Slovenské herci Štefan Kvietik, 1984; Cena ZČSDU „kolektivu tvůrců Slovenského filmu za dramaturgickou přípravu filmů, které byly natočeny v posledních letech na Kolibě“ na 22. ročníku Festivalu československého filmu – FČSF Banská Bystrica 1984; Hlavní cena Ledňáček na Festivalu českých a slovenská filmů FINÁLE – Plzeň ’90 (celé kolekci 12-ti filmů) (1990); 1. cena v soutěži o nejlepší film 80. let, Praha, 1990. Podle vlastní předlohy napsal i scénář k filmu Martina Ťapáka Pacho, hybský zbojník (1975), který se rovněž setkal s mimořádným diváckým úspěchem. Jeho romány, novely a výběry z povídek vyšly knižně v polštině, bulharštině, arabštině, ruštině, makedonštině, maďarštině i češtině.

Soutěž návrhů na veřejné vícepodlažní parkoviště v Popradu

Město Poprad vyhlašuje veřejnou anonymní architektonicko-konstrukční soutěž návrhů na řešení vícepodlažního parkoviště na Ul. Rastislavově na sídlišti JIH III v Popradu.
Cílem soutěže je získání nejlepšího architektonicko-konstrukčního návrhu, který kromě kvalitního dispozičního řešení, konstrukčně-stavební a ekonomické efektivnosti a ekologické vhodnosti bude originálním architektonickým dílem, jako prvním tohoto druhu ve městě a zůstane v povědomí široké veřejnosti

ceny:

1. cena: 3000 €
2. cena: 2000 €
3. cena: 1000 €
Odměny: 800 €

Složení poroty:

Řádní členové poroty:

– Nezávislí na vyhlašovateli: Ing. arch. Peter Marcinko (předseda), Ing. arch. Jan Derevjaník, Ing. Peter Rakšányi, PhD.
– Závislí na vyhlašovateli: Ing. Slavomír Boson, Ing. arch. Ľuboslav Mlynarčík

Náhradníci poroty:

– Nezávislí na vyhlašovateli: Ing. arch. Ján Bátora
– Závislí na vyhlašovateli: Ing. arch. Jarmila Vojtaššáková, Ing. Ľubomír Hán

termíny:

– Termín odevzdání návrhů: do 30.06.2016 do 14:00 hod.
– Lhůta pro vyhlášení výsledků soutěže: do 15.07.2016

Více informací najdete na stránce města Poprad, nebo v informacích o soutěži připojených v příloze.

Soutěž na dostavbu areálu letního koupaliště Sihoť v Nitře

Záměrem a účelem soutěže návrhů je najít nejvhodnější řešení dostavby areálu letního koupaliště Sihoť s celoročním využitím.
Letní koupaliště v Nitře patří svou polohou a přírodním charakterem mezi cenné odpočinkové rekreační místa v užším centru Nitry. Koupaliště se nachází v městském parku – pod hradním kopcem s výhledem na důležité symboly města – hradní vrch a vrch Zobor. Od návrhu se očekává že zohlední tuto polohu a bude přistupovat citlivě k prostředí. Vyhlašovatel soutěže MSU Nitra požaduje, aby byl areál plnohodnotným a moderním areálem pro celoroční rekreaci obyvatel města Nitra. Město hledá optimální řešení, které bude ekonomicky a provozně efektivní a přinese novou architektonickou kvalitu.

ceny:

1. cena: 6000 €
2. cena: 3000 €
3. cena: 2000 €

Lhůty soutěže:

Datum vyhlášení soutěže: 25.4.2016
Termín vyžádání soutěžních podmínek a podkladů: 13.7.2016
Termín odevzdání návrhů: 13.7.2016
Datum hodnotícího zasedání soutěžní poroty: do 7 dnů od ukončení lhůty pro předání návrhů
Lhůta pro vyhlášení výsledků soutěže: do 31.7.2016
Lhůta pro proplacení cen a odměn: do dvou měsíců od oznámení výsledků

Složení poroty:

Řádní členové poroty, závislí na vyhlašovateli:

JUDr. Igor Kršiak
Ing. arch. Eva Ligačová

Řádní členové poroty, nezávislí na vyhlašovateli:

Ing. arch. adam Gebrian
Ing. arch. Martin Kusý
Ing. arch. Štefan Polakovič

Náhradníci poroty, nezávislý na vyhlašovateli:

Ing. arch. Róbert Bakyta
Ing. arch. Lukáš Radošovský

Předpokládaná hodnota zakázky je od 234 170,1 € bez DPH do 272 477,24 € bez DPH.

Veřejná anonymní architektonická soutěž návrhů Vyhlídková věž na Dubno

Oblastní organizace cestovního ruchu Malá Fatra vyhlašuje veřejnou anonymní architektonickou soutěž návrhů Vyhlídková věž na Dubno.
Idea postavit vyhlídkovou věž na hřebenu kopce Dubeň není nová. Již v roce 1995 město Žilina vypsalo architektonickou soutěž, jejímž účelem bylo navrhnout tam architektonické řešení ikonické stavby ve tvaru dvojkříže. Měla se nacházet přibližně na průsečíku hřebene kopce Dubeň a osy Národní ulice. Tento záměr realizován nebyl. I díky tomu je dnes možné znovu se věnovat tomuto tématu, ale v menším měřítku a bez silného podtextu, který do ní přinášel symbol dvojkříže.

Během letního studentského workshopu krajinné architektury Město Zahrada, který se konal 10. – 14. srpna 2015 na Stanici Žilina-Záriečie, vznikly základní podklady pro novou soutěž návrhů. Vyhlašovatel a organizátor mají ambici, aby soutěž přinesla kvalitní řešení, které bude adekvátní dnešním technickým a finančním možnostem a aby její výsledek byl realizován.

ceny:

1. místo: 1500 €
2. místo: 900 €
3. místo: 600 €

porota:

řádní členové:
– Ing. arch. Ľubomír Závodný, AA, předseda poroty (nezávislý na vyhlašovateli)
– Ing. arch. Jan Vondrák, AA (člen ČKA, nezávislý na vyhlašovateli)
– Ing. Vladimír Kohout, autorizovaný statik SKSI (nezávislý na vyhlašovateli)
– Ing. arch. Julie Durdyová, místopředseda poroty (závislá na vyhlašovateli)
– Mgr. Ingrid Dolníková (závislá na vyhlašovateli)
náhradníci:
– Ing. arch. Vít Halada, AA (nezávislý na vyhlašovateli)
– Ing. Jozef Oswald (závislýbna vyhlašovateli)
– Ing. Michal Marcin (nezávislý na vyhlašovateli)

termíny:

– Předložení návrhů: do 6. 6. 2016, 14: 0
– Oznámení výsledků: do 15. 6. 2016

mezinárodní bienále architektury v Benátkách 2016

Dne 26. 1. 2016 zasedala porota na výběr výstavního projektu a následnou realizaci expozice na 15. mezinárodní bienále architektury v Benátkách 2016, které se bude konat od 28. května do 27. listopadu 2016 (vernisáž 26. a 27. května 2016) v pavilonu České republiky a Slovenské republiky.

Sedmičlenná mezinárodní porota pracovala v tomto složení:

V abecedním pořadí: Peter Čanecký (VŠMU); Irakli Eristavi (architektonický ateliér zerozero); Adam Gebrian (nezávislý kritik, Praha, předseda poroty), Alexandra Homolová (SNG); Zuzana Komárová (Ministerstvo kultury ČR); Boris Meluš (nezávislý grafický designér); Alexandra Kusá (SNG).

Do soutěže bylo přihlášeno 24 projektů, všechny byly posuzovány. V dopoledních hodinách porota prostudovala dokumentaci projektů, projednala jejich a posoudila. Do druhého kola postoupily tři přihlášené projekty:

1. projekt č. 8 autorů Michala Janáka, Martina Jančok (Plural), Ľubica Segečová a Bohdana Smíšek nazvaný Sokl.

2. projekt č. 15 autorů Michala Sula, Miriam Lisková (SLLA Architects), Raúla Alonsa Estébanesa a Kateřiny Smatanovej nazvaný Mobilising Response / Podňjeťiť odpovědi.

3. projekt č. 23 autorů Benjamína Brádňanského, Petra Hájka, Víta Halada, Jana Studeného a Mariána Zervana (VŠVU v Bratislavě a Trnavská univerzita) nazvaný Starost o architekturu – na příkladu jednoho domu: areálu Slovenské národní galerie v Bratislavě.

Zástupci tří postupujících projektů v odpoledních hodinách s porotou v druhém kole prodiskutovali předložené projekty. Po závěrečné interní diskusi porota hlasováním vybrala projekt č. 23 Starost o architekturu – na příkladu jednoho domu: areálu Slovenské národní galerie v Bratislavě poměrem 6 hlasů pro, jeden člen poroty se zdržel hlasování.

Přinášíme přehled nejen vítězných a oceněných prací, ale i ostatních soutěžních návrhů. Takto můžete zhodnotit celkovou úroveň tohoto ročníku i porovnat jednotlivé návrhy. Čerpáme s laskavým souhlasem ze zdrojů Slovenské národní galerie. Na její stránce si můžete jednotlivé návrhy prohlédnout i ve formátu PDF v takové podobě, v jaké se přihlásili do soutěže.

Prodám rodinný dům na Praze 6 – Ořechovce na ulici Cukrovarnická

Prodám rodinný dům na Ořechovce na ulici Cukrovarnická. Dům se nachází v klidné lokalitě prvorepublikových rodinných domů. Dům je částečně zateplen, má renovovanou střechu, plynové topení. Dům je dvoupodlažní – na druhém patře jsou čtyři neprůchozí pokoje, kuchyň a WC. Spodní část domu je momentálně neobydlená a nachází se tam kuchyň, dva pokoje (z toho jedna je s východem přímo do zahrady), koupelna a technická místnost. Dům je možné přebudovat na dva samostatné byty se samostatnými vchody – je tedy vhodný i jako sídlo firmy v kombinaci se samostatným bydlením. Také je možné předělat si podkroví, které momentálně slouží jako půda.
U domu se nachází zděná garáž.
Za domem je pěkná velká zahrada / cca 1000 m2 /, kde je možné vybudovat bazén.

BONUS PRO KLIENTY:
Nabízíme vám konzultaci s naším hypotečním specialistou, který Vám navrhne nejvhodnější způsob financování.

výhody:
1. Vypracování nabídek ze všech bank
2. Navržení nejvhodnějšího financování
3. Kompletní vybavení financování ve vybrané bance, které zahrnuje administrativu, zajištění podkladů pro znalce a také komunikaci se znalcem
4. Po schválení úvěru zajišťujeme klientům pojištění nemovitostí (spolupracujeme se všemi pojišťovnami) a následnou administrativu pro banku
5. Pro Vás zajišťujeme zavkladovanie zástavních smluv na katastru.
6. Hypoteční specialista se dlouhodobě věnuje svým klientům a v případě potřeby Vám zajistí servis.